ECLI:CZ:NSS:2012:4.ADS.26.2011:39
sp. zn. 4 Ads 26/2011 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: RNDr. P.
O., zast. JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem, se sídlem Na Příkopě 859/22, Praha –
Nové Město, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
1292/25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30.
11. 2010, č. j. 22 Cad 161/2009 – 22,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 17. 9. 2009, č. X, bylo rozhodnuto tak, že podle
ustanovení §29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke
dni vydání rozhodnutí, a s přihlédnutím k čl. 46 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1408/71,
o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně
činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění platném ke dni
vydání napadeného rozhodnutí, se žalobci od 29. 3. 2008 přiznává starobní důchod ve výši 5964
Kč měsíčně. Podle nařízení vlády č. 211/2008 Sb. se od srpna 2008 zvyšuje základní výměra
důchodu 940 Kč o 260 Kč na 1200 Kč měsíčně; procentní výměra důchodu náleží v nezměněné
výši 5024 Kč měsíčně; celkem náleží 6224 Kč měsíčně. Žalovaná vysvětlila, že základní výměra
důchodu v plné výši činí 2170 Kč měsíčně. Částky jsou uváděny v dílčené výši. Podle nařízení
vlády č. 363/2008 Sb. se od ledna 2009 zvyšuje procentní výměra důchodu 5024 Kč o 4,4 %, tj. o
222 Kč na 5246 Kč měsíčně; základní výměra důchodu náleží nadále ve výši 1200 Kč měsíčně;
celkem náleží 6446 Kč měsíčně. Základní výměra důchodu v plné výši činí 2170 Kč měsíčně.
Částky jsou uváděny v dílčené výši.
Proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2009 se žalobce bránil žalobou ze dne
30. 11. 2009, v níž navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Namítal, že u svého tehdejšího
zaměstnavatele (Výzkumného ústavu vodohospodářského Praha, pobočka Brno) byl nepřetržitě
zaměstnán v době od 1. 8. 1969 do 31. 12. 1986 a výpočet z vyměřovacího základu z dosaženého
výdělku v částce 34 176 Kč je nesprávný. Nemůže mu totiž být na škodu, pokud snad
zaměstnavatelem nebyly potvrzeny vyměřovací základy za dobu od 1. 1. 1985 do 31. 12. 1986.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 11. 2010, č. j. 22 Cad 161/2009 – 22, žalobu
zamítl a rozhodl dále, že se žádnému z účastníků nepřiznává náhrada nákladů řízení.
V odůvodnění rozsudku poukázal na relevantní právní normy a dospěl k závěru, že z dikce
zákona vyplývá, že doby zaměstnání v cizině dosažené před 1. 1. 1996, nejde-li o pracovníky
v zahraničí a doby započtené podle §10 vyhlášky č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon
o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995, se pro výpočet průměrného
měsíčního výdělku vylučují. Pokud žalobce v době od 11. 6. 1982 do 12. 6. 1985 pracoval jako
expert v zahraničí (v Zambii, přičemž následně emigroval a pracovní poměr s ním byl
zaměstnavatelem rozvázán ke dni 31. 12. 1986), uvedená doba mu sice byla zhodnocena jako
doba zaměstnání, žalovaná však správně stanovila rozhodující výdělek tak, že jej vypočetla
za období posledních 12 kalendářních měsíců před vysláním do zahraničí, tedy od 11. 6. 1981
(v odůvodnění rozsudku omylem uvedeno datum 11. 6. 1982) do 10. 6. 1982.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně se žalobce (dále též „stěžovatel“) bránil kasační
stížností doručenou krajskému soudu dne 26. 1. 2011, podanou z důvodu podle §103 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), ve které navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil
a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Namítal, že při výpočtu jeho pravděpodobného
výdělku nebyla žalovanou zohledněna inflace, k níž v Československu došlo mezi roky 1981,
resp. 1982 a 1985, resp. 1986. V důsledku uplatnění rozhodného období 12 měsíců před vysláním
stěžovatele do zahraničí tak došlo k umělému snížení vyměřovacího základu za roky 1985 a 1986.
V tomto směru stěžovatel navrhl též doplnit dokazování.
Dříve než mohl Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti, kterou obdržel dne 3. 3. 2011,
rozhodnout v souladu s rozvrhem práce a pořadím, v jakém k němu věci došly, a s přihlédnutím
ke složitosti právní otázky, která je předmětem sporu, bylo mu dne 17. 1. 2012 doručeno
zpětvzetí kasační stížnosti ze dne 16. 1. 2012, podané zástupcem stěžovatele písemně
prostřednictvím držitele poštovní licence (Pošta Praha 1, PSČ 110 00) a odůvodněné tak,
že jelikož nebylo do dne podání zpětvzetí o kasační stížnosti rozhodnuto a stěžovatel nehodlá
ve věci dále pokračovat, dal svému zástupci jednoznačný pokyn vzít kasační stížnost zpět.
Podle ustanovení §37 odst. 1 věty první s. ř. s. účastníci a osoby zúčastněné na řízení mohou činit
své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony určitou formu nestanoví. Podle odst. 2
téhož ustanovení podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, lze provést písemně,
ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona (zákon
č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů /zákon o elektronickém
podpisu/, ve znění pozdějších předpisů). Bylo-li takové podání učiněno v jiné formě, musí být do tří dnů potvrzeno
písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží.
Podle §37 odst. 4 s. ř. s. navrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud
nerozhodl. Podle ustanovení §47 písm. a) s. ř. s. před středníkem soud řízení usnesením zastaví, vzal-li
navrhovatel svůj návrh zpět. Toto ustanovení je přitom na základě §120 s. ř. s. třeba přiměřeně
použít i pro řízení o kasační stížnosti.
Jelikož právní úkon stěžovatele, kterým došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, jako projev
vůle směřující ke vzniku, změně či zániku jeho subjektivních práv a povinností, které právní
norma s takovým projevem spojuje, zde zastavení řízení o kasační stížnosti, splňuje veškeré
právem požadované formální i obsahové náležitosti, a toto podání, jímž stěžovatel disponuje
řízením, bylo soudu rovněž doručeno v zákonem požadované formě, Nejvyšší správní soud
řízení o kasační stížnosti proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
30. 11. 2010, č. j. 22 Cad 161/2009 – 22, v souladu s ustanovením §47 písm. a) s. ř. s. za použití
§120 s. ř. s. usnesením zastavil.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu