ECLI:CZ:NSS:2012:4.ADS.43.2012:14
sp. zn. 4 Ads 43/2012 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: JUDr. V.
B., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, zast. JUDr. Janem
Sykou, advokátem, se sídlem Školská 12, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti výroku
II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2011, č. j. 10 A 275/2011 - 77,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise České advokátní komory
ze dne 25. 3. 2011, sp. zn. K 102/2008, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí
kárného senátu kárné komise České advokátní komory ze dne 1. 11. 2010, sp. zn. K 102/2008.
Uvedeným rozhodnutím bylo shledáno, že žalobce porušil §16 odst. 1, 2 a §17 zákona
o advokacii ve spojení s čl. 4 odst., 1, čl. 9 odst. 1, 4 Pravidel profesionální etiky, a za toto kárné
provinění, jakož i za kárná provinění, kterými byl žalobce uznán vinným rozhodnutím kárného
senátu ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. K 102/2009, ve spojení s rozhodnutím odvolacího kárného
senátu ze dne 23. 4. 2010, bylo žalobci uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů
a stanovena povinnost zaplatit žalované částku 3000 Kč jako náhradu nákladů kárného řízení.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2011, č. j. 10 A 275/2011 - 77, bylo
žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků a dále soud odmítl žalobu směřující
proti uvedenému rozhodnutí žalované a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Soud v odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že podle §72 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“) lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno
doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li
zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního
orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle §72 odst. 4 s. ř. s. nelze prominout zmeškání lhůty
pro podání žaloby. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. pak lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne,
jenž se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. V dané věci nebylo sporu
o tom, že žalobci bylo rozhodnutí o odvolání doručeno dne 14. 4. 2011, proto lhůta pro podání
žaloby uplynula dne 14. 6. 2011. Jelikož se nejednalo o den uvedený v §40 odst. 3 s. ř. s., tedy
o sobotu, neděli nebo svátek, lhůta skončila uplynutím dne (14.), který určil její počátek. Žalobce
však podal žalobu k poštovní přepravě teprve dne 15. 6. 2011, tedy až po marném uplynutí lhůty
stanovené v §72 odst. 1 s. ř. s. Proto soud žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Ve včasné kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“), jenž má vysokoškolské
právnické vzdělání vyžadované podle zvláštních zákonů k výkonu advokacie, namítl,
že mu žalobou napadené rozhodnutí bylo doručeno ve čtvrtek dne 14. 4. 2011 a podle poučení
mohl napadnout toto rozhodnutí žalobou do dvou měsíců od jeho doručení. Podle stěžovatele
tedy lhůta končila „za dva měsíce ve čtvrtek“, když čtvrtek dne 14. 6. 2011 (den 14. 6. 2011
však nebyl čtvrtek, nýbrž úterý - pozn. Nejvyššího správního soudu) se shoduje se dnem,
jenž je pojmenován jako čtvrtek, což byl den, který určil počátek lhůty, tzn. 14. 4. 2011. Lhůta
k podání žaloby tedy končila ve čtvrtek dne 16. 6. 2011, přičemž žaloba byla podána ve středu
dne 15. 6. 2011, tedy ještě před uplynutím lhůty pro podání žaloby. Z těchto důvodů
stěžovatel navrhl, aby výrok II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2011,
č. j. 10 A 275/2001 - 77, o odmítnutí žaloby byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla odmítnutí kasační stížnosti,
neboť ta byla podána opožděně. Dále se žalovaná ztotožnila s právním názorem na počítání lhůt
pro podání žaloby, jak jej provedl Městský soud v Praze. Dále uvedla, že stěžovatel podal návrh
na obnovu řízení, jenž byl rozhodnutím kárného senátu ze dne 6. 1. 2012 zamítnut. V současné
době probíhá řízení o odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny.
Neshledal přitom vady, k nimž by podle §109 odst. 3 s. ř. s. musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou včasnosti podané kasační stížnosti.
Stěžovateli bylo usnesení Městského soudu v Praze doručeno do vlastních rukou v pondělí dne
12. 12. 2011. Lhůta pro podání kasační stížnosti začala běžet v úterý dne 13. 12. 2011 a poslední
den lhůty připadl na pondělí dne 26. 12. 2011. Jelikož je však tento den svátkem, skončila lhůta
pro podání kasační stížnosti v souladu s §40 odst. 3 s. ř. s. následující pracovní den, tedy v úterý
dne 27. 12. 2011. Pokud tedy stěžovatel podal kasační stížnost k poštovní přepravě
dne 27. 12. 2011, je takto podaná kasační stížnost včasná.
Kasační stížnost je tedy přípustná a včasná, není však důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že Městský soud v Praze provedl nesprávný výpočet
lhůty pro podání žaloby, a proto byla jeho žaloba nesprávně odmítnuta jako opožděná podle §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s. Stěžovatel tedy uplatnil důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., p odle něhož je možné podat kasační stížnost pro nezákonnost rozhodnutí,
jímž byla žaloba odmítnuta nebo řízení zastaveno.
V souzené věci nejsou skutkové okolnosti sporné. Stěžovateli bylo rozhodnutí žalované
o odvolání doručeno ve čtvrtek dne 14. 4. 2011, jak vyplývá z jeho tvrzení i z fotokopie
doručenky založené na čl. 67 spisu Městského soudu v Praze. Žalobu podal stěžovatel k poštovní
přepravě dne 15. 6. 2011. Městský soud v Praze žalobu odmítl jako opožděně podanou s tím,
že poslední den pro podání žaloby byl den 14. 6. 2011. Městský soud v Praze při svém
rozhodnutí vycházel zejména z ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s. a z §40 odst. 2 a 3 s. ř. s.
Podle §72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci
oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní
zákon lhůtu jinou. Podle §72 odst. 4 s. ř. s. zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.
Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta
uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle §40 odst. 3 s. ř. s. připadne-li poslední den lhůty na sobotu,
neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. To neplatí o lhůtách stanovených
podle hodin.
V souzené věci bylo rozhodnutí žalované o odvolání doručeno stěžovateli ve čtvrtek dne
14. 4. 2011. Lhůta pro podání žaloby podle §65 s. ř. s. je lhůtou dvouměsíční, tedy lhůta určená
podle měsíců. Tato lhůta končí tedy tím dnem v měsíci, který se svým (číselným - pozn. soudu)
označením shoduje se dnem, jenž určil její počátek. Bylo-li tedy rozhodnutí žalované doručeno
stěžovateli dne 14. 4. 2011, určoval tento den počátek dvouměsíční lhůty pro podání žaloby, lhůta
začala běžet v den následující, tedy v pátek dne 15. 6. 2011 a skončila v úterý dne 14. 6. 2011, tedy
v den, který se číselně shodoval se dnem, který určil počátek běhu lhůty. Tento způsob počítání
lhůt je konzistentní napříč právním řádem - k tomu srov. např. §40 odst. 1 písm. b) správního
řádu, §57 odst. 2 občanského soudního řádu, §122 odst. 2 občanského zákoníku. Počítání lhůt
podle označení dnů v týdnu je možné pouze při počítání lhůt podle týdnů - např. při počítání
dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti podle §106 odst. 2 s. ř. s. Soud tedy nemohl
v případě počítání lhůty podle měsíců akceptovat výklad stěžovatele o tom, že lhůta pro podání
správní žaloby skončila ve čtvrtek dne 16. 6. 2011.
Závěry Nejvyššího správního soudu sdílí i odborná literatura, která uvádí: „Žaloba
proti správnímu rozhodnutí musí být podle §72 odst. 1 podána do dvou měsíců po doručení (zjednodušeně řečeno)
rozhodnutí správního orgánu žalobci, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Skutečností určující počátek
této lhůty je proto den doručení správního rozhodnutí žalobci, např. den 16. 7. Lhůta k podání žaloby pak počne
svůj běh následujícího dne po doručení, tj. 17. 7., a končí, protože jde o lhůtu určenou podle měsíců (dvouměsíční),
dnem, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, tedy dnem
16. 9., za předpokladu, že uvedený den je dnem pracovním.“ (in: Vopálka, V., Mikule, V., Šimůnková,
V., Šolín, M.: Soudní řád správní, Komentář, 1. Vydání, C. H. Beck, Praha 2004, komentář k §40,
bod 6).
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že za situace, kdy rozhodnutí žalované o odvolání
bylo stěžovateli doručeno dne 14. 4. 2011 a ten podal žalobu k poštovní přepravě ve středu
dne 15. 6. 2011, ačkoliv posledním dnem lhůty pro podání žaloby bylo úterý dne 14. 6. 2011,
rozhodl Městský soud v Praze správně, pokud žalobu odmítl jako opožděně podanou. Námitky
stěžovatele tyto správné závěry nijak nevyvrací.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně
v souladu s §120 a §60 odst. 1 věty první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel v něm neměl úspěch a žalované
v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti
nevznikly. Za účelně vynaložené náklady žalované přitom nelze považovat odměnu a hotové
výdaje jejího zástupce z řad advokátů, neboť Česká advokátní komora jako orgán veřejné moci
disponuje na svěřeném úseku veřejné správy dostatečnými znalostmi a zkušenostmi, pro něž musí
být schopna kvalifikovaně hájit svůj veřejně mocenských akt v soudním řízení správním, včetně
vyjádření ke kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2007,
č. j. 6 As 40/2006 - 87, publikovaný pod č. 1260/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu