ECLI:CZ:NSS:2012:4.ANS.2.2012:36
sp. zn. 4 Ans 2/2012 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: S. Z.,
zast. Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, se sídlem Příkop 6, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo
práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2011,
č. j. 3 A 23/2011 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost proti výrokům I. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne
28. 4. 2011, č. j. 3 A 23/2011 - 29, se zamítá .
II. Výrok II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2011, č. j. 3 A 23/2011 - 29,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podanou u Městského
soudu v Praze dne 21. 2. 2011 domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat do deseti
dnů ode dne právní moci rozsudku rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce
Brno - město ze dne 14. 4. 2010, č. j. BMA-90103/2010-za, kterým mu podle §92 odst. 1 zákona
č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, nebylo vydáno povolení
k zaměstnání v družstvu iNEF se sídlem v Brně na pracovní pozici pomocný dělník hlavní
stavební výroby a s druhem práce plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti výše uvedeného
družstva zajišťovaným členem družstva pro dané družstvo.
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) usnesením ze dne 28. 4. 2011,
č. j. 3 A 23/2011 - 29, ve výroku I. řízení o žalobě zastavil, ve výroku II. rozhodl o povinnosti
žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8640 Kč do dvou měsíců od právní
moci usnesení do rukou advokáta Mgr. Jiřího Hladíka a ve výroku III. rozhodl o vrácení
zaplaceného soudního poplatku v částce 1000 Kč žalobci do dvou měsíců od právní moci
usnesení z účtu městského soudu.
V odůvodnění tohoto usnesení městský soud uvedl, že dříve, než o žalobě věcně rozhodl,
ji podáním došlým soudu dne 14. 4. 2011 vzal žalobce zpět, neboť dne 6. 4. 2011 bylo jeho
zástupci doručeno rozhodnutí o předmětném odvolání. Poněvadž projev, jímž jednoznačně došlo
ke zpětvzetí žaloby, nevzbuzuje podle městského soudu pochybnosti, bylo řízení o žalobě podle
§47 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) zastaveno. Výrok o náhradě nákladů
řízení městský soud opřel o §60 odst. 3 větu druhou s. ř. s., podle níž vzal-li navrhovatel podaný
návrh zpět pro pozdější chování odpůrce, má proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení.
Vrácení soudního poplatku žalobci odůvodnil městský soud odkazem na §10 odst. 3 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. 8. 2011.
Proti tomuto usnesení městského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) v zákonem
stanovené lhůtě kasační stížnost. V jejím doplnění uvedl, že ji podává z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení,
který je uveden v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že pokud by žalobce nevzal žalobu zpět a na základě
tohoto úkonu nedošlo k zastavení řízení o ní, tak by byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
Za takové situace by žalobci nevznikl nárok na náhradu nákladů řízení. Proto zpětvzetí žaloby
nemělo být soudem hodnoceno jako úkon učiněný pro pozdější chování odpůrce. Výrok
o zastavení řízení o žalobě je nezákonný z toho důvodu, že rozhodnutí o odvolání bylo vydáno
a nemohlo tak dojít k nečinnosti správního orgánu. Podle §71 odst. 2 písm. a) správního řádu
č. 500/2004 Sb. (dále jen „správní řád“) se vydáním rozhodnutí rozumí předání stejnopisu
písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle §19 téhož zákona, popřípadě jiný úkon
k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám. Ze spisové dokumentace je zřejmé,
že rozhodnutí o odvolání ze dne 13. 8. 2010, č. j. 2010/36191-424, bylo vydáno dne 19. 8. 2010,
neboť tohoto dne byl stejnopis rozhodnutí předán k doručení. Ačkoliv tedy bylo rozhodnutí
o odvolání nesprávně doručováno žalobci a nikoli jeho tehdejšímu zástupci Mgr. Marku
Sedlákovi, nebyl odvolací orgán ve věci nečinný. S doručením nesprávné osobě totiž není podle
judikatury Nejvyššího správního soudu spojována nečinnost správního orgánu, nýbrž pouze
neúčinnost doručení vydaného rozhodnutí. Navíc Mgr. Jiří Hladík nikdy nedoložil, že je osobou
oprávněnou jednat za žalobce ve věci žádosti o vydání povolení k zaměstnání. V prvoinstančním
řízení byl totiž zástupcem žalobce R. S. a v odvolacím řízení byl žalobce zastoupen Mgr. Markem
Sedlákem. Mgr. Jiří Hladík přitom nikdy nedoložil, že je oprávněn v odvolacím řízení jednat za
žalobce, přičemž žádné zmocnění neobsahuje ani spisová dokumentace úřadu práce. Ačkoli tedy
po podání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu bylo rozhodnutí o odvolání
zasláno též Mgr. Jiřímu Hladíkovi, lze mít za to, že tento advokát nebyl oprávněn jednat za
žalobce v odvolacím řízení.
Podle stěžovatele byl tedy výrok o nákladech řízení vydán na základě nesprávného
posouzení věci, a proto jsou zde podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 - 64, dány důvody pro přezkoumání výroku o samotném
zastavení řízení o žalobě. Za této situace nemůže být aplikován §104 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení.
S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2011, č. j. 3 A 23/2011 - 29, v celém rozsudku
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel otevřeně brojí pouze proti
výroku o nákladech řízení a proti hlavnímu výroku podal pouze formální námitku, která nemůže
založit přípustnost kasační stížnosti. Proto žalobce navrhl odmítnutí kasační stížnosti.
Pro případ, že Nejvyšší správní soud dospěje k závěru o přípustnosti kasační stížnosti,
žalobce odkázal na ustálenou teorii a praxi, podle nichž je zavinění u zastavení řízení nezbytné
posuzovat ryze z procesního hlediska. Proto je absurdní, aby se soud toliko pro účely zastavení
řízení zabýval otázkou důvodnosti žaloby. V dané věci je podstatné, že to, co bylo v žalobě
požadováno, stěžovatel po doručení žaloby splnil. Jestliže tedy stěžovatel zastával stanovisko,
že není nečinným, neměl již v průběhu řízení o žalobě doručovat rozhodnutí o odvolání, nýbrž
měl vyčkat, jak soud o žalobě meritorně rozhodne.
Dále se žalobce neztotožnil s názorem stěžovatele, že doručením rozhodnutí nesprávné
osobě je pro účely §71 správního řádu vydáno rozhodnutí, neboť v takovém případě by účastník
správního řízení neměl žádnou efektivní možnost ochrany svých práv. Advokát Mgr. Jiří Hladík
oprávnění k zastupování doložil, o čemž svědčí to, že Úřad práce Brno - město s ním ve sdělení
ze dne 17. 12. 2010 jednal. Navíc stěžovateli bylo přinejmenším z úřední činnosti známo,
že Mgr. Jiří Hladík je zástupcem Mgr. Marka Sedláka, neboť tento před ním zastupoval více osob.
Konečně je námitka stěžovatele vnitřně logicky rozporná, neboť dne 5. 4. 2011 podal k poštovní
přepravě rozhodnutí o odvolání adresované Mgr. Jiřímu Hladíkovi, avšak nyní ve vztahu k němu
tvrdí neexistenci oprávnění k zastupování.
Konečně žalobce poukázal na to, že před podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu požádal o informaci o stavu řízení a následně podal žádost o uplatnění opatření
proti nečinnosti. Činil tedy potřebné úkony, aby se takové žalobě vyhnul. To, že stěžovatel byl
ochoten přistoupit k řádnému doručení písemnosti až v průběhu soudního řízení, proto nelze
dávat k jeho tíži.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Podle
§104 odst. 2 s. ř. s. je totiž nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku
o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. Aplikací tohoto ustanovení se zabýval
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 - 64,
které bylo publikováno pod č. 2116/2010 Sb. NSS. V něm rozšířený senát dovodil, že pokud
kasační stížnost napadá pouze výrok o nákladech řízení, musí být pro nepřípustnost odmítnuta,
i když je rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení věcně nesprávné. Jsou-li však kasační
stížností napadeny i jiné výroky, je třeba považovat kasační stížnost za přípustnou. Tento výklad
však podle rozšířeného senátu vylučuje z přezkumu nejen kasační stížnosti směřující toliko
proti výroku o nákladech řízení, ale i kasační stížnosti obsahují námitky proti výroku o věci samé,
pokud jsou z hlediska §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné.
S odkazem na uvedené závěry rozšířeného senátu Nejvyšší správní soud vydal několik
rozhodnutí, jimiž odmítl kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení
o ochraně proti nečinnosti správního orgánu (srov. kupř. usnesení ze dne 24. 2. 2011,
č. j. 2 Ans 1/2011 - 63, www.nssoud.cz). V těchto rozhodnutích totiž Nejvyšší správní soud
neshledal přípustnými námitky, které formálně brojily proti výroku o zastavení řízení. Tento
výrok totiž vycházel ze zcela jednoznačně formulovaného zpětvzetí žaloby a nebylo
tak nejmenších pochybností o tom, že stěžovatel neusiluje o změnu tohoto výroku či dosažení
výroku jiného. Proto za situace, kdy skutečným úmyslem stěžovatele nebylo a z povahy
věci ani nemohlo být napadení jiného výroku, jímž by krajský soud právně konformně reagoval
na zpětvzetí žaloby, brojily kasační námitky proti výroku o zastavení řízení jen formálně a fakticky
směřovaly jen proti důvodům tohoto rozhodnutí, a proto jsou podle §104 odst. 2 s. ř. s.
nepřípustné. Nepřípustnost stížnostních námitek směřujících do výroku o zastavení řízení pak
v souladu se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu vylučovalo posouzení námitek,
jimiž stěžovatel brojil proti výroku o nákladech řízení.
V dané věci však stěžovatel napadl výrok usnesení městského soudu o zastavení řízení
o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu kvůli tomu, že toto řízení bylo nesprávně
zastaveno namísto zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. Podle stěžovatele totiž bylo rozhodnutí
o odvolání vydáno půl roku před podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu
a navíc advokát JUDr. Jiří Hladík, který se domáhal doručení rozhodnutí o odvolání, ničím
nedoložil, že je oprávněn zastupovat žalobce v odvolacím řízení. V tomto tvrzení nelze spatřovat
pouze formálně učiněnou kasační námitku, kterou by stěžovatel fakticky neusiloval o změnu
výroku o zastavení řízení a kterou by ve skutečnosti chtěl dosáhnout toliko přezkumu výroku
o nákladech řízení. Oproti předchozím rozhodnutím Nejvyššího správního soudu tedy v nyní
projednávané věci nelze dospět k závěru, že kasační námitky, jimiž stěžovatel brojil proti výroku
o zastavení řízení, směřovaly toliko proti důvodům tohoto výroku usnesení městského soudu.
Za této situace není ani možné učinit závěr, že kasační stížnost směřuje jen proti výroku
o nákladech řízení a je tak nepřípustná. Proto v daném případě nebyly ve vztahu k žádnému
výroku usnesení městského soudu splněny podmínky pro odmítnutí kasační stížnosti jako
nepřípustné podle §46 odst. 1 písm. d), ve spojení s §104 odst. 2 a §120 s. ř. s.
Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu
v souladu s ustanoveními §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v §109
odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Navrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl.
Vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, soud řízení usnesením zastaví (§37 odst. 4, §47 písm. a)
s. ř. s.). Tato ustanovení zřetelně odrážejí dispoziční zásadu, která se v procesu správního
soudnictví velmi výrazně uplatňuje. Navrhovatel proto může kdykoliv před meritorním
rozhodnutím o svém návrhu vzít návrh zpět z jakéhokoliv důvodu nebo bez odůvodnění a pokud
tak učiní, musí soud rozhodnout o zastavení řízení. Toto právo navrhovatele disponovat
předmětem řízení nemůže být omezeno úkony ostatních účastníků řízení ani samotným soudem.
V dané věci žalobce v podání ze dne 12. 4. 2011 výslovně uvedl, že bere žalobu
na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v celém rozsahu zpět a žádá o zastavení řízení
o této žalobě, a to výlučně pro chování stěžovatele, který po podání žaloby doručil jeho právnímu
zástupci JUDr. Jiřímu Hladíkovi rozhodnutí o odvolání ze dne 13. 8. 2010, č. j. 2010/36191-424.
Za této situace musel městský soud bez dalšího řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu zastavit a nepříslušelo mu již tedy posuzovat, zda byl stěžovatel v odvolacím
řízení skutečně nečinný a zda taková případná nečinnost byla odstraněna doručením uvedeného
rozhodnutí o odvolání advokátovi Mgr. Jiřímu Hladíkovi. Zamítnutí této žaloby pro
nedůvodnost, jak požadoval stěžovatel, tedy v dané věci nepřicházelo v úvahu. Stížnostní námitky
směřující proti výroku I. napadeného usnesení městského soudu o zastavení řízení o žalobě
na ochranu proti nečinnosti správního orgánu tedy Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými.
Stěžovatel v kasační stížnosti napadl usnesení městského soudu v celém jeho rozsahu,
tedy i jeho výrok III. o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobci. Tento výrok je však plně
v souladu s §10 odst. 3 větou první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
účinném do 31. 8. 2011, podle něhož soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který
je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.
Městský soud tedy postupoval správně, když žalobci vrátil celý zaplacený soudní poplatek
za podání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v částce 1000 Kč.
Dále se Nejvyšší správní soud zabýval výrokem II. napadeného usnesení, v němž městský
soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 8640 Kč
do dvou měsíců od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Jiřího Hladíka.
Podle §60 odst. 3 věty první s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh
zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele,
má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z věty druhé téhož
ustanovení.
V dané věci vzal žalobce žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu zpět poté,
co bylo Mgr. Jiřímu Hladíkovi doručeno rozhodnutí stěžovatele o odvolání ze dne 13. 8. 2010,
č. j. 2010/36191-424. Z obsahu správního spisu vyplývá, že rozhodnutí o odvolání bylo
doručováno jen žalobci, ačkoliv ten byl v odvolacím řízení zastoupen advokátem Mgr. Markem
Sedlákem na základě plné moci ze dne 23. 4. 2010, kterou stěžovatel obdržel společně
s doplněním odvolání dne 4. 5. 2010. Tomuto advokátovi byl pak pozastaven výkon advokacie
a podle §27 odst. 1 za užití §26 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších
předpisů, ho byl oprávněn zastupovat advokát Mgr. Jiří Hladík. Dohoda o ustanovení
zastupujícího advokáta byla mezi oběma těmito advokáty uzavřena dne 12. 5. 2010. Tato dohoda
se sice nenachází ve správním spise, nicméně stěžovatel ještě před podáním žaloby na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu obdržel dne 14. 1. 2011 žádost o uplatnění opatření proti
nečinnosti, kterou podal za žalobce Mgr. Jiří Hladík a v níž se tento advokát domáhal doručení
rozhodnutí o odvolání právnímu zástupci žalobce. Jestliže tedy byla součástí správního spisu plná
moc udělená advokátovi Mgr. Marku Sedlákovi, jež nebyla vypovězena, a jestliže Mgr. Jiří Hladík
požádal o doručení rozhodnutí o odvolání právnímu zástupci žalobce, muselo být stěžovateli
zřejmé, že se místo Mgr. Marka Sedláka stal zástupcem žalobce Mgr. Jiří Hladík. Nelze proto
souhlasit s námitkou stěžovatele, že se ve správním spise nenacházejí žádné listiny svědčící
o oprávnění Mgr. Jiřího Hladíka zastupovat žalobce v odvolacím řízení.
Nejvyšší správní soud se však ztotožnil se stížnostní námitkou, podle níž bylo rozhodnutí
o odvolání vydáno před podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu.
V ní se lze podle §79 odst. 1 s. ř. s. toliko domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost
vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Vydáním rozhodnutí se přitom podle §71 odst. 2
písm. a) za použití §19 správního řádu rozumí také předání stejnopisu písemného vyhotovení
rozhodnutí k doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. V posuzované věci
bylo rozhodnutí stěžovatele o odvolání ze dne 13. 8. 2010, č. j. 2010/36191-424, vydáno dne
19. 8. 2010, neboť v něm byl stejnopis písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí předán
k poštovní přepravě.
Není přitom rozhodné, že stěžovatel nesprávně předal stejnopis písemného vyhotovení
rozhodnutí k doručení žalobci, ačkoliv ten byl v odvolacím řízení zastoupen advokátem,
jak již bylo zmíněno. Pokud je totiž rozhodnutí vydáno, pak nedostatek oznámení rozhodnutí
některému z účastníků není nedostatkem vydání rozhodnutí, nýbrž je nedostatkem v oznámení
již vydaného rozhodnutí tomuto účastníkovi řízení. Doručení již vydaného rozhodnutí správního
orgánu se proto nelze domáhat žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podanou
podle §79 a násl. s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2008,
č. j. 1 Ans 2/2008 - 52, které bylo publikováno pod č. 1626/2008 Sb. NSS). Ochrany svých práv
se účastník řízení, kterému nebylo doručeno rozhodnutí o odvolání, může domáhat v řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 a násl. s. ř. s., v jehož rámci může soud
uložit odvolacímu orgánu, aby toto rozhodnutí účastníkovi řízení řádně doručil.
Rozhodnutí stěžovatele o odvolání ze dne 13. 8. 2010, č. j. 2010/36191-424, bylo
doručeno zástupci žalobce JUDr. Hladíkovi po podání žaloby na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu. V jejím petitu však žalobce nežádal a ani žádat nemohl uložení povinnosti
stěžovateli doručení již vydaného rozhodnutí o odvolání. V této žalobě se domáhal uložení
povinnosti stěžovateli vydat rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce Brno - město
ze dne 14. 4. 2010, č. j. BMA-90103/2010-za. Takové rozhodnutí o odvolání však již bylo
na základě shora uvedených skutečností vydáno půl roku před podáním žaloby na ochranu proti
nečinnosti správního orgánu. Po podání této žaloby tedy stěžovatel nesplnil to, o co v jejím petitu
žalobce žádal či vůbec žádat mohl. Žalobce tedy nevzal žalobu na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu zpět pro pozdější chování stěžovatele, v důsledku čehož nemohla být podle
§60 odst. 3 věty druhé s. ř. s. uložena stěžovateli povinnost nahradit žalobci náklady řízení
o žalobě. V tomto směru tedy městský soud posoudil příslušnou právní otázku nesprávně a došlo
tak k naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost směřující proti výrokům I. a III. napadeného usnesení není důvodná, a proto
ji v tomto směru podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Kasační stížnost směřující proti
výroku II. napadeného usnesení však Nejvyšší správní soud shledal důvodnou, a proto tento
výrok podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil městskému soudu
k dalšímu řízení. V něm je městský soud podle §110 odst. 4 s. ř. s. vázán výše vysloveným
právním názorem. Městský soud tedy v dalším řízení rozhodne znovu pouze o nákladech řízení
o žalobě.
Při zamítnutí kasační stížnosti proti výroku rozhodnutí krajského soudu o věci samé
za současného zrušení jeho výroku o nákladech žalobního řízení rozhoduje o nákladech řízení
o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud, jak vyplývá z již zmíněného usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 - 64. V řízení o kasační
stížnosti však byli oba účastníci řízení úspěšní ve stejné míře, a proto Nejvyšší správní soud podle
§120 a §60 odst. 1 věty druhé s. ř. s. nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu