ECLI:CZ:NSS:2012:4.ANS.5.2011:78
sp. zn. 4 Ans 5/2011 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Ing. J. S., zast.
JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem, se sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, proti
žalované: Komora patentových zástupců České republiky, se sídlem Gorkého 2/12, Brno,
zast. Mgr. Václavem Kotkem, advokátem, se sídlem třída Kpt. Jaroše 10, Brno, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2011, č. j. 31 A 68/2010 - 51,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2011, č. j. 31 A 68/2010 - 51,
se zrušuje .
II. Žaloba ze dne 1. 9. 2010, na ochranu proti nečinnosti žalované, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou na ochranu proti nečinnosti, sepsanou dne 1. 9. 2010, se žalobce domáhal vydání
rozsudku, kterým by Krajský soud v Brně uložil žalované povinnost vydat rozhodnutí ve věci
připuštění složení slibu a zápisu žalobce do rejstříku patentových zástupců vedeného žalovanou.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 4. 2011, č. j. 31 A 68/2010 - 51, žalobu odmítl
a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění
uvedl, že ze žaloby a příloh zjistil, že žalobce již v březnu 2007 složil odbornou zkoušku z oblasti
ochrany práv na označení. Následně jej žalovaná přípisem ze dne 29. 3. 2007 vyzvala ke sdělení,
zda má zájem o zápis do seznamu patentových zástupců. Žalobce v dopisu ze dne 10. 4. 2007
projevil zájem být zapsán do tohoto seznamu a zaslal žalované požadované doklady. Žalovaná
reagovala sdělením ze dne 27. 4. 2007, ve kterém zpochybnila žalobcovu praxi. Z nastíněné
geneze sporu podle soudu vyplynulo, že žalovaná neumožnila žalobci složení slibu a následné
zapsání do seznamu patentových zástupců již v dubnu 2007. Podle §8 zákona č. 417/2004 Sb.,
o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví,
měla žalovaná do jednoho měsíce ode dne doručení žádosti o zápis do seznamu patentových
zástupců (10. 4. 2007) umožnit žalobci složení slibu nebo rozhodnout, že žalobci složení slibu
a zapsání do seznamu patentových zástupců neumožní. Na lhůtu stanovenou v §8 odst. 2 zákona
o patentových zástupcích je podle názoru krajského soudu nutné navázat lhůtu pro podání žaloby
na ochranu proti nečinnosti podle §80 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žaloba proto měla být podána ve lhůtě
mezi 1. a 13. měsícem (1 měsíc pro umožnění slibu + 1 rok pro podání žaloby po uplynutí lhůty
pro vydání rozhodnutí) po doručení žádosti o složení slibu a zápis do seznamu patentových
zástupců (v posuzovaném případě po doručení dopisu žalobce ze dne 10. 4. 2007). Lhůta
pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti proto marně uplynula v průběhu roku 2008.
Žaloba ze dne 1. 9. 2010, jež byla podána k poštovní přepravě dne 7. 9. 2010, tudíž byla podána
zjevně opožděně a soud ji podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Konstatoval, že podstata sporu se u krajského
soudu koncentrovala do posouzení námitky opožděnosti žaloby. Tuto obranu označil
za účelovou a neoprávněnou; žalovaná se podle jeho názoru dovolává vlastního obstrukčního
jednání, jemuž se stěžovatel snažil maximálně vyhovět. Stěžovatel zdůraznil, že mu soud
neposkytl ochranu proti nečinnosti žalované, která svým postupem vzbuzovala legitimní
očekávání, že jeho žádosti vyhoví. Formální interpretace ustanovení §8 odst. 2 zákona
o patentových zástupcích, přednesená krajským soudem, neumožňuje naplnění požadavku
individuálního přístupu a je popřením materiálního pojetí práva. Stěžovatel odcitoval několik
rozhodnutí Ústavního soudu a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc
vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření označila rozhodnutí krajského soudu za správné a zákonné.
K důvodům kasační stížnosti poznamenala, že jim příliš nerozumí. Uvedla, že stěžovatel nemohl
legitimně očekávat, že jeho žádosti bude vyhověno, neboť od počátku věděl, že jím předložené
podklady žalovaná nepovažovala za průkazné.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Podle §109 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li
řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)],
jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo
vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Podle §7 odst. 1 zákona o patentových zástupcích patentovým zástupcem je ten, kdo je zapsán
v seznamu patentových zástupců [§4 odst. 1 písm. a)] vedeném Komorou.
Podle §8 odst. 1 téhož zákona Komora zapíše na žádost do seznamu patentových zástupců
každého, kdo
a) je plně způsobilý k právním úkonům,
b) je bezúhonný,
c) získal vysokoškolské vzdělání,
d) získal odpovídající odbornou praxi soustavným a pravidelným výkonem činnosti v oblasti průmyslových
práv (dále jen „odborná praxe“) v délce trvání alespoň 3 roky,
e) nebyl disciplinárně potrestán vyškrtnutím ze seznamu nebo na něhož se hledí, jako by mu nebylo takové
disciplinární opatření uloženo,
f) nebyl vyškrtnut ze seznamu z důvodu prohlášení konkursu na jeho majetek nebo na majetek společnosti
patentových zástupců, jejímž je společníkem nebo akcionářem, nebo z důvodu, že insolvenční návrh byl
zamítnut proto, že majetek dlužníka nepostačuje k úhradě nákladů insolvenčního řízení, nebo z důvodu,
že konkurs byl zrušen proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, pokud od vyškrtnutí neuplynula
doba 5 let,
g) složil odbornou zkoušku patentového zástupce, a
h) složil do rukou předsedy Komory tento slib: „Slibuji na své svědomí a občanskou čest, že budu
zachovávat Ústavu České republiky a ostatní zákony, svědomitě plnit povinnosti patentového zástupce
a zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvím v souvislosti s výkonem této činnosti.“
Podle odst. 2 téhož ustanovení Komora umožní složení slibu do 1 měsíce ode dne doručení žádosti
o zápis do seznamu patentových zástupců doložené doklady, podle nichž k datu složení slibu žadatel splňuje
podmínky pro zápis do seznamu podle odstavce 1 nebo §9.
Citovaná ustanovení, na rozdíl od úpravy disciplinárního řízení v páté hlavě první části
zákona (srov. zejména ustanovení §51), nepředepisují pro postup či konání žalované formu
správního rozhodnutí. Zápis do seznamu patentových zástupců i umožnění slibu představují
toliko faktické úkony žalované, pro které není zákonem stanoven žádný formální výstup.
Žalovaná má tedy dvě možnosti: buď žádosti vyhoví a provede zápis, resp. umožní
složení slibu, nebo žádosti nevyhoví. V takovém případě však nevydává správní rozhodnutí,
pouze s ohledem na princip dobré správy sdělí žadateli, že zápis neprovede, resp. složení slibu
neumožní. Žadatel pak má možnost se obrátit na soud, aby o jeho právu rozhodl.
Podle §67 zákona o patentových zástupcích každý,
a) kdo nebyl ve lhůtách stanovených tímto zákonem zapsán do seznamu,
b) komu nebylo vydáno osvědčení o zápisu do seznamu,
c) komu ve lhůtě stanovené tímto zákonem nebylo umožněno složení odborné nebo rozdílové zkoušky,
d) komu nebylo ve lhůtě stanovené tímto zákonem umožněno složení slibu,
e) kdo byl vyškrtnut ze seznamu nebo mu byl pozastaven výkon činnosti,
je oprávněn obrátit se na soud, aby o jeho právu rozhodl.
Popsaná právní úprava „... byla inspirována kvalitní a podrobnou úpravou v oblasti výkonu
advokacie, jak je obsažena v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a oblasti
sdružování auditorů podle zákona č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb.“
(srov. Důvodovou zprávu k návrhu zákona o patentových zástupcích - sněmovní tisk č. 530,
Poslanecká sněmovna, 4. volební období, 2002 - 2006, www.psp.cz).
Nejvyšší správní soud proto při výkladu dotčených ustanovení zákona o patentových
zástupcích vycházel ze své konstantní judikatury k zákonu o advokacii, zejména k jeho ustanovení
upravujícímu soudní přezkum.
Podle §55b odst. 1 zákona o advokacii ten,
a) kdo nebyl ve lhůtách stanovených tímto zákonem zapsán do seznamu advokátů, do seznamu advokátních
koncipientů nebo do seznamu evropských advokátů,
b) komu nebyly ve lhůtách stanovených tímto zákonem vydány osvědčení o zápisu advokátů nebo osvědčení
o zápisu do seznamu evropských advokátů, identifikační průkaz advokáta, identifikační průkaz
usazeného evropského advokáta nebo identifikační průkaz advokátního koncipienta,
c) komu nebylo ve lhůtě stanovené tímto zákonem umožněno vykonat advokátní zkoušku, zkoušku
způsobilosti nebo uznávací zkoušku,
d) komu nebylo ve lhůtě stanovené tímto zákonem umožněno složení slibu,
e) o němž nebyl ve lhůtě stanovené tímto zákonem proveden v seznamu advokátů, v seznamu advokátních
koncipientů nebo v seznamu evropských advokátů záznam uvedený v §55c odst. 1 písm. a) nebo d),
f) o němž byl v rozporu s tímto zákonem proveden v seznamu advokátů, v seznamu advokátních
koncipientů nebo v seznamu evropských advokátů záznam uvedený v §55c odst. 1 písm. b) nebo c),
je oprávněn obrátit se na soud, aby o jeho právu rozhodl.
K tomuto ustanovení Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 3. 2008,
č. j. 3 Ads 98/2007 - 37, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 1569/2008, www.nssoud.cz, vyslovil, že „[p]ráva uvedená v §55b odst. 1 zákona
č. 85/1996 Sb., o advokacii, jsou veřejnými subjektivními právy, žalobu pro tvrzené porušení těchto práv
však projednává a rozhoduje o ní okresní (obvodní) soud v občanském soudním řízení (§7 odst. 3 o. s. ř.).“
Tento svůj závěr odůvodnil tím, že „[v] žádném z případů uvedených v ust. §55b odst. 1 zákona
o advokacii, a tedy ani v projednávané věci, žalovaná, i když vykonává veřejnou správu na úseku advokacie (§40
odst. 3 zákona o advokacii), nevydává správní rozhodnutí, které by bylo možno přezkoumat soudem ve správním
soudnictví. Případy uvedené v ust. §55b odst. 1 zákona o advokacii se týkají především provedení
(resp. neprovedení) zápisu do seznamu advokátních koncipientů, do seznamu advokátů a do seznamu evropských
advokátů, tedy provedení faktického úkonu. Na tom nic nemění ust. §55d zákona o advokacii, z něhož vyplývá,
že tyto seznamy jsou veřejnými seznamy a osvědčení o zápisu do těchto seznamů je veřejnou listinou. Stejně
tak žalovaná nevydává žádné správní rozhodnutí, jestliže neumožní vykonat zkoušky uvedené v písm. c)
nebo neumožní složení slibu podle písm. d).“
V rozsudku ze dne 8. 1. 2009, č. j. 3 Ans 10/2008 - 68, k tomu Nejvyšší správní soud
doplnil, že „... výklad uvedeného ustanovení [§55b odst. 1 zákona o advokacii] nevzbuzuje žádné
pochybnosti, jedná se o zřetelný odkaz na nalézací řízení, a tedy řízení ve věcech občanskoprávních.“
Při porovnání právní úpravy zápisu do seznamu patentových zástupců a do seznamu
advokátů, resp. umožnění složení slibu v obou případech, shledal Nejvyšší správní soud pouze
dvě odlišnosti, které podle jeho názoru nemohou vést k odlišnému výkladu ustanovení o soudní
ochraně v zákoně o advokacii a v zákoně o patentových zástupcích, v obou případech shodně
formulovanému slovy: „... je oprávněn obrátit se na soud, aby o jeho právu rozhodl.“
První odlišnost spočívá v tom, že ustanovení §67 zákona o patentových zástupcích
obsahuje poznámku pod čarou, která odkazuje na zákon č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších
předpisů. Druhou odlišnost zakládá ustanovení §66 zákona o patentových zástupcích, jež určuje,
že na řízení podle tohoto zákona se vztahuje správní řád, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Důvodová zpráva k návrhu zákona o patentových zástupcích poznamenává k §65 až 67
zákona následující: „Uvedená ustanovení návrhu zákona upravují vyhlášení a závaznost profesních předpisů
a stanoví také případy, ve kterých postupují orgány Komory podle předpisů o správním řízení a ve kterých
případech je možno se obrátit na soud. S ohledem na okolnost, že rozhodnutí Komory podléhá správnímu řádu,
budou komorová rozhodnutí podléhat přezkumu v rámci správního soudnictví.“
Text důvodové zprávy tak poskytuje logické zdůvodnění, proč byla do §67 zákona
o patentových zástupcích zahrnuta zmíněná poznámka pod čarou odkazující na soudní řád
správní. Tato poznámka pod čarou se však může vztahovat toliko k situacím, kdy je dána
pravomoc soudů rozhodujících ve správním soudnictví, totiž zejména případů, kdy žalovaná
vydává rozhodnutí (tj. vyškrtnutí ze seznamu patentových zástupců nebo pozastavení výkonu
činnosti - opět obdobně jako u advokátů). Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že „[p]osláním
poznámek pod čarou či vysvětlivek je pouhé zlepšení přehlednosti a orientace v právním předpisu formou legislativní
pomůcky, která z povahy věci nemůže stanovit závazná pravidla chování nebo pravidla pro interpretaci daného
ustanovení“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 22/99, publikovaný
ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 14/2001).
Jak již bylo uvedeno výše, ve věcech zápisu do seznamu patentových zástupců,
ani ve věcech složení slibu žalovaná nevydává žádné rozhodnutí. Zapsání či nezapsání
do seznamu představuje faktický úkon žalované, o kterém se ani nevede žádné řízení (totéž
pochopitelně platí také pro umožnění či neumožnění složení slibu). Není-li vedeno správní řízení,
nedopadá na tyto situace ani ustanovení o použití správního řádu, tudíž ani tato odlišnost nemůže
vést k rozdílnému výkladu ustanovení §67 zákona o patentových zástupcích oproti ustanovení
§55b odst. 1 zákona o advokacii.
Nejvyšší správní soud shrnuje, že soudní ochranu tomu, kdo nebyl zapsán do seznamu
patentových zástupců nebo komu nebylo umožněno složení slibu, poskytují soudy v občanském
soudním řízení. Vzhledem k tomu, že Komora patentových zástupců České republiky v těchto
případech nevydává rozhodnutí, nelze se domáhat soudní ochrany prostřednictvím žaloby
proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 a následujících s. ř. s., ani prostřednictvím žaloby
na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle §79 a následujících s. ř. s.
V projednávané věci podal stěžovatel žalobu na ochranu proti nečinnosti žalované
a domáhal se vydání rozsudku, kterým by soud žalované uložil povinnost vydat rozhodnutí
ve věci připuštění složení slibu a zápisu žalobce do rejstříku patentových zástupců. Takovou
povinnost by však soud žalované uložit nemohl, neboť zákon o patentových zástupcích vydání
správních rozhodnutí o těchto věcech nepředpokládá. Za dané procesní situace proto nebylo
na místě zkoumat včasnost podané žaloby, ale především posoudit, zda by vůbec mohl soud
rozhodující ve správním soudnictví tuto žalobu meritorně projednat.
Podle §46 odst. 2 s. ř. s. soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí
ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení,
anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné
pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom,
že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu měl krajský soud v projednávané věci
z důvodů výše uvedených postupovat podle tohoto ustanovení a žalobu odmítnout z důvodu,
že se stěžovatel domáhal rozhodnutí ve věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském
soudním řízení. Současně měl stěžovatele poučit o možnosti podat žalobu u příslušného civilního
soudu. Pokud tak krajský soud neučinil, odepřel stěžovateli možnost přístupu k soudu,
čímž způsobil nezákonnost napadeného usnesení.
Nejvyšší správní soud přisvědčuje krajskému soudu, že žaloba stěžovatele měla být
odmítnuta, nicméně ze zcela jiného důvodu, než který krajský soud zvolil, a zejména s náležitým
poučením stěžovatele o jeho právech. Zásadní odlišnost rozhodovacích důvodů doplněná
o nutnost řádného poučení účastníka řízení, jež v napadeném usnesení chybělo, pak nutně musí
vést ke zrušení tohoto rozhodnutí. To ostatně potvrzuje i konstantní judikatura Nejvyššího
správního soudu, podle které „[p]okud soud prvního stupně odmítl žalobu pro překážku rei iudicatae,
ačkoli tak měl učinit z důvodu překážky litispendence, Nejvyšší správní soud takové rozhodnutí soudu prvního
stupně zruší a současně žalobu odmítne ze správného důvodu (§110 odst. 1 s. ř. s.)“ [srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2004, č. j. 5 Ads 58/2003 - 25, www.nssoud.cz].
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud napadené usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2011, č. j. 31 A 68/2010 - 51, pro jeho nezákonnost zrušil.
Učinil tak z úřední povinnosti a bez ohledu na námitky uplatněné v kasační stížnosti,
neboť napadené usnesení mohlo pro stěžovatele znamenat odepření přístupu k soudu.
Podle §110 odst. 1 s. ř. s., dospěje-li Nejvyšší správní soud k tomu, že kasační stížnost je důvodná,
rozsudkem zruší rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení, pokud ve věci sám nerozhodl
způsobem podle odstavce 2; jestliže již v řízení před krajským soudem byly důvody pro zastavení řízení, odmítnutí
návrhu nebo postoupení věci, rozhodne o tom současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní
soud. Není-li kasační stížnost důvodná, Nejvyšší správní soud ji rozsudkem zamítne.
Nejvyšší správní soud dále shledal, že v řízení před krajským soudem byl dán důvod
pro odmítnutí návrhu podle §46 odst. 2 s. ř. s., neboť rozhodnutí o tomto návrhu (žalobě) spadá
do kompetence soudů v občanském soudním řízení. Nejvyšší správní soud proto žalobu ze dne
1. 9. 2010 odmítl a současně poučil stěžovatele o tom, že do jednoho měsíce od právní moci
tohoto rozsudku může podat žalobu k Městskému soudu v Brně.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti a řízení před krajským soudem rozhodl
Nejvyšší správní soud za použití §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žaloba byla odmítnuta. Zrušení napadeného
usnesení krajského soudu přitom nelze považovat za úspěch stěžovatele, který by odůvodňoval
postup podle §60 odst. 8 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
Uložení povinnosti Komoře patentových zástupců České republiky umožnit
složení slibu a zapsat stěžovatele do seznamu patentových zástupců se může
stěžovatel domáhat žalobou podanou ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci
tohoto rozsudku u Městského soudu v Brně (§46 odst. 2 s. ř. s.).
V Brně dne 16. února 2012
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu