ECLI:CZ:NSS:2012:4.AS.27.2012:22
sp. zn. 4 As 27/2012 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Občané
za ochranu kvality bydlení v Brně – Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, občanské
sdružení, se sídlem U Luhu 23, Brno, zast. Mgr. Martinem Šípem, advokátem, se sídlem
Převrátilská 330, Tábor, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2012,
č. j. 7 Ca 197/2008 - 61,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žádostí o informace ze dne 1. 3. 2008 a téhož dne doručené Radě Jihomoravského kraje
se žalobce domáhal: a) doložení kopie dokumentu, podle kterého je napojení Brna a Vídně silnicí
přes Mikulov levnější než spojení silnicí s využitím obchvatu Břeclavi, b) doložení kopie
dokumentu, že napojení Brna a Vídně silnicí přes Mikulov je šetrnější k životnímu prostřední
než spojení silnicí s využitím obchvatu Břeclavi, c) předání zápisu z jednání s ŘSD (Ředitelství
silnic a dálnic), na které odkazuje článek publikovaný v Břeclavském deníku ze dne 27. 2. 2002,
předání kopie korespondence, kterou bylo jednání svoláno, předání prezenční listiny z daného
jednání a předání kopie všech dokumentů, které si na tomto jednání předaly ŘSD a JMK
(Jihomoravský kraj).
Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 16. 4. 2008,
sp. zn. S-JMK 30138/2008 OKP, byly žalobci poskytnuty dostupné dokumenty:
1) Harmonogram přípravy staveb na rychlostní silnice R52 v úseku Pohořelice – st. hranice
ČR/Rakousko, 2) Vyhledávací studie rychlostní silnice R52 v úseku Pohořelice – st. hranice
ČR/Rakousko. K žádosti o zápis z jednání s ŘSD a dalších dokumentů ŘSD krajský úřad uvedl,
že jednání s ŘSD neproběhlo, proto požadované informace nemá.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce podle §16a zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“) stížnost, o které rozhodl
žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 5. 2008, č. j. MV-42743-4/ODK-2008, tak, že podle §16a
odst. 6 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., potvrdil postup povinného subjektu – Jihomoravského
kraje – při vyřizování žádosti žalobce ze dne 1. 3. 2008 o poskytnutí informací, vedené povinným
subjektem pod sp. zn. S-JMK 30138/2008 OKP. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný
uvedl, že námitka žalobce o nepříslušnosti Krajského úřadu Jihomoravského kraje,
jakožto povinného subjektu podle zákona o informacích není důvodná, neboť zákonem
je svěřena samostatná působnost přímo kraji (územně samosprávnému celku), přičemž navazující
rozdělení pravomocí mezi jednotlivé krajské orgány představuje pouze bližší organizační
rozdělení činnosti, aniž by z těchto orgánů činilo v oblasti samostatné působnosti zvláštní,
samostatně fungující jednotky. Krajský úřad přitom předložil dokumenty, na základě
kterých Ing. P. učinila závěr prezentovaný v Břeclavském deníku. V dalším rozsahu žádosti
žalobce povinný subjekt požadovanou informací nedisponoval a ani nebyl povinen jí disponovat.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2012, č. j. 7 Ca 197/2008 – 61, žalobu
směřující proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného zamítl v souladu s ustanovením §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), neboť dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a dále rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) u Městského soudu v Praze
včas kasační stížnost, v níž uvedl, že podrobnější důvody kasační stížnosti budou doplněny
ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení soudu, kterým bude vyzván k doplnění kasační
stížnosti ve smyslu §106 odst. 3 s. ř. s.
Dne 2. 3. 2012 byla věc Městským soudem v Praze předložena Nejvyššímu správnímu
soudu.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6. 3. 2012, č. j. 4 As 27/2012 – 14, stěžovatele
vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační
stížnost, který podle položky 19 sazebníku poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích) činí 5 000 Kč. Zároveň jej usnesením ze dne 6. 3. 2012, č. j. 4 As 27/2012 – 17,
vyzval, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil svou kasační stížnost ze dne
9. 2. 2012 o vymezení důvodů podle §103 odst. 1 s. ř. s., tedy konkrétních kasačních námitek,
pro které napadá výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze.
Obě uvedená usnesení byla stěžovateli doručena dne 16. 3. 2012, jak vyplývá ze záznamu
na doručence od obálky, která usnesení obsahovala. Lhůta 7 dnů určená Nejvyšším správním
soudem k zaplacení soudního poplatku tak uplynula v pátek dne 23. 3. 2012 (podle §40 odst. 1
s. ř. s., věta první, lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem
dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.). Lhůta končí uplynutím posledního
- v daném případě sedmého – dne, počítaného od počátku lhůty.
Podle zjištění Nejvyššího správního soudu nebyl však dosud, t. j. do dne vydání tohoto
usnesení, předepsaný soudní poplatek stěžovatelem zaplacen, ačkoliv lhůta k jeho zaplacení
již uplynula.
Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Podle §47 písm. c) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel soudní poplatek až do dnešního dne nezaplatil, rozhodl
Nejvyšší správní soud podle §47 písm. c) s. ř. s., (aplikovaného ve smyslu §120 téhož zákona),
ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích tak, že řízení zastavil.
O náhradě nákladů řízení bylo za použití ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu