ECLI:CZ:NSS:2012:4.AS.34.2012:31
sp. zn. 4 As 34/2012 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: S. K.,
zast. Mgr. Kamilem Tvarůžkou, advokátem, se sídlem Českobratrská 2227/7, Ostrava, proti
žalovanému: soudní exekutor JUDr. Dalimil Mika, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy, se
sídlem Za Beránkem 836, Klatovy, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 13. 3. 2012, č. j. 30 A 10/2012 - 15,
takto:
I. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012, č. j. 4 As 34/2012 - 25,
se zrušuje .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 3. 2012, č. j . 30 A 10/2012 - 15, podle §46
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), odmítl žalobu proti exekučnímu příkazu vydaného žalovaným dne 10. 2. 2012
pod č. j. 120 EX 1224/12-11, kterým bylo zřízeno exekutorské zástavní právo na nemovitosti
žalobce. V odůvodnění tohoto usnesení soud uvedl, že v dané věci nebyly splněny podmínky
řízení, neboť ve správním soudnictví nemá soud pravomoc přezkoumávat úkony, zásahy a jiná
rozhodnutí soudního exekutora učiněné při provádění exekuce, protože soudní exekutor není
správním orgánem. V této souvislosti soud odkázal na závěry judikatury představované
rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2011, č. j. 5 Aps 6/2011 - 85,
publikovaným pod č. 2482/2012 Sb. NSS.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou
kasační stížnost. V ní nejprve zrekapituloval průběh exekučního řízení a obsah napadeného
rozhodnutí krajského soudu. Následně stěžovatel namítl, že odmítnutí žaloby je odepřením práva
na soudní ochranu, což je v rozporu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Soudní
exekutor je sice podnikatelem, ale současně též nositelem veřejné moci . Jeho úkony jsou pak
považovány za úkony soudu. Proto nelze činnost soudního exekutora vyloučit z přezkoumání
soudem. K tomu stěžovatel dodal, že v případě zřízení soudcovského zástavního práva lze podat
odvolání, zatímco v případě zřízení zástavního práva soudním exekutorem takový opravný
prostředek není. Možnost domáhat se náhrady škody není včasné a efektivní řešení, stejně jako
případný postih soudního exekutora v rámci kárného řízení. Právní řád neumožňuje bránit
se vůči takovým zásahům exekutora, což je v prostředí právního státu nepřijatelné. S ohledem
na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 13. 3. 2012, č. j. 30 A 10/2012 - 15, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v rámci provádění exekučního řízení
je zajištěna ochrana práv povinného. Proto se ztotožňuje se závěry krajského soudu a navrhuje
zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny.
Neshledal přitom vady, k nimž by podle §109 odst. 4 s. ř. s. musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Stěžovatel uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle
kterého lze podat kasační stížnost z důvodu nezákonnosti rozhodnutí soudu o odmítnutí návrhu.
Stěžovatel důvodnost kasační stížnosti spatřuje v tom, že úkony soudního exekutora podléhají
přezkumu ve správním soudnictví.
Protože stěžovatel současně s podáním kasační stížnosti nesplnil svou zákonnou
poplatkovou povinnost, Nejvyšší správní soud jej usnesením ze dne 14. 6. 2012,
č. j. 4 As 34/2012 - 20, vyzval, aby zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost , jinak bude řízení
zastaveno. Následně Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 4. 7. 2012, č. j. 4 As 34/2012 - 25,
řízení o kasační stížnosti zastavil pro nezaplacení soudního poplatku . Stěžovatel nakonec zaslal
soudní poplatek na účet soudu dne 4. 7. 2012, tedy dříve, než uvedené usnesení o zastavení řízení
nabylo právní moci. Nejvyšší správní soud proto podle §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, své usnesení o zastavení řízení o kasační
stížnosti ze dne 4. 7. 2012, č. j. 4 As 34/2012 - 25, zrušil. Vzhledem k tomu, že byly splněny další
podmínky řízení, Nejvyšší správní soud kasační stížnost po věcné stránce projednal, přičemž
dospěl k závěru, že ta není důvodná.
Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že se ve svých právních závěrech plně
ztotožňuje s vysloveným názorem krajského soudu. Ostatně tento soud ve svém rozhodnutí
vhodně aplikoval judikaturu Nejvyššího správního soudu a dospěl ke správným právním závěrům
ohledně nepřípustnosti žaloby podané ve správním soudnictví proti exekučnímu příkazu
vydaného soudním exekutorem.
Jak již uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 8. 2009, č. j. 4 As 23/2009 - 88,
www.nssoud.cz, úkony soudního exekutora učiněné při provádění exekučního řízení nejsou
přezkoumatelné soudy ve správním soudnictví. Shodné závěry lze nalézt i v rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2011, č. j. 5 Aps 6/2011 - 85, publikovaném
pod č. 2482/2012 Sb. NSS. Podle této judikatury úkony soudního exekutora v exekučním řízení
jsou považovány za úkony soudu, a proto soudní exekutor nemůže být správním orgánem
ve smyslu legislativní zkratky uvedené v §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V tomto posuzovaném případě
tedy nevystupoval žalovaný v postavení správního orgánu, nýbrž v roli soudu. Nebyl tudíž nadán
realizací moci výkonné v oblasti veřejné správy, nýbrž výkonem moci soudní. Na soudního
exekutora je totiž v exekučním řízení delegována část státní moci, jejímž nositelem je při soudním
výkonu rozhodnutí soud (shodně srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2007,
sp. zn. II. ÚS 1331/07, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Soudním exekutorem učiněné úkony
tudíž nejsou úkony, které by byly přezkoumatelné ve správním soudnictví. Na těchto právních
závěrech nemá Nejvyšší správní soud cokoli měnit, i když proti exekučnímu příkazu vydaného
soudním exekutorem není odvolání přípustné, jak vyplývá z §55c odst. 3 písm. b) exekučního
řádu č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jestliže totiž soudní exekutor vykonává
z pověření soudu veřejnou moc v oboru justice, jeho úkony se považují za úkony soudu
a za nezákonný postup v exekučním řízení je kárně odpovědný, pak neexistence řádného
opravného prostředku proti jím vydanému exekučnímu příkazu nelze považovat za odepření
práva na soudní ochranu, jak tvrdí stěžovatel.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §120 a §60
odst. 1 věty první s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší
a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné
úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu