ECLI:CZ:NSS:2012:4.AS.49.2012:21
sp. zn. 4 As 49/2012 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Občané
za ochranu kvality bydlení v Brně – Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, občanské
sdružení, se sídlem U Luhu 222/23, Brno – Kníničky, zast. Mgr. Sandrou Podskalskou,
advokátkou, se sídlem Dvořákova 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 30. 3. 2012, č. j. 9 Ca 122/2009 – 39,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 20. 2. 2009, č. j. MV-10081-3/ODK-2009, žalovaný jako nadřízený
orgán potvrdil podle §16a odst. 6 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „zákon o svobodném
přístupu k informacím“) postup Jihomoravského kraje jako povinného subjektu (dále též
„správní orgán prvního stupně“), při vyřizování žádosti žalobce o poskytnutí informací
23. 12. 2008, vedené správním orgánem prvního stupně pod sp. zn. S-JMK 165304/2008 OKP.
Touto žádosti žalobce požádal o předání kopií veškeré emailové korespondence radního Ing. V.
za období od 1. 9. 2008 do 23. 12. 2008; sdělení, které emailové schránky jsou u správního
orgánu prvního stupně zřízeny pro Ing. V.; sdělení, které emailové schránky jsou u správního
orgánu prvního stupně zřízeny pro sekretariát Ing. V. Správní orgán prvního stupně přípisem ze
dne 15. 1. 2009, č. j. 6222/2008, sp. zn. S-JMK 165304/2008 OKP, v souladu s ustanovením §14
odst. 5 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím žalobci poskytl požadované
informace, resp. sdělil, že nemá k dispozici žádnou e-mailovou korespondenci Ing. V. za období
od 1. 9. 2008 do 23. 12. 2008, kterou by bylo možno považovat za korespondenci vztahující se k
působnosti správního orgánu prvního stupně, resp. za informace, které je jako povinný subjekt
povinen poskytovat na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Dále uvedl, že pro
člena Rady Jihomoravského kraje Ing. M. V. je zřízena emailová adresa v.m.@kr-
jihomoravsky.cz; pro jeho sekretariát není zřízena žádná další emailová adresa.
Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou podanou dne 27. 4. 2009, ve které
navrhl, aby Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení a současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2012, č. j. 9 Ca 122/2009 – 39, žalobu
zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění
rozsudku postupně vypořádal jednotlivé námitky žalobce, přičemž žádnou z nich neshledal
důvodnou. K námitce, že žalobce neomezil svojí žádost na emailovou korespondenci úředního
charakteru, ale požadoval kopii veškeré emailové korespondence Ing. V., městský soud
konstatoval, že podle zákona o svobodném přístupu k informacím povinné subjekty netíží
povinnost poskytovat jakékoliv informace, nýbrž pouze takové informace, které se vztahují
k jejich působnosti, a v tomto smyslu bylo také žalobci správním orgánem prvního stupně
odpovězeno. K pochybnostem žalobce o pravdivosti sdělení, že by za požadované období
neexistoval jediný email, vztahující se k působnosti Jihomoravského kraje a odeslaný či přijatý
Ing. M. V., městský soud poukázal na jeho sdělení k této otázce, přičemž žalobce svůj názor
nedoložil žádným důkazem, a jeho námitka tak zůstala toliko v rovině tvrzení. Důvodnou
neshledal městský soud ani námitku, že správní orgány neprověřily, zda do osobní schránky Ing.
V. nebyla doručena nějaká komunikace úředního charakteru, když takovému postupu brání §8a
zákona o svobodném přístupu k informacím, jakož i zákonná ochrana elektronické pošty fyzické
osoby; bez souhlasu fyzické osoby nemůže být její emailová pošta otevřena za účelem poskytnutí
informace. K námitce, že správní orgán prvního stupně měl ve věci vydat rozhodnutí o odmítnutí
žádosti podle §15 zákona o svobodném přístupu k informacím, městský soud konstatoval, že
žalobce nemohl být dotčen na svých právech, pokud namísto rozhodnutí o odmítnutí žádosti
podle §15 bylo vydáno rozhodnutí podle §14 odst. 5 písm. d) zákona o svobodném přístupu
k informacím, neboť i touto formou správní orgán prvního stupně poskytl žalobci negativní
sdělení, tedy že požadovanou informací nedisponuje, přičemž v odůvodnění rozhodnutí svůj
postup přezkoumatelným způsobem zdůvodnil. Za situace, kdy se soud s rozhodnutím
žalovaného, jakož i předcházejícím rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ztotožnil, bylo
by v rozporu se zásadou hospodárnosti, aby pro tuto vadu řízení, která nemohla mít za následek
nezákonnost rozhodnutí o věci samé, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. Došlo by tím totiž
pouze k prodloužení správního řízení, aniž by však žalobce dosáhl sledovaného záměru,
tj. získání požadovaných informací.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze se žalobce (dále též „stěžovatel“) bránil kasační
stížností ze dne 16. 5. 2012, ve které navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
v celém rozsahu zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že konkrétní důvody
kasační stížnosti budou v souladu s §106 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) doplněny ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení
soudu, kterým bude stěžovatel vyzván k doplnění podání.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 29. 5. 2012, č. j. 4 As 49/2012 – 9, stěžovatele
vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační
stížnost, který podle položky 19 Sazebníku poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „zákon o soudních poplatcích“]) činí 5000 Kč.
Současně stěžovatele poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení
zastaví podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
Usnesením z téhož dne, č. j. 4 As 49/2012 – 13, pak Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval,
aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení kasační stížnost doplnil o vymezení důvodů
podle §103 odst. 1 s. ř. s., tedy konkrétních kasačních námitek, pro které rozsudek napadá.
Současně jej poučil, že nebude-li ve stanovené lhůtě doplněna, soud kasační stížnost odmítne
podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. Obě usnesení byla stěžovateli doručena dne
31. 5. 2012 a téhož dne nabyla právní moci.
Stěžovatel ve vyjádření ze dne 6. 6. 2012 Nejvyššímu správnímu soudu sdělil,
že se rozhodl nevyhovět výzvě soudu k zaplacení soudního poplatku a bere na vědomí, že soud
řízení zastaví. Tento svůj krok zdůvodnil tak, že u 4. senátu Nejvyššího správního soudu je pod
sp. zn. 4 As 50/2012 vedena jiná věc týchž účastníků, přičemž předmětem sporu je v obou
případech otázka poskytnutí informací týkajících se emailové korespondence orgánů
Jihomoravského kraje. Stěžovatel se rozhodl pokračovat pouze ve sporu vedeném pod
sp. zn. 4 Ads 50/2012, neboť vyslovený právní názor bude v zásadě aplikovatelný i na nyní
projednávaný případ.
Podle §47 písm. c) s. ř. s. „soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon
(například zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).“ Toto ustanovení
je na základě §120 s. ř. s. třeba přiměřeně použít i pro řízení o kasační stížnosti.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích „jde-li o poplatek za řízení, vzniká
poplatková povinnost podáním kasační stížnosti.“
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebyl poplatek za kasační stížnost zaplacen
současně s jejím podáním, Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 29. 5. 2012 stěžovatele vyzval
k jeho zaplacení ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení a současně jej poučil, že nebude-li
poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Z doručenky připojené k obálce, v níž
bylo toto usnesení doručováno a která byla držitelem poštovní licence (Pošta Brno 2,
PSČ 602 00) vrácena soudu, se podává, že usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 31. 5. 2012,
když vzhledem k tomu, že adresát nebyl zastižen, byla písemnost tohoto dne vložena do
domovní nebo jiné adresátem užívané schránky.
Lhůta k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost podle výzvy soudu počala běžet
dne 1. 6. 2012 a marně uplynula ve čtvrtek dne 7. 6. 2012, a to v souladu s ustanovením §40
odst. 1 věty první s. ř. s., podle něhož „lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu
počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.“ Soudní poplatek
však stěžovatelem nebyl v soudem určené lhůtě a ani později až do dne vydání tohoto usnesení
zaplacen, přičemž stěžovatel sám ve vyjádření ze dne 6. 6. 2012 Nejvyššímu správnímu soudu
výslovně sdělil, že se rozhodl výzvě soudu nevyhovět a bere na vědomí, že soud řízení zastaví.
Vzhledem k tomu, že poplatek za kasační stížnost nebyl stěžovatelem v soudem
stanovené lhůtě a ani později až do dne vydání tohoto usnesení zaplacen, Nejvyšší správní soud
řízení v souladu s §47 písm. c) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. a ve spojení s §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích usnesením zastavil.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu