ECLI:CZ:NSS:2012:4.AS.56.2012:58
sp. zn. 4 As 56/2012 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: N. T.
H., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Václavské nám. 21, Praha 1, proti
žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 11. 6. 2012, č. j. 75 A 4/2012 - 60, o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 31. 1. 2012, č. j. CPR-10438-5/ČJ-2011-009CPR-V242, žalovaná
částečně změnila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého
kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Ústí nad Labem
(dále jen „správní orgán prvního stupně“), č. j. KRPU-31625-107/ČJ-2011-040022-SV, ze dne
16. 8. 2011, jímž bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění podle §199 odst. 2 písm. b) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), tak, že vypustila následující část
výroku:
„Doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, se stanoví
na 3 roky.
Počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, se stanoví
v souladu s ustanovením §118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění
k pobytu na území České republiky.
Podle ustanovení §119 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. policie zařadí cizince do informačního systému
smluvních států.
Pokud by podle rozhodnutí o správním vyhoštění měla doba k vycestování z území začít běžet v době
trvání zajištění cizince, začíná tato doba běžet ode dne ukončení zajištění.“
Dále žalovaná doplnila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně následujícím
výrokem:
„Doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území České republiky, se podle ustanovení
§119 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. stanoví na 3 roky.“
Ve zbylé částí žalovaná napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2012, č. j. 75 A 4/2012 - 60,
byla žaloba proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodná zamítnuta.
V kasační stížnosti směřující proti tomuto rozsudku stěžovatelka mimo jiné požádala
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V doplnění návrhu na přiznání odkladného
účinku, učiněném na základě výzvy Nejvyššího správního soudu, stěžovatelka jako důvod
pro přiznání odkladného účinku uvedla výrazné sociální, majetkové a kulturní vazby k České
republice, kde pobývá po dobu sedmi let, navíc zde žije její dcera na základě povolení k pobytu,
přičemž její vazby k domovské zemi v podstatě vymizely. Současně by v nepřiznání odkladného
účinku spatřovala nepřiměřený zásah do svého práva na spravedlivý proces. Poku d by kasační
stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek, musela by stěžovatelka opustit Česku republiku.
Nemohla by tedy aktivně uplatňovat svá procesní práva a v případě zrušení rozhodnutí
Krajského soudu v Ústí nad Labem by stěžovatelce nebyla zajištěna možnost návratu do České
republiky ke svým blízkým. Současně stěžovatelka uvedla, že přiznání odkladného účinku
se nedotkne nabytých práv třetích osob ani není v rozporu s veřejným pořádkem.
Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyslovila
s tímto procesním postupem nesouhlas. V okolnostech uváděných stěžovatelkou nelze podle
žalované spatřit nenahraditelnou újmu. Stěžovatelka navíc blíže nespecifikovala sociální, kulturní
a majetkové vazby. Žalovaná poukázala na to, že kromě dce ry studující na území České republiky
má stěžovatelka na území Vietnamu ještě další tři dcery. Rovněž právo na spravedlivý proces
by podle žalované nemělo být důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Podle
žalovaného by byl další pobyt stě žovatelky na území České republiky v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 o dst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde stěžovatelku) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelkou, vyjádření žalované k návrhu
na přiznání odkladného účinku a skutečností vyplývajících ze správního spisu dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou
v daném případě naplněny.
Zdejší soud přitom vycházel z především z premisy, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (jímž byla zamítnuta žaloba proti
rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatelky) do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o kasační stížnosti, byla by stěžovatelka v důsledku právních účinků
pravomocného a vykonatelného správního rozhodnutí nucena opustit území České republiky,
a to ještě před rozhodnutím kasačního soudu.
Stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného účinku poukázala na své kulturní, sociální
a majetkové vazby k České republice spíše obecně, s tím, že v České republice žije již sedm
let a pobývá zde jedna z jejích dcer. Za zásadní nicméně zdejší soud považuje fakt, že pro řádný
výkon stěžovatelčina ústavního práva na spravedlivý proces je třeba, aby stěžovatel ka mohla
setrvat na území České republiky do skončení řízení o její kasační stížnosti. Byť je stěžovatelka
v tomto řízení (jak požaduje soudní řád správní) zastoupena advokátem, nelze přehlédnout,
že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně,
být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní p okyny pro výkon zastoupení
atd. Nejvyšší správní soud tedy spatřuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, spojenou s nuceným opuštěním České republiky před
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o její kasační stížnosti, především v možné újmě
na výkonu jejího práva na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu ostatně přiznává §172
odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek
na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege (s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu
ohrožení bezpečnosti státu) a není tedy bez dalšího dán důvod, proč by obdobnou možnost
setrvat na území České republiky neměl mít vyhošťovaný cizinec i po dobu následného kasačního
řízení. Lze tedy uzavřít, že v daném případě lze nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky
žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem zákonem předpokládané újmy
u stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatelka nebyla
vyhoštěna z důvodu ohrožení bezpečnosti státu; byla sice vyhoštěna z důvodu podle §119
odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, Nejvyšší správní soud však v konkrétních skutkových
okolnostech případu neshledal důvod, pro něhož by i ve stěžovatelčině dočasném setrvání
na území České republiky do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o její kasační stížnosti
musel být spatřován rozpor s důležitým veřejným zájmem.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
podle §73 odst. 2 až 4 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatelky
proti pravomocnému rozhodnutí o jejím správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek, postačí
v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení
řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ve věci správního vyhoštění stěžovatelky.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud žádným
způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu