ECLI:CZ:NSS:2012:5.AS.120.2011:80
sp. zn. 5 As 120/2011 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: M. T. L.
H., zast. advokátem Mgr. Janem Švárou, se sídlem AK Karlovo nám. 17, Praha 2, proti
žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Olšanská 2, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
30. 11. 2010, č. j. 6 Ca 300/2007 - 40,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, č. j. 6 Ca 300/2007 - 40,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení výše označeného
rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. SCPP-3366/C-255-2007, ve věci správního
vyhoštění.
Stěžovatelka uplatnila stížní důvod dle ust. §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“) a namítá, že soud nesprávně posoudil v řízení právní
skutečnosti. Ačkoli městský soud ve svém odůvodnění uvádí, že předmětem soudního přezkumu
bylo rozhodnutí o zamítnutí odvolání stěžovatelky pro nepřípustnost, neboť stěžovatelka
se vzdala před podáním odvolání práva na odvolání, a nelze proto zkoumat důvody,
pro které jí bylo uděleno správní vyhoštění, nezabýval se soud zásadní otázkou, a to,
zda předmětný protokol o vzdání se práva na odvolání ze dne 18. 5. 2007 splňuje veškeré
náležitosti nutné k tomu, aby bylo možno této písemnosti přiznat účinky tímto úkonem
zamýšlené. Ze spisového materiálu vyplývá, že stěžovatelka podepsala protokol o vzdání
se odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění ve dvou různých podobách. Jedno paré
rozhodnutí o správním vyhoštění je označeno pod čj. SCPP-274- /UL-17-SV-2007 a druhé paré
totožného rozhodnutí je označeno pod čj. SCPP-274-6/UL-17-SV-2007. Z uvedeného vyplývá,
že se jedná o dvě různá jednací čísla. Pokud tedy stěžovatelka podepsala rozhodnutí o správním
vyhoštění bez doplnění čísla před lomítkem, nemusela tušit, že se právě v případě tohoto
rozhodnutí vzdává práva podat proti němu odvolání, a to za situace, kdy uvedená písemnost
(jež byla v protokolu o vzdání se odvolání specifikována) předmětnou arabskou číslici
obsahovala. Dle stěžovatelky městský soud zásadně nesprávně vyložil text předmětného
protokolu o vzdání se práva na odvolání, a to tak, že se stěžovatelka podpisem tohoto protokolu
práva na podání opravného prostředku vzdala. Z protokolu samotného však pouze vyplývá,
že jeho text je psán v 1. osobě jednotného čísla, a to policistou, který je pod tímto textem
podepsán. Z podpisu stěžovatelky pak vyplývá, že písemné vyhotovení tohoto protokolu převzala
a prostřednictvím tlumočníka byla seznámena s jeho obsahem, tedy s textem, který byl napsán
policistou z podnětu toliko policejního orgánu, i když s výše uvedenou výhradou rozdílných čísel
jednacích není vůbec jisté, jakým způsobem tlumočnice předm ětnou písemnost, proti které
se měla stěžovatelka vzdát práva na odvolání, stěžovatelce specifikovala. Z protokolu
však dle názoru stěžovatelky vůbec nevyplývá, že by se vzdáním se odvolání výslovně souhlasila,
tuto skutečnost přitom považuje stěžovatelka za zásadní.
Stěžovatelka dále uvádí, že ve věci bylo dne 1. 6. 2007 vydáno správním orgánem opravné
rozhodnutí, proti kterému podal tehdejší právní zástupce stěžovatelk y včas odvolání (oprava
se týkala meritorního výroku rozhodnutí), má proto za to, že odvolání je podané včas
a je přípustné.
Stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu a z důvodů uplatněných
stěžovatelkou v kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s) a shledal kasační stížnost důvodnou.
Předmětem soudního přezkumu je posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu
se zákonem, zamítl-li odvolání stěžovatelky datované dne 21. 8. 2007 pro nepřípustnost,
a to z důvodu, že stěžovatelka se vzdala práva na odvolání. V tomto řízení nepřísluší Nejvyššímu
správnímu soudu zabývat se dalšími stěžovatelkou namítanými procesními vadami v samotném
řízení o udělení správního vyhoštění, resp. vadami v samotném vyhotovení rozhodnutí,
resp. opravného rozhodnutí.
Ze spisového materiálu vyplynulo, že dne 18. 5. 2007 vydal správní orgán rozhodnutí,
v němž bylo stěžovatelce uděleno správní vyhoštění na 3 roky, přitom jí byla stanovena doba
vycestování z území České republiky do 7. 6. 2007. V rozhodnutí byla stěžovatelka řádně
poučena o možnosti podat opravný prostředek. Pod poučením o opravném prostředku
je uvedeno : „Písemné vyhotovení rozhodnutí převzala dne 18. 5. 2007“ , u podpisu cizince je uveden
podpis stěžovatelky a dále je zde uvedeno „Tlumočil(a“) s uvedením jména K. D. Š.
Dále se ve spise nachází písemnost z téhož dne označená jako „Protokol o vzdání
se odvolání“, v němž se uvádí „Dne 18. 5. 2007 v 22,10 hod se v souladu s ust. §81 odst. 2
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád vzdávám práva na odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění
z České republiky doručeném mi téhož dne.......práva na odvolání se vzdávám před správním orgánem ,
který rozhodnutí vydal....“ Podepsán pod tímto textem je prap. J. H., inspektor. Pod jeho podpisem
je otisk kulatého úředního razítka a dále následuje předtištěný text: „Písemné vyhotovení převzal(a) dne
18. 5. 2007“ - uveden podpis stěžovatelky, „ Podpis cizince a Tlumočil(a)“
Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s názorem městského soudu v tom, že stěžovatelka
„(d)o protokolu uvedla, že se vzdává práva na odvolání “ (viz str. 4 odst. 3 odůvodnění rozsudku).
Není ani zřejmé, z čeho dovodil městský soud, že „(z) protokolu o vzdání se práva na odvolání ze dne
18. 5. 2007, který je součástí předloženého spisového materiálu, je zřejmé, že žalobkyně po převzetí písemného
vyhotovení rozhodnutí o správním vyhoštění se vzdala práva na odvolání, a to na základě své svobodné vůle“
(viz str. 5 odst. 2 in fine rozsudku, dtto str. 6).
Právní závěry, k nimž městský soud dospěl, nemají oporu ve spisovém materiálu.
Z písemnosti výše uvedené lze dovodit pouze skutečnost, že prap. J. H. se vzdává práva na
odvolání. Jakkoli je zcela zřejmé, že takový jeho ú kon je zcela bez významu, neboť dotyčný nebyl
účastníkem řízení o vyhoštění a ani rozhodnutí o vyhoštění mu nebylo určeno, nelze pouze
z logiky věci dovozovat, že takový úkon učinila o své vlastní vůli stěžovatelka.
Podle ust. §81 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“)
je vzdání se odvolání jednostranným úkonem účastníka řízení, který musí mít náležitosti podle
§37 cit. zákona, musí být učiněn předepsaným způsobem, musí z něj být patrno, kdo jej činí
a čeho se domáhá. Z předmětného protokolu je seznatelné, že vzdání se práva na odvolání
uplatnil prap.J. H., který tento úkon stvrdil rovněž svým podpisem a stěžovatelka pouze převzala
písemné vyhotovení tohoto dokumentu, který vyjadřuje vůli výše jmenovaného. Nutno zde
poznamenat, že o přijetí či nepřijetí vzdání se práva na odvolání správní orgán nikterak
nerozhoduje, bere je pouze na vědomí; pokud není tento úkon učiněn v zákonem vyžadované
formě, pak k němu nepřihlíží. Podpis pracovníka správního orgánu je tak zcela na podání, které
učiní účastník řízení ve smyslu ust. §81 odst. 2 správního řádu, nadbytečný a bez významu.
Za situace, kdy stěžovatelka měla k dispozici tlumočnici, není důvodu, aby nemohla
vzdání se práva na odvolání učinit o své vůli vlastním jménem.
Správní orgán zcela jistě může v řízení využít i formulářových podání, jejich účelem
je usnadnit procesní postupy účastníkům řízení (nikoli však správního orgánu). Takový postup lze
vnímat jako naplnění zásady poučovací obsažené v §4 odst. 2 správního řádu, která je součástí
ústavního práva na právní pomoc obsaženého v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Poučovací povinnost správního orgánu v řízení, které vede, je obecně zaměřena na poučení
o procesních právech a povinnostech, nelze ji však vnímat jako návod k tomu, jak mají účastníci
řízení v daném případě jednat. Správní orgán musí vždy, využívá- li předem připravená
formulářová podání, postupovat tak, aby dostál základním zásadám činnosti správních orgánů
(§2 až 8 správního řádu) a nezasahoval nepřípustným způsobem do ústavně garantovaných práv
účastníků řízení. Svou pravomoc může správní orgán uplatňovat pouze k těm účelům,
k nimž mu byla zákonem svěřena a pouze v takovém rozsahu (zásada zákazu zneužití pravomoci
- §2 odst. 2 správního řádu). Při výkonu své pravomoci je správní orgán přitom vázán právními
předpisy (zásada legality), při jejichž aplikaci musí z výše uvedené zásady obsažené v §2
správního řádu a priori vycházet.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podání, které posoudil žalovaný a poté
i městský soud jako účinné vzdání se práva na odvolání, je podáním neúčinným, a nelze k němu
přihlížet. Shledal kasační námitky stěžovatelky důvodné, a proto rozsudek městského soudu
dle ust. §110 odst. 1 s.ř.s. zr ušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
V novém řízení rozhodne městský soud rovněž o nákladech řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2012
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu