ECLI:CZ:NSS:2012:5.AS.128.2012:9
sp. zn. 5 As 128/2012 - 9
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: G. M. G.,
zast. advokátem JUDr. Janem Hruškou, se sídlem AK Opava, Ostrožná 40, proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, o žalobě proti rozhodnutí vedoucího oddělení výkonu
trestu žalované ze dne 10. 6. 2011 nevyhovět žádosti žalobkyně o vystavení písemného potvrzení,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
23. 7. 2012, č. j. 22 A 111/2011 - 37, o neosvobození od soudního poplatku a neustanovení
advokáta,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2012, č. j. 22 A 111/2011 - 37
se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále „krajský soud“) byla
zamítnuta žádost žalobkyně (dále „stěžovatelka“) o osvobození od soudního poplatku
a ustanovení zástupce z řad advokátů ve věci návrhu ze dne 16. 6. 2011, který byl doručen
krajskému soudu dne 21. 6. 2011(pozn. soudu - o tomto návrhu rozhodl krajský soud tak,
že jej odmítl, rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2012, č. j. 5 As 12/2012 - 33
bylo rozhodnutí krajského soudu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení).
Krajský soud v odůvodnění usnesení, které nyní stěžovatelka napadá kasační stížností,
konstatoval, že z jeho úřední činnosti je mu známo, že stěžovatelka byla z výkonu trestu již dne
14. 2. 2011 propuštěna a má být zaměstnána; za účelem ověření splnění podmínek pro přiznání
osvobození od soudního poplatku ji soud výzvou, která byla stěžovatelce doručena dne
25. 6. 2012, vyzval k doložení potvrzení o jejích majetkových a osobních poměrech, ve stanovené
lhůtě stěžovatelka na výzvu soudu nereagovala a majetkové a osobní poměry neprokázala.
Krajský soud proto rozhodl tak, že se stěžovatelce osvobození od soudního poplatku nepřiznává,
současně zamítl i její žádost o ustanovení advokáta.
V kasační stížnosti stěžovatelka konstatuje obsah žalobního návrhu ve věci nevydání
písemného potvrzení, který považuje za oprávněný, dále uvádí, že jí není známo, odkud krajský
soud získal informace o tom, že dne 14. 2. 2011 byla podmíněně propuštěna, když v této době
byla ve výkonu trestu (pozn. NSS - krajský soud nesprávně uvedl v rozhodnutí datum 14. 2. 2011
namísto 14. 2. 2012, jak je uvedeno již ve zrušujícím rozsudku NSS, je zjevné, že se jedná o chybu
v psaní, nikoli o nepodložené tvrzení krajského soudu).
Stěžovatelka uvádí, že sice byla dne 14. 2. 2012 podmíněně propuštěna, ale dosud žádné
zaměstnání nemá a žádný majetek nenabyla, tudíž je ve stejné situaci jako byla ve výkonu trestu
odnětí svobody, což soudu dokladovala, avšak má za to, že obyčejná pošta soudu buď nedošla
nebo její přípis uložili k jinému jednacímu číslu; stěžovatelka uvedla, že nemá finanční prostředky
na to, aby mohla zasílat poštu doporučeně. Stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popř. sám rozhodl
o osvobození stěžovatelky od soudních poplatků a uložil krajskému soudu, aby jí byl ustanoven
advokát.
Podle ust §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán rozsahem kasační stížnosti;
to neplatí, je-li na napadeném výroku závislý výrok, který napaden nebyl, nebo je-li rozhodnutí
správního orgánu nicotné.
Podle odst. 4 cit. zákona je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti;
to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. V daném
případě shledal Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelným;
nepřezkoumatelnost přitom shledal v nesrozumitelnosti rozhodnutí, resp. v jiné vadě řízení před
soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [ust. §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
V daném případě krajský soud vyzval stěžovatelku, aby prokázala své majetkové a osobní
poměry, usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 27. 2. 2012, dle doručenky jej stěžovatelka
osobně převzala. Stěžovatelka na uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala a neučinila tak
ani ke dni rozhodování o jejím návrhu. Tvrzení stěžovatelky o možném nedoručení či ztrátě,
resp. mylném založení jejího potvrzení, považuje Nejvyšší správní soud za účelové. Vychází
přitom již z předchozího přístupu stěžovatelky k písemnostem zasílaným jí Nejvyšším správním
soudem v roce 2012 v řízeních o kasačních stížnostech, o nichž vedl (a ještě stále vede) četná
řízení, kdy stěžovatelka rovněž na výzvy soudu k prokázání majetkových a osobních poměrů
nereagovala, soud jí proto rovněž nepřiznal osvobození od soudního poplatku a ni ji neustanovil
advokáta, resp. řízení o kasační stížnosti zastavil (viz např. sp. zn. 5 As 108/2012, sp. zn. 5 As
103/2012 a další). V posuzovaném případě stěžovatelka nesplnila již první ze dvou zákonných
podmínek, neboť nedoložila své majetkové poměry, a to ani přes výzvu soudu.
Nejvyšší správní soud však nemohl přehlédnout skutečnost, že stěžovatelce byl krajským
soudem usnesením ze dne 30. 9. 2011, č. j. 22 A 111/2011 - 15 již, byť pro řízení o kasační
stížnosti proti usnesení krajského soudu ze dne 11. 7. 2011, č. j. 22 A 111/2011 - 4, ustanoven
advokát JUDr. Jan Hruška, se sídlem Opava, Ostrožná 40.
Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. 4. 2010, č. j. 4 Azs 6/2010 – 42
(publ. Sb. NSS č. 2081/2010), za skutkově shodných okolností dovodil, že advokát ustanovený
podle §35 odst. 8 s. ř. s. krajským soudem v řízení o kasační stížnosti je oprávněn zastupovat
účastníka také v dalším řízení o žalobě, následujícím po zrušení původního rozsudku kasačním
soudem.
V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k právnímu názoru (v kontextu s
usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2007, č. j. 1 Afs
120/2006 – 117), ,,(ž)e je třeba trvat na oprávnění advokáta, ustanoveného v řízení o kasační stížnosti,
zastupovat účastníka i v dalším řízení o žalobě před krajským soudem poté, co bylo rozhodnutí krajského soudu
Nejvyšším správním soudem zrušeno. Především je v návaznosti na výše uvedené usnesení rozšířeného senátu
zdejšího soudu třeba poukázat na skutečnost, že se i v případě dalšího řízení před krajským soudem po zrušení
jeho původního rozsudku Nejvyšším správním soudem pojmově jedná o tutéž „soudní věc“. Jako při výše citovaném
odůvodnění rozšířeného senátu, i zde je třeba upřednostnit extenzivní pojetí právního pojmu „řízení“, vycházející
z toho, že řízení se nevede o jednom konkrétním „podání“ (žalobě či kasační stížnosti), ale o „soudní věci“,
přičemž „věc“ je táž v řízení o žalobě, řízení o kasační stížnosti, jakož i případném dalším řízení o žalobě
před krajským soudem po zrušení původního (příp. rovněž tak v pořadí druhého, třetího či dalšího) rozsudku
kasačním soudem. To odpovídá i chápání právní nauky, která totožnost věci dovozuje na základě totožnosti
prvků řízení, zejména účastníků, předmětu řízení (kauzy) a uplatňovaného (žalobního) nároku i důvodu
(srov. BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád: komentář - I. díl. 7. vyd. Praha:
C. H. Beck, 2006. s. 372, 735; WINTEROVÁ, A. Civilní právo procesní. 5. vyd. Praha: Linde, 2008.
s. 239).
V citovaném rozsudku poukázal zdejší soud mimo jiné i na nezanedbatelný procesně-
ekonomický aspekt celého problému, když opakované rozhodování soudu o ustanovení advokáta
včetně opakovaného hodnocení osobních, majetkových a výdělkových poměrů účastníka
je spojeno s nutnými administrativními, jakož i finančními náklady. Svoji roli hraje i zájem
na kontinuálním zastoupení již jednou ustanoveným zástupcem, kdy odpadají náklady spojené
s převzetím a přípravou zastoupení. Smysl tohoto řešení spočívá v uplatnění principu právní
jistoty a legitimního očekávání účastníků řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. 1. 2010, č. j. 3 Ads79/2009 – 161, č. l. 166).
Poukázat je třeba též na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 12. 2008, č. j. 8 Azs 16/2007 – 158 (publ. Sb. NSS č. 1811/2009), podle kterého „plná moc
udělená advokátovi k tomu, aby účastníka ve všech právních věcech zastupoval před soudy, obsahující též výslovné
zmocnění k zastupování v řízení o kasační stížnosti v konkrétní věci, opravňuje advokáta k zastupování v řízení
o žalobě podle soudního řádu správního před krajským soudem i poté, kdy původní rozhodnutí krajského soudu
bylo ke kasační stížnosti zrušeno“.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že krajský soud postupoval správně, pokud reflektoval
skutečnost, že stěžovatelka byla dne 14. 2. 2012 na základě rozhodnutí Městského soudu v Brně
podmíněně propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody; přitom, jak vyplynulo z odůvodnění
zrušujícího rozsudku NSS, ze sdělení Bc. D. K., vedoucí správního oddělení Vazební věznice a
ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno ze dne 15. 2. 2012, se podává, že stěžovatelka by
dle svých tvrzení měla být po propuštění z výkonu trestu zaměstnána u JUDr. M. H., advokáta.
Krajský soud proto zcela důvodně zkoumal majetkové a osobní poměry stěžovatelky i poté, kdy jí
byl již advokát ustanoven. Výsledkem tohoto zkoumání však mělo být ověření trvání podmínek,
pro které by stěžovatelce mělo být nadále ponecháno dobrodinní státu ve formě poskytnutého
právního zastoupení, jakož i osvobození od soudního poplatku, které bylo stěžovatelce
usnesením krajského soudu ze dne 30. 9. 2011, č. j. 22 A 111/2011 - 15, přiznáno.
Rozhodoval-li krajský soud o ustanovení či neustanovení advokáta za situace,
kdy stěžovatelka v řízení již zastoupena byla, učinil své rozhodnutí nepřezkoumatelným.
Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než usnesení krajského soudu, které stěžovatelka
kasační stížností napadla, zrušit a vrátit věc k dalšímu řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2012
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu