ECLI:CZ:NSS:2012:5.AS.13.2012:30
sp. zn. 5 As 13/2012 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci
žalobkyně: G. M. G., zastoupená Mgr. Kateřinou Hudečkovou, advokátkou se sídlem Hauerova
3, Opava, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice a ústav pro výkon
zabezpečovací detence Opava, Krnovská 68, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2011, č. j. 22 A 112/2011 - 4,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
III. Odměna a náhrada hotových výdajů advokátky Mgr. Kateřiny Hudečkové
se u r č u je částkou 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Dne 21. 6. 2011 byl Krajskému soudu v Ostravě doručen návrh žalobkyně ze dne
16. 6. 2011 označený jako „Správní žaloba proti rozhodnutí speciální pedagožky Věznice Opava, Mgr. M.
H., neodůvodnit rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobkyně týkající se vystavení potvrzení“.
Ve svém podání žalobkyně uvádí, že dne 9. 6. 2011 jí Mgr. H. ústně sdělila, že nevyhoví
její žádosti o vystavení písemného potvrzení týkajícího se výuky francouzštiny v období od
12. 10. 2010 do 3. 3. 2011; vzhledem k tomu, že Mgr. H. své rozhodnutí nijak neodůvodnila, cítí
se žalobkyně tímto rozhodnutím dotčena na svých veřejných subjektivních právech. Žalobkyně v
žalobě dále konstatuje, že proti rozhodnutí správního orgánu je osoba, jíž se takové rozhodnutí
dotýká, oprávněna podat žalobu podle §65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Konečně žalobkyně uvádí, že svou žalobu dále
doplní prostřednictvím svého zástupce.
Ve zmiňovaném podání ze dne 16. 6. 2011 žalobkyně zároveň navrhla, aby ji soud
osvobodil od soudních poplatků a aby jí ustanovil zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Ostravě uvedené podání žalobkyně posoudil jako žalobu proti rozhodnutí
speciální pedagožky žalované neodůvodnit rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobkyně týkající
se vystavení písemného potvrzení, přičemž tuto žalobu prvním výrokem usnesení ze dne
11. 7. 2011, č. j. 22 A 112/2011 - 4, odmítl. Druhým výrokem pak zamítl návrh žalobkyně
na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů.
V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že napadený výsledek činnosti žalované
není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Rozhodnutím ve smyslu uvedeného ustanovení
lze rozumět jen takové akty orgánů veřejné moci, jež jsou výsledkem příslušného, často
formalizovaného řízení a s jejichž vydáním spojuje vznik, změnu, zrušení či závazné určení práva
a povinnosti některý z obecně závazných právních předpisů České republiky. Od takových
rozhodnutí je však třeba odlišovat jiné faktické pokyny či donucení a další výsledky činnosti
orgánů veřejné moci, které však rozhodnutími ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. nejsou. Krajský soud
dospěl k závěru, že o takový případ se jedná i v posuzované věci, a proto žalobu podle §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl jako nepřípustnou, neboť směřovala proti úkonu žalované, který
je dle §70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání vyloučen, neboť není rozhodnutím
ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. K návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků
a na ustanovení zástupce z řad advokátů krajský soud uvedl, že vzhledem k uvedeným důvodům
pro odmítnutí žaloby tento návrh zjevně nemohl být úspěšný. Žalobkyně tedy dle krajského
soudu nenaplnila předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s.;
jednou ze zákonných podmínek pro ustanovení zástupce soudem pak je v souladu s §35 odst. 8
s. ř. s. to, že u navrhovatele jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků.
Uvedené usnesení krajského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) včasnou kasační
stížností. Stěžovatelka obecně namítá, že usnesení krajského soudu, jímž odmítl její žalobu
proti „faktickému rozhodnutí“ žalované, je nezákonné ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
neboť žalobou napadené „rozhodnutí“ je přezkoumatelné ve správním soudnictví. Stěžovatelka
zároveň soud žádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
K návrhu stěžovatelky Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 9. 2011,
č. j. 22 A 112/2011 - 15, ustanovil jejím zástupcem Mgr. Kateřinu Hudečkovou, advokátku.
Podáním ze dne 21. 11. 2011 doplnila ustanovená zástupkyně jménem stěžovatelky
kasační stížnost o konkrétní důvody. V doplnění kasační stížnosti trvá na tom, že žalobou
napadený akt je správním rozhodnutím, kterým byla závazným způsobem určena práva
stěžovatelky a kterým byla stěžovatelka na svých právech zkrácena. Konkrétně pak uvádí,
že v daném případě stěžovatelka potvrzení o výuce francouzštiny potřebovala proto, že mělo být
důležitým podkladem pro řízení o jejím podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody,
resp. pro řízení o přeřazení do mírnějšího typu věznice. Dále namítá, že krajský soud
nepostupoval dle §37 odst. 5 s. ř. s. a bez dalšího žalobu stěžovatelky odmítl, aniž by se nejprve
pokusil odstranit vady podání; kasační stížností napadené usnesení je přitom nepřezkoumatelné,
neboť jeho odůvodnění je zcela obecné a nekonkrétní, což zřejmě souvisí s tím, že krajský soud
si před vydáním rozhodnutí neopatřil příslušné listinné podklady ani vyjádření žalované.
Žalovaná se ke kasační stížnosti ve stanované lhůtě nevyjádřila. Dne 1. 3. 2012 ovšem
bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání žalované ze dne 28. 2. 2012, v němž soudu
sděluje, že v dané věci nebyl vydán žádný správní akt. Dále žalovaná ve svém podání uvádí,
že danou problematiku řešila dne 9. 6. 2011 speciální pedagožka se stěžovatelkou pohovorem,
při kterém stěžovatelce sdělila, že požadovaný údaj je uveden v návrhu na kázeňskou
odměnu, jehož kopii stěžovatelka obdržela. Záznam o pohovoru vložila speciální pedagožka
do počítačového programu VIS (tj. vězeňského informačního systému).
Spolu s uvedeným podáním žalovaná soudu předložila originál příslušné žádosti
stěžovatelky ze dne 6. 6. 2011 a dále záznam pohovoru ze dne 9. 6. 2011, tak jak byl vložen
do vězeňského informačního systému.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka
byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), a je zastoupena
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Posléze Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud předesílá, že v posuzovaném případě stěžovatelka kasační stížností
napadla usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu. Takovou kasační stížnost lze opřít pouze
o důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný
pod č. 625/2005 Sb. NSS]. Pod tento důvod spadá i případ, kdy vada řízení před soudem
měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu
(viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 6 As 4/2004 - 53, dostupný
na www.nssoud.cz).
Jelikož tedy kasační stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí, nebude
se ani Nejvyšší správní soud moci zabývat věcí samou, tj. nebude se zabývat otázkou zákonnosti
žalobou napadeného postupu žalované. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu
v daném řízení bude toliko otázka, zda krajský soud postupoval správně, když žalobu
stěžovatelky podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl po té, co dospěl k závěru, že směřovala
proti úkonu žalované, který je dle §70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání vyloučen, neboť
není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.
Za zásadní pro posouzení zákonnosti kasační stížností napadeného rozhodnutí považuje
Nejvyšší správní soud v daném případě skutečnost, že stěžovatelka ve své žalobě ze dne
16. 6. 2011 brojí proti „rozhodnutí“ speciální pedagožky Věznice a ústavu pro výkon
zabezpečovací detence Opava, Mgr. M. H., neodůvodnit rozhodnutí o zamítnutí žádosti
stěžovatelky o vystavení potvrzení o výuce francouzštiny, tedy nikoliv proti samotnému úkonu
žalované, kterým nebylo vyhověno její žádosti o vystavení písemného potvrzení o výuce
francouzštiny v období od 12. 10. 2010 do 3. 3. 2011.
Přitom je třeba zdůraznit, že se nejedná pouze o formulační nedostatek předmětné
žaloby, neboť Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatelka
u Krajského soudu v Ostravě napadla samostatnou žalobou též vlastní „rozhodnutí“ žalované
ze dne 9. 6. 2011, kterým zmiňované žádosti stěžovatelky nebylo vyhověno. Tuto žalobu sice
krajský soud taktéž odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou, Nejvyšší správní
soud nicméně toto rozhodnutí krajského soudu rozsudkem ze dne 28. 5. 2012, č. j. 5 As 14/2012
- 35, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že v uvedeném
případě krajský soud svým postupem zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost
jeho rozhodnutí, a dále že krajský soud své rozhodnutí dostatečným způsobem neodůvodnil.
Nejvyšší správní soud uvádí, že uvedený postup stěžovatelky je nepřípustný. Pakliže
stěžovatelka napadla žalobou ve správním soudnictví, konkrétně žalobou proti rozhodnutí
správního orgánu podle §65 s. ř. s., úkon žalované, jímž nebylo vyhověno její žádosti o vystavení
potvrzení o výuce francouzštiny, mohla v této žalobě mimo jiné namítat, že napadené
„rozhodnutí“ správního orgánu nebylo řádně odůvodněno, resp. nebylo odůvodněno vůbec
a že je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné. Nelze ovšem připustit, aby stěžovatelka samostatnou
žalobou podle §65 s. ř. s. napadla pouze tuto tvrzenou dílčí vadu daného úkonu, kterou označuje
jako „rozhodnutí neodůvodnit rozhodnutí“, a další žalobou současně brojila proti uvedenému
úkonu jako takovému.
S ohledem na uvedené Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že krajský soud ve svém
postupu nepochybil, když předmětnou žalobu stěžovatelky bez dalšího odmítl podle §46 odst. 1
písm. d) ve spojení s §68 písm. e) s. ř. s. jako nepřípustnou, jelikož dospěl k závěru,
že nesměřovala proti rozhodnutí správního orgánu. Jakkoli lze stěžovatelce přisvědčit v tom,
že krajský soud kasační stížností napadené usnesení odůvodnil velmi stručně a navíc obecně,
zdejší soud přesto neshledal toto usnesení nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů,
neboť závěr krajského soudu, podle něhož předmět žaloby není rozhodnutím ve smyslu §65
odst. 1. s. ř. s., je v daném případě zcela zřejmý.
Vzhledem k těmto závěrům dále obstojí též druhý výrok kasační stížností napadeného
usnesení, jímž krajský soud zamítl návrh stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků
a na ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť v dané věci se vskutku jednalo o případ,
kdy žaloba stěžovatelky zjevně nemohla být úspěšná.
Nejvyšší správní soud dospěl z uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovaná měla ve věci úspěch, příslušelo by jí tedy právo na náhradu
nákladů řízení, z obsahu soudního spisu však plyne, že jí žádné náklady nevznikly.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupce z řad advokátů,
v takovém případě platí hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování podle §35 odst. 8
s. ř. s. stát. Ustanovená zástupkyně k výzvě soudu vyčíslila odměnu za zastupování stěžovatelky
a náhradu hotových výdajů částkou 8640 Kč, přičemž vycházela z toho, že jí přísluší odměna
a náhrada hotových výdajů za celkem tři úkony právní služby podle §11 odst. 1 písm. b), c) a d)
ve spojení s §9 odst. 3 písm. f) a §7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „advokátní tarif“), a to konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení včetně
nahlížení do spisu u Krajského soudu v Ostravě, za další poradu s klientkou přesahující jednu
hodinu a konečně za sepsání doplnění kasační stížnosti.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že uvedené úkony zástupkyně posoudil jako dva
úkony právní služby, neboť v situaci, kdy byl klientovi zástupce ustanoven soudem, je v souladu
s §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu první porada s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení jedním úkonem právní služby. Zástupkyně stěžovatelky doložila pouze jednu poradu
se stěžovatelkou, která se uskutečnila dne 31. 10. 2011 ve věznici v Opavě; další poradu
s klientkou zástupkyně nedoložila. Ustanovené zástupkyni tedy byla přiznána odměna a náhrada
hotových výdajů v celkové částce 4800 Kč [dva úkony právní služby po 2100 Kč podle §11
odst. 1 písm. b) a d) ve spojení s §9 odst. 3 písm. f) a §7 bodem 5 advokátního tarifu a dále dva
režijní paušály po 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu].
Ustanovená advokátka nárokovala také zvýšení této platby o částku připadající na DPH
ve výši 20 %, nicméně předložila nikoliv své osvědčení o registraci jako plátce DPH,
ale osvědčení JUDr. Vlastimila Vezdenka, advokáta, který v řízení působil jako substitut
ustanovené zástupkyně Mgr. Kateřiny Hudečkové. Nejvyšší správní soud však může přiznat
odměnu a náhradu hotových výdajů, včetně jejího případného zvýšení o částku připadající
na DPH, pouze ustanovenému advokátovi, nikoliv jeho případnému substitutovi. Otázka jejich
vzájemného finančního vyrovnání je již výhradně jejich věcí. Vzhledem k tomu, že ustanovená
zástupkyně nedoložila, že by byla plátcem DPH, soud jí navýšení o částku DPH nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2012
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu