ECLI:CZ:NSS:2012:5.AS.134.2012:10
sp. zn. 5 As 134/2012 - 10
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobkyně: G. M. G., zastoupená Mgr. Markem Urbišem, advokátem se sídlem Partyzánská 18,
Opava, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice a ústav pro výkon
zabezpečovací detence Opava, se sídlem Krnovská 68, Opava, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2012, č. j. 22 A 155/2010 - 38,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2012, č. j. 22 A 155/2010 - 38,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Marku Urbišovi, advokátovi, se odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti a náhrada hotových výdajů nepřiznává.
Odůvodnění:
Dne 27. 10. 2010 byl Krajskému soudu v Ostravě doručen návrh žalobkyně ze dne
20. 10. 2010, označený jako „Správní žaloba proti rozhodnutí ředitele Věznice Opava, plk. Mgr. Ivo
Turoka“. Žalobkyně zároveň požádala, aby ji soud osvobodil od soudních poplatků a ustanovil
jí zástupce z řad advokátů.
Usnesením ze dne 1. 12. 2010, č. j. 22 A 155/2010 - 7, krajský soud osvobodil žalobkyni
od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok I.) a zároveň jí ustanovil zástupcem advokáta
Mgr. Marka Urbiše (výrok II.).
Krajský soud posoudil uvedený návrh jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu
podle §65 a násl. s. ř. s. a tuto žalobu usnesením ze dne 11. 7. 2011, č. j. 22 A 155/2010 - 12,
odmítl. Žalobkyně napadla toto usnesení kasační stížností podanou prostřednictvím
ustanoveného zástupce dne 8. 8. 2011 u Krajského soudu v Ostravě.
Žalobkyně podáním ze dne 29. 12. 2011, doručeným krajskému soudu dne 2. 1. 2012,
požádala soud, aby Mgr. Marka Urbiše zprostil povinnosti ji zastupovat, a to ve všech věcech,
ve kterých jí byl tento advokát ustanoven. Ustanovený zástupce podáním ze dne 17. 1. 2012
rovněž navrhl, aby soud podle §20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění
pozdějších předpisů, jeho ustanovení zástupcem zrušil. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne
3. 4. 2012, č. j. 5 As 28/2012 – 23, oba tyto návrhy zamítl.
Rozsudkem ze dne 17. 5. 2012, č. j. 5 As 28/2012 – 30, Nejvyšší správní soud zrušil
uvedené usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení krajský soud vydal usnesení ze dne 15. 8. 2012, č. j. 22 A 155/2010 – 38,
kterým rozhodl tak, že se žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznává (výrok I.)
a že se její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítá (výrok II.). Dále krajský soud
vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 20 dnů od doručení tohoto usnesení odstranila vady žaloby ze dne
20. 10. 2010 tak, že v souladu s žalobní argumentací uvede, čeho se podanou žalobou domáhá
(výrok III.) a poučil ji o následcích neodstranění vad žaloby (výrok IV.).
V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že žalobkyně požádala o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, k čemuž uvedla, že je ve výkonu
trestu odnětí svobody a bez jakéhokoliv příjmu. Krajský soud však konstatoval, že je mu z úřední
činnosti (např. ze spisu sp. zn. 22 A 77/2011) známo, že žalobkyně byla z výkonu trestu odnětí
svobody dne 14. 2. 2011 podmíněně propuštěna (správně má být 14. 2. 2012 – pozn. NSS)
a má být zaměstnána. Za účelem ověření jejích aktuálních majetkových poměrů ji proto soud
přípisem doručeným žalobkyni dne 18. 6. 2012 vyzval k předložení potvrzení o osobních
a majetkových poměrech, k čemuž jí stanovil lhůtu jednoho týdne. Žalobkyně však své osobní
a majetkové poměry ve stanovené lhůtě ani později nedoložila, čímž znemožnila posoudit její
poměry. Z tohoto důvodu jí krajský soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl její
žádost o ustanovení zástupce. Pokud jde o třetí výrok usnesení, konstatoval krajský soud,
že žalobní argumentace je v rozporu s návrhem výroku soudu, což znemožňuje žalobu řádně
projednat a rozhodnout o ní. Z tohoto důvodu vyzval žalobkyni k odstranění tohoto rozporu
a poučil ji o následcích nesplnění této výzvy.
Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti uvedenému usnesení krajského soudu kasační
stížnost, kterou se domáhá jeho zrušení. Kasační stížnost opírá o důvod podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
V kasační stížnosti stěžovatelka namítá, že sice byla dne 14. 2. 2012 podmíněně
propuštěna, ale dosud žádné zaměstnání nemá a žádný majetek nenabyla. Je tedy ve stejné situaci,
jako byla v době výkonu trestu odnětí svobody. Tuto skutečnost soudu dokladovala, avšak
má za to, že obyčejná pošta soudu buď nedošla, nebo soud její přípis uložil k jinému jednacímu
číslu. Nemá finanční prostředky na to, aby mohla zasílat poštu doporučeně. Stěžovatelka
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Stěžovatelka zároveň požádala Nejvyšší správní soud o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka
byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), a je zastoupena
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Posléze Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Podle §109
odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán rozsahem kasační stížnosti; to neplatí, je-li
na napadeném výroku závislý výrok, který napaden nebyl, nebo je-li rozhodnutí správního orgánu
nicotné. Podle odst. 4 citovaného ustanovení je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.] nebo bylo
zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li
napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], jakož i v případech, kdy
je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
V daném případě shledal Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost. [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Jak vyplývá z rekapitulace řízení, v nyní posuzované věci krajský soud usnesením ze dne
1. 12. 2010, č. j. 22 A 155/2010 - 7, které bylo stěžovatelce doručeno dne 8. 12. 2010
a ustanovenému zástupci dne 7. 12. 2010, osvobodil stěžovatelku od soudních poplatků
a zároveň jí ustanovil zástupcem Mgr. Marka Urbiše, advokáta se sídlem Partyzánská 18, Opava.
Učinil tak na základě žádosti stěžovatelky ze dne 20. 10. 2010 podané současně s žalobou.
Následně sice krajský soud usnesením ze dne 11. 7. 2011, č. j. 22 A 155/2010 - 12, odmítl žalobu
a toto usnesení bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu, tyto skutečnosti však
nemají vliv na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce stěžovatelce, jež trvala
i poté, co byla věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
V této souvislosti je třeba poukázat i na to, že advokát ustanovený zástupcem účastníka
v řízení před krajským soudem zastupuje účastníka i v řízení o kasační stížnosti. Toto pravidlo
je nyní výslovně vyjádřeno v §35 odst. 8 poslední větě s. ř. s., která nabyla účinnosti dne
1. 1. 2012, judikatura ho však uznávala již dříve (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 7. 2007, č. j. 1 Afs 120/2006 - 117, publikované pod
č. 1460/2008 Sb. NSS). Tak tomu bylo i v daném případě, kdy ustanovený advokát zastupoval
stěžovatelku i v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu ze dne 11. 7. 2011,
č. j. 22 A 155/2010 – 12. V průběhu tohoto řízení navíc Nejvyšší správní soud usnesením ze dne
3. 4. 2012, č. j. 5 As 28/2012 – 23, zamítl návrhy stěžovatelky a advokáta na zrušení ustanovení
zástupcem stěžovatelky. Ani v průběhu řízení o kasační stížnosti tedy nedošlo k zániku
ustanovení zástupce.
Obdobné závěry platí i v otázce osvobození od soudních poplatků. Poslední věta §36
odst. 3 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 1. 2012, rovněž výslovně stanoví, že přiznané osvobození
od soudních poplatků se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti, a toto osvobození tedy bude
trvat i v pokračujícím řízení o žalobě po zrušení rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním
soudem.
Je proto třeba konstatovat, že osvobození stěžovatelky od soudních poplatků
a ustanovení jejího zástupce, o němž rozhodl krajský soud usnesením ze dne 1. 12. 2010,
č. j. 22 A 155/2010 - 7, trvalo i po zrušení usnesení krajského soudu ze dne 11. 7. 2011,
č. j. 22 A 155/2010 - 12, a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení a trvá i nadále
v nynějším řízení o kasační stížnosti.
Pokud soud již jednou rozhodl na návrh účastníka řízení o jeho osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce, je tím návrh účastníka vyčerpán a nelze o něm znovu
rozhodnout, ledaže by mezitím došlo ke zrušení tohoto rozhodnutí soudu. Dospěje-li následně
soud k závěru, že došlo k takové změně osobních, majetkových a příjmových poměrů účastníka
řízení, že již nadále neodůvodňují osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.) ani
ustanovení zástupce z řad advokátů (§35 odst. 8 s. ř. s.), anebo že je neodůvodňovaly ani v době
původního rozhodování soudu o tomto návrhu, nemůže rozhodnout o témže návrhu tak, že jej
zamítne. Za těchto okolností může soud postupovat pouze tak, že přiznané osvobození
od soudních poplatků účastníku odejme, popřípadě i zpětně (§36 odst. 3 věta čtvrtá s. ř. s.),
a zruší ustanovení zástupce.
V daném případě Nejvyšší správní soud souhlasí s dílčím závěrem krajského soudu,
že v průběhu řízení vyšly najevo takové skutečnosti, které vyvolaly důvodné pochybnosti o tom,
zda jsou u stěžovatelky nadále splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce. Podle oznámení Vězeňské služby České republiky ze dne 15. 2. 2012,
které je součástí spisu Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 As 24/2012, totiž byla
stěžovatelka dne 14. 2. 2012 podmíněně propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody. Při
propuštění navíc uvedla, že bude zaměstnána v advokátní kanceláři JUDr. H. Za této situace bylo
zcela na místě, aby krajský soud vyzval stěžovatelku k prokázání aktuálních osobních,
majetkových a příjmových poměrů.
Rozhodl-li však krajský soud poté o nepřiznání osvobození od soudních poplatků
a o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů za situace, kdy stěžovatelka v řízení
již zastoupena byla a rovněž tak byla od soudních poplatků osvobozena, jedná se o pochybení,
které činí napadené usnesení nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost [§103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.].
Vzhledem k uvedenému shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost ve vztahu k I. a II.
výroku usnesení krajského soudu důvodnou, a to z důvodu nepřezkoumatelnosti pro
nesrozumitelnost, k níž přihlédl podle §109 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. z úřední povinnosti. Ačkoli kasační stížnost dle svého obsahu nesměřovala proti výrokům
III. a IV. předmětného usnesení a ani by proti samotným těmto výrokům nebyla přípustná [§104
odst. 3 písm. b) s. ř. s.], zrušil Nejvyšší správní soud v souladu s §109 odst. 3 s. ř. s. i tyto výroky,
neboť jsou závislé na napadeném a zrušovaném výroku usnesení, jímž byl zamítnut návrh
na ustanovení zástupce. Krajský soud totiž i ve výrocích III. a IV. vycházel z toho,
že stěžovatelka není v řízení o žalobě zastoupena. Byť již stěžovatelka na výzvu k odstranění vad
žaloby reagovala, je usnesení obsahující takovou výzvu třeba v případě, že ustanovení zástupce
nebude krajským soudem v souladu se zákonem zrušeno, vydat samostatně a řádně ho doručit
v souladu s §42 odst. 2 s. ř. s. současnému zástupci stěžovatelky tak, aby se mohl případně
podílet na odstranění vad žaloby. Až od tohoto doručení zástupci stěžovatelky je také nutno
odvíjet lhůtu pro odstranění vad žaloby.
Nejvyšší správní soud proto v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení krajského
soudu v plném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude Krajský soud
v Ostravě vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.).
Pokud jde o návrh na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, který
stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud se tímto návrhem nezabýval,
neboť, jak již bylo shora uvedeno, stěžovatelka již byla krajským soudem osvobozena
od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů, jehož ustanovení nadále trvá.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Ostravě
v konečném rozhodnutí o dané věci (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud rozhodl pouze o odměně za zastupování v řízení o kasační stížnosti
a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta, které dle §35 odst. 8 s. ř. s. hradí stát.
Nejedná se totiž o náklady řízení o kasační stížnosti podle §60 s. ř. s., o jejichž náhradě má podle
§110 odst. 3 s. ř. s. po zrušení napadeného rozhodnutí krajského soudu rozhodovat v dalším
řízení krajský soud. V daném případě ustanovený advokát Mgr. Urbiš v řízení neučinil jménem
stěžovatelky žádný úkon. Z tohoto důvodu mu Nejvyšší správní soud odměnu za zastupování
v řízení o kasační stížnosti ani náhradu hotových výdajů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 27. září 2012
JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D
předsedkyně senátu