ECLI:CZ:NSS:2012:5.AS.144.2012:27
sp. zn. 5 As 144/2012 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce:
J. M., zastoupený Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem Husinecká 808/5, Praha 3,
proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7,
Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
18. 10. 2012, č. j. 11 A 273/2011 - 66, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2012, č. j. 11 A 273/2011 - 66, se zamítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 10. 2012, č. j. 11 A 273/2011 - 66, zrušil
vyrozumění žalovaného ze dne 30. 6. 2011, č. j. 19184/2011 - 23, o posouzení žádosti žalobce
o přezkoumání didaktických testů jako části maturitní zkoušky a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení. Soud rozhodl o zrušení napadeného vyrozumění z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti
pro nedostatek důvodů.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž požádal o přiznání odkladného účinku. Tento návrh stěžovatel odůvodnil tím, že výkon
rozsudku povede k tlaku na změnu dosavadní praxe stěžovatele bez dostatečné opory v praxi
správních soudů. Stěžovatel shledal újmu v tom, že se jeho správní praxe přizpůsobí názoru
krajského soudu, který může být následně Nejvyšším správním soudem překonán. Stěžovatel
rovněž nespatřoval jakoukoli újmu na straně žalobce, neboť změnu v hodnocení maturitní
zkoušky nelze reálně očekávat. V souladu s veřejným zájmem podle stěžovatele naopak je,
aby se správní praxe přizpůsobila až v okamžiku sjednocení rozhodovací praxe správních soudů.
Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS (byť k částečně odlišné právní
úpravě): „S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy
o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení odkladného účinku případy vrácení řidičského
oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi,
udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.
Nejvyšší správní soud si je plně vědom, že návrhům správních orgánů v některých
případech bylo vyhověno právě s přihlédnutím k citovanému usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, zejména s ohledem na problematičnost
skutečnosti, že by vedle sebe mohla existovat dvě odlišná či dokonce protikladná správní
rozhodnutí o téže věci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2008,
č. j. 3 Ads 29/2008 - 35, dostupné na www.nssoud.cz). V posuzované věci však dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že návrh není důvodný.
Nejvyšší správní soud stejně jako v usnesení ze dne 15. 7. 2009, č. j. 6 Ads 87/2009 – 49,
upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou jakožto nástrojem ochrany
veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Odkladný účinek přiznávaný
žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými
negativními následky aktu veřejné správy. Stále totiž platí, že podle §2 s. ř. s. poskytují soudy
ve správním soudnictví primárně ochranu veřejným subjektivním právům. Postavení žalovaného
správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost jako orgánu
moci výkonné, spíše ale nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti
správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě
a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutno
nazírat i na návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti správním orgánem.
Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání
odkladného účinku vůči pravomocnému rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže
nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů
opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci. Nemůže být tedy prostředkem -
jak fakticky zamýšlí stěžovatel - který by měl odvrátit účinky pravomocného rozhodnutí pouze
z důvodu stěžovatelem namítané a hypoteticky možné věcné nesprávnosti rozhodnutí, kterému
by se však do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu musela přizpůsobit správní praxe
stěžovatele, a z důvodu neustálené rozhodovací praxe správních soudů. Takto extenzivní užití
institutu odkladného účinku by vyžadovalo faktické předběžné posouzení pravděpodobného
úspěchu kasačních námitek. Přiznáním odkladného účinku se prolamují právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno; tímto zákonným postupem ovšem
není přiznání odkladného účinku, ale až meritorní výrok o kasační stížnosti. Pokud by správní
orgány neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich
správní akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního soudnictví. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal
slovy o nepoměrně větší újmě.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzovaném případě nehrozí stěžovateli
nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.
V daném případě krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel zatížil řízení vadou, neboť se měl
s námitkami žalobce v odůvodnění vyrozumění vypořádat. Ve svém zrušovacím rozhodnutí
ale krajský soud nezavázal stěžovatele právním názorem, jak konkrétně má ve věci postupu podle
§82 odst. 3 (nyní §82 odst. 2) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním,
vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, rozhodnout.
Spor se týká pouze otázky, zda vyrozumění stěžovatele bylo či nebylo přezkoumatelné. Rozsudek
Městského soudu v Praze ve své podstatě nenastolil žádnou spornou právní otázku, jejíž
hypoteticky nesprávné řešení by mohlo znamenat újmu, neboť prohlásil vyrozumění stěžovatele
za nepřezkoumatelné. Z této skutečnosti vyplývá pro stěžovatele jediný důsledek - rozhodnout
znovu s řádným odůvodněním. Ani po případném zrušení rozsudku krajského soudu v řízení
o kasační stížnosti a po případném „obživnutí“ původního vyrozumění stěžovatele tak nelze
bez dalšího a priori předpokládat, že dojde ke konkurenci protichůdných vyrozumění.
S ohledem na uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatele
nejsou podmínky §73 odst. 2 s. ř. s. dány.
Z důvodů uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší
správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2012
JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.
předsedkyně senátu