ECLI:CZ:NSS:2012:5.AS.77.2012:37
sp. zn. 5 As 77/2012 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy, v právní věci žalobkyně: G. M. G.,
zastoupená JUDr. Dagmar Žilkovou, advokátkou se sídlem Žižkovo nám. 2, Bruntál, proti
žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice a ústav pro výkon zabezpečovací
detence Opava, Krnovská 68, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2011, č. j. 22 A 168/2011 - 14,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2011, č. j. 22 A 168/2011 - 14,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Odměna advokátky JUDr. Dagmar Žilkové se u r č u je částkou 5760 Kč. Tato
částka bude vyplacena k rukám advokátky z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti
dnů od právní moci rozhodnutí.
Odůvodnění:
Dne 7. 7. 2011 byl Krajskému soudu v Ostravě doručen návrh žalobkyně ze dne
16. 6. 2011 označený jako „Správní žaloba proti rozhodnutí lékaře Věznice Opava, MUDr. V. M.,
neumožnit žalobkyni nahlédnutí do její zdravotní dokumentace“.
V návrhu žalobkyně uvádí, že dne 28. 6. 2011 požádala ústně lékaře Věznice Opava
MUDr. M. o nahlédnutí do lékařské dokumentace. Ač má na toto zákonné právo, lékař této
žádosti odmítl vyhovět a nahlédnutí neumožnil s tím, že má o uvedené požádat ředitele věznice.
Ředitel věznice však není v této věci osobou oprávněnou, a tedy žádost postoupil opět
MUDr. M., čehož si je tento vědom a tedy daným postupem úmyslně způsobil průtah. Jelikož je
lékař zaměstnancem VS ČR a nešlo o rozhodnutí týkající se zdravotní péče, avšak o úkon
administrativní, je žaloba dle žalobkyně přípustná. Žalobkyně v žalobě dále konstatuje, že proti
rozhodnutí správního orgánu je osoba, jíž se takové rozhodnutí dotýká, oprávněna podat žalobu
podle §65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“). Konečně žalobkyně uvádí, že svou žalobu dále doplní prostřednictvím svého
zástupce, o jeho ustanovení jakož i o osvobození od soudních poplatků zároveň požádala.
Krajský soud v Ostravě uvedené podání žalobkyně posoudil jako žalobu proti rozhodnutí
lékaře žalované, přičemž tuto žalobu prvním výrokem usnesení ze dne 4. 8. 2011, č. j. 22 A
168/2011 - 14, odmítl. Druhým výrokem pak zamítl návrh žalobkyně na osvobození od soudních
poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů.
V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že napadený výsledek činnosti žalované není
rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Rozhodnutím ve smyslu uvedeného ustanovení lze
rozumět jen takové akty orgánů veřejné moci, jež jsou výsledkem příslušného, často
formalizovaného řízení a s jejichž vydáním spojuje vznik, změnu, zrušení či závazné určení práva
a povinnosti některý z obecně závazných právních předpisů České republiky. Od takových
rozhodnutí je však třeba odlišovat jiné faktické pokyny či donucení a další výsledky činnosti
orgánů veřejné moci, které však rozhodnutími ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. nejsou. Krajský soud
dospěl k závěru, že o takový případ se jedná i v posuzované věci, a proto žalobu podle §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl jako nepřípustnou, neboť směřovala proti úkonu žalované, který
je dle §70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání vyloučen, neboť není rozhodnutím
ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. K návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků
a na ustanovení zástupce z řad advokátů krajský soud uvedl, že vzhledem k uvedeným důvodům
pro odmítnutí žaloby tento návrh zjevně nemohl být úspěšný. Žalobkyně tedy dle krajského
soudu nenaplnila předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s.;
jednou ze zákonných podmínek pro ustanovení zástupce soudem pak je v souladu s §35 odst. 8
s. ř. s. to, že u navrhovatele jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků.
Uvedené usnesení krajského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) včasnou kasační
stížností. Stěžovatelka obecně namítá, že krajský soud danou věc neposoudil správně, když
žalobu odmítl s tím, že napadený výsledek činnosti žalované není rozhodnutím ve smyslu §65
s. ř. s. S tímto závěrem stěžovatelka nesouhlasí a naopak se domnívá, že napadený postup
žalované je aktem v řízení podle §65 a násl. s. ř. s. přezkoumatelným.
K návrhu stěžovatelky Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 9. 2011, č. j. 22 A
168/2011 - 26, ustanovil jejím zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokátku Mgr. Dagmar
Žilkovou; jmenovaná požádala krajský soud o zrušení zastupování, krajský soud návrhu
nevyhověl. Podáním ze dne 28. 11. 2011 pak doplnila ustanovená advokátka jménem stěžovatelky
kasační stížnost o konkrétní důvody.
V doplnění kasační stížnosti uvádí, že odsouzený má právo na zdravotní péči v rozsahu
a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, a to zákonem o péči a zdraví lidu.
Nahlédnutí do zdravotní dokumentace není v rozporu s účelem trestu a odmítnutí nahlédnutí
do zdravotní dokumentace nebylo nijak odůvodněno. Se závěry soudu, že nahlédnutí
do zdravotní dokumentace není výsledkem rozhodování o právu či povinnosti v oblasti veřejné
správy, stěžovatelka nesouhlasí a dodává, že při výkonu trestu je omezena na svobodě a není
respektováno její právo výběru lékaře. Ve smyslu zákona o péči a zdraví lidu má právo být
o svém zdravotním stavu informována a nahlédnutí do zdravotní dokumentace není ničím, čím
by stěžovatelka ztěžovala výkon trestu. Rovněž má stěžovatelka za to, že jí měl být ustanoven
advokát na počátku řízení. K ustanovení však došlo až po vydání napadeného usnesení, což je,
dle názoru stěžovatelky, podstatnou vadou řízení. Další významnou vadou řízení je, že poučení
o opravných prostředcích neobsahuje poučení o tom, kdo je příslušným orgánem pro projednání
žaloby. Ze všech uvedených důvodů navrhuje stěžovatelka napadené usnesení krajského soudu
zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřila. K výzvě Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 4. 2012, č. j. 5 As 77/2012 - 30, nicméně sdělila, že v dané věci nebyl
vydán žádný správní akt. Ke sdělení žalované ze dne 27. 4. 2012 bylo přiloženo vyjádření
MUDr. V. M., lékaře a vedoucího zdravotnického střediska Věznice a ústavu pro výkon
zabezpečovací detence Opava, z něhož vyplývá, že stěžovatelce bylo na základě jejích žádostí
opakovaně umožněno nahlédnout do její zdravotní dokumentace a rovněž byly dle jejích žádostí
pořizovány kopie z této dokumentace.
Nejvyšší správní soud předesílá, že v posuzovaném případě stěžovatelka kasační stížností
napadla usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu. Takovou kasační stížnost lze opřít pouze
o důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný
pod č. 625/2005 Sb. NSS]. Pod tento důvod spadá i případ, kdy vada řízení před soudem měla
nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz též
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 6 As 4/2004 - 53, dostupný
na www.nssoud.cz).
Jelikož tedy kasační stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí, nebude se ani
Nejvyšší správní soud moci zabývat věcí samou, tj. nebude se zabývat otázkou zákonnosti
žalobou napadeného postupu žalované. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu
v daném řízení bude toliko otázka, zda krajský soud postupoval správně, když žalobu
stěžovatelky podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl po té, co dospěl k závěru, že směřovala
proti úkonu žalované, který je dle §70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání vyloučen, neboť
není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadané usnesení krajského soudu a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná. Důvodnost přitom Nejvyšší správní soud shledal zčásti i mimo
rámec stěžovatelkou uplatněných kasačních námitek.
Nejvyšší správní soud v souladu s §109 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen s. ř. s.), není vázán důvody kasační stížnosti, bylo-li řízení před soudem
zmatečné [ust. §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d) cit. zák.], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí
správního orgánu nicotné.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
V projednávané věci shledal Nejvyšší správní soud napadené usnesení nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů, a dále zjistil, že řízení o žalobě bylo stiženo vadou, která mohla mít vliv
na zákonnost rozhodnutí krajského soudu.
Soudní řád správní stanoví pro každé podání účastníka vůči soudu určité náležitosti, jež
toto podání musí splňovat. Pokud je nesplňuje, definuje zákon postup soudu při doplňování
náležitostí podání a odstraňování jeho vad. Rovněž definuje další postup soudu a právní následky,
není-li podání doplněno a vady odstraněny. Náležitosti žaloby v řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu (§65 a násl. s. ř. s.) vyplývají v první řadě z ustanovení §37 s. ř. s. (zejm. z jeho
odst. 3), kde jsou stanoveny obecné („minimální“) náležitosti každého podání adresovaného
soudu, které se vztahují na všechna řízení podle soudního řádu správního, pokud z jeho
ustanovení o jednotlivých typech řízení neplyne (ať již přímo nebo z povahy věci), že podání
některé z náležitostí podle §37 s. ř. s. v rámci daného konkrétního typu řízení nemusí splňovat.
Ze soudního spisu vyplývá, že dne 7. 7. 2011 byl krajskému soudu doručen návrh
stěžovatelky označený jako „Správní žaloba proti rozhodnutí lékaře Věznice Opava, MUDr. V. M.
neumožnit žalobkyni nahlédnout do její zdravotní dokumetace“. Ve svém podání stěžovatelka dále uvedla,
že dne 28. 6. 2011 požádala ústně lékaře věznice o nahlédnutí do své lékařské dokumentace a ač
má na uvedené zákonné právo, MUDr. M. této žádosti odmítl vyhovět a nahlédnutí neumožnil
s tím, že má o uvedené požádat ředitele věznice. Ředitel věznice však není osobou oprávněnou a
žádost postoupil zpět MUDr. M., čehož si byl tento vědom a daným postupem úmyslně způsobil
průtah. Jelikož je lékař zaměstnancem VS ČR a nešlo o rozhodnutí týkající se zdravotní péče,
avšak o úkon administrativní, je žaloba přípustná. Dále stěžovatelka konstatovala, že proti
rozhodnutí správního orgánu je osoba, jíž se takové rozhodnutí dotýká, oprávněna podat žalobu
podle §65 s. ř. s. Konečně stěžovatelka avizovala, že svou žalobu dále doplní prostřednictvím
svého zástupce. Stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
z řad advokátů.
Ačkoliv podle označení směřovala žaloba stěžovatelky proti „rozhodnutí“, z jejího obsahu
nebylo zřejmé, zda v dané věci rozhodnutí žalovaná vydala. Formulace žalobních námitek naopak
nasvědčovala tomu, že žaloba je ve své podstatě namířena proti postupu žalované, která
neumožnila stěžovatelce nahlédnout do její zdravotní dokumentace, resp. došlo k průtahům
při vyřizování její žádosti. Taktéž petit návrhu chyběl. Žaloba tak vykazovala vady, jež bylo
na místě odstranit postupem dle §37 odst. 5 s. ř. s. Sama stěžovatelka, jak vyplývá z textu žaloby,
si byla vědoma chybějících náležitostí žaloby, když odkazovala na doplnění žaloby ustanoveným
advokátem.
S ohledem na výše vytčené vady podání měl krajský soud před vydáním rozhodnutí
stěžovatelku nejprve vyzvat dle §37 odst. 5 s. ř. s. k odstranění vad žaloby. Zdejší soud setrvale
judikuje, že v případech, kdy krajskému soudu vzniknou důvodné pochybnosti o tom, proti
jakému rozhodnutí žaloba směřuje, je povinen postupem zákonem stanoveným žalobce vyzvat
k upřesnění návrhu.
Takto však krajský soud nepostupoval. Namísto odstraňování vad podání a vyjádření
žalované k dané věci, přistoupil k rozhodnutí o žalobě, přičemž návrh stěžovatelky vyložil pouze
s ohledem na jeho označení, tedy jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65
odst. 1 s. ř. s. Předmět řízení krajský soud vymezil v záhlaví kasační stížností napadeného
rozhodnutí tak, že rozhodl „o žalobě proti rozhodnutí lékaře žalované ze dne 28. 6. 2011 neumožnit
žalobkyni nahlédnout do její zdravotní dokumentace“. Následně krajský soud dospěl k závěru,
že napadený výsledek činnosti žalované není rozhodnutím podle §65 odst. 1 s. ř. s.
Výše uvedené závěry krajský soud učinil bez toho, aniž by postupem dle §37 odst. 5
s. ř. s. odstranil pochybnosti o tom, čeho se stěžovatelka domáhá, resp. aby vymezil předmět
řízení. Jak již zdejší soud nastínil výše, žaloba stěžovatelky v posuzovaném případě byla nejasná,
neboť z ní nebylo zřejmé, zda se jedná o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle §65
s. ř. s., nebo o zásahovou žalobu ve smyslu §82 s. ř. s.; v úvahu by mohla přicházet i žaloba proti
nečinnosti, když stěžovatelka v podstatě brojila proti postupu žalované, která neumožňovala
stěžovatelce nahlédnout do její zdravotní dokumentace a tento svůj postup žalovaná nijak
nezdůvodnila. Ze samotného přezkoumávaného usnesení pak vyplývá, že krajský soud si byl
problematické formulace návrhu na zahájení řízení, resp. rozporu plynoucího z obsahu
předmětné žaloby a jejího označení, vědom; krajský soud sice žalobu odmítl, neboť dospěl
k závěru, že napadený výsledek činnosti žalované není rozhodnutím podle §65 odst. 1 s. ř. s.,
zároveň ovšem podotkl, že od takových rozhodnutí je třeba odlišovat jiné faktické pokyny
či donucení a další výsledky činnosti orgánů veřejné moci, které však rozhodnutími ve smyslu
§65 odst. 1 s. ř. s. nejsou, přičemž krajský soud uvedl, že právě o takový případ
se v posuzovaném případě jedná, tedy výslovně připustil, že žaloba stěžovatelky mohla mířit proti
faktickému pokynu či donucení správního orgánu.
K otázce podřazení návrhu na zahájení řízení pod konkrétní typ řízení dle soudního řádu
správního se Nejvyšší správní soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 19. 10. 2006, č. j. 6 Aps
2/2005 - 60, dostupném na www.nssoud.cz, v němž dospěl k závěru, že ve správním soudnictví
není navrhovatel povinen výslovně určit, dle jakého ustanovení či dílu soudního řádu správního
bude soud jeho návrh posuzovat, ani soud není tímto případným označením vázán. Dle ust. §2
odst. 1 s. ř. s. totiž soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním
právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem za podmínek
stanovených tímto nebo zvláštním zákonem. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že způsob
poskytnutí ochrany (tj. volbu příslušného typu řízení v rámci hlavy druhé části třetí s. ř. s.)
je stanoven zákonem, pouze jím je soud vázán, nikoli označením tohoto typu v žalobě.
V rozsudku ze dne 9. 7. 2009, č. j. 7 Aps 2/2009 - 197, dostupném na www.nssoud.cz,
Nejvyšší správní soud dále zdůraznil, že pro účely určení žalobního typu je třeba žalobu
posuzovat podle jejího obsahu, přičemž pro soud je závazný petit žaloby. Obdobný závěr
Nejvyšší správní soud učinil již dříve v rozsudku ze dne 24. 6. 2004, č. j. 2 Ans 1/2004 - 64,
publikovaném pod č. 670/2005 Sb. NSS, v němž uvedl, že „soud rozhoduje o návrhu, jaký žalobce
učiní, a ten je dán petitem a jemu odpovídající věcnou argumentací“.
Z uvedené judikatury zdejšího soudu ovšem také vyplývá, že pokud by byl mezi obsahem
žaloby a navrženým petitem rozpor, případně pokud by žaloba žádný petit neobsahovala, jak
tomu bylo v tomto případě, bylo by třeba takovou vadu nejprve odstranit postupem dle §37
odst. 5 s. ř. s. Není-li postaveno najisto, čeho se žalobce žalobou domáhá, a soud přesto ve věci
rozhodne, zatíží tím své řízení vadou, která může mít vliv na zákonnost rozhodnutí
(viz cit. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2009, č. j. 7 Aps 2/2009 - 197).
V projednávané věci stěžovatelka označila svůj návrh jako žalobu proti rozhodnutí
správního orgánu, což nebylo v souladu s obsahem žaloby, kterou stěžovatelka brojí proti
faktickému úkonu, resp. neprovedení úkonu žalované, jež údajně odmítla umožnit stěžovatelce
nahlédnout do její zdravotní dokumentace, ačkoli má na uvedené ze zákona o péči a zdraví lidu
právo. K tomu přistupuje vada podání spočívající v tom, že předmětná žaloba neobsahuje petit,
jenž představuje nutnou náležitost jak žaloby proti rozhodnutí [viz §71 odst. 1 písm. f) s. ř. s.],
tak i žaloby proti nezákonnému zásahu [viz §84 odst. 3 písm. d) s. ř. s.]. V každém případě
se ovšem jednalo o vadu odstranitelnou, soud tedy nebyl oprávněn vydat rozhodnutí, aniž
by se pokusil tyto vady postupem dle §37 odst. 5 s. ř. s. odstranit.
Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že krajský soud byl povinen ujasnit si přípustnost
žaloby a další podmínky řízení v souladu s obsahem žaloby; nebyl přitom vázán toliko označením
žaloby. Jinými slovy, krajský soud měl stěžovatelku vyzvat, aby odstranila zmiňované vady žaloby
a upřesnila, čeho se touto žalobou domáhá. Teprve pokud by stěžovatelka na výzvu soudu podle
§37 odst. 5 s. ř. s. neupřesnila a nedoplnila své podání, byl by krajský soud povinen zkoumat, zda
lze v řízení o podání stěžovatelky i přes tuto skutečnost pokračovat, a pokud by to možné nebylo,
byl by povinen podání podle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 3. 2. 2010, č. j. 1 As 78/2009 - 76, dostupný na www.nssoud.cz).
Krajský soud výše uvedeným způsobem nepostupoval, a tím zatížil své řízení vadou,
která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
K vadě řízení před krajským soudem přistupuje i fakt, že stěžovatelka ve své žalobě spolu
s návrhem na zahájení řízení krajskému soudu adresovala také návrh, aby jí soud osvobodil
od soudních poplatků, a aby jí ustanovil zástupce z řad advokátů. Krajský soud nicméně o tomto
návrhu rozhodl až v předmětném usnesení o odmítnutí žaloby, kterým se řízení před krajským
soudem končí, ačkoliv s ohledem na zachování procesních práv stěžovatelky tak měl učinit
na prvním místě, tedy ještě před tím, než by se pokusil odstranit vady žaloby, jak bylo popsáno
výše. Je pravděpodobné, že pokud by soud shledal, že v daném případě jsou splněny podmínky
pro ustanovení zástupce z řad advokátů, stěžovatelka by prostřednictvím ustanoveného advokáta
vady žaloby snáze odstranila. I v tomto ohledu tedy krajský soud pochybil, a zatížil tak řízení
vadou, která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.
Krajský soud zamítl návrh stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků
a na ustanovení zástupce z řad advokátů s odůvodněním, že žalobu bylo nutné odmítnout,
resp. že šlo o žalobu zjevně neúspěšnou. Krajský soud zde totiž vycházel ze závěrů, na základě
kterých předmětnou žalobu stěžovatelky odmítl, přičemž tyto závěry nebyly krajským soudem
v projednávané věci přezkoumatelným způsobem odůvodněny. Z důvodu ochrany práv
účastníků řízení je možné závěry o zjevné neúspěšnosti učinit pouze tehdy, jestliže je skutečně
již na první pohled zřejmé, že žalobě nelze vyhovět. To znamená, že zjevná neúspěšnost musí
být patrná již ze samotné žaloby, bez toho, aniž by krajský soud musel činit jakákoliv další zjištění
či provádět dokazování. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.
Krajský soud, jak již bylo výše uvedeno, žalobu odmítl, neboť dospěl k závěru,
že napadený výsledek činnosti žalované není rozhodnutím podle §65 odst. 1 s. ř. s. Přitom soud
podotkl, že od takových rozhodnutí je třeba odlišovat jiné faktické pokyny či donucení a další
výsledky činnosti orgánů veřejné moci, které však rozhodnutími ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.
nejsou. Krajský soud uzavřel, že právě o takový případ se v posuzovaném případě jedná. Tyto
závěry krajský soud učinil bez toho, aniž by si žalobou napadené „rozhodnutí“ resp. jiné
písemnosti vztahující se k projednávané věci obstaral, přičemž rozhodovací důvody pro závěr
o odmítnutí žaloby ve vztahu k žalobou napadenému „rozhodnutí“ v usnesení zcela absentují.
Krajský soud v odůvodnění setrval na obecném výkladu bez potřebné specifikace
na projednávanou věc.
V kontextu s výše uvedeným Nejvyšší správní soud považuje za vhodné uvést, že dle
ust. §16 odst. 5 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, má odsouzený právo na zdravotní služby
v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem (tj. nyní zákonem
č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v případě stěžovatelky je nutno použít dřívější zákona
to zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu) s přihlédnutím k omezením vyplývajícím z účelu
trestu. Mezi tato omezení patří především to, že odsouzený nemá právo na volbu lékaře
ani zdravotnického zařízení (ust. §9 odst. 2 zákona o péči o zdraví lidu). Podle ust. §23 odst. 1
vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí
svobody, ve znění pozdějších předpisů, zajišťuje zdravotní péči o odsouzeného především
zdravotnické středisko ve věznici nebo jiné zdravotnické zařízení Vězeňské služby. Podle ust.
§67b odst. 12 zákona o péči o zdraví lidu má pacient mj. právo za a) na poskytnutí veškerých
informací shromážděných ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě nebo v jiných
zápisech vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu; v případě autorizovaných psychologických
metod a popisu léčby psychoterapeutickými prostředky má nárok na informace, jejichž obsahem
je popis příznaků onemocnění, diagnóza, popis terapeutického přístupu a interpretace výsledků
testů, za b) v přítomnosti zdravotnického pracovníka nahlížet do dokumentů uvedených
v písmenu a); v případě záznamů autorizovaných psychologických metod a popisu léčby
psychoterapeutickými prostředky může nahlížet do záznamů týkajících se popisu příznaků
onemocnění, diagnózy, popisu terapeutického přístupu a interpretace výsledků testů, za c)
na pořízení výpisů, opisů nebo kopií dokumentů uvedených v písmenu a); v případě
autorizovaných psychologických metod a popisu léčby psychoterapeutickými prostředky
má nárok na pořízení výpisů, opisů nebo kopií těch částí dokumentů, které se týkají popisu
příznaků, diagnózy, popisu terapeutického přístupu a interpretace výsledků testů.
Podle ust. §67b odst. 4 cit. zákona, zajišťuje zdravotnické zařízení pořízení výpisů, opisů
nebo kopií zdravotnické dokumentace nebo jiných zápisů vztahujících se k zdravotnímu stavu
pacienta ve lhůtě do 10 dnů ode dne obdržení žádosti, a to pro osoby uvedené v §67b odst. 10,
pokud není zvláštním právním předpisem stanoveno jinak nebo pokud není dohodnuta jiná lhůta
nebo ve lhůtě 30 dnů od obdržení žádosti pacienta nebo jiné podle tohoto zákona oprávněné
osoby. Lhůty uvedené neplatí, jde-li o pořízení výpisů, opisů nebo kopií zdravotnické
dokumentace za účelem zajištění návaznosti zdravotní péče. Zdravotnické zařízení může
za pořízení výpisů, opisů nebo kopií zdravotnické dokumentace nebo jiných zápisů požadovat
úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s jejich pořízením; to neplatí, je-li
pořízení výpisů, opisů nebo kopií hrazeno z veřejného zdravotního pojištění nebo na základě
zvláštního právního předpisu upravujícího ceny. Dle odst. 5 cit. ust. pak každé nahlédnutí
do zdravotnické dokumentace nebo pořízení jejích výpisů, opisů nebo kopií se do zdravotnické
dokumentace zaznamená. V záznamu se uvede jméno, popřípadě jména, příjmení a datum
narození osoby, která do zdravotnické dokumentace nahlédla nebo na jejíž žádost byl pořízen
výpis, opis nebo kopie, dále rozsah, účel a datum nahlédnutí nebo pořízení výpisů, opisů nebo
kopií. Záznam podepíše zdravotnický pracovník, který byl přítomen nahlížení do zdravotnické
dokumentace, nebo zdravotnický pracovník, který pořídil výpis, opis nebo kopii této
zdravotnické dokumentace, a oprávněná osoba.
Domáhala-li se tedy stěžovatelka řešení sporu o tom, zda, v jaké míře a lhůtě jí bylo
či nebylo umožněno nahlédnout do její zdravotnické dokumentace, byl krajský soud povinen
obstarat si vyjádření žalované, jakož i další písemnosti, které by, v případě rozhodování této
sporné otázky, po odstranění vad podání, byly nezbytným podkladem pro meritorní rozhodnutí.
Lze tedy uzavřít, že krajský soud nedostál své povinnosti řádně zdůvodnit své rozhodnutí.
Absence řádného odůvodnění napadeného rozhodnutí tak vede k nepřezkoumatelnosti; takové
rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem
porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (II ÚS 686/02). Obdobně viz nález
Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. II. ÚS 242/02, z něhož vyplývá povinnost obecných
soudů svá rozhodnutí odůvodnit, reagovat na uplatněné námitky a vysvětlit jejich případné
odmítnutí.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou
a v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. usnesení krajského soudu v plném rozsahu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Byť Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu ruší a věc mu vrací k dalšímu
řízení, je povinen zároveň rozhodnout o odměně a úhradě hotových výdajů ustanoveného
zástupce stěžovatelky, které dle §35 odst. 8 s. ř. s. hradí stát. Odměna a hotové výdaje
ustanovené advokátky sice patří mezi náklady řízení ve smyslu §57 s. ř. s., nejde však o náhradu
nákladů řízení mezi jeho účastníky ve smyslu §60 s. ř. s., o níž má dle §110 odst. 3 s. ř. s.
v případě náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti po zrušení napadeného rozhodnutí krajského
soudu rozhodovat v dalším řízení krajský soud.
Ustanovené zástupkyni stěžovatelky byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů
v celkové částce 4800 Kč [dva úkony právní služby po 2100 Kč podle §11 odst. 1 písm. b) a d)
ve spojení s §9 odst. 3 písm. f) a §7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění, a dále
dva režijní paušály po 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, zvýšené o částku připadající
na DPH ve výši 20 %, celkem tedy 5760 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. října 2012
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu