ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.145.2011:38
sp. zn. 6 Ads 145/2011 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Mgr. R. P.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2011, č. j. 34 Ad
9/2011 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalovaná n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojí kasační stížností proti shora uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalované o námitkách podaných proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 11. 2010,
č. j. X1, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žádost o částečný invalidní důchod. O nákladech
řízení bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Ze žaloby podané ke krajskému soudu vyplývalo, že stěžovatelka se domáhala, aby rozhodnutí
o námitkách a jemu předcházející rozhodnutí o nepřiznání částečného invalidního důchodu byla
zrušena a věc vrácena žalované k dalšímu řízení, neboť žalovaná se v námitkovém řízení
dostatečně nevypořádala se vznesenými námitkami a nepřihlédla při rozhodování o námitkách k §
1 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb.
[2] Krajský soud vyšel z toho, že žalovaná rozhodnutím o námitkách dne 18. 11. 2010,
č. j. X1, rozhodla, že námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 5.
2010, č. X, se zamítají a rozhodnutí o nepřiznání částečného invalidního důchodu se potvrzuje.
V odůvodnění pak žalovaná uvedla, že potvrzeným rozhodnutím zamítla stěžovatelčinu žádost o
částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. §43 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku MSSZ
Brno - město ze dne 25. 3. 2010 nebyla stěžovatelka plně ani částečně invalidní do 31. 12. 2009 a
nebyla ani invalidní od 1. 1. 2010 . Podle posudku o invaliditě ze dne 11. 11. 2010, jímž žalovaná
přezkoumala napadené rozhodnutí vzhledem k námitkám stěžovatelky a posoudila její invaliditu
podle §5 písm. j) a §8 odst. 9 zákona o důchodovém pojištění, nebyla stěžovatelka od 1. 11.
2009 do 31. 12. 2009 plně ani částečně invalidní, když zdravotní stav odpovídal postižení
uvedenému v kap. XV, oddíl F, položce 2, písm. a) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., a míra
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činila 10 %. Stěžovatelka nebyla invalidní od 1.
1. 2010, když její pokles pracovní schopnosti byl podle kap. XII, oddílu E, položka 1 a) přílohy
k vyhl. č. 359/2009 Sb., ve výši 5 %. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka včas námitky
ze dne 13. 7. 2010, v nichž namítala nedostatečné zhodnocení zdravotního stavu a míry poklesu
pracovní schopnosti, protože její zdravotní postižení je možno dle jejího mínění klasifikovat
výrazně přesněji, než učinil lékař, protože jsou srovnatelné s postižením uvedeným v kap. VII,
oddíl A, položka 10 b, kde je hodnocena míra poklesu pracovní schopnosti 25 % - 35 %.
V námitkách se zaměřila na diagnózu Menierova nemoc, která narušuje schopnost soustředit se a
omezuje její výkonnost. Dále uvádí pozitivitu HLA B 27 a funkční projevy Bechtěrevovy
choroby. Vše uvedené pak způsobuje vysoký pokles pracovní schopnosti stěžovatelky.
[3] Krajský soud v rámci dokazování nechal opětovně posoudit zdravotní stav stěžovatelky
a ve věci byl vypracován posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR,
pracoviště Brno. Posudek byl vypracován dne 14. 7. 2011 posudkovou komisí za účasti
odborného lékaře – neurologa a posudková komise hodnotila zdravotní stav na základě
lékařských nálezů v posudkové dokumentaci, v dokumentaci k námitkovému řízení a vyžádala si
zdravotní dokumentaci praktické lékařky. Stěžovatelka byla jednání komise přítomna a orientačně
přešetřena. Lékařské nálezy, které posudková komise zhodnotila, ve svém posudku uvedla
a citovala z nich objektivní závěry příslušných odborných lékařů, a na základě nich učinila
posudkové zhodnocení. Chronické bolesti bederní páteře jsou bez vyzařování do končetin
při minimálních degenerativních změnách s intermitentním omezením dynamiky bederní páteře,
jsou občasné bolesti a otoky kotníků levé dolní končetiny. Pozitivita antigenů HLA B 27 sama
o sobě bez adekvátního rentgenologického nálezu nesvědčí pro Bechtěrevovu nemoc. Funkční
závrativé stavy s ušními šelesty bez prokázané organické poruchy v oblasti centrální a periferní
byly vyšetřeny komplexně v roce 2010 a jde o léta stabilizované postižení, když poprvé byly
závratě v roce 2003 uzavřeny jako Menierova nemoc. Nejde o závažnou poruchu rovnováhy,
nebyla zjištěna organická příčina, prostá anémie je kompenzovaná preparáty železa.
Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky považuje
posudková komise chronické bolesti bederní páteře s intermitentním omezením dynamiky
na podkladě lehkých degenerativních změn bez propagace do dolních končetin, bez kořenového
postižení, bez ochrnutí, s minimálním funkčním postižením a bez podstatného vlivu na pracovní
schopnost při kvalifikačním potencionálu stěžovatelky. Procentní míru poklesu pracovní
schopnosti hodnotila podle vyhl. č. 359/2009 Sb., podle kap. XIII, oddílu E, položky 1 a ve výši
5 %, když k dalšímu zvýšení nebyly posudkovou komisí shledány objektivní podklady.
Protože nebyla naplněna kritéria uvedená v písmenu b), c) a d) nelze zdravotní stav
podle nich hodnotit. V době do 31. 12. 2009 hodnotila posudková komise zdravotní stav
podle přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., podle kap. XV, oddíl F, položka 2, písm. a) 10 %,
když pro další zvýšení hodnocení neshledala objektivní podklady a stav nebylo možno hodnotit
podle písm. b), c), d) a e), protože nebyla naplněna tam uvedená kritéria. Posudková komise
dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí posuzovaná nebyla invalidní
podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 306/2008 Sb., neboť nešlo
o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně
o 35 % a k 31. 12. 2009 nebyla stěžovatelka plně ani částečně invalidní, neboť nešlo o pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %.
[4] Krajský soud dospěl k závěru, že skutkový stav, tedy zdravotní stav stěžovatelky byl
správně zjištěn a také v souladu s právními předpisy náležitě posouzen. Posudková komise
na základě zdravotní dokumentace hodnotila zdravotní stav stěžovatelky na základě popisu
zdravotního stavu a závěrů vyšetření provedených odbornými lékaři v lékařských nálezech
uvedených a citovaných v posudku. Jednotlivá zdravotní postižení byla zhodnocena
podle těchto lékařských nálezů z hlediska funkčního. Krajský soud neměl důvod pochybovat
o objektivnosti posouzení zdravotního stavu stěžovatelky a závěrech, které byly v posudku ze dne
14. 7. 2011 uvedeny a hodnotil ho jako úplný a přesvědčivý důkaz. Krajský soud se
tedy s posudkem posudkové komise a jeho závěry ztotožnil. Nebylo tedy prokázáno, že zdravotní
stav stěžovatelky by odpovídal plné invaliditě či částečné invaliditě podle zákona o důchodovém
pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2009, ani že by odpovídal invaliditě ve znění účinném
po 1. 1. 2010. Provedeným dokazováním byl zjištěn stejný skutkový stav, jaký vzal za základ
svého rozhodnutí správní orgán, krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
II. Kasační stížnost
[5] Proti tomuto rozsudku krajského soudu brojí stěžovatelka kasační stížností ze dne
20. 9. 2011. Stěžovatelka s rozhodnutím krajského soudu nesouhlasí, neboť je přesvědčena
o nevhodnosti zadání posudku Posudkové komisi MPSV v Brně, která podle mínění stěžovatelky
není nezaujatým orgánem, který by byl schopen posouzení vykonat nezaujatě a profesionálně.
Podle mínění stěžovatelky je posudek neprofesionální, podjatý a účelově zpracovaný. Při ústním
jednání nebyla seznámena s posudkovým závěrem vedeným pod č. j. 2011/1799 - BR a nemohla
mu tedy nijak vytknout podstatné vady. Posouzení přítomné posudková lékařka a neuroložka
nemají podle mínění stěžovatelky odbornou kvalifikaci pro posouzení problematiky zdravotního
postižení stěžovatelky, které je z oblasti otorhinolaryngologie a revmatologie. Ke zhodnocení
zdravotního stavu žádá o provedení tohoto nezávislým orgánem či znalcem.
[6] Stěžovatelka dále uvádí, že se krajský soud nevypořádal s její žádostí o nařízení nového
jednání z důvodu nemožnosti požádat o včasné odročení, kterou podala na soud v dostatečné
lhůtě před vydáním kasační stížností napadeného rozhodnutí, a to dne 5. 9. 2011. K tomu uvádí,
že dne 2. 8. 2011 nastoupila se svými dětmi na lázeňský pobyt v Priessnitzových lázních Jeseník,
který trval do 30. 8. 2 011. O doručení předvolání k jednání konanému dne 16. 8. 2011
u Krajského soudu v Brně ve věci žaloby proti rozhodnutí žalované se stěžovatelka dozvěd ěla
až po návratu z lázeňského pobytu. Soud neoprávněně jednal v nepřítomnosti stěžovatelky.
[7] Kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu považuje stěžovatelka za nesprávný
pro nesprávné posouzení otázky v předcházejícím řízení podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
a to z důvodu neobjektivního posouzení zdravotního stavu podjatým posuzujícím orgánem. Dále
stěžovatelka namítá porušení jejích procesních práv soudem, čímž došlo k vadě řízení, která má
za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[8] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[9] V kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje výslovně stížnostní důvod podle ust. §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení. Dále se stěžovatelka výslovně dovolává důvodu obsaženého
v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla -li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Neúplné a nepřesvědčivé posouzení
zdravotního stavu se v řízení o dávkách důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě
nepříznivým zdravotním stavem považuje podle konstantní judikatury Nejvyššího správního
soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54,
publikovaný pod číslem 511/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, dostupný
na www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[10] Nejvyšší správní soud poté přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.).
Stěžovatelka má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie a v řízení se zastupuje sama (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[11] Nejvyšší správní soud nejprve odkazuje na svou předcházející judikaturu, zejména
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 3 Ads 55/2011 - 109, dostupný
na www.nssoud.cz, ze kterého se podává: Správní rozhodnutí žalované o nároku na invalidní důchod
je závislé především na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud
věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje podle §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové
komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77
odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím
v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žád ných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné
jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Dále Nejvyšší správní
soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 81/2009 - 46 ze dne
30. 11. 2009, dostupný na www.nssoud.cz, ze kterého vyplývá, že při určování poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření, nikoliv
ze subjektivních pocitů a stesků žalobce.
[12] V projednávané věci stěžovatelka nijak nepolemizuje v kasační stížnosti se závěry
posudku Posudkové komise Ministerstva práce o sociálních věcí, který byl proveden jako určující
důkaz v řízení před krajským soudem a jehož opis byl stěžovatelce řádně zaslán před nařízeným
jednáním. Stěžovatelka pouze uvádí subjektivní hodnocení nejenom svých zdravotních potíží,
ale i hodnocení posudkové komise jako podjatého orgánu, který v rámci loajality není schopen
posouzení vykonat nezaujatě a profesionálně. Nejvyšší správní soud odkazuje
na svou předcházející judikaturu, zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003 - 35, dostupný na www.nssoud.cz, ze kterého se podává:
Ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného
řízení soudního ve věcech důchodového pojištění; za tím účelem zřizuje jako s vé orgány posudkové komise
(§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Sama skutečnost, že posudková komise je orgánem Ministerstva práce
a sociálních věcí, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů; ta má být garantována složením
posudkových komisí předepsaným §3 odst. 1 prováděcí vyhlášky č. 182/1991 Sb., podle níž jsou členy
posudkových komisí nejen posudkoví lékaři a tajemníci z řad pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí,
ale i odborní lékaři jednotlivých klinických oborů, tedy osoby odlišné od pracovníků Ministerstva práce a sociálních
věcí.
[13] Jak vyplývá z výše uvedené předcházející judikatury Nejvyššího správního soudu
a také ze zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, provádějí
posuzování zdravotního stavu pro účely soudního řízení posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí. V případě, kdy není pochybností o správnosti a úplnosti tohoto posudku,
není namístě zpracování znaleckého posudku v soudním řízení, jak vyplývá i z předcházející
judikatury Nejvyššího správního soudu – srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, dostupný na www.nssoud.cz, ze kterého vyplývá:
V řízení o přezkoumání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o odnětí plného invalidního důchodu,
tedy dávky důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem, si soud vyžádá posouzení zdravotního stavu
občana od Ministerstva práce a sociálního věcí, které jej učiní prostřednictvím svého orgánu – posudkové komise
(§4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociáln ího zabezpečení, ve znění účinném
od 1. 1. 1998) ve složení stanoveném §3 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním
zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění
vyhlášky č. 28/1993 Sb. a vyhlášky č. 139/1998 Sb. Podaný posudek hodnotí soud jednotlivě i v souhrnu
s ostatními důkazy jím provedenými i s důkazy provedenými V řízení před správním orgánem;
ve svém rozhodnutí vyjde ze skutkového a právního stavu takto zjištěného ( §77 odst. 2 věta druhá s. ř. s.).
Nevzbuzuje-li obsah podaného posudku pochybnosti o své úplnosti a správnosti, není odůvodněn požadavek
žalobkyně na doplnění dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví (podle §127 odst. 1 o. s. ř.
za použití §64 s. ř. s.). V projednávané věci posudek Posudkové komise provedený v řízení
před krajským soudem nevzbuzuje pochybnosti o své úplnosti s správnosti. V provedeném
posudku se Posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, i s těmi,
které stěžovatelka namítala, a své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku je zřejmé,
že zdravotní stav stěžovatelky byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím. V posudku je uvedeno, že zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a které zdravotní postižení bylo
vzato za jeho rozhodující příčinu. Posudek též obsahuje určení procentní míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti určenou v souladu s příslušnými právními předpisy
s přihlédnutím také k ostatním zdravotním postižením stěžovatelky.
[14] Pokud jde o námitku stěžovatelky, že soud jednal v její nepřítomnosti a nijak nereagoval
na její žádost o prominutí zmeškání účasti na jednání a nařízení nového jednán í, Nejvyšší správní
soud neshledává tuto námitkou důvodnou. Jak vyplývá z obsahu soudního spisu, stěžovatelka
byla informována o nařízeném jednání na den 16. 8. 2011 u Krajského soudu v Brně přípisem
ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 34 Ad 9/2011 22. Protože adre sátka písemnosti nebyla při doručování
zastižena, byla předmětná písemnost ve smyslu platné právní úpravy dne 4. 8. 2011 vložena
do poštovní schránky a tímto dnem je řádně doručena. Krajský soud jednal v nepřítomnosti
stěžovatelky, která se k jednání nedostavila, neomluvila se a nežádala o odročení jednání. Krajský
soud nikterak nepochybil a nelze mu klást za vinu, že ve svém rozhodnutí nereagoval na žádost
stěžovatelky ze dne 2. 9. 2011, doručené krajskému s oudu 5. 9. 2011, t. j. až po vydání
napadeného rozsudku, o nařízení nového jednání z důvodu nemožnosti požádat o včasné
odročení.
[15] Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná a zamítl ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s.
IV. Náklady řízení
[16] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení
podle zákona (srov. ust. §60 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu