ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.154.2011:170
sp. zn. 6 Ads 154/2011 - 170
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: M. Š.,
zastoupené Mgr. Janem Poláčkem, advokátem, se sídlem nám. Republiky 53, Pardubice,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2009, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 1. 8. 2011,
č. j. 50 Cad 91/2009 - 122,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Janu Poláčkovi, advokátovi, se sídlem nám. Republiky 53,
Pardubice, se přiznáv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů
ve výši 1600 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 20. 10. 2009, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná
podle ustanovení §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), odňala
žalobkyni od 6. 12. 2009 plný invalidní důchod, protože podle posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení Pardubice ze dne 8. 10. 2009 žalobkyně již nebyla plně invalidní,
neboť její schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla o 25 %.
[2] Žalobkyně prostřednictvím žalované proti napadenému rozhodnutí brojila žalobou
ze dne 20. 10. 2009, zevně označenou jako odvolání. Tvrdila, že je dlouhodobě léčena
na ortopedické klinice a že se její zdravotní stav k lepšímu nemění a že její bolesti přetrvávají
i v klidu.
[3] Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 12. 11. 2009, ve kterém uvedla,
že žalobkyni byl přiznán plný invalidní důchod od 6. 6. 2006. Žalovaná rovněž poukázala na to,
že v případě odnětí invalidního důchodu jde o otázku lékařského posouzení, proto žalovaná
navrhla důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.
[4] Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích si opatřil posudek od Posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Hradci Králové, ze dne
7. 4. 2010, č. j. 2010/216 - HK, podle kterého žalobkyně není ani částečně invalidní, protože míra
poklesu její pracovní schopnosti nedosáhla zákonné hranice 33 %. Posudková komise uvedla,
že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byl ke dni vydání
napadeného rozhodnutí komplexní regionální bolestivý syndrom (dále též „KRBS“), algie
pravého hlezna, což posudková komise hodnotila podle kapitoly XV, oddílu C, položky 2,
písm. a) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění,
ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „prováděcí vyhláška“), s mírou poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 25 %. Posudková komise u žalobkyně
rovněž diagnostikovala vertebrogenní algický syndrom bez známek kořenového dráždění,
pravostrannou koxartrózu I. st., bez funkčního omezení hybnosti kolenních kloubů, stav
po zlomenině kosti holenní, stav po operaci gangliomu pravého zápěstí, stav po úraze pravého
zápěstí a stav po podvrtnutí pravého hlezna. Podle závěru posudkové komise byl dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav způsoben KRBS, přičemž v roce 2006 došlo u žalobkyně k rozvoji
Sudeckovy dystrofie v důsledku dlouhodobého sádrového fixačního obvazu. Primární obtíže byly
zapříčiněny peritendinitidou m. peroneus v roce 2006, která byla dlouhodobě léčena sádrovým
fixačním obvazem, přičemž došlo k rozvoji otoku v oblasti pravého hlezna. Posudková komise
dále poukázala na to, že po odstranění fixačního obvazu byla zahájena rehabilitace i terapie
m. Sudeck. Obtíže kolísavého charakteru však dle posudkové komise přetrvávají, stejně
jako prosáknutí a bolestivost pravého bérce s lehkým omezením hybnosti pro bolest,
především při dlouhodobější zátěži. Žalobkyně sice byla vyšetřena pro bolesti kolenních kloubů,
ale nebylo zjištěno omezení rozsahu hybnosti; vertebrogenní algický syndrom byl dle posudkové
komise bez známek kořenového dráždění. Tepenný systém považovala posudková komise
za volně průchodný do periferie, obtíže proto nejsou dle posudkové komise ischemického
původu, přičemž posudková komise nezjistila varixy. Neurologický nález shledala posudková
komise v mezích normy a nedetekovala známky periferní leze. V roce 2006 byl žalobkyni přiznán
plný invalidní důchod po dobu léčení pro suspektní mikroangiopathii s druhotně vyvolaným
odvápněním Sudeckova typu s algoneurodystrofickým syndromem. Při následných kontrolních
prohlídkách v letech 2007 - 2008 byl plný invalidní důchod ponechán pro bolesti a parestezie
pravé dolní končetiny na podkladě suspektní mikroangiopatie, přičemž invalidita byla ponechána
i vzhledem k diagnostickému nedořešení zdravotního stavu žalobkyně. Podrobným
revmatologickým vyšetřením nebylo prokázáno žádné zánětlivé revmatologické onemocnění,
rovněž vyšetření EMG bylo s normálním nálezem. Pouze dle MRI bylo zjištěno nespecifické
prosáknutí měkkých tkání podkoží bérce vpravo s hraničním množstvím tekutiny v ATC
a I.MTTP kloubu. Rovněž na scintigrafii skeletu byl podle posudkové komise konstatován
normální nález. Ve vztahu k nálezům z data po vydání napadeného rozhodnutí posudková
komise uvedla, že z nich vycházela, ale ty odlišný posudkový závěr neodůvodňují. Posudková
komise ve vztahu k žalobkyni učinila pracovní rekomandaci, podle které může žalobkyně
vykonávat pouze lehkou fyzickou práci bez nošení a zvedání těžkých břemen s možností změny
pracovní polohy, bez práce ve vynucených polohách, bez dlouhých pochodů (v nerovném
terénu) a stání, bez nadměrného přetěžování dolních končetin (především pravé), v klimaticky
vhodném prostředí s možností dodržování pravidelné životosprávy. Posudková komise
proto uzavřela, že žalobkyně je schopna pouze lehké, fyzicky nenáročné práce s výše uvedeným
omezením, přičemž vzhledem k jejímu věku je vhodná rekvalifikace.
[5] Přípisem ze dne 30. 4. 2010 žalobkyně se závěry posudkové komise nesouhlasila,
neboť podle jejího názoru se posudková komise nevyjádřila k tomu, jak se její zdravotní stav
od přiznání invalidního důchodu změnil a proč tato změna odůvodňuje odnětí invalidního
důchodu. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že její stav se naopak neustále zhoršuje a že není
dořešen, přičemž se odvolávala na lékařské zprávy. Na této argumentaci žalobkyně setrvala
při jednání u soudu dne 21. 6. 2010.
[6] Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích si proto vyžádal doplnění
posudku. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Brně,
posouzení doplnila posudkem ze dne 24. 8. 2010, č. j. 2010/2648 - BR, ve kterém potvrdila
závěry učiněné v posudku ze dne 7. 4. 2010. Posudková komise uvedla, že invalidní důchod byl
v roce 2007 ponechán vzhledem k výrazným subjektivním obtížím žalobkyně (zdravotní stav
žalobkyně byl od této prohlídky podle posudkové komise výrazně nadhodnocen),
ačkoliv ortopedický nález již potvrzoval zlepšení kostní mineralizace a přestože všechna vyšetření
neprokazovala závažnou patologii, revmatologický nález byl zlepšený a i podle ortopedického
nálezu bylo doporučeno odlehčování končetiny s vyloučením nošení těžších břemen, omezením
dlouhé chůze a stání. Tepenný systém dolních končetin posudková komise vyhodnotila
jako volně průchodný, neurologická výpadová symptomatologie významného stupně rovněž
nebyla dokumentována. V roce 2008 proto podle posudkové komise přetrvávaly jen lehké
omezení hybnosti a bolestivost pravého hlezenního kloubu, pro které byla cévní ambulancí
doporučena podpůrná léčba a ortopedií běžná nesteroidní antirevmatika - nikoli systematická
antiporotická léčba. Při revmatologické hospitalizaci v roce 2008 nebylo dle posudkové komise
zjištěno žádné systémové postižení pojivové tkáně. Funkčně tedy šlo k datu vydání napadeného
rozhodnutí dle posudkové komise o lehké omezení hybnosti pravého hlezenního kloubu,
v kolenním a kyčelním kloubu byla funkce zcela ve fyziologických mezích, levá dolní končetina
byla bez ortopedického nebo neurologického deficitu. Posudková komise rovněž zjistila na páteři
lehké omezení rozvíjení v bederním úseku, reflexní odpovědi na obou dolních končetinách
však byly prakticky v normě, s lehkým oslabením vpravo, ale bez výpadové symptomatologie.
Celkový interní nález byl dle posudkové komise v mezích normy, přičemž nebyla posudkovou
komisí zjištěna jiná závažná zdravotní postižení s bezprostředním dopadem na celkovou
výkonnost organismu. Posudková komise proto za rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního
stavu žalobkyně označila bolestivost pravého hlezna v rámci prodělaného komplexního
regionálního bolestivého syndromu - dříve Sudeckova dystrofie - kterou hodnotila
podle kapitoly XV, oddílu C, položky 2, písm. a) přílohy č. 2 k prováděcí vyhlášce s mírou
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 25 %. K hodnocení při maximální
hranici posudková komise přistoupila z důvodu předcházející výdělečné činnosti žalobkyně,
neboť samotnou poruchu by hodnotila při dolní hranici rozmezí, přičemž k dalšímu zvýšení
posudková komise neshledala podklady. Stav žalobkyně posudková komise nehodnotí podle
písm. b) stejné položky přílohy k prováděcí vyhlášce, protože se nejednalo o těžkou formu
v nepříznivé lokalizaci. Stav žalobkyně by bylo možné hodnotit podle posudkové komise
pro příklad i podle kapitoly XV, oddíl H, položky 62, písm. b) - zde se však posuzuje úplné
ztuhnutí horního i dolního hlezenního kloubu při nulové hybnosti obou kloubů,
přičemž žalobkyně má hybnost omezenou pro bolest a funkčně nejde o ztuhnutí kloubu.
Posudková komise nezjistila postižení podle přílohy č. 3 a 4 k prováděcí vyhlášce, neboť stav
není funkčním dopadem a s důsledky srovnatelnými s postiženími uvedenými v příloze č. 4
k prováděcí vyhlášce. Bolest nelze podle posudkové komise samostatně hodnotit, neboť se jedná
o subjektivní prožitek nezávislý na stavu postižení orgánů nebo systému, přičemž v jednotlivých
položkách v prováděcí vyhlášce jsou již bolesti a další nepříznivé vedlejší účinky zdravotních
postižení obsaženy v procentním hodnocení. Posudková komise na závěr učinila podobnou
pracovní rekomandaci jako v posudku ze dne 7. 4. 2010.
[7] Přípisem ze dne 1. 9. 2010 žalobkyně vyjádřila i s posudkem ze dne 24. 8. 2010 zásadní
nesouhlas, neboť dle jejího mínění posudková komise nevzala v úvahu veškeré lékařské zprávy
předložené žalobkyní, nezabývala se otázkou zlepšení zdravotního stavu, jeho stabilizací
a obnovou výdělečné schopnosti či dřívějším posudkovým nadhodnocením jejího zdravotního
stavu.
[8] Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích si proto vyžádal další doplnění
posudku. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Praze,
posouzení doplnila posudkem ze dne 24. 11. 2010, č. j. 2010/4652 - PH, ve kterém potvrdila
závěry učiněné v posudcích ze dne 7. 4. 2010 a 24. 8. 2010. Uvedla, že již od roku 2007 bylo
u žalobkyně objektivně shledáno výrazné zlepšení, přičemž funkční postižení bylo možné
hodnotit jako mírné přes subjektivní stesky žalobkyně, zdravotní postižení proto bylo
od této doby posuzováno výrazně nadhodnoceně. Posudková komise shledala, že v rozhodné
době žalobkyně trpěla Sudeckovým syndromem v oblasti pravého hlezna, který se od roku 2007
výrazně zlepšil, prakticky již byl upraven, což dle posudkové komise potvrdilo i MRI vyšetření.
Posudková komise se odvolala na cévní vyšetření, jež potvrdilo normální průchodnost tepenného
systému dolní končetiny, na neurologické vyšetření, které ukázalo stabilní nález bez známek
periferních lézí a které neuvádí kořenovou symptomatologii při vertebrogenních obtížích.
Revmatologické vyšetření v roce 2008 podle posudkové komise neprokázalo systémové
onemocnění pojivové tkáně. K datu napadeného rozhodnutí byla žalobkyně po léčbě Sudeckova
syndromu v oblasti pravého hlezna, jenž byl dle posudkové komise výrazně zlepšen v roce 2006,
přičemž od roku 2007 je možné hovořit o stabilizaci zdravotního stavu žalobkyně.
Ačkoli posudková komise poukázala na přetrvávající subjektivní obtíže žalobkyně a intermitentní
otok této oblasti po větší zátěži, funkční postižení přesto hodnotila jako lehké, protože přetrvalo
jen mírné omezení hybnosti pravého hlezenného kloubu. Žalobkyni již tehdy byla doporučena
léčba běžnými nesteroidními antirevmatiky, nejednalo se dle posudkové komise o systematickou
antiporotickou léčbu. Systémové onemocnění pojivové tkáně nebylo prokázáno stejně
jako postižení cévní - ischemické, žalobkyně rovněž nebyla postižena ve smyslu žilní insuficience
dolní končetiny. Posudková komise také neshledala neurologické postižení ve smyslu
motorického deficitu, paréz či sfinkterových poruch. EMG vyšetření žalobkyně bylo s normálním
nálezem. Posudková komise uvedla, že žalobkyně byla orientována, nebyla smyslově postižena
či psychicky narušena, ale byla kardiopulmonálně kompensována, normotensní. Žalobkyně
netrpěla dle závěru posudkové komise jiným interním onemocněním, jež by mělo vliv
na její celkový zdravotní stav. Posudková komise proto uzavřela, že postižení žalobkyně spadá
pod kapitolu XV, oddíl C, položka 2, písm. a) přílohy č. 2 k prováděcí vyhlášce s maximální
mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 25 %.
[9] Žalobkyně na jednání soudu dne 31. 1. 2011 se závěry posudku ze dne 24. 11. 2010
opětovně vyslovila nesouhlas, doložila další lékařské zprávy, tvrdila zhoršení svého zdravotního
stavu a poukazovala na údajné rozpory mezi jednotlivými posudky.
[10] Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích si proto vyžádal další doplnění
posudku. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště
v Ostravě, posouzení doplnila posudkem ze dne 29. 4. 2011, č. j. 2011/312 - OS,
přičemž potvrdila závěry učiněné v posudcích ze dne 7. 4. 2010, 24. 8. 2010 a 24. 11. 2010.
Uvedla, že žalobkyně své subjektivní obtíže při jednání dne 24. 11. 2010 zveličovala
a že na nálezu od ortopéda došlo k pozměnění data jeho vydání. Za rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního žalobkyně posudková komise určila regionální bolestivou
poruchu (komplexní regionální bolestivý syndrom) v oblasti pravého hlezna a nohy
s přetrvávajícími projevy regionální bolestivosti, otoku a barevných změn při poruše
mikrocirkulace v kapilárách, bez většího omezení hybnosti postižených kloubů nohy.
Toto postižení posudková komise podřadila pod kapitolu XV, oddíl C, položka 2, písm. a)
přílohy č. 2 k prováděcí vyhlášce s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši
25%; podřazení pod písm. b) stejné položky posudková komise nepovažovala za možné,
neboť se v daném případě nejednalo o nepříznivou lokalizaci onemocnění. Posudková komise
dále provedla stejnou pracovní rekomandaci jako v případě posudku ze dne 7. 4. 2010.
Posudková komise popsala vývoj posuzování invalidity, v případě žalobkyně přitom konstatovala,
že při zpětném pohledu jsou tyto dřívější závěry nesprávné, neboť následná vyšetření původní
podezření nepotvrdila, došlo tudíž v minulosti k posudkovému nadhodnocení zdravotního stavu
žalobkyně. Ve vztahu k posudku ze dne 7. 4. 2010 posudková komise uvedla, že v něm chybí
vyjádření o stabilizaci, adaptaci, zlepšení zdravotního stavu či o posudkovém omylu. K posudku
ze dne 24. 8. 2010 posudková komise uvedla, že nesouhlasí s jeho závěrem, že jde o stav
po komplexním regionálním bolestivém syndromu, neboť dle jejího přesvědčení toto
onemocnění u žalobkyně nadále trvá; souhlasila však se závěrem obsaženým v tomto posudku,
že zdravotní stav žalobkyně byl od 30. 11. 2007 posudkově nadhodnocen. U posudku ze dne
24. 11. 2010 posudková komise nesouhlasila s jeho diagnózou „algie v oblasti hlezna vpravo,
anamnesticky Sudeckův algodystrofický syndrom v oblasti hlezna vpravo“, neboť dle jejího
závěru se jedná o komplexní regionální bolestivý syndrom; souhlasí však s klasifikací
a s hodnocením poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Důvod pro zánik invalidity
spatřuje posudková komise v tom, že u žalobkyně došlo po počátečním intensivním léčení
ke stabilizaci kostních změn i měkkých tkání a že její onemocnění od konce roku 2007
nedosahovalo takového stupně, který by bylo možno hodnotit jako těžkou formu
nebo nepříznivou lokalizaci Sudeckovy dystrofie. Subjektivní postoje žalobkyně
o nestabilizovanosti jejího stavu posudková komise neakceptovala, přičemž vysvětlila,
že stabilizace neznamená vyléčení, ale přetrvávání přítomných příznaků nemoci
bez jejich významného zhoršování, což je dle posudkové komise případ žalobkyně.
K jednotlivým námitkám žalobkyně posudková komise uvádí, že zdravotní stav žalobkyně
se dlouhodobě nemění, ovšem to dle závěru posudkové komise nevylučuje možnost pracovat.
Za příčinu původní invalidity posudková komise shledala komplexní regionální bolestivý
syndrom, který je stabilizován, tj. nezhoršuje se. Posudková komise rovněž poukázala na to,
že existují vyšetření zjišťující stav mikrocév - kapilární perfuse metodou Doppler flowmetrie.
[11] Rovněž proti posudku ze dne 29. 4. 2011 žalobkyně brojila na jednání soudu dne
25. 7. 2011 a navrhovala vypracování nezávislého znaleckého posudku za účelem odstranění
rozporů v jednotlivých posudcích a objektivního posouzení jejího zdravotního stavu.
[12] Krajský soud v Hradci Králově, pobočka v Pardubicích ve věci rozhodl rozsudkem
ze dne 1. 8. 2011, č. j. 50 Cad 91/2009 - 122, kterým žalobu zamítl. Krajský soud uvedl,
že provedl rozsáhlé dokazování posudky, přičemž se ztotožnil se závěry jednotlivých posudků
v tom směru, že žalobkyně nebyla plně invalidní, protože míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti u žalobkyně činí 25%. Ve vztahu k lékařským zprávám doloženým žalobkyní
krajský soud uvedl, že ošetřující lékař se nemůže kvalifikovaně vyjádřit k otázce míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnost, neboť to náleží posudkovému lékaři či posudkové
komisi.
II. Kasační stížnost
[13] Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne
1. 8. 2011, č. j. 50 Cad 91/2009 - 122, podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost
ze dne 11. 9. 2011.
[14] Usnesením ze dne 10. 10. 2011, č. j. 50 Cad 91/2009 - 150, krajský soud ustanovil
stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti zástupce Mgr. Jana Poláčka, advokáta.
[15] Podáním ze dne 25. 10. 2011 stěžovatelka doplnila svou kasační stížnost ze dne
11. 9. 2011. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích napadala
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), protože krajský soud měl dospět k chybným skutkovým
a právním závěrům ohledně úplnosti a správnosti zjištěného zdravotního stavu stěžovatelky
včetně správnosti určení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Stěžovatelka
v tomto směru tvrdila, že správní orgán i krajský soud vycházeli pouze z posudku lékaře OSSZ
v Pardubicích ze dne 8. 10. 2009, ačkoli ve spise je řada lékařských zpráv, které měly být
dle stěžovatelky rovněž použity již při vypracování posudku lékařem OSSZ v Pardubicích.
Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že posudkové komise a soud účelově vycházejí
pouze z některých lékařských zpráv. Posudková komise se nadto dle stěžovatelky nevypořádala se
stanovisky jiných odborných lékařů, které svědčí o závažnosti jejího zdravotního stavu.
[16] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[17] Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích
vzešlo (ustanovení §102 s. ř. s.), kasační stížnost je přípustná, neboť nejsou naplněny důvody
podle ustanovení §104 s. ř. s.
[18] Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu se v řízení o dávkách
důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje
podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sbírky rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek rovněž podle ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. - srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004,
č. j. 1 As 7/2004 - 47.
[19] Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci
Králové, pobočka v Pardubicích, v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů podle
ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. a v rozsahu kasační stížnosti podle ustanovení §109
odst. 3 a 4 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná;
k tomuto závěru vedly Nejvyšší správní soud následující úvahy:
[20] Stížnostní důvod podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. je naplněn,
pokud skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál
pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující
k učinění správného skutkového závěru; skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový
materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, vede k jiným skutkovým
závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Dále je tento důvod naplněn, pokud intenzita
porušení řízení při zjišťování skutkové podstaty před správním orgánem byla v přímé souvislosti
s následnou nezákonností tohoto rozhodnutí. V neposlední řadě bude kasační stížnost
podle tohoto ustanovení úspěšná, pokud je správní rozhodnutí nepřezkoumatelné
pro nesrozumitelnost, kterou je nutné posuzovat vždy ve vztahu ke konkrétnímu textu správního
rozhodnutí.
[21] Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[22] Tvrdí-li stěžovatelka, že správní orgán nedostatečně zjistil skutkový stav ve smyslu
stížnostního důvodu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., je nutné dle Nejvyššího
správního soudu odkázat na to, že žalovaná při vydání napadeného rozhodnutí o tom,
že stěžovatelka již není plně invalidní, vycházela z posudku lékaře OSSZ v Pardubicích ze dne
8. 10. 2009, podle kterého poklesla míra její schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 25 %.
Žalovaná proto měla ve spisu oporu pro svůj závěr učiněný v napadeném rozhodnutí,
že stěžovatelka není plně invalidní. K odstranění případných jiných vad při zjišťování skutkového
stavu věci sloužilo obsáhlé dokazování před krajským soudem.
[23] Ve vztahu k posouzení skutečnosti, zda určitá osoba je nebo není invalidní, tj. zda krajský
soud správně posoudil, zda žalovaná odňala invalidní důchod správně či nikoli, se jedná
o posouzení správnosti zjištění skutkového stavu věci, který v případě dávek důchodového
pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem naplňuje stížnostní důvod
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. - srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54. K posouzení toho, zda je správný závěr krajského
soudu o tom, že stěžovatelka nebyla ke dni vydání napadeného rozhodnutí plně invalidní,
se proto Nejvyšší správní soud vyjadřuje níže při vypořádání se s argumentací ohledně naplnění
stížnostního bodu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[24] Není proto naplněn stěžovatelkou uplatněný kasační důvod podle ustanovení §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[25] Tvrdí-li stěžovatelka, že krajský soud vycházel pouze z posudku OSSZ Pardubice ze dne
8. 10. 2009, nemůže Nejvyšší správní soud této argumentaci přisvědčit. Jak totiž vyplývá z výše
popsaného průběhu řízení před krajským soudem, byly pořízeny čtyři obsáhlé posudky,
které se s argumentací stěžovatelky vypořádávají.
[26] Brojí-li stěžovatelka proti závěru krajského soudu, že není plně invalidní, a poukazuje-li
na nesprávné či rozporné vyhodnocení jejího zdravotního stavu v jednotlivých posudcích,
Nejvyšší správní soud musí odkázat na svou judikaturu ohledně posuzování zdravotního stavu
v případě odnětí invalidního důchodu, podle níž podstatným faktorem určujícím výsledek
soudního řízení je posouzení zdravotního stavu učiněné posudkovou komisí a proto je nutné
klást důraz na správnost, přesvědčivost a úplnost posudku vydaného posudkovou komisí
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54).
[27] Nejvyšší správní soud neshledává jednotlivé posudky posudkových komisí vnitřně
rozpornými.
[28] Pro zdravotní postižení podle kapitoly XV (Podpůrný a pohybový aparát), oddíl C
(Metabolické kostní choroby, osteoporóza, osteopatie a chondropatie), položky 2 (Sudeckova
dystrofie), písm. a) [Mírná forma] přílohy č. 2 k prováděcí vyhlášce, je stanovena míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti 15 - 25%.
[29] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že podle posudku OSSZ Pardubice
ze dne 8. 10. 2009, je hlavní příčinou zdravotních potíží stěžovatelky komplexní regionální
bolestivý syndrom. Stěžovatelčino zdravotní postižení bylo hodnoceno v souladu s kapitolou XV,
oddíl C, položka 2, písm. a) přílohy č. 2 k prováděcí vyhlášce s mírou poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti ve výši 25 %.
[30] Dále Nejvyšší správní soud poukazuje na ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s., podle kterého
soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 20. 10. 2009.
[31] V případě posouzení míry invalidity se jedná o otázku odbornou - medicínskou (důchod
podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem) a rozhodnutí soudu tak závisí
především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek
o této otázce sám pouze na základě lékařských zpráv doložených účastníkem řízení,
neboť jak bude dále vysvětleno, nelze z lékařské zprávy ohledně zdravotních komplikací
pojištěnce dovozovat, jaký mají vliv na pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění k datu vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o provádění
sociálního zabezpečení“) posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních
věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou
oprávněny k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a zaujetí posudkových
závěrů o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
[32] Posudkové řízení je tedy specifickou formou správní činnosti, spočívající v posouzení
zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního
zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním
obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí
též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný
důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména
uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství.
Posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se
všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení
správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě
zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské
znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[33] Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které
posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být zřejmé,
že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě
prováděcí vyhlášky, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity
pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy č. 2 k prováděcí vyhlášce a současně odůvodní
stanovenou míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci zde stanoveného
rozpětí. Dále uváží i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení posuzovaného z hlediska
možného zvýšení či snížení základního bodového hodnocení.
[34] V případě, že je přezkoumáváno rozhodnutí žalované, jímž byl odňat plný invalidní
důchod, je posudková komise povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení
nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla
přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu -
srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46.
[35] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že posudky Posudkové
komise MPSV v Hradci Králové, Brně, Praze a Ostravě splňují výše uvedené požadavky
na úplnost a přesvědčivost odborného lékařského posudku a lze z nich tudíž při zjišťování
skutkového stavu vycházet. V projednávaném případě posudkové komise zasedající v řádném
složení jednoznačně vymezily rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatelky jako komplexní regionální bolestivý syndrom - dílčí odlišné závěry obsažené
v posudku Posudkové komise v Brně ze dne 24. 8. 2010 ohledně toho, že se jedná o stav
po prodělání tohoto onemocnění, a nikoli o probíhající onemocnění, a v posudku Posudkové
komise v Praze ze dne 24. 11. 2010 ohledně toho, že se jedná o algii v oblasti hlezna vpravo,
anamnesticky Sudeckův algodystrofický syndrom v oblasti hlezna vpravo, a nikoli o komplexní
regionální bolestivý syndrom, byl vysvětlen v posudku Posudkové komise v Ostravě ze dne
29. 4. 2011. Náležitě pak zdůvodnily stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti na 25 % podle kapitoly XV, oddílu C, položky 2, písm. a) přílohy č. 2
k prováděcí vyhlášce na horní hranici vymezeného rozpětí. Dospěly přitom k shodnému
posudkovému zhodnocení zdravotního stavu stěžovatelky jako lékař OSSZ Pardubice ze dne
8. 10. 2009.
[36] Stěžovatelka tyto jednoznačné závěry svou argumentací napadá, ale nepřináší
jakákoli konkretizovaná tvrzení, která by tyto posudkové závěry zpochybnila. Pouhé subjektivní
prohlášení stěžovatelky uplatněné v řízení před krajským soudem o tom, že její stav se naopak
od minulého posouzení zhoršil, je irelevantní. Jak totiž uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku
ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 - 46, „při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření, nikoliv ze subjektivních pocitů a stesků
žalobce.“
[37] Ze samotného faktu, že byla stěžovatelkou doložena rozsáhlá zdravotnická dokumentace
týkající se jejího stavu, ještě podle názoru Nejvyššího správního soudu nevyplývají žádné
konsekvence pro uznání invalidity. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje skutečnost,
že stěžovatelka trpí komplexním regionálním bolestivým syndromem, který přináší bolesti,
omezení a komplikace v stěžovatelčině životě, a že tato nemoc a její projevy jsou popsány
v lékařských zprávách, na které se odvolává. Jak vyplývá z ustanovení §39 odst. 2 zákona
o důchodovém pojištění, při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se
vychází ze zdravotního stavu, který musí být objektivně posouzen (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 - 46) a zhodnocen i z hlediska
schopnosti pojištěnce vykonávat práce. Množství lékařských zpráv popisujících onemocnění
stěžovatelky samo o sobě nedokládá, že určité onemocnění z hlediska zákona o důchodovém
pojištění a prováděcí vyhlášky odůvodňuje ponechání plného invalidního důchodu. Jak správně
uzavřel krajský soud, je věcí posudkového lékaře, a nikoli ošetřujícího lékaře, určit, jaký vliv má
určité onemocnění na schopnost pracovat pro účely přiznání nebo odnímání důchodů
podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem.
[38] Není rovněž pravdou, že by jednotlivé posudky pořízené v průběhu soudního řízení
nezohlednily lékařské zprávy doložené stěžovatelkou. Jak vyplývá zejm. z posudku Posudkové
komise v Ostravě ze dne 29. 4. 2011, posudkové komise s lékařskými zprávami pracovaly
a s jejich závěry se vypořádaly. Stěžovatelka v tomto směru nadto pouze tvrdí údajný rozpor mezi
posouzením jejího zdravotního stavu učiněnými ošetřujícími lékaři a mezi závěry posudkových
komisí, tento rozpor však blížeji nespecifikuje a nedokládá nesprávnost závěrů posudkových
komisí. Nejvyšší správní soud tu opakovaně zdůrazňuje, že z hlediska posouzení správnosti
rozhodnutí žalované o přiznání či nepřiznání důchodu podmíněného dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem jsou stěžejní závěry učiněné posudkovými lékaři, kteří jsou schopni posoudit
zdravotní stav z hlediska jeho dopadu na schopnost pojištěnce výkonu soustavné výdělečné
činnosti.
[39] Poukazuje-li stěžovatelka na to, že její zdravotní stav se nezměnil, musí Nejvyšší správní
soud odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2003, č. j. 3 Ads 7/2003 - 42,
podle kterého „důvodem zániku plné invalidity nemusí být vždy jen zlepšení zdravotního stavu, ale i stabilizace
zdravotního stavu, neboť sama stabilizace dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spojená s adaptací člověka
na situaci vyvolanou například zdravotním postižením může vést k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném
rozsahu (§39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění).“ Pokud tedy podle závěrů
jednotlivých posudků i podle blížeji nespecifikovaných lékařských zpráv, jichž se stěžovatelka
dovolává v kasační stížnosti, je její zdravotní stav neměnný bez prognózy pozitivního vývoje,
neznamená to, že by stěžovatelka měla z tohoto důvodu automaticky nárok na plný invalidní
důchod. Nelze také při posuzování správnosti odnětí plného invalidního důchodu odhlédnout
od názoru vyjádřeného v posudku Posudkové komise v Ostravě ze dne 29. 4. 2011, že zdravotní
stav stěžovatelky je nejen stabilizovaný, na nějž se stěžovatelka již adaptovala, ale že její zdravotní
stav byl v minulosti výrazně posudkově nadhodnocen, tj. že u stěžovatelky došlo k posudkovému
omylu.
[40] Nejvyšší správní soud proto považuje posouzení zdravotního stavu stěžovatelky pro účely
důchodového pojištění za správné a objektivní.
[41] Není proto naplněn stěžovatelkou uplatněný kasační důvod podle ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[42] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (ustanovení
§110 odst. 1 in fine s. ř. s.).
IV. Náklady řízení
[43] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch,
nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaná měla ve věci
úspěch, podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. však správnímu orgánu ve věcech důchodového
pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče nelze přiznat právo
na náhradu řízení, na které by měl jinak nárok podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
[44] Protože stěžovatelce byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
v Pardubicích ze dne 10. 10. 2011, č. j. 50 Cad 91/2009 - 150, ustanoven zástupce, Mgr. Jan
Poláček, advokát, Nejvyšší správní soud mu podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. přiznal odměnu
za zastupování za dva úkony právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů - převzetí a příprava
zastoupení včetně porady s klientem, doplnění kasační stížnosti ze dne 25. 10. 2011.
Tato odměna je podle ustanovení §9 odst. 2 cit. vyhlášky ve spojení s ustanovením §7
cit. vyhlášky stanovena ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby. Dále Nejvyšší správní soud
přiznal na náhradě hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu 600 Kč
paušální náhrady hotových výdajů (jeden úkon právní služby po 300 Kč). Dohromady
tedy Nejvyšší správní soud přiznal částku 1600 Kč jako odměnu za zastupování a náhradu
hotových výdajů. K výplatě této částky pak Nejvyšší správní soud stanovil přiměřenou lhůtu.
[45] Advokát se sice domáhal přiznání odměny za 3 úkony právní služby, neboť požadoval
přiznání odměny za dodatečnou poradu v délce 1 hodiny ve smyslu ustanovení §11 odst. 1
písm. c) citované vyhlášky, tuto poradu a její délku přesahující 1 hodinu (srov. dikci citované
vyhlášky) však Nejvyššímu správnímu soudu nijak nedoložil, proto Nejvyšší správní soud nemohl
přiznat odměnu za tento úkon právní služby.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2012
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu