ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.55.2012:40
sp. zn. 6 Ads 55/2012 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce:
OMPEXON D.T.I. spol. s r. o., se sídlem U Pošty 33, Ždírec nad Doubravou, zastoupen
JUDr. Jiřím Dolejšem, advokátem, se sídlem Nádražní 47, Havlíčkův Brod, proti žalovanému:
Rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem
Orlická 2020/4, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2010, č. j. 5099/10/Va,
č. j. 5100/10/Va, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 13. 10. 2011, č. j. 11 Ad 25/2010 - 59,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovanému se nepři znáv á náhrada nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Jiřímu Dolejšovi, se nepřizná v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti shora označenému rozsudku
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše
označenému rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce proti platebním výměrům vydaným
Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky. Těmito platebními výměry byla žalobci
uložena povinnost zaplatit podle ust. §15 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném
na všeobecné zdravotní pojištění (dále jen „zákon o pojistném“) dlužné pojistné ve výši
51 534 Kč a dále podle ust. §18 odst. 1 zákona o pojistném penále ve výši 51 634 Kč.
[2] Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí zrekapituloval obsah žaloby a obsah
vyjádření žalovaného k žalobě. Dále zrekapituloval průběh ústního jednání, přičemž uvedl,
že stěžovatel se přes řádné a včasné předvolání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, soud
proto v souladu s ust. §49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
jednal a o podané žalobě rozhodl bez přítomnosti stěžovatele. Městský soud též podrobně
zrekapituloval obsah správního spisu a z něho vyplývající postup žalovaného v řízení a právní
úpravu zákona o pojistném dopadající na projednávanou věc.
[3] Městský soud dále v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že podle ust. §71 odst. 1 s. ř. s.
je jednou z podstatných náležitostí žaloby ve správním soudnictví uvedení žalobních bodů,
tedy uvedení z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné. V projednávané věci žaloba nebyla doplňována, soud proto mohl
napadené rozhodnutí přezkoumat pouze se zřetelem ke skutečnostem, které stěžovatel výslovně
uvedl v podané žalobě. Formulace žaloby je přitom podle názoru městského soudu na samé
hranici ještě umožňující soudu konkrétní, věcný a srozumitelný přezkum napadeného rozhodnutí.
V textu žaloby lze jen obtížně určit, zda se namítané vady vztahují k rozhodnutí správního orgánu
prvého stupně nebo i k rozhodnutí napadenému žalobou a také jaké konkrétní vady byly
prvoinstančnímu rozhodnutí stěžovatelem vytýkány v odvolacím řízení a jak s nimi naložil
odvolací správní orgán. Městský soud tedy přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí
pouze způsobem do jisté míry obecným s výjimkou těch námitek, které svojí určitostí
a srozumitelností byly způsobilé, aby se jimi soud zabýval podrobně a individuálně.
[4] Stěžovatel neuvedl, v jakých konkrétních skutkových či právních okolnostech byl
podle jeho názoru správním orgánem porušen obecný postup ve správním řízení a jeho základní
zásady. Ze spisového materiálu je však zřejmé, že žalovaný si opatřil dostatek podkladů
pro výpočet pojistného a žalobce ani v průběhu správního řízení ani v podané žalobě neuvedl
konkrétní námitky, které by směřovaly proti řádně vyčíslené výši dluhu na pojistném
či proti výpočtu částky penále.
[5] Stěžovatel v podané žalobě nevyjádřil námitky proti závěru správních úřadů o tom,
že za kontrolované období neuhradil žádnou platbu na veřejné zdravotní pojištění
za zaměstnankyni M. H., ani nevyjádřil námitku, že by za uvedené období neměl povinnost
pojistné na veřejné zdravotní pojištění za tuto zaměstnankyni hradit nebo že by nebyla účastna na
nemocenském pojištění. Městský soud však v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že povinnost
hradit pojistné na veřejné zdravotní pojištění vznikla stěžovateli od prosince 2007, kdy jeho
zaměstnankyni paní H. vznikla účast na nemocenském pojištění. Stěžovatel byl povinen za tuto
zaměstnankyni odvést pojistné za kalendářní měsíc prosinec 2007 a byl dále povinen hradit
pojistné za tuto zaměstnankyni podle novelizovaného ustanovení §3 odst. 1 zákona o pojistném.
Stěžovatel tento skutkový závěr správních orgánů nijak nezpochybnil, ačkoliv se mohl vyjádřit ke
zjištěným skutečnostem do pěti dnů ode dne převzetí závěrečného protokolu. Stěžovatel dne 9. 3.
2010 zaslal správnímu orgánu sdělení, že nesouhlasí s výsledky kontroly, ale samotná tato
skutečnost ještě neznamená nesprávnost či nezákonnost postupu správního orgánu. Stěžovatel
v upřesnění svých námitek ze dne 10. 3. 2010 uvedl, že zaměstnankyně M. H. byla účastna
nemocenského pojištění od ledna 2007 do listopadu 2007 a pojistné je zaměstnavatelem hrazeno.
Ani tato námitka však nemůže obstát, neboť předmětem žaloby je napadené rozhodnutí
žalovaného, které bylo vydáno za období od prosince 2007 do prosince 2009.
[6] Městský soud také uvedl, že stěžovatel nepředložil ke svým tvrzením žádné důkazy.
Naopak z listinných důkazů, které si správní orgán prvého stupně obstaral od Okresní správy
sociálního zabezpečení v Brně, vyplývá oprávněnost požadavků správního úřadu na úhradu
dlužného pojistného i penále.
II. Kasační stížnost
[7] Proti tomuto rozsudku městského soudu brojí stěžovatel kasační stížností ze dne
15. 11. 2011. Stěžovatel v kasační stížnosti nespecifikoval důvody podání kasační stížnosti
ve smyslu ust. §103 odst. 1 s. ř. s., avšak z obsahu jeho kasační stížnosti vyplývají důvody
podřaditelné pod ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Konkrétně se jedná o důvod kvalifikovatelný
jako jiná vada řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že městský soud ve věci rozhodl, aniž provedl důkazy
a „šetření ve věci“ tak, jak bylo stěžovatelem požadováno v jeho podání ze dne 27. 7. 2010.
[9] Dále stěžovatel namítá, že soudní přezkum v projednávané věci byl nedostačený.
Stěžovatel odkazuje na své podání ze dne 27. 7. 2010, kde uvádí včasná podání námitek
proti platebním výměrům. Tyto námitky jsou součástí spisu a soud je při přezkoumání
napadeného rozhodnutí žalovaného zcela opomenul. Není tedy pravda, že platební výměry
nebyly stěžovatelem rozporovány.
[10] Dále stěžovatel namítá, že jednatel stěžovatele se z jednání městského soudu omluvil
pro technickou závadu během jízdy k tomuto jednání, což je podle názoru stěžovatele možno
doložit jedině záznamem telefonních hovorů směřovaných rozhodného dne městskému soudu.
[11] Závěrem stěžovatel navrhuje zrušení rozsudku městského soudu napadeného kasační
stížností a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
[12] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III.Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.).
Stěžovatel je též zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[14] Nejvyšší správní soud k první námitce stěžovatele uvádí, že stěžovatel nespecifikoval,
jaké důkazy a jaká „šetření ve věci“ měl městský soud podle jeho názoru provést. V podání
ze dne 27. 7. 2010 (jde o žalobu stěžovatele k městskému soudu) stěžovatel navrhuje
pouze provedení těchto důkazů: důkaz kopií platebních výměrů č. 4141002422, č. 2141002423
ze dne 4. 5. 2010, důkaz kopií odvolání proti platebnímu výměru ze dne 22. 5. 2010, důkaz kopií
rozhodnutí rozhodčího orgánu VZP ČR, sp. zn. 7210000995, číslo plátce 47914068,
č. j. 5099/10/Va, č. j. 5100/10/Va ze dne 29. 6. 2010. Všechny tyto listiny jsou součástí
správního spisu a z odůvodnění rozhodnutí městského soudu vyplývá, že se s obsahem správního
spisu podrobně seznámil, přičemž cituje mimo jiné i tyto podklady (str. 3 - 4 rozsudku městského
soudu). Z odůvodnění rozhodnutí městského soudu tedy nevyplývá, že by městský soud uvedené
důkazy opomenul.
[15] Stěžovatel dále obecně namítá nedostatečnost soudního přezkumu a poukazuje
na skutečnost, že podal námitky proti platebním výměrům, což městský soud opominul.
Z obsahu odůvodnění rozhodnutí městského soudu však vyplývá, že městský soud si byl
této skutečnosti plně vědom a vyjadřoval se i k obsahu těchto námitek (srov. bod 5 odůvodnění).
Obecnost námitek stěžovatele je třeba přičítat k tíži stěžovatele, neboť toliko obecné námitky
v kasační stížnosti považuje Nejvyšší správní soud podle své ustálené judikatury za nedůvodné.
(Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37,
publikovaný pod č. 312/2004 Sb. NSS, ze kterého se podává: Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti
uvádí pouze námitky obecného charakteru, aniž upřesňuje, které konkrétní důkazy či podklady pro rozhodnutí
žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí, je takové tvrzení bez uvedení konkrétních skutečností nedůvodné.
Nejvyšší správní soud vychází z premisy „nechť si každý střeží svá práva“; proto nemůže stěžovatelka v kasační
stížnosti úspěšně namítat, že správní orgán či soud v předcházejícím řízení nezjistily důsledně skutečný stav věcí,
pokud sama neuvádí skutečnosti či důkazy, které pro takové tvrzení svědčí.)
[16] K námitce stěžovatele, že se jeho jednatelka omluvila z jednání městského soudu,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že z obsahu protokolu o jednání městského soudu ze dne
13. 10. 2011 (č. l. 56 spisu městského soudu) vyplývá, že jednatelka stěžovatele se opravdu
z jednání omluvila, což bylo soudem konstatováno při jednání, a následně bylo vyhlášeno
usnesení, že v jednání se bude pokračovat bez přítomnosti „zástupkyně“ žalobce.
[17] Podle ust. §49 odst. 3 s. ř. s. neúčast řádně předvolaných účastníků nebrání projednání a skončení
věci, nejsou-li důvody pro odročení podle §50. V ust. §50 s. ř. s. se uvádí: Z důležitých důvodů může být
jednání odročeno. Soud může odročit jednání též tehdy, jestliže to účastníci shodně navrhnou.
[18] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 72/2009 - 127 ze dne 19. 11. 2009
dostupného na www.nssoud.cz, osoba účastníka řízení je u ústního jednání při některých úkonech
nezastupitelná, zejména pokud účastník musí něco osobně vykonat, tehdy je na místě jednání odročit, neboť je
bez osobní přítomnosti účastníka nelze provést; v jiných případech však zákon předpokládá i možnost soudu
jednat v nepřítomnosti účastníka.
[19] V projednávané věci městský soud nepovažoval omluvenou neúčast jednatelky
stěžovatele za důležitý důvod, který by ve smyslu ust. §50 s. ř. s. měl vést k odročení jednání,
což vyplývá z usnesení soudu vydaného při jednání, že v jednání bude pokračováno
bez přítomnosti „zástupce“ stěžovatele. Zjevný omyl městského soudu spočívající v tom,
že v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že stěžovatel se bez řádné omluvy nedostavil, je
pouze formálním pochybením a nezakládá takovou vadu řízení, která by mohl mít vliv
na rozhodnutí ve věci samé.
[20] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jakožto nedůvodnou
zamítl podle §110 odst. 1 s. ř. s.
IV. Náklady řízení
[21] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovaný náhradu nákladů nepožadoval a podle obsahu spisu
mu také žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
[22] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 55/2012 - 27 ze dne
30. 3. 2012 ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Jiří Dolejš, advokát.
Ustanovený zástupce stěžovatele svou odměnu za zastupování soudu nevyčíslil, proto Nejvyšší
správní soud vycházel při rozhodování o odměně ze skutečností zřejmých ze spisu.
[23] Ze spisu vyplývá, že ustanovený zástupce stěžovatele neučinil v projednávané věci žádné
podání ani jiný úkon právní služby ve smyslu §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.
Proto Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu za zastupování
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2012
JUDr. Bohuslava Hnízdil
předseda senátu