ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.7.2012:20
sp. zn. 6 Ads 7/2012 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: E. M.,
zastoupeného JUDr. Milošem Macků, advokátem, se sídlem Mahenova 13, Blansko,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 25. 11. 2010, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2011, č. j. 33 Ad 6/2011 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci JUDr. Miloši Macků, advokátovi, se sídlem Mahenova 13,
Blansko, se přiznáv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši
1600 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 25. 11. 2010, č. j. X1 (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná
zamítla námitky a potvrdila rozhodnutí žalované ze dne 27. 7. 2010, č. j. X, jímž byla žalobci
zamítnuta žádost o invalidní důchod s datem přiznání od 7. 11. 2001 pro nesplnění podmínek
podle ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění ke dni vydání
napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle provedených
posudků žalobce není invalidní, protože míra poklesu jeho pracovní schopnosti byla stanovena ve
výši 20%.
[2] Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou ze dne 21. 1. 2011 prostřednictvím
žalované. V doplnění žaloby ze dne 18. 2. 2011 a 1. 3. 2011 tvrdil, že jeho pracovní potenciál byl
v minulosti špatně posouzen. Vzhledem k nesprávnému stanovení diagnózy Alzheimerovy
choroby byl žalobce ve svém zaměstnání přeřazen na jinou, pro něj horší a méně placenou práci.
Z toho důvodu odešel do předčasného starobního důchodu. Žalobce dále poukázal na lékařské
zprávy ohledně svého zdravotního stavu a posudek vypracovaný na jeho žádost
MUDr. Vladislavem Setínským, soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
[3] Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 27. 1. 2011, v němž uvedla, že se jedná
o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem, jehož správné vyhodnocení závisí
na lékařském posouzení, tudíž navrhla vypracování posudku posudkovou komisí.
[4] Krajský soud v Brně si opatřil posudek od Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí, detašované pracoviště v Brně, ze dne 25. 5. 2011, č. j. 2011/1224 - BR,
podle kterého žalobce není invalidní, protože míra poklesu jeho pracovní schopnosti nedosáhla
zákonné hranice 35 %, rovněž ke dni 31. 12. 2009 míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti u žalobce nedosáhla 33 %. Posudková komise totiž dospěla k závěru, že míru poklesu
žalobcovy pracovní schopnosti je nutné stanovit ve výši 20%. Psychiatrická a psychologická
vyšetření z r. 2001 dle posudkové komise neprokazují významnější patologii v duševní oblasti
žalobce, který sice má nadprůměrný intelekt, ale zpomalené psychomotorické tempo,
bez průkazné deteriorace. Posudková komise shledala, že po propuštění z psychiatrické kliniky
FN Brno byla žalobcova nálada v normě, bez produktivní psychotické symptomatologie,
přičemž trvalo zpomalené psychomotorické tempo. Při kontrole u psychiatra MUDr. M. byla
potvrzena adekvátní emotivita žalobce bez psychotické symptomatologie. Nálezy od roku 2003
nepopisují dle závěru posudkové komise postižení v duševní oblasti, které by snižovalo těžce
výkonnost organismu, neboť se jednalo o lehký organický psychosyndrom. Vyšetření v roce 2004
neprokázala organicitu, přičemž žalobce měl nadále nadprůměrný intelekt i paměť s výraznou
neuroticitou. Během hospitalizace žalobce v roce 2007 bylo rovněž konstatováno, že žalobcův
psychický stav je stejný jako před 3 lety s tím, že jeví známky organického psychosyndromu bez
známek deprese či demence. Posudková komise proto usoudila, že se u žalobce jednalo o
organický psychosyndrom lehkého stupně, jenž nebránil výkonu dělnických profesí. Ostatní
postižení žalobce se podstatně nepodílela na snížení pracovní schopnosti žalobce. Ani aktuální
psychologické vyšetření a žalobcem předložený posudek soudního znalce dle posudkové komise
na tomto závěru ničeho nemění. Posudková komise doporučení psychologa ve vztahu k řízení o
invaliditě nepovažovala z posudkového hlediska za relevantní. Posudková komise uvedla, že není
oprávněna vyjadřovat se ke stížnostem žalobce na šikanu v rodinném a pracovním životě,
přičemž nenalezla přímou doloženou souvislost mezi přeřazením k jiné práci na základě
lékařského posudku. Posudková komise souhlasila s tím, že žalobce netrpěl a netrpí
Alzheimerovou chorobou. Posudková komise zdravotní stav žalobce proto ohodnotila stejně
jako posudky vyhodnocené v průběhu správního řízení před žalovanou.
[5] Proti posudku ze dne 25. 5. 2011 žalobce brojil na jednání soudu dne 17. 10. 2011
a poukazoval na to, že byl šikanován a že měl snížen výdělek na polovinu z důvodu nesprávně
zjištěné Alzheimerovy choroby, přičemž psychiatři ho odkazovali na řízení o přiznání invalidního
důchodu, ale ten mu nikdy přiznán nebyl. Dále se dovolával znaleckého posudku
MUDr. Vladislava Setínského. Při jednání soudu byl žalobce krajským soudem poučen o tom,
že nárok na invalidní důchod podle ustanovení §38 zákona o důchodovém pojištění má
pouze do dosažení věku 65 let.
[6] Krajský soud v Brně ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 33 Ad 6/2011 - 26 ze dne
17. 10. 2011, kterým žalobu zamítl. Krajský soud nejprve konstatoval, že žalobce se opakovaně
domáhá přiznání invalidního důchodu, přičemž naposledy byla žalobcova žaloba týkající se
invalidního důchodu rozhodována Krajským soudem v Brně v rozsudku ze dne 7. 10. 2008,
č. j. 34 Cad 160/2007 - 51, kde žalobce rovněž nebyl úspěšný. V nyní posuzovaném případě
krajský soud poukázal na obsah posudku ze dne 25. 5. 2011 a na posudky pořízené žalovanou
v průběhu správního řízení, které dokládají, že žalobce není invalidní, protože všechna posouzení
včetně posudků provedených v minulých řízeních dle krajského soudu odůvodňují závěr,
že žalobcův zdravotní stav není natolik závažný, aby odůvodňoval přiznání invalidního důchodu.
Krajský soud dále poukázal na to, že ke dni podání žádosti o přiznání invalidního důchodu
žalobce docílil věku 67 let a tudíž překročil požadavek věku pro nárok na invalidní důchod
podle ustanovení §38 zákona o důchodovém pojištění.
II. Kasační stížnost
[7] Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 33 Ad 6/2011 - 26 ze dne
17. 10. 2011 podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost ze dne 31. 10. 2011, v níž žádal
o ustanovení advokáta.
[8] Usnesením ze dne 8. 11. 2011, č. j. 33 Ad 6/2011 - 37, krajský soud ustanovil stěžovateli
pro řízení o kasační stížnosti zástupce JUDr. Miloše Macků, advokáta.
[9] Podáním ze dne 22. 11. 2011 stěžovatel prostřednictvím soudem ustanoveného advokáta
doplnil svou kasační stížnost ze dne 31. 10. 2011 tak, že rozsudek krajského soudu napadá
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“). Stěžovatel poukázal na jím předložený posudek soudního
znalce MUDr. Vladislava Setínského, podle něhož existují rozpory v jeho zdravotní dokumentaci,
z níž bylo vycházeno i v předmětném řízení. Jeho zdravotní stav byl dlouhodobě špatný,
což zapříčinilo šikanování stěžovatele v zaměstnání jeho kolegy a způsobilo dosahování nižších
příjmů. Stěžovatel se dovolával psychologického vyšetření ve Fakultní nemocnici v Brně ze dne
27. 4. 2010, kdy podle PhDr. H. P. K. byl u žalobce výrazně snížen až vymizen pracovní
potenciál a bylo doporučováno přiznání invalidního důchodu stěžovateli. Stěžovatel proto
považoval posouzení svého zdravotního stavu provedené krajským soudem a žalovanou
za nesprávné. Za účelem posouzení jeho zdravotního stavu stěžovatel navrhoval, aby byli
vyslechnuti MUDr. Vladislav Setínský, případně PhDr. H. P. K.
[10] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[11] Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně vzešlo (ustanovení §102 s. ř. s.), kasační
stížnost je přípustná, neboť nejsou naplněny důvody podle ustanovení §104 s. ř. s.
[12] Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu se v řízení o dávkách
důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje
podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sbírky rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. – srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 7/2004 - 47 ze dne
18. 3. 2004 – ačkoli stěžovatel se domáhá stížnostních důvodů podle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s.
[13] Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek Krajského soudu v Brně
v mezích řádně uplatněného kasačního důvodu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
a v rozsahu kasační stížnosti podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná; k tomuto závěru vedly Nejvyšší správní soud
následující úvahy:
[14] Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[15] Brojí-li stěžovatel proti závěru krajského soudu, že není invalidní, a poukazuje-li
na znalecký posudek soudního znalce MUDr. Vladislava Setínského, psychologické vyšetření
provedeného PhDr. H. P. K., Nejvyšší správní soud musí odkázat na svou judikaturu ohledně
posuzování zdravotního stavu v případě nepřiznání invalidního důchodu, podle níž podstatným
faktorem určujícím výsledek soudního řízení je posouzení zdravotního stavu učiněné
posudkovou komisí, a proto je nutné klást důraz na správnost, přesvědčivost a úplnost posudku
vydaného posudkovou komisí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č.
j. 4 Ads 13/2003 - 54).
[16] Nejvyšší správní soud neshledává posudek posudkové komise vnitřně rozporným,
případně nesouladným se závěry učiněnými posudkovými lékaři žalované v rámci správního
řízení.
[17] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že podle posudku OSSZ Blansko ze dne
24. 6. 2010, č. j. LPS/2010/2205 - BK - CSSZ, stěžovatel trpí organickým psychosyndromem
kombinované geneze – vaskulární a potraumatický. Podle posudku stěžovatel dále trpí vnitřním
hydrocefalem dle CT bez progrese a byl u něj zjištěn stav po úrazu hlavy s komočně – kontuzním
syndromem, poúrazové subarachnoideální krvácení a subdurální hematom, stav po oboustranné
trepanopunkci a evakuaci subdurálního hematomu (úraz 19. 11. 1997) a adenomem prostaty.
V souladu s právní úpravou účinnou do 31. 12. 2009 nebyl stěžovatel plně invalidní, ani částečně
invalidní, neboť jeho zdravotní stav byl podřaditelný pod kapitolu V, položku 1, písm. a) přílohy
č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění ke dni
31. 12. 2009 (dále jen „vyhláška č. 284/1995“), s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti ve výši 15 %. V souladu s právní úpravou účinnou od 1. 1. 2010 nebyl stěžovatel
invalidní, neboť jeho zdravotní stav je podřaditelný pod kapitolu V, položku 1b přílohy
k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti
a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity
(vyhláška o posuzování invalidity), (dále jen „vyhláška č. 359/2009“), s mírou poklesu pracovní
schopnosti ve výši 20 %.
[18] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil, že v posudku ČSSZ - Lékařské
posudkové služby, pracoviště pro námitkové řízení č. j. LPS/2010/264 - NR - JHM - CSSZ
ze dne 18. 11. 2010, byly učiněny stejné závěry ohledně zdravotního stavu stěžovatele,
jako v případě posudku ze dne 24. 6. 2010. Za rozhodující příčinu byl výslovně označen
organický psychosyndrom kombinovaného původu. S ohledem na předcházející posouzení
zdravotního stavu stěžovatele bylo poukázáno na to, že zdravotní stav stěžovatele je stacionární
s tím, že obtíže nejsou ve skutečnosti tak závažné, jak stěžovatel uvádí. V souladu s právní
úpravou účinnou do 31. 12. 2009 nebyl podle závěru posudku stěžovatel plně invalidní,
ani částečně invalidní, neboť jeho zdravotní stav byl podřaditelný pod kapitolu V, položku 1,
písm. a) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995, s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti ve výši 15 %. V souladu s právní úpravou účinnou od 1. 1. 2010 nebyl stěžovatel
dle posudkové komise invalidní, neboť jeho zdravotní stav je podřaditelný pod kapitolu V,
položku 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009, s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %.
Posudek rovněž určuje, že od 1. 1. 2010 se v případě stěžovatele jedná o organickou duševní
poruchu lehkého stupně s lehkým postižení myšlení, nápadným odklonem od normy, dysfunkcí
zhoršující sociální přizpůsobivost a s důsledky projevujícími se po většinu sledovaného období
s lehkými odklony od normy při výkonu některých denních aktivit a rolí. V několika obdobích
během roku je porucha charakteru středně závažného postižení. Podle posudku nelze prokázat
středně těžké postižení myšlení, těžké postižení myšlení, ani zvlášť těžké postižení, se zřetelným
nebo výrazným odklonem od normy při výkonu některých či většiny aktivit a rolí, resp. těžkou
poruchu myšlení s rezervními kompenzačními vyčerpanými mechanismy mozku s odklonem
od normy při výkonu všech aktivit a rolí, dezintegrací. Posudek proto míru poklesu pracovní
schopnosti určil při horní hranici daného rozpětí s ohledem na středně těžký až těžký kognitivní
deficit, který dle posudkové komise není globálního charakteru. Ve vztahu k posouzení
stěžovatele stavu do 31. 12. 2009 posudek rovněž uzavírá, že stěžovatel trpěl organickou duševní
poruchou lehkého stupně, lehkou poruchou, s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti na horní hranici rozpětí s ohledem na kvalifikaci.
[19] Nejvyšší správní soud dále ze své úřední činnosti zjistil, že stěžovatel byl účastníkem
řízení před Nejvyšším správním soudem vedeného pod sp. zn. 6 Ads 3/2009. V rozsudku ze dne
28. 1. 2009, č. j. 6 Ads 3/2009 - 75, Nejvyšší správní soud uvedl, že „v nyní posuzovaném případě byl
lékařem okresní správy sociálního zabezpečení za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
označen rovněž organický psychosyndrom poúrazový, což podle něj představuje postižení podle kapitoly V.,
položka 1, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Ke zcela shodným závěrům dospěly posudky
posudkové komise ze dne 6. 2. 2008 a 4. 6. 2008. Podle nich se jedná o organický psychosyndrom lehkého
stupně, který nesnižuje podstatněji výkonnost organismu. Tomuto druhu zdravotního postižení odpovídá míra
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozmezí 5 až 15 %... Tento závěr konečně nemůže ani zvrátit
skutečnost, že lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Blansku ve svém posudku ze dne 18. 9. 2007
stanovil míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti s ohledem na §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
na celkových 25 %, zatímco posudek posudkové komise ze dne 6. 2. 2008 ji stanovil na 15 % a posudek
ze dne 4. 6. 2008 na 20 %. I přes tyto odchylky nedošlo k odlišnému určení zdravotního postižení,
které představuje rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jenž vedl k poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti. Jak je uvedeno ve všech posudcích, míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
ani v jednom případě nejenom že nedosáhla potřebných 66 % jako podmínce přiznání plného invalidního důchodu,
ale ani 33 % hranice pro přiznání částečného invalidního důchodu. Nejvyšší správní soud proto k námitce
stěžovatele, že mu měl být vzhledem k jeho onemocnění přiznán plný nebo částečný invalidní důchod s ohledem
na výše uvedené uzavírá, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání plného nebo částečného invalidního
důchodu, pročež nepochybila žalovaná, když stěžovatelovu žádost o přiznání plného invalidního důchodu zamítla
a nepochybil ani krajský soud zamítnutím žaloby proti tomuto rozhodnutí žalované.“
[20] Pro zdravotní postižení podle kapitoly V (Duševní poruchy a poruchy chování),
položka 1 (Organické duševní poruchy, poruchy intelektu, emotivity, afektivity (organický
psychosyndrom různé etiologie, perinatální, po úrazech a zánětech mozku, metabolického
či cévního původu), písm. a) (lehká porucha) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995, je stanovena
míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 5 - 15 %.
[21] Pro zdravotní postižení podle kapitoly V (Duševní poruchy a poruchy chování),
položka 1b (Organické a symptomatické duševní poruchy, demence, organické psychosyndromy,
posttraumatické změny a jiné. Lehké postižení) přílohy k vyhlášce č. 359/2009, je stanovena míra
poklesu pracovní schopnosti 15 - 20 %.
[22] Podle ustanovení §39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování
poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky
funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující
pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec
na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh
výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti
v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu
pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela
mimořádných podmínek.
[23] Dále Nejvyšší správní soud poukazuje na ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s.,
podle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu,
který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 25. 11. 2010.
[24] V případě posouzení poklesu pracovní schopnosti se jedná o otázku odbornou –
medicínskou (invalidní důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem)
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud
si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o provádění sociálního zabezpečení“), posuzuje zdravotní stav a pracovní
schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění
Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové
komise. Posudkové komise jsou oprávněny k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti (poklesu pracovní schopnosti) a zaujetí posudkových závěrů o invaliditě, jejím vzniku,
trvání či zániku.
[25] Posudkové řízení je tedy specifickou formou správní činnosti, spočívající v posouzení
zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního
zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním
obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle speciálních lékařských znalostí
též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě
potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru
posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti
a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím
důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr
by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít,
odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[26] Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti, resp. míru poklesu pracovní schopnosti komise vyhodnotí podle charakteru
zdravotního postižení na základě vyhlášky č. 284/1995, resp. vyhlášky č. 359/2009,
přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl
a položku přílohy k vyhlášce č. 284/1995, resp. vyhlášky č. 359/2009, a současně odůvodní
stanovenou míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, resp. míru poklesu pracovní
schopnosti, v rámci zde stanoveného rozpětí. Dále uváží i rozsah a závažnost dalších zdravotních
postižení posuzovaného z hlediska možného zvýšení či snížení základního hodnocení.
[27] Nejvyšší správní soud shledává, že po sudek Posudkové komise MPSV v Brně splňuje
výše uvedené požadavky na úplnost a přesvědčivost odborného lékařského posudku a bylo lze
z něj tudíž při zjišťování skutkového stavu vycházet. V projednávaném případě posudková
komise zasedající v řádném složení jednoznačně vymezila rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele jako organický psychosyndrom lehkého stupně,
přičemž ohledně podřazení tohoto onemocnění pod příslušné položky vyhlášky č. 284/1995,
resp. vyhlášky č. 359/2009, posudková komise odkázala na závěry posudků provedených
před žalovanou.
[28] Ke stejnému závěru dospívají i posudky vypracované v průběhu řízení vedeného
před žalovanou. Rovněž i podle posudků vypracovaných pro účely předcházejícího řízení
vedeného před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 34 Cad 160/2007, resp. řízení vedeného
před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 6 Ads 3/2009, stěžovatel trpí organickým
psychosyndromem.
[29] Stěžovatel tyto jednoznačné závěry napadá, ale nepřináší jakákoli konkretizovaná tvrzení,
která by posudkové závěry zpochybnila. Ze samotného faktu, že bylo stěžovatelem doloženo
psychologické vyšetření PhDr. H. P. K.. týkající se jeho stavu, ještě podle názoru Nejvyššího
správního soudu nevyplývají žádné konsekvence pro uznání invalidity. Nejvyšší správní soud
nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatel je omezen v důsledku organického psychosyndromu
v běžném životě (jak ostatně konstatuje i posudek ze dne 25. 5. 2011), což odůvodňuje jeho míru
poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %, resp. míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti ve výši 15 %. Jak ale vyplývá z ustanovení §39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění,
při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu, který musí být
objektivně posouzen (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads
81/2009 - 46) a zhodnocen i z hlediska schopnosti pojištěnce vykonávat práce. Psychologické
vyšetření popisující onemocnění stěžovatele samo o sobě nedokládá, že určité onemocnění
z hlediska zákona o důchodovém pojištění a vyhlášky č. 284/1995, resp. vyhlášky č. 359/2009,
odůvodňuje přiznání invalidního důchodu. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že je věcí
posudkového lékaře, a nikoli psychologa, určit, jaký vliv má určité onemocnění na schopnost
pracovat pro účely přiznání nebo odnímání důchodů podmíněných dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem.
[30] Dovolává-li se stěžovatel znaleckého posudku MUDr. Vladislava Setínského ze dne
25. 2. 2011, nezpochybňuje tento posudek podle Nejvyššího správního soudu
jakýmkoli způsobem závěry učiněné žalovanou a krajským soudem o tom, že stěžovatel není
invalidní. Znalecký posudek hovoří o tom, že stěžovatel trpěl a trpí psychickou poruchou –
organický psychosyndrom poúrazový /specifická duševní porucha při mozkovém poškození
a dysfunkci a při somatickém onemocnění/ - jež je trvalého charakteru. Soudní znalec
se ztotožnil s předcházejícími lékařskými posudky a diagnózami vyjma vyšetření z roku 1996
a 1998 ohledně Alzheimerovy nemoci s časným začátkem. Soudní znalec sice poukázal
na rozpory v diagnózách v tom směru, že stěžovatel ve skutečnosti nikdy Alzheimerovou nemocí
netrpěl, ale tyto chybné diagnózy, jak uvádí i soudní znalec, se týkaly vyšetření v roce 1996
(MUDr. M.) a 1998 (neurologická ambulance Blansko, MUDr. T.). V nyní řešené věci však byl
posuzován zdravotní stav stěžovatele za zcela jiné období – a to od roku 2001. Jak však bylo výše
uvedeno, všechny posudky získané žalovanou i krajským soudem v tomto řízení včetně posudků
provedených v rámci minulých řízení dospívají k závěru, že stěžovatel trpí organickým
psychosyndromem, k čemuž se ostatně kloní i soudní znalec MUDr. Vladislav Setínský.
[31] Poukazuje-li stěžovatel na to, že byl ve svém zaměstnání šikanován a že tudíž dosahoval
nižšího příjmu, není tato argumentace pro posouzení zákonnosti rozhodnutí krajského soudu
relevantní. Předmětem řízení před krajským soudem byl přezkum rozhodnutí žalované
o nepřiznání invalidního důchodu. V takovém případě je obecně relevantní pouze to, zda žalobce
splnil podmínky pro nárok na přiznání invalidního důchodu podle ustanovení §38 a násl. zákona
o důchodovém pojištění, resp. zda se správní orgán nedopustil takové procesní vady, která mohla
mít vliv na zákonnost jím vydaného správního rozhodnutí. Mezi relevantní argumenty týkající se
přezkumu rozhodnutí o nepřiznání invalidního důchodu proto nepatří otázka šikany
a nevhodného zacházení se stěžovatelem v jeho bývalém zaměstnání, neboť to je ryze
soukromoprávní otázka, o níž mají pravomoc rozhodovat obecné soudy (případně orgány
inspekce práce), nikoli správní soudy.
[32] Nejvyšší správní soud proto považuje posouzení zdravotního stavu stěžovatele pro účely
důchodového pojištění za správné a objektivní. Proto nepřistoupil ke stěžovatelem
navrhovaným výslechům MUDr. Vladislava Setínského a PhDr. H. P. K.. Za stěžejní Nejvyšší
správní soud považuje skutečnost, že Posudková komise MPSV v Brně disponovala oběma
lékařskými zprávami (jak znaleckým posudkem MUDr. Vladislava Setínského ze dne 25. 2. 2011,
tak i lékařskou zprávou PhDr. H. P. K. z 27. 4. 2010) a v posudku se k nim kvalifikovaně
vyjádřila.
[33] Není proto naplněn stěžovatelem uplatněný kasační důvod podle ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
[34] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (ustanovení
§110 odst. 1 in fine s. ř. s.).
IV. Náklady řízení
[35] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch,
nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaná měla ve věci
úspěch, podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. však správnímu orgánu ve věcech důchodového
pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče nelze přiznat právo
na náhradu řízení, na které by měl jinak nárok podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
[36] Protože stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 33 Ad 6/2011 - 37 ze dne
8. 11. 2011 ustanoven zástupce, JUDr. Miloš Macků, advokát, Nejvyšší správní soud
mu podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. přiznal odměnu za zastupování za dva úkony právní
služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif,
ve znění pozdějších předpisů – převzetí a příprava zastoupení, doplnění kasační stížnosti ze dne
22. 11. 2011. Tato odměna je podle ustanovení §9 odst. 2 cit. vyhlášky ve spojení s ustanovením
§7 cit. vyhlášky stanovena ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby. Dále Nejvyšší správní
soud přiznal na náhradě hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu 600
Kč paušální náhrady hotových výdajů (jeden úkon právní služby po 300 Kč). Dohromady
tedy Nejvyšší správní soud přiznal částku 1600 Kč jako odměnu za zastupování a náhradu
hotových výdajů. K výplatě této částky pak Nejvyšší správní soud stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2012
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu