ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.9.2012:25
sp. zn. 6 Ads 9/2012 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: Z. K.,
zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem, se sídlem Hauerova 3, Opava,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2009, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2011, č. j. 43 Cad 64/2009 - 63,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci JUDr. Vlastimilu Vezdenkovi, advokátovi, se sídlem Hauerova 3,
Opava, se př iz náv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši
1920 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 9. 3. 2009, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná
zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených
ustanovením §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění ke dni vydání
napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku
žalobci poklesla schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 50%.
[2] Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou ze dne 29. 3. 2009, v níž tvrdil,
že posouzení zdravotního stavu provedené před žalovanou nebylo objektivní, a poukazoval
na své obtíže s levou rukou a následnou rehabilitaci. Podle názoru žalobce se rovněž mělo
přihlédnout k tomu, že v minulosti pracoval jako zámečník kolejových vozidel s náplní práce
nitování, což se rovněž negativně projevilo na jeho zdravotním stavu.
[3] Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 30. 7. 2009, v němž uvedla, že se jedná
o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem, jehož správné vyhodnocení závisí
na lékařském posouzení. Posudek lékaře OSSZ v Opavě ze dne 5. 2. 2009 žalobci určil míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 50 %, což odůvodňuje dle žalované
pouze přiznání částečného invalidního důchodu, neboť žalobcův zdravotní stav nesplňuje
podmínky dle zákona o důchodovém pojištění pro přiznání plného invalidního důchodu.
[4] Krajský soud v Ostravě si opatřil posudek od Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí, detašované pracoviště v Ostravě, ze dne 22. 10. 2009, č. j. 2009/2542 - OS,
podle kterého žalobcova míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí 40 %.
Za rozhodující zdravotní postižení posudková komise určila stav po řezném poranění
proximálního předloktí vlevo s přetětím středového nervu levé ruky s probíhající reinervací –
středně těžké postižení – t. č. s lehkou reziduální parézou n. radialis při vysokém poškození
distančně trakčním mechanismem s omezením úchopové schopnosti levé ruky u praváka.
Posudková komise shledala, že žalobce trpí dále stavem po opakovaných dilatacích jícnu
pro stenózu, esophagitis, přetlakovou chorobou II., chronickým zánětem spojivek, hypermetropií
s astigmatismem, presbyopií obou očí, aseptickou nekrózou hlavičky druhého metatarsu pravé
dolní končetiny, polyarthralgií a polymyalgií. Doložená zdravotní dokumentace dle posudkové
komise svědčí o tom, že žalobce trpí zvýšeným krevním tlakem, v roce 1997 byla zjištěna
hypertrofie LK a mírná dilatace PK. Částečně invalidním byl žalobce uznán v roce 1998
pro přetlakovou chorobu. Vyšetření EKG v roce 2006 podle posudkové komise bylo
s negativním nálezem na srdečních tepnách. Žalobce je rovněž sledován pro poruchu
metabolismu tuků a hepatopathii, přičemž od roku 2006 je v péči gastroenterologické ambulance
pro peptickou stenózu jícnu s opakovaně prováděnými dilatacemi jícnu. Od září 2008 je žalobce
rovněž léčen pro aseptickou nekrózu 2. metatarsu pravé dolní končetiny. V roce 2005 došlo
u žalobce k úrazu levé horní končetiny, když byl pořezán sklem v oblasti proximálního předloktí
vlevo, kde došlo k přetětí svalů, nervů a cév, přičemž stav byl dle posudkové komise provázen
hemorhagickým šokem; při neurochirurgickém zákroku byl sešit středový nerv levé horní
končetiny, svaly. Posudková komise shledala, že postižení radiálního nervu vlevo bylo trakčně-
distenzní na paži, přičemž podle EMG nálezu z října 2008 došlo podle posudkové komise
k dobré úpravě přibližně z 70 - 80 %. N. Medianus hodnotila posudková komise tak, že je dobře
reinervován. Následně došlo k ulnární deviaci a semiflexi v MCP kloubech levé ruky – hlavně 2.
a 3. prstu – s atrofizací svalů ruky, což vedlo ke zhoršení úchopové schopnosti levé ruky
v důsledku residuální parézy n. Mediani vlevo. Posudková komise dále konstatovala, že žalobce
je sledován kardiologicky, přičemž dle jejího závěru je klinicky stabilizován se situační hypertenzí.
Od září 2009 je žalobce léčen pro bolesti nártu a přednoží pravé dolní končetiny,
přičemž dle rtg se jedná o aseptickou nekrózu 2. metatarsu. Posudková komise zastávala názor,
že žalobce trpí velmi lehkou nedoslýchavostí s celkovou ztrátou 9,8% dle Fowlera. Oční vyšetření
dle posudkové komise dokládají, že žalobce má hypermetropii s astigmatismem levého oka,
presbyopií. Žalobcův zdravotní stav je podle závěru posudkové komise nutné podřadit
pod kapitolu XV, oddíl H, položku 34.12 přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí
(dále jen „vyhláška č. 284/1995“), s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
ve výši 40 %. Posudková komise rovněž provedla pracovní rekomandaci, podle které žalobce je
omezen pro práce s větší zátěží levé horní končetiny, pro práce s delším chozením v nerovném
terénu, s delším stáním. Žalobce je podle posudkové komise neschopen fyzicky těžké práce
a práce v delším předklonu. Posudková komise je ale toho názoru, že žalobce je schopen
vykonávat dělnická zaměstnání za uvedených podmínek, nejlépe obslužného typu.
[5] Proti posudku posudkové komise ze dne 22. 10. 2009 žalobce brojil přípisem ze dne
12. 11. 2009, v němž tvrdil, že se vyskytly nové okolnosti ohledně jeho zdravotního stavu
a podjatosti posudkové komise. Na této argumentaci setrval na jednání soudu dne 4. 2. 2010,
přičemž poukázal na to, že MUDr. K. jej nesprávně označil za alkoholika, což ovlivnilo
i posuzování a chování posudkové komise.
[6] Krajský soud v Ostravě si proto vyžádal doplnění posudku. Posudková komise
Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Praze, posouzení doplnila posudkem
ze dne 8. 4. 2010, č. j. 2010/720-PH, který potvrdil závěry posudku ze dne 22. 10. 2009,
neboť za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označil stav po řezném
poranění proximálního předloktí vlevo s přetětím středového nervu levé ruky – středně těžké
postižení s lehkou reziduální parézou n. radialis a medianus při vysokém poškození distančně
trakčním mechanismem s omezením úchopové schopnosti levé ruky u praváka. Posudková
komise dále popsala ostatní onemocnění, jimiž žalobce trpí – stav po opakovaných dilatacích
jícnu pro stenózu, esophagitis, přetlaková choroba II., aseptická nekróza hlavičky druhého
metatarsu pravé dolní končetiny, polyarthralgie a polymyalgie, tinitus vertigo,
přičemž po kardiologické stránce byl žalobce klinicky stabilizován, se situační hypertenzí.
Zdravotní stav žalobce posudková komise podřadila pod kapitolu XV, oddíl H, položku 34.12
přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve
výši 40 %, přičemž určení této míry při horní hranici rozpětí posudková komise odůvodnila tím,
že přihlédla k dosavadní práci žalobce, neboť samotné postižení žalobcovy nedominantní
končetiny vzhledem ke všem zjištěným chorobným stavům by naopak odůvodňovalo
ohodnocení při spodní hranici daného rozpětí. Posudková komise dále učinila obdobnou
pracovní rekomandaci, jež byla obsažena v posudku ze dne 22. 10. 2009.
[7] Rozhodnutím ministra práce a sociálních věcí č. j. 2010/49834 - 23/51 ze dne 27. 9. 2010
byl zamítnut žalobcův rozklad proti usnesení Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne
17. 6. 2010, č. j. 2010/34474 - 23, jímž nebylo vyhověno žalobcově námitce podjatosti směrující
vůči členům posudkové komise v Ostravě.
[8] Během jednání dne 10. 1. 2011 byl žalobce s posouzením svého zdravotního stavu
provedeného posudkovou komisí v Praze nespokojen, neboť dle jeho tvrzení ho posudková
komise informovala o tom, že by měl získat plný invalidní důchod, a protože jeho zdravotní stav
se neustále zhoršuje.
[9] Krajský soud v Ostravě si proto vyžádal další doplnění posudku. Posudková komise
Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Brně, posouzení doplnila posudkem
ze dne 2. 5. 2011, č. j. 2011/479 - BR, ve kterém posudková komise setrvala na závěrech
učiněných v posudcích ze dne 22. 10. 2009 a ze dne 8. 4. 2010. Posudková komise sice poukázala
na to, že podle psychiatrického nálezu z 13. 1. 2011 je žalobcův stav označen
jako posttraumatický syndrom indikující plnou invaliditu, ale podle názoru posudkové komise
by se muselo jednat o těžké postižení (dle vyhl. č. 359/2009 Sb.), jež vyžaduje mj. poskytování
ústavní péče v nemocnici nebo v odborném léčebném stavu. Podle vyhlášky č. 284/1995
by se muselo jednat o zvláště těžkou poruchu, kterou však nelze dle posudkové komise
z dokumentace prokázat. Nově doložené občasné ortostatické prekolapsové stavy posudková
komise hodnotí tak, že samy o sobě plnou invaliditu neindikují. Ve vztahu k postižení levé horní
končetiny posudková komise uvedla, že dominuje částečné narušení funkce dvou nervů, což je
vyhláškou č. 284/1995 hodnoceno v rozpětí 30-40% mírou poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti; dle vyhl. č. 359/2009 Sb. by k plné invaliditě byla nutná těžká porucha
motorických funkcí jedné končetiny, což dle posudkové komise nelze z doložené dokumentace
rovněž prokázat. Posudková komise je sice toho názoru, že žalobce trpí polymorfními obtížemi
s více či méně vyjádřeným objektivním korelátem, tento stav podle posudkové komise
nedosahuje intenzity nutné pro přiznání plného invalidního důchodu. Za klinicky nejvýraznější
postižení posudková komise považuje stav po poranění levé horní nedominantní končetiny
v roce 2005 s přetrvávajícím reziduem spočívajícím zejména v částečném narušení funkce
středového nervu a nervu radiálního, přičemž v současnosti se jeví být v popředí psychické obtíže
charakteru úzkostí a depresí. Postižení žalobce posudková komise podřadila pod kapitolu XV,
oddíl H, položku 34 dle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 s mírou poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti ve výši 40 %. Použití horní hranice posudková komise odůvodnila
ostatními obtížemi žalobce a jeho předchozí činností, neboť samotné postižení by posudková
komise ohodnotila při spodní hranici. Posudková komise dále učinila pracovní rekomandaci.
[10] Na jednání soudu dne 1. 8. 2011 žalobce opakovaně poukazoval na svůj zhoršující se
zdravotní stav a na to, že posouzení posudkovými komisemi bylo ovlivněno zprávou MUDr. K.,
která ho nesprávně označila za alkoholika. K ústavní léčbě se žalobce neodhodlal kvůli obavám z
toho, jak pacienti v léčebnách žijí. Na podzim byla u něj naplánována operace, které se žalobce
obává z důvodu možné ztráty dvou prstů pro těžkou artrózu.
[11] Krajský soud v Ostravě ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 43 Cad 64/2009 - 63 ze dne
1. 8. 2011, kterým žalobu zamítl. Krajský soud poukázal na závěry posudků posudkových komisí
a rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí ze dne 27. 9. 2010. Z provedených posudků
krajskému soudu vyplývá jednoznačný závěr, že zdravotní stav žalobce neodůvodňuje přiznání
plného invalidního důchodu, neboť míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí
u žalobce 40 % a nedosahuje tak zákonné hranice 66 % nutných pro přiznání plného invalidního
důchodu podle ustanovení §38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Pokud žalobce
poukazoval na to, že se v mezidobí jeho zdravotní stav zhoršil, krajský soud vysvětlil, že musel
vycházet ze skutkového stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, tj. dne
9. 3. 2009.
II. Kasační stížnost
[12] Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 43 Cad 64/2009 - 63 ze dne
1. 8. 2011 podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost ze dne 27. 8. 2011, v níž žádal
o ustanovení advokáta.
[13] Usnesením ze dne 18. 10. 2011, č. j. 43 Cad 64/2009 - 76, krajský soud ustanovil
stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti zástupce JUDr. Vlastimila Vezdenka, advokáta.
[14] Podáním ze dne 21. 11. 2011 stěžovatel prostřednictvím soudem ustanoveného advokáta
doplnil svou kasační stížnost ze dne 27. 8. 2011 tak, že rozsudek krajského soudu napadá
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“). Stěžovatel opětovně nesouhlasil se závěry jednotlivých
posudkových komisí, protože posudkové komise byly dle stěžovatele zaujaté, jelikož byly
ovlivněny nepravdivou lékařskou zprávou MUDr. K., a protože nepřihlédly k vývoji jeho
zdravotního stavu, který stěžovatel v průběhu řízení dokládal. Jeho zdravotní stav přitom měl být
posouzen nezávislým znalcem z oboru zdravotnictví.
[15] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III.Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[16] Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě vzešlo (ustanovení §102 s. ř. s.),
kasační stížnost je přípustná, neboť nejsou naplněny důvody podle ustanovení §104 s. ř. s.
[17] Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu se v řízení o dávkách
důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje
podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sbírky rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na
www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší
správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
– srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004 - 47 – ačkoli
stěžovatel se domáhá stížnostního důvodu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[18] Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
v mezích řádně uplatněného kasačního důvodu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
a v rozsahu kasační stížnosti podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná; k tomuto závěru vedly Nejvyšší správní soud
následující úvahy:
[19] Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[20] Brojí-li stěžovatel proti závěru krajského soudu, že není plně invalidní, ale jen částečně
invalidní, a poukazuje-li na to, že jeho zdravotní nebyl objektivně posouzen, zvláště
když posudkové komise měly být ovlivněny nesprávnou diagnózou MUDr. K. ohledně
jeho údajného alkoholismu, Nejvyšší správní soud musí odkázat na svou judikaturu ohledně
posuzování zdravotního stavu v případě přezkoumání rozhodnutí týkajícího se invalidního
důchodu, podle níž podstatným faktorem určujícím výsledek soudního řízení je posouzení
zdravotního stavu učiněné posudkovou komisí a proto je nutné klást důraz na správnost,
přesvědčivost a úplnost posudku vydaného posudkovou komisí (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54).
[21] Nejvyšší správní soud neshledává jednotlivé posudky posudkových komisí vnitřně
rozpornými, případně nesouladným se závěry jiných posudků nebo učiněným posudkovým
lékařem žalované v rámci správního řízení.
[22] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že podle posudku OSSZ Opava ze dne
5. 2. 2009 rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele jsou
poúrazové následky na levé horní končetině v důsledku nervosvalového poranění při úrazu v roce
2005, která spadají pod kapitolu XV, oddíl H, položku 34.12 přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995.
Vzhledem k jícní stenose a hypertenzi posudek navýšil míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti na konečných 50 %.
[23] Pro zdravotní postižení podle kapitoly XV (Podpůrný a pohybový aparát), oddíl H
(Postižení končetin) položka 34.12 (Nervové výpady; Nn. radialis et medianus) přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995, je stanovena míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 30 -
40 %.
[24] Dále Nejvyšší správní soud poukazuje na ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s.,
podle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu,
který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 9. 3. 2009.
[25] V případě posouzení míry invalidity se jedná o otázku odbornou – medicínskou (důchod
podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem) a rozhodnutí soudu tak závisí
především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této
otázce sám. Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provádění sociálního
zabezpečení“), posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného
řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí,
které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou
oprávněny k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a zaujetí posudkových
závěrů o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
[26] Posudkové řízení je tedy specifickou formou správní činnosti, spočívající v posouzení
zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního
zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním
obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí
též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako
každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby
může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru
posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti
a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím
důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr
by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít,
odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[27] Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky
č. 284/1995, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou
kapitolu, oddíl a položku přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995, a současně odůvodní stanovenou
míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci zde stanoveného rozpětí. Dále
uváží i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení posuzovaného z hlediska možného
zvýšení či snížení základního bodového hodnocení.
[28] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že posudky Posudkové
komise MPSV v Ostravě, Praze a Brně splňují výše uvedené požadavky na úplnost
a přesvědčivost odborného lékařského posudku a lze z nich tudíž při zjišťování skutkového stavu
vycházet. V projednávaném případě posudkové komise zasedající v řádném složení jednoznačně
vymezily rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele jako stav
po poranění levé horní končetiny s lehkou reziduální parézou n. medianus a n. radialis s lehkým
omezením funkce nedominantní ruky, přičemž ohledně podřazení tohoto onemocnění
pod příslušnou položku vyhlášky č. 284/1995 posudkové komise vždy uvedly kapitolu XV,
oddíl H, položku 34.12 přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995.
[29] K totožnému závěru dospěl i posudek OSSZ Opava ze dne 5. 2. 2009 vypracovaný
v průběhu správního řízení. K odlišně stanovené výši míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti v tomto posudku Nejvyšší správní soud uvádí, že za podstatné shledává to,
že všechny posudky (včetně posudku OSSZ Opava ze dne 5. 2. 2009) se shodují v určení
rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele a v jeho podřazení
pod příslušnou položku přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 a že ani podle posudku OSSZ Opava
ze dne 5. 2. 2009, jenž je pro stěžovatele ohledně určení výše míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti nejpříznivější, není stěžovatel plně invalidní.
[30] Stěžovatel tyto jednoznačné závěry svou argumentací napadá, ale nepřináší
jakákoli konkretizovaná tvrzení, která by tyto posudkové závěry zpochybnila.
[31] Poukazoval-li stěžovatel v tomto směru na to, že posudková komise vycházela
z nesprávné diagnózy MUDr. K., že je alkoholik, Nejvyšší správní soud musí konstatovat, že
v protokolu o jednání posudkové komise ze dne 22. 10. 2009 je pouze zachyceno prohlášení
stěžovatele o tom, že nemá problémy s alkoholem. Posudková komise v posudku ze dne
22. 10. 2009 ve vztahu k údajnému alkoholismu stěžovatele zde neučinila žádné další závěry.
I kdyby však Nejvyšší správní soud uznal stěžovatelovo tvrzení o tom, že posudková komise
v Ostravě byla při vypracování posudku ze dne 22. 10. 2009 ovlivněna nesprávnou lékařskou
zprávou MUDr. K., nelze odhlédnout od toho, že další posudkové komise měly dispozici
potvrzení MUDr. K. o tom, že stěžovatel není alkoholikem, a přesto dospěly k naprosto stejným
závěrům jako předcházející posudky o tom, že stěžovatel není plně invalidní.
[32] Tvrdí-li stěžovatel, že se jeho zdravotní stav postupně zhoršuje, což mají dokládat
lékařské zprávy stěžovatelem průběžné dodávané v průběhu řízení před krajským soudem,
Nejvyšší správní soud musí k této argumentaci odkázat stěžovatele na ustanovení §75 odst. 1
s. ř. s., podle kterého při přezkoumávání rozhodnutí správní soud vychází ze skutkového stavu,
který tu byl ke dni rozhodování správního orgánu. Pokud tedy v mezidobí došlo ke změně
zdravotního stavu stěžovatele, nemůže tato skutečnost ovlivnit výrok vztahující se k minulosti
(k 9. 3. 2009, datu vydání napadeného rozhodnutí).
[33] Nejvyšší správní soud v tomto směru nepřehlédl posudek o zdravotním stavu stěžovatele
ze dne 13. 4. 2011, zn. LPS/2011/1721 - OP - CSSZ, podle kterého se u stěžovatele jedná
o těžké zdravotní postižení, které podstatně omezuje jeho pohybové schopnosti,
přičemž omezení je způsobeno demyelinisačním onemocněním s vertigem. Tento posudek – byť
se vyjadřuje k těžkému zdravotnímu postižení ve smyslu ustanovení §86 odst. 2 zákona
č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění k 13. 4. 2011 a nikoli k invaliditě – byl vydán
až roce 2011 a z povahy věci popisuje zdravotní stav stěžovatele (v jiném období).
Pokud tedy došlo v letech 2009 – 2011 ke zhoršení zdravotního stavu stěžovatele, mohlo
by se jednat o důvod pro aktuální posouzení míry poklesu pracovní schopnosti stěžovatele,
nikoli o důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí, resp. zrušení rozsudku krajského soudu
Nejvyšším správním soudem.
[34] Nejvyšší správní soud je tudíž toho názoru, že krajský soud na základě posudků
posudkových komisí dostatečně zjistil zdravotní stav stěžovatele ke dni vydání napadeného
rozhodnutí a neměl proto povinnost zajistit posouzení zdravotního stavu stěžovatele soudním
znalcem, neboť to by bylo vzhledem k výše uvedenému nadbytečné.
[35] Není proto naplněn stěžovatelem uplatněný kasační důvod podle ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
[36] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (ustanovení
§110 odst. 1 in fine s. ř. s.).
IV. Náklady řízení
[37] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch,
nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaná měla ve věci
úspěch, podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. však správnímu orgánu ve věcech důchodového
pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče nelze přiznat právo
na náhradu řízení, na které by měl jinak nárok podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
[38] Protože stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2011,
č. j. 43 Cad 64/2009 - 76, ustanoven zástupce, JUDr. Vlastimil Vezdenko, advokát, Nejvyšší
správní soud mu podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. přiznal odměnu za zastupování za dva
úkony právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů – převzetí a příprava zastoupení, doplnění kasační
stížnosti ze dne 21. 11. 2011. Tato odměna je podle ustanovení §9 odst. 2 cit. vyhlášky ve spojení
s ustanovením §7 cit. vyhlášky stanovena ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby. Dále
Nejvyšší správní soud přiznal na náhradě hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 3
advokátního tarifu 600 Kč paušální náhrady hotových výdajů (jeden úkon právní služby
po 300 Kč). Dohromady tedy Nejvyšší správní soud přiznal částku 1600 Kč jako odměnu
za zastupování a náhradu hotových výdajů. Tuto částku bylo dále nutné navýšit o 320 Kč,
protože ustanovený zástupce je plátcem DPH. K výplatě této částky pak Nejvyšší správní soud
stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2012
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu