ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.95.2012:23
sp. zn. 6 Ads 95/2012 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. R.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2011, č. j. X1, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2012, č. j. 28 Ad 18/2011 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ítá .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 18. 2. 2011, č. j. X1, žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila
rozhodnutí žalované ze dne 16. 11. 2010, č. j. X, o odnětí invalidního důchodu podle §56 odst. 1
písm. a) a §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů. Podle tohoto rozhodnutí žalobce již nadále není invalidním, neboť jeho pracovní
schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 30 %.
[2] Proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2011 podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud
v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[3] Proti tomuto rozsudku brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v níž tvrdí,
že v řízení před žalovanou nebylo vyhověno jeho požadavku na provedení vyšetření CT a MRI
a že jej posudkový lékař neprohlédl.
[4] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky
k projednání a rozhodnutí o této kasační stížnosti, mimo jiné, zda tato stížnost byla podána
v zákonné lhůtě.
[5] Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), musí
být kasační stížnost podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje.
[6] V souladu s §40 odst. 2 a 3 s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků
uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není- li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Připadne-li poslední
den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní
den.
[7] Podle §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo -li podání v poslední den lhůty předáno
soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní
licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
[8] Nejvyšší správní soud vychází v tomto případě ze své konstantní judikatury, navazující
na usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 5 Afs 13/2003, publikované pod č. 57/2004 Sb. NSS:
„Počátek lhůty, v níž lze podat kasační stížnost (§40 a §106 odst. 2 s. ř. s.), je dán dnem doručení písemného
vyhotovení rozsudku krajského soudu. Následujícího dne začíná běžet dvoutýdenní lhůta pro podání kasační
stížnosti, která skončí dnem, jenž se svým označením shoduje se dnem doručení. Byl -li tedy rozsudek krajského
soudu doručen v pracovní den v pátek, je posledním dnem, kdy lze kasační stížnost podat, opět pátek druhého
týdne, je-li pracovním dnem.“
[9] V nyní posuzovaném případě byl stěžovateli rozsudek krajského soudu ze dne
23. 5. 2012, č. j. 28 Ad 18/2011 - 35, podle doručenky obsažené v soudním spise doručen
dne 17. 6. 2012 [zásilka do vlastních rukou byla uložena na poště dne 7. 6. 2012,
přičemž podle §49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) platí,
že „nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se
písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, (…)“]. Následujícího dne, tedy dne 1 8. 6. 2012,
počala běžet dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti. Vzhledem k tomu, že poslední den
této lhůty připadl na 1. 7. 2012, tj. neděli, je podle §40 odst. 2 a 3 s. ř. s. posledním dnem lhůty
nejblíže následující pracovní den. Lhůta pro podání kasační stížnosti tedy uplynula dne 2. 7. 2012
(pondělí). Kasační stížnost však stěžovatel předal k poštovní přepravě až dne 3. 7. 2012,
tedy opožděně. Vzhledem k tomu, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze podle §106
odst. 2 poslední věty s. ř. s. prominout, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než tuto kasační
stížnost podle §120 s. ř. s. ve spojení s §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnout.
[10] V této souvislosti Nejvyšší správní soud dodává, že o institutu nazývaném „fikce
doručení“ upraveném v §49 odst. 4 o. s. ř., podle kterého se písemnost považuje za doručenou
desátým dnem po dni uložení, byl stěžovatel řádně poučen na zadní straně soudní obálky typu I.
V závěru napadeného rozsudku krajského soudu byl pak stěžovatel poučen rovněž o běhu lhůty
pro podání kasační stížnosti a způsobu jejího počítání. V tomto ohledu byla tedy poučovací
povinnost soudu náležitě splněna a stěžovatelova procesní práva v tomto směru zachována.
[11] Na okraj Nejvyšší správní soud uvádí, že nepřehlédl stěžovatelovu žádost o ustanovení
zástupce ze dne 16. 8. 2012. Vzhledem k závěru o opožděnosti kasační stížnosti a o nezbytnosti
jejího odmítnutí však o této žádosti již dále nerozhodoval.
[12] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. září 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu