ECLI:CZ:NSS:2012:6.ANS.6.2012:54
sp. zn. 6 Ans 6/2012 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. M.,
zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1,
proti žalovanému: Městský úřad Dobříš, se sídlem Mírové náměstí 119, Dobříš, o žalobě na
ochranu proti nečinnosti v řízení o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného
vozidla vedené u žalovaného pod č. j. MDOB/18388/2011/VLČ, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012, č. j. 44 A 103/2011 -
76,
takto:
I. Řízení se zast av uj e .
II. Žalobci se v rací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 4000 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci
tohoto usnesení, a to k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, advokáta, se sídlem
Václavské náměstí 21, Praha 1.
III. Žalovaný je pov in en zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6760 Kč,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra
Václavka, advokáta, se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností podanou k Nejvyššímu správnímu soudu se žalobce (dále jen
„stěžovatel“) domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“)
ze dne 11. 4. 2012, č. j. 44 A 103/2011 - 76, kterým bylo rozhodnuto ve výroku I. že žaloba
stěžovatele se odmítá, ve výroku II. že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
a ve výroku III. o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 2000 Kč žalobci. Žalobou
podanou ke krajskému soudu se přitom stěžovatel domáhal ochrany proti nečinnosti v řízení
ve věci žádosti stěžovatele o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla
vedené žalovaným pod č. j. MDOB/18388/2011/VLČ.
[2] Podáním ze dne 20. 8. 2012 vzal stěžovatel kasační stížnost zpět s tím, že žalovaný vydal
dne 4. 6. 2012 vyrozumění o pokračování v řízení a následně ve věci vydal rozhodnutí,
kterým bylo žádosti stěžovatele vyhověno. Stěžovatel uvedl, že tím, že žalovaný vydal rozhodnutí
ve věci, se stává kasační stížnost bezdůvodnou, proto bere stěžovatel kasační stížnost v plném
rozsahu zpět.
[3] Stěžovatel však zároveň požádal, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení v souladu
s ust. §60 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a to do patnácti
dnů od vydání rozhodnutí. Tuto žádost stěžovatel odůvodnil tím, že na základě obsahu
své kasační stížnosti dovozuje, že napadené usnesení je nezákonné a žaloba ke krajskému soudu
byla podána včas. Nečinnost žalovaného je podle názoru stěžovatele zřejmá a v tomto ohledu
mu dal krajský soud zapravdu. Současně stěžovatel zdůraznil, že ke zpětvzetí kasační stížnosti
přistoupil právě v důsledku pozdějšího chování žalovaného (žalovaný vydal rozhodnutí ve věci).
Stěžovatel poukázal na předchozí judikaturu zdejšího soudu zabývající se obdobnou
problematikou, a to na rozsudek ze dne 29. 6. 2010, č. j. 4 As 8/2010 - 91, a rozsudek ze dne
21. 2. 2012, č. j. 2 Ans 13/2011 - 48. Dále stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne
19. 6. 2007, sp. zn. II. ÚS 187/06, ze kterého vyplývá, že rozhodování o nákladech řízení je
integrální součástí soudního řízení, na kterou dopadají postuláty spravedlivého procesu.
[4] Stěžovatel dále zdůraznil, že by mu náhrada nákladů řízení náležela i v případě,
kdy by nečinnost žalovaného byla „konstatována rozhodnutím Nejvyššího správního soudu“,
které by založilo taktéž právo na náhradu nákladů žalobního řízení. Stěžovatel zdůraznil,
že z jeho předchozích podání vyplývá, že žalovaný byl ve věci přes opakované výzvy nečinný.
[5] Stěžovatel vyčíslil požadované náklady řízení tak, že požaduje náhradu nákladů řízení
za tyto úkony: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu (žaloba), účast na jednání
u Krajského soudu v Praze dne 11. 4. 2012 v 9:30, písemné podání (kasační stížnost), písemné
podání (zpětvzetí kasační stížnosti). Přitom za každý úkon právní služby v dané věci stěžovatel
požaduje 2100 Kč bez DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč bez DPH. Dále
stěžovatel požaduje také úhradu DPH a zaplaceného soudního poplatku.
[6] Z vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti stěžovatele vyplývá, že rozhodnutí ve věci
žádosti stěžovatele bylo skutečně vydáno dne 4. 6. 2012 pod č. j. MDOB/11212/190 a nabylo
právní moci již dne 4. 6. 2012, neboť stěžovatel se na místě vzdal práva na odvolání.
[7] Stěžovatel také doložil Nejvyššímu správnímu soudu tohoto rozhodnutí a kopii
vyrozumění o pokračování v řízení ze dne 4. 6. 2012.
[8] Vzhledem k tomu, že stěžovatel vzal svou kasační stížnost zpět, Nejvyšší správní soud
v souladu s ust. §47 písm. a) s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.) rozhodl o zastavení řízení.
[9] Podle ust. §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích soud vrátí z účtu
soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení,
odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1000 Kč, bylo-li řízení
zastaveno před prvním jednáním. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení části
zaplaceného soudního poplatku ve výši 4000 Kč žalobci.
[10] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že v případě, kdy se řízení o kasační
stížnosti zastavuje, není oprávněn přiznat stěžovateli náhradu nákladů řízení před krajským
soudem. Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, podává se tedy
proti již pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (srov. ust. §102 s. ř. s. a ust. §54 odst. 5
s. ř. s. ve spojení s ust. §55 odst. 5 s. ř. s.). Z ust. §54 odst. 6 s. ř. s. ve spojení s ust. §55 odst. 5
s. ř. s. přitom vyplývá, že po nabytí právní moci je výrok usnesení závazný pro účastníky, osoby
zúčastněné na řízení a orgány veřejné moci.
[11] Podle ust. §110 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud rozhoduje o nákladech řízení
před krajským soudem pouze v případech, kdy svým rozsudkem zrušuje rozhodnutí krajského
soudu a současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu rozhodne o odmítnutí návrhu,
zastavení řízení, postoupení věci nebo způsobem podle ust. §110 odst. 2 s. ř. s.
[12] Neboť v projednávané věci v důsledku zpětvzetí kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
nerozhodoval meritorně, ale pouze zastavil řízení, nemohl rozhodnout o zrušení napadeného
pravomocného usnesení krajského soudu. Za této situace tak Nejvyšší správní soud (jak vyplývá
z výše citované právní úpravy) nemohl rozhodnout ani o nákladech řízení před krajským soudem,
o kterých bylo pravomocně rozhodnuto již rozhodnutím krajského soudu v jeho výroku II. tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nejvyšší správní soud tak nemohl
přiznat stěžovateli náhradu nákladů řízení za některé jím požadované úkony, a to konkrétně
za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby ke krajskému soudu a účast na jednání krajského
soudu.
[13] Při rozhodování o nákladech řízení o kasační stížnosti pak Nejvyšší správní soud vycházel
ze své předchozí judikatury. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008,
č. j. 1 Ans 4/2008 - 62, se podává, že řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního
orgánu nelze zastavit dle §47 písm. b) s. ř. s. z důvodu uspokojení navrhovatele po podání
žaloby.
[14] Nejvyšší správní soud tedy zvažoval možnost přiznání náhrady nákladů řízení stěžovateli
podle ust. §60 odst. 3 s. ř. s. z důvodu, že navrhovatel vzal zpět svůj návrh na zahájení řízení
pro pozdější chování odpůrce.
[15] Ve výše citovaném rozsudku dospěl mimo jiné zdejší soud k závěru, že „Pravidlo srovnatelné
s §60 odst. 3 věta druhá s. ř. s. je uvedeno v §146 odst. 2 o. s. ř., přičemž zde je explicitně uveden požadavek
důvodnosti žaloby, která byla následně vzata zpět pro chování žalovaného. Ústavní soud k tomuto ustanovení
občanského soudního řádu judikoval, že „o důvodnosti podání návrhu je tedy třeba uvažovat z hlediska vztahu
výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce, což znamená, že návrh je podán důvodně zejména v případě,
kdy žalovaný po zahájení řízení žalobce uspokojí, a to i tehdy, jestliže žalovaný uspokojil žalobce,
ačkoli k tomu neměl právní povinnost. V tomto případě má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady,
které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. Pokud byla důvodná žaloba vzata zpět pro chování druhého
účastníka, nesmějí jít náklady řízení k tíži žalobce, ačkoliv ten svým projevem vůle zastavení řízení vyvolal.“
(nález ÚS ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. II. ÚS 314/05, Sb. n. u. ÚS, sv. 41, str. 118). Důvodnost je
tak nezbytné posuzovat z hlediska procesního, nikoliv hmotněprávního. Bylo by nelogické, aby soud řízení
zastavil, ale věcí se musel dále věcně zabývat z důvodu rozhodnutí o nákladech řízení. Pro upřesnění je nezbytné
uvést, že uspokojením se v citovaném nálezu rozumělo uspokojení věřitele uhrazením dluhu.“
[16] V projednávané věci jde podle názoru zdejšího soudu právě o situaci, kdy je třeba
považovat stěžovatelovo zpětvzetí kasační stížnosti za učiněné pro pozdější chování odpůrce,
neboť je zjevné, že stěžovatel vzal svou kasační stížnost zpět právě v důsledku toho, že žalovaný
vyhověl žádosti stěžovatele v řízení, v němž se stěžovatel svou žalobou domáhal ochrany
proti nečinnosti správního orgánu.
[17] Zdejší soud tedy přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby
v řízení o kasační stížnosti, a to konkrétně za sepis a podání kasační stížnosti a sepis a podání
zpětvzetí kasační stížnosti, v celkové výši 4200 Kč (srov. ust. §7 bod 5 a §9 odst. 3 písm. f/
advokátního tarifu). Za uvedené úkony také přiznal zdejší soud náhradu hotových výdajů
podle §13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 600 Kč. Nejvyšší správní soud též navýšil
přiznané náklady řízení o 20 % DPH.
[18] Jelikož mezi náklady řízení podle ust. §57 odst. 1 patří i zaplacené soudní poplatky,
přiznal stěžovateli Nejvyšší správní soud také náhradu nákladů řízení ve výši 1000 Kč za část
zaplaceného soudního poplatku, která mu podle ust. §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích nemohla být vrácena.
[19] Celkově tedy přiznal Nejvyšší správní soud stěžovateli náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ve výši 6760 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu