ECLI:CZ:NSS:2012:6.AS.12.2012:13
sp. zn. 6 As 12/2012 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalované ze dne 13. 5. 2010, č. j. 1283/10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2012, č. j. 11 A 295/2011 - 73,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2012, č. j. 11 A 295/2011 - 73, se r uší
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se v řízení před Krajským soudem v Brně domáhal zrušení rozhodnutí ze dne
13. 5. 2010, č. j. 1283/10, jímž žalovaná zrušila své předchozí rozhodnutí o určení advokáta
ze dne 18. 2. 2010, č. j. 444/10. Usnesením ze dne 30. 6. 2010, č. j. 30 A 59/2010 - 8, krajský
soud postoupil věc Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.
[2] Rozhodnutí o postoupení věci žalobce napadl kasační stížností, o níž Nejvyšší správní
soud rozhodl usnesením ze dne 27. 7. 2011, č. j. 6 Ads 82/2011 - 51.
[3] V navazujícím řízení městský soud žalobce usnesením č. j. 11 A 295/2011 - 64 ze dne
9. 11. 2011 vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu a stanovil mu k tomu přiměřenou
lhůtu. Žalobce, kterému byla výzva řádně doručena, na ni nereagoval.
[4] Usnesením ze dne 3. 1. 2012, č. j. 11 A 295/2011 - 73, pak městský soud rozhodl tak,
že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce
k úhradě soudního poplatku vyzval, výzva mu byla řádně doručena, avšak zůstala bez odezvy.
Městský soud uvedl, že mu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce je příjemcem příspěvku
na živobytí - dne 22. 1. 2010 byl městskému soudu zaslán opis rozhodnutí Městského úřadu
v Poličce ze dne 4. 1. 2010, jímž bylo rozhodnuto o změně dávky příspěvku na živobytí,
a dne 27. 12. 2011 zaslal žalobce soudu potvrzení téhož úřadu ze dne 6. 12. 2011, podle něhož je
žalobce stále příjemcem příspěvku na živobytí. Dále žalobce dne 14. 3. 2011 zaslal soudu posudek
Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích ohledně invalidity a ztráty
pracovní schopnosti žalobce. Přestože tedy žalobce v posuzované věci výslovně nepožádal
o přiznání osvobození od placení soudních poplatků, městský soud s ohledem na závěry
vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2011, č. j. 6 Ads 66/2011 - 39,
posoudil žádost žalobce o zproštění poplatku ze dne 21. 1. 2010, evidovanou u městského soudu
pod sp. zn. Spr 362/2010, podle jejího obsahu a zabýval se otázkou, zda jsou v případě žalobce
splněny podmínky pro přiznání osvobození.
[5] Při tomto posouzení však městský soud dospěl k závěru, že žaloba zjevně nemůže být
úspěšná, neboť jí žalobce napadl rozhodnutí, jímž mu žalovaná určila advokáta k zastupování
v blíže specifikovaném soudním řízení. Toto rozhodnutí navíc pouze cituje, či v některých
aspektech konkretizuje, zákonná pravidla stanovená v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii.
Námitky žalobce jsou tak v podstatě nesouhlasem s podmínkami, které pro poskytování právních
služeb určeným advokátem stanoví samotný zákon.
[6] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Stěžovatel
zde namítá, že předmětem řízení před městským soudem nebylo rozhodnutí o určení advokáta,
dále, že soud osvobozuje tam, kde to zjevně není vůbec třeba a že náležitostí správního
rozhodnutí nemohou být „zákonná pravidla“. Stěžovatel rovněž poukázal na to, že mu městský
soud v jeden den doručil negativní rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudního poplatku
i výzvu k jeho úhradě.
[7] Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační
stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo
(§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), a tuto kasační stížnost
podal včas. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatel není v řízení o kasační stížnosti
zastoupen a že neuhradil soudní poplatek za toto řízení. Za situace, kdy je předmětem kasačního
přezkumu usnesení, jímž stěžovateli nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků,
by však trvání na podmínce uhrazení soudního poplatku či podmínce povinného zastoupení
znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 19. 3. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77).
[8] Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovateli v jeho námitce, že předmětem řízení před
městským soudem skutečně nebylo rozhodnutí žalované o určení advokáta ze dne 2. 7. 2010,
č. j. 1537/10, které je uvedeno v záhlaví napadeného usnesení a jehož obsahem je zřejmě
i v usnesení argumentováno. Řízení v nyní posuzované věci, vedené u městského soudu
pod sp. zn. 30 A 59/2010, bylo řízením o podání žalobce ze dne 4. 6. 2010, jímž tento napadl
rozhodnutí žalované ze dne 13. 5. 2010, č. j. 1283/10, o zrušení určení advokáta k poskytnutí
právní služby.
[9] Z uvedeného je zřejmé nejen to, že městský soud nesprávně označil napadené správní
rozhodnutí v záhlaví svého usnesení, ale rovněž, že nemůže obstát jeho argumentace o zjevné
bezúspěšnosti žaloby proti rozhodnutí o určení advokáta. Rozhodnutí o zrušení určení advokáta,
proti němuž žaloba stěžovatele skutečně směřovala, naopak pro stěžovatele představuje
rozhodnutí svou povahou negativní, v němž navíc žalovaná svůj postup poměrně dostatečně
odůvodnila, a to nikoli pouze citací zákonných podmínek, ale popisem vývoje vztahu
mezi advokátem a stěžovatelem.
[10] Vzhledem k tomu, že městský soud zcela zaměnil napadené správní rozhodnutí, shledal
Nejvyšší správní soud napadené usnesení soudu nepřezkoumatelným podle §76 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. S ohledem na to se Nejvyšší správní soud již nezabýval dalšími
námitkami stěžovatele a podle §110 odst. 1 s. ř. s. rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí
a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.
[11] S ohledem na to, že Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl a zrušil napadené
soudní rozhodnutí na č. l. 73, nepřihlížel již k žádosti stěžovatele o zaslání soudního spisu
k nahlédnutí ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, kterou stěžovatel odůvodnil právě
rozporem mezi zrušeným soudním rozhodnutím a jinou písemností založenou ve spise.
[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2012
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu