ECLI:CZ:NSS:2012:6.AS.52.2012:14
Spis 6 As 52/2012 byl spojen se spisem 6 As 51/2012 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto:
sp. zn. 6 As 51/2012 - 16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalované ze dne 13. 5. 2010, č. j. 1283/10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti a) usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2012, č. j. 11 A 295/2011 - 90, a b) usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 21. 6. 2012, č. j. 11 A 295/2011 - 96,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 As 51/2012
a pod sp. zn. 6 As 52/2012 se sp oju jí ke společnému projednání. Věc bude dále
vedena pod sp. zn. 6 As 51/2012.
II. Kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2012,
č. j. 11 A 295/2011 - 90, se zamítá .
III. Kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2012,
č. j. 11 A 295/2011 - 96, se od m ítá .
IV. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se v řízení před Městským soudem v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ze dne
13. 5. 2010, č. j. 1283/10, jímž žalovaná zrušila své předchozí rozhodnutí o určení advokáta
ze dne 18. 2. 2010, č. j. 444/10.
[2] Usnesením ze dne 7. 6. 2012, č. j. 11 A 295/2011 - 90, městský soud stěžovateli přiznal
částečné osvobození od soudních poplatků, a to ve výši 1600 Kč, tak, že jeho poplatková
povinnost z podané žaloby činí 400 Kč. Své rozhodnutí městský soud mimo jiné odůvodnil tím,
že z dokladů, které stěžovatel městskému soudu doložil, vyplývá, že jeho příjem je tvořen výlučně
dávkami pomoci v hmotné nouzi (přibližně 6000 Kč měsíčně, tedy 72 000 Kč ročně) a vzhledem
ke skutečnosti, že jsou tyto dávky v určité míře účelově určeny, dospěl soud k závěru,
že majetkové poměry žalobce nepostačují k zaplacení soudního poplatku ve výši 2000 Kč.
Městský soud tak rozhodl po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 3. 2012, č. j. 6 As 12/2012 - 13, v němž zdejší soud konstatoval, že se v případě podání
žalobce nejedná o žalobu zjevně bezúspěšnou a že tedy s odkazem na tento důvod nelze žádost
žalobce o osvobození od soudních poplatků zamítnout. Usnesením ze dne 21. 6. 2012,
č. j. 11 A 295/2011 - 96, pak městský soud žalobce vyzval ke splnění této poplatkové povinnosti
ve výši 400 Kč.
[3] Kasační stížností podanou dne 31. 7. 2012 k Městskému soudu v Praze žalobce (dále jen
„stěžovatel“) napadl obě výše uvedená usnesení městského soudu. U Nejvyššího správního
soudu je pod sp. zn. 6 As 51/2012 vedeno řízení o kasační stížnosti proti usnesení sub a)
a pod sp. zn. 6 As 52/2012 řízení o kasační stížnosti proti usnesení sub b).
[4] V kasační stížnosti se stěžovatel domáhá kasace výroku usnesení městského soudu ze dne
7. 6. 2012, č. j. 11 A 295/2011 - 90, a vyjadřuje nesouhlas s jemu přiznaným částečným
osvobozením od soudních poplatků. Své nesouhlasné stanovisko s výše předestřenými závěry
městského soudu stěžovatel podpořil nejen zcela obecnými a zčásti nesrozumitelnými výtkami,
ale také konkrétními námitkami vůči způsobu, jakým městský soud rozhodl o jeho žádosti
o osvobození od soudních poplatků, v němž spatřuje znaky libovůle.
K výroku I.
[5] Nejvyšší správní soud rozhodl výrokem I., že se obě řízení spojují podle §39 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) za použití §120 s. ř. s. Řízení
o kasační stížnosti stěžovatele proti oběma usnesením měst ského soudu spolu z povahy věci úzce
skutkově a právně souvisejí. V obou věcech jsou dáni totožní účastníci sporu, a to ve shodném
procesním postavení žalobce, resp. stěžovatele a žalovaného správního orgánu. Obě napadená
rozhodnutí městského soudu byla vydána v témže řízení a navzájem na sebe navazují. Stěžovatel
sám podal k městskému soudu pouze jedinou kasační stížnost, v níž současně brojí proti oběma
v záhlaví označeným rozhodnutím.
[6] Nejvyšší správní soud proto podle §39 odst. 1 s. ř. s. rozhodl předsedou senátu tak,
že se řízení vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 6 As 51/2012 a sp. zn. 6 As 52/2012 spojují
ke společnému projednání. Věc bude dále vedena pod sp. zn. 6 As 51/2012.
K výroku II. a III.
[7] Dříve než Nejvyšší správní soud přistoupil k věcnému posouzení kasační stížnosti,
hodnotil, zda tato splňuje všechny formální náležitosti. V rámci přezkumu naplnění podmínek
řízení o kasační stížnosti zdejší soud v tomto případě netrval, s ohledem na specifický charakter
napadených usnesení městského soudu, na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani
na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Opačný postup by totiž znamenal jen další
řetězení téhož problému a nebyl by v souladu se zásadou hospodárnosti řízení (viz též rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, publ. pod č. 486/2005
Sb. NSS, či rozsudek ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, všechna rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu dostupná na www.nssoud.cz).
[8] Ve vztahu k usnesení ze dne 21. 6. 2012, č. j. 11 A 295/2011 - 96, kterým městský soud
stěžovatele vyzval k uhrazení soudního poplatku ve výši 400 Kč, pak zdejší soud dospěl k závěru,
že toto usnesení je pouze dalším procesním krokem směrem k vybrání soudního poplatku
či zastavení řízení a představuje tak toliko navazující postup soudu po vydání usnesení
o částečném osvobození od soudního poplatku. Jde tedy o usnesení, kterým se pouze upravuje
vedení řízení a proti němuž kasační stížnost není podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. přípustná.
[9] Přípustnou tedy zdejší soud shledal kasační stížnost stěžovatele pouze ve vztahu
k usnesení městského soudu ze dne 7. 6. 2012, č. j. 11 A 295/2011 - 90,
a jako takovou ji přezkoumal v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru,
že není důvodná.
[10] Stěžovatel brojí proti tomu, že nebylo plně vyhověno jeho žádosti o osvobození
od soudního poplatku za jím podanou žalobu. Nejvyšší správní soud nicméně kasační námitky
stěžovatele nepovažuje za důvodné a se závěrem městského soudu o částečném přiznání
osvobození od soudních poplatků, a to ve výši 1600 Kč, se ztotožňuje, neboť plně koresponduje
se závěry vyplývajícími z judikatury Nejvyššího správního soudu ve vztahu k institutu osvobození
od soudních poplatků.
[11] Jak již Nejvyšší správní soud ve své judikatuře několikrát konstatoval, individuální
osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana
účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona
o soudních poplatcích, který by mu případně znemožnil přístup k soudní ochraně ve smyslu
čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Tento druh osvobození od soudních poplatků je zařazen
v §36 odst. 3 s. ř. s. Z dikce ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. především vyplývá, že účastník může
být osvobozen od soudních poplatků při současném splnění těchto tří předpokladů: a) podání
žádosti o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně
neúspěšný, c) doložení nedostatku prostředků. Mimo toto ustanovení se dílčím způsobem
aplikuje rovněž ustanovení §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“),
za použití §64 s. ř. s., podle něhož lze přiznat účastníku řízení osvobození od soudních poplatků,
odůvodňují-li to poměry účastníka, a to zcela n ebo zčásti. (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. 8 As 22/2010 - 91, či ze dne 26. 11. 2011,
č. j. 7 As 101/2011 - 66).
[12] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 27. 5. 2010,
č. j. 1 As 70/2008 - 74, publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS, ve vztahu k těmto podmínkám dovodil,
že „slovo ‚může‘ užité v §36 odst. 3 větě první s. ř. s. ovšem dává soudu určitý, byť ve světle judikatury
Ústavního soudu poměrně nevelký, prostor pro uvážení, zda i když jsou podmínky pro osvobození splněny,
tj. účastník nemá dostatek prostředků a není naplněna ani negativní podmínka osvobození zakotvená ve větě
druhé zmíněného ustanovení, není výjimečně namístě mu dobrodiní osvobození od soudních poplatků odepřít.
Soudní uvážení se musí říd it stejnými pravidly jako uvážení správní, tj. zejména se musí vyvarovat libovůle,
rozlišovat mezi různými případy na základě racionálních, logických a nediskriminačních kritérií a posuzovat
obdobné případy obdobně a různé případy různě. Tato povinnost při soudním uvážení plyne z principu
materiálního právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Znamená to, že budou -li podmínky podle §36 odst. 3 věty
prvé a věty druhé s. ř. s. splněny, pravidelně to povede k osvobození od soudních poplatků, a to v míře, která bude
odpovídat majetkové nouzi účastníka řízení. Je proto žádoucí účastníka osvobodit jen částečně, lze -li
po něm spravedlivě požadovat, aby byť jen z určité části svoji poplatkovou povinnost splnil. Neosvobození bude
za splnění podmínek výjimkou z pravidla, pro kterou musí existovat vážné skutkové důvody, které je soud
v rámci odůvodnění svého uvážení povinen přezkoumatelně vyložit, přičemž vždy musí mít na paměti,
že základním smyslem a účelem uvedeného ustanovení je zajistit rovný přístup osob k soudní och raně, tj. výkon
ústavně zaručeného základního práva.“
[13] V rozsudku ze dne 10. 5. 2012, č. j. 6 As 15/2012 - 15, pak Nejvyšší správní soud odkázal
i na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. Cpjn 204/2009, podle kterého
„v této souvislosti je třeba vzít v úvahu účel právní úpravy soudních poplatků, od nějž se odvíjejí i způsoby určení
jeho výše v jednotlivých případech. Obecně uznávaným účelem (funkcí) soudních poplatků je zabezpečit zčásti
úhradu nákladů, které vznikají státu výkonem soudnictví (fiskální funkce), omezovat podávání některých
neuvážených či svévolných (šikanózních) návrhů na zahájení soudních řízení (regulační funkce) a působit na to,
aby povinní dobrovolně plnili své povinnosti (motivační funkce) - srov. např. důvodovou zprávu k zákonu
č. 549/1991 Sb. nebo nález Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. II. ÚS 2432/08 .“ Mají-li soudní
poplatky zajistit výše uvedenou regulační funkci, musí soudy kromě majetkové situace účastníka
řízení zohlednit i další okolnosti případu, např. v podobě procesního postupu daného účastníka
v předmětném řízení, případně v dalších jím vedených řízeních před tímto soudem.
[14] V nyní posuzovaném případě tak městský soud při posuzování stěžovatelem podané
žádosti o osvobození od soudních poplatků správně přihlížel k dalším okolnostem případu,
tedy nejen k majetkové situaci stěžovatele. Způsob posouzení žádosti stěžovatele o osvob ození
od soudních poplatků ze strany městského soudu se tak Nejvyššímu správnímu soudu jeví
jako správný a spravedlivý, neboť městský soud ve svém rozhodnutí dostatečně vážil konkrétní
okolnosti daného případu. Nehodnotil pouze mechanicky podmínky pro osvobození
od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s., ale vzal náležitě v úvahu tíživé majetkové poměry
stěžovatele a jeho právo domáhat se ochrany svých práv před soudem na jedné straně, a na druhé
přihlédl ke způsobu a rozsahu, v jakém tak stěžovatel před soudy všech instancí činí. Městský
soud tak dle názoru Nejvyššího správního soudu nijak nepochybil, pokud v mezích své diskrece
určil, že v nyní posuzovaném případě má stanovená částka 400 Kč v jedné věci symbolický
charakter a nemůže pro stěžovatele vzhledem k jeho ročnímu příjmu ve výši 72 000 Kč
představovat neúnosnou zátěž, přičemž smysl a funkce institutu soudních poplatků
a odpovědnost navrhovatele za náklady, které se s vedením každého soudního řízení
nevyhnutelně pojí, zůstal zachován. Skutečnost, že se stěžovatel s tímto závěrem neztotožňuje,
když se domáhá určení symbolické úhrady soudního poplatku ve výši „6 či 1 Kč“, stejně
jako další stěžovatelovy námitky, které nejsou vůbec způsobilé k tomu, aby byly
jakkoliv samostatně posouzeny, na daném závěru nemohou nic změnit.
[15] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele ve vztahu k usnesení městského
soudu ze dne 7. 6. 2012, č. j. 11 A 295/2011 - 90, jako nedůvodnou ze shora uvedených důvodů
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
K výroku IV.
[16] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §120 a §60
odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované
v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. září 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu