ECLI:CZ:NSS:2012:6.AZS.17.2012:28
sp. zn. 6 Azs 17/2012 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: A. K. I.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2011, č. j. OAM - 12/ZA - 06 - ZA12 - 2009,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2012,
č. j. 62 Az 4/2011 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti shora označenému rozsudku,
jímž Krajský soud v Ostravě zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí, jímž mu žalovaný neudělil
mezinárodní ochranu ve smyslu §§12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
(zákon o azylu).
Ve své kasační stížnosti stěžovatel uvedl kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b)
a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), a požádal o ustanovení
zástupce z řad advokátů za účelem jejího dalšího doplnění.
Dříve, než Nejvyšší správní soud přistoupil k věcnému posouzení stěžovatelovy kasační
stížnosti, zabýval se tím, zda je kasační stížnost přípustná, tedy mimo jiné i tím, zda byla podána
včas.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, proti němuž směřuje.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. platí, že l hůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. Z odstavce 2 citovaného ustanovení pak vyplývá, že l hůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se
dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního
dne tohoto měsíce.
V daném případě byl napadený rozsudek krajského soudu stěžovateli doručován
do Pobytového střediska H. dne 27. 2. 2012. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl toho dne
poštovním doručovatelem zastižen, byla písemnost uložena a připravena k vyzvednutí
a stěžovateli byla současně zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl.
Podle §49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)
ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s. platí, že nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů
ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty
za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí
této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud
i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky.
Citovaným ustanovením předvídaná situace nastala i v nyní projednávaném případě.
Stěžovatel si písemnost ve lhůtě deseti dnů od jejího uložení nevyzvedl a dne 12. 3. 2012 byla
písemnost vhozena do schránky pobytového střediska. Stěžovateli tak byl napadený rozsudek
krajského soudu doručen na základě fikce doručení stanovené v §49 odst. 4 o. s. ř.
dne 8. 3. 2012.
Dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti pak tedy uplynula dne 22. 3. 2012,
přičemž stěžovatel kasační stížnost předal k poštovní přepravě až dne 28. 3. 2012 (tedy téměř
s týdenním zpožděním).
Přestože Nejvyšší správní soud stěžovatele přípisem č. j. 6 Azs 17/2012 - 22 ze dne
2. 3. 2012 vyzval ke sdělení případných překážek, které mu mohly bránit ve včasném podání
kasační stížnosti, a tato výzva mu byla doručena na adresu pro doručování, kterou soudu udal,
stěžovatel na předmětnou výzvu nijak nereagoval.
Ze všech shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatel podal kasační stížnost opožděně a že nezbývá než ji odmítnout podle §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Za této situace zdejší soud již nerozhodoval o žádosti
stěžovatele o ustanovení zástupce ze dne 27. 3. 2012.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu