ECLI:CZ:NSS:2012:6.AZS.27.2011:87
sp. zn. 6 Azs 27/2011 - 87
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Jakuba Camrdy
a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: I. M., zastoupena JUDr. Josefem Moravcem,
advokátem, se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2010, č. j. OAM - 251/ZA - 06 - ZA14 - 2010, o udělení
azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 30. 3. 2011, č. j. 28 Az 46/2010 - 51,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu JUDr. Josefu Moravcovi, se přizná v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2880 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému rozsudku krajského
soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž jí nebyla k opakované
žádosti udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů, (dále „zákon o azylu“).
Krajský soud v Hradci Králové po podání kasační stížnosti proti předmětnému
rozhodnutí postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále
jen „s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Jako důvody kasační stížnosti uvádí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) výslovně důvody
podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Nutno uvést, že jako důvod opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedla
stěžovatelka v azylovém řízení svoji odlišnou sexuální orientaci, je lesbička. Ke změně sexuální
orientace u ní došlo, stejně jako u jejího manžela, teprve při pobytu na území České republiky.
Jak vyplývá z předložené spisové dokumentace, stěžovatelka podala opakovanou žádost o udělení
mezinárodní ochrany dne 7. 7. 2010, pohovor s ní byl uskutečněn 15. 7. 2010. Stěžovatelka
při pohovoru uvedla, že do České republiky vycestovala již v roce 2005 s tehdy nezletilou dcerou,
neboť v ČR již od roku 2004 pobýval její manžel. Kromě manžela na území ČR pobývají
i jejich dvě další děti, které jsou již dospělé. Za pohnutku k podání druhé žádosti o udělení
mezinárodní ochrany označila změnu svojí sexuální orientace, neboť za pobytu v ČR
u ní v sexuální oblasti převážily lesbické sklony, jež v sobě objevila asi před třemi roky,
a to v rodině svých zaměstnavatelů a začala se pohlavně stýkat se svojí zaměstnavatelkou paní B.
Ch. Stěžovatelka má obavy se vrátit do země původu - na Ukrajinu z důvodu jejích reálných obav
z pronásledování a diskriminaci v souvislosti s její sexuální orientací. Uvedla, že na Ukrajině
neexistuje legislativa zakazující diskriminaci příslušníků sexuálních menšin.
V kasační stížnosti, stejně jako v žalobě, stěžovatelka uvedla, že v případě návratu
na Ukrajinu se důvodně obává - z důvodu své odlišné sexuální orientace - pronásledování
jak ze strany soukromých osob, tak i ze strany státních orgánů, které jí nebudou ochotny
v případě potřeby poskytnout potřebnou pomoc. Stěžovatelka má opodstatněné obavy z návratu
do země původu, kde jí hrozí podle jejího mínění ponižující zacházení, neboť ukrajinská
společnost je velmi nepřátelská k osobám jiné sexuální orientace, tj. gayům a lesbičkám, jež jsou
společensky stigmatizováni. Je přesvědčena, že v jejím případě jsou dány důvody pro udělení
azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu, neboť její obavy z pronásledování z důvodu
příslušnosti k sexuální menšině jsou opodstatněné. Stejně tak jsou v jejím případě dány i důvody
pro udělení doplňkové ochrany.
V doplnění kasační stížnosti ze dne 6. 6. 2011 pak stěžovatelka s odkazem na obsah
odůvodnění napadeného rozsudku napadá tento rozsudek v rozsahu výroku o zamítnutí žaloby
z důvodů podávaných v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech
a je s nimi v rozporu, a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Namítá, že správní orgán i soud
rozhodovaly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a vycházely z neaktuálního
stavu informací vztahujících se k diskriminaci sexuálních menšin na Ukrajině. Namítá, že soudce
s ohledem na jeho formální vzdělání není schopen posuzovat sexuální orientaci účastníků řízení.
Dále zmiňuje diskriminaci lesbiček žijících na Ukrajině. Stěžovatelka má za to, že soudem byla
nesprávně posouzena otázka pronásledování, resp. otázka odůvodněného strachu
z pronásledování stěžovatelky v zemi původu. Dále uvedla, že lesbičky a gayové jsou na Ukrajině
vystaveni trvalému psychickému nátlaku a pronásledování, které je trpěno státními orgány.
V další části kasační stížnosti rozebírá ustanovení §12 a §14a odst. 1 zákona o azylu.
Stěžovatelka za pochybení žalovaného správního orgánu i soudu považuje to, že bylo
rozhodnuto, že jí v zemi původu na Ukrajině pronásledování nehrozí a nejsou dány důvody
pro udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatelka shledává přesah vlastních zájmů v zásadních
pochybeních soudu a správního orgánu při zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů
a nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky s přímým dopadem do hmotně
právního postavení žalobkyně coby stěžovatele.
Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen
a věc vrácena k dalšímu řízení.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný správní orgán popírá oprávněnost
podané kasační stížnosti, neboť jeho rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany a stejně
tak i napadený rozsudek krajského soudu, byly podle jeho názoru vydány v souladu se zákony.
Žalovaný odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání ve věci žádosti o udělení
mezinárodní ochrany, na výpovědi stěžovatelky učiněné během správního řízení a na vydané
rozhodnutí. Správní orgán dále odkázal na své vyjádření k žalobě k obdobným námitkám, jež jsou
uplatněny i v kasační stížnosti. Uplatněné námitky žalovaný neshledává důvodnými. Žalovaný
správní orgán dále uvedl v závěru vyjádření, že v případě stěžovatelky nebyly splněny podmínky
stanovené §12 zákona o azylu, nebyly naplněny podmínky pro udělení azylu podle §13
tohoto zákona, rovněž tak nebyly shledány důvody zvláštního zřetele hodné podle §14
citovaného zákona. Stěžovatelka nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany
podle ustanovení §14a a §14b zákona o azylu. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhuje
odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřijatelnost, nebo zamítnutí kasační stížnosti
pro její nedůvodnost.
Kasační stížnost podala účastnice řízení, z níž napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), a je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího
správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze
navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší
správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatelka argumentuje kasačními důvody dle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nesprávné posouzení právní otázky při vyhodnocování jejích azylových
důvodů, lze uvést následující: touto otázkou se Nejvyšší správní soud vnitřně jednotně
a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků. Pro příklad lze uvést rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 293/2005, sp. zn. 4 Azs 15/2005,
nebo sp. zn. 2 Azs 147/2004. Posouzení dané právní otázky krajským soudem se naprosto
nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla totožně posouzena
a rozhodnuta opakovaně dříve.
Ke kasačním důvodům podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud uvádí,
že vadu řízení před správním orgánem lze shledávat, pokud skutková podstata, z níž správní
orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, nemá oporu ve spisech nebo je se spisy v rozporu,
popřípadě byly při jejím zjišťování porušeny procesní předpisy. Skutková podstata, z níž správní
orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál,
jinak dostačující k učiněnému správnému skutkovému závěru, ve spisu obsažený, vede
k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu
ve spisech, chybí-li ve spisech podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem,
resp. je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Takové vady řízení však nebyly
zjištěny.
Námitka stěžovatelky, že krajský soud nezaujal stanovisko k námitce týkající se
pronásledování stěžovatelky z důvodu jiné sexuální orientace, jež by mohlo být pronásledováním
z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině, popř. znamenat ponižující jednání, nebyla
shledána důvodnou.
Namítané předpokládané ústrky ze strany soukromých osob pro odlišnou sexuální
orientaci po návratu do země původu nejsou samy o sobě důvodem pro udělení mezinárodní
ochrany podle §12 zákona o azylu. Při posouzení námitky stěžovatelky, že jí měla být udělena
vzhledem k její osobní situaci doplňková ochrana podle §14a zákona o azylu, Nejvyšší správní
soud vyšel z podkladů ve spise, jakož i ze své předchozí judikatury konstatující, že osobám,
které požádaly o azyl v jiném státě, při návratu na Ukrajinu jakýkoliv postih ze strany státní moci
nehrozí, což jasně vyplynulo i v řízení před správním orgánem a u soudu (rozsudek Nejvyššího
správního soudu č. j. 6 Azs 45/2006 - 52, nebo č. j. 6 Azs 62/2007 - 57).
K námitce stran pronásledování, je třeba uvést, že Nejvyšší správní soud již vícekrát
ve své předchozí judikatuře zdůraznil, že obecné tvrzení o pronásledování, bez prokázání
existence takového pronásledování, za situace, kdy se stěžovatel účinně a důsledně neobrátil se
svými problémy na státní orgány v zemi původu, včetně vyčerpání příslušných vnitrostátních
možností nápravy u nadřízených, či jiných kontrolních a dozorových orgánů, nelze podřadit
pod zákonem vymezené důvody udělení azylu.
Proto v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu
(např. č. j. 4 Azs 6/2007 - 70 nebo č. j. 1 Azs 117/2004 - 44) nemohla být stěžovatelka
považována za osobu pronásledovanou ve smyslu citovaného ustanovení §2 odst. 8 zákona
o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že postup krajského
soudu nebyl v rozporu se zákonem a nedošlo k naplnění důvodů kasační stížnosti uvedených
v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného je dostatečně
srozumitelným a přesvědčivým způsobem odůvodněno, pro stěžovatelku z něj zcela jasně
vyplývá, z jakých skutečností správní orgán a následně i soud vycházel a jakými právními úvahami
se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Stěžovatelce byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2010,
č. j. 28 Az 46/2010 - 15, pro řízení o žalobě ustanoven zástupcem advokát JUDr. Josef Moravec,
který ji zastupuje i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci, který k výzvě soudu nevyčíslil
odměnu za zastupování v řízení o kasační stížnosti, byla přiznána odměna podle obsahu
soudního spisu. Ustanovenému zástupci náleží v souladu s ustanovením §11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby v částce 2100 Kč spočívající
v písemném podání soudu ve věci odůvodnění kasační stížnosti ze dne 6. 6. 2011 a jeden režijní
paušál po 300 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Protože ustanovený advokát je plátcem daně
z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je
tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47
odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 480 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti v celkové výši 2880 Kč. Pro vyplacení odměny stanovil
Nejvyšší správní soud přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu