ECLI:CZ:NSS:2012:6.AZS.7.2012:27
sp. zn. 6 Azs 7/2012 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: R. A.,
zastoupeného Mgr. Vladanem Brožem, advokátem, se sídlem Žitomírská 639/1, Praha 10,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného č. j. OAM - 114/ZA - ZA06 - P18 - 2011 ze dne 26. 8. 2011, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 2 Az 14/2011 - 27 ze dne 4. 1.
2012,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 2 Az 14/2011 - 27 ze dne 4. 1. 2012
se zr uš uje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti shora uvedenému usnesení
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2011, č. j. OAM - 114/ZA - ZA06 - P18 - 2011,
a o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .
[2] Městský soud odůvodnil usnesení napadené kasační stížností tak, že žalobu podávala
přímo Mgr. K. H. bez plné moci k zastupování udělené jí stěžovatelem, přičemž byla vyzvána
soudem přípisem ze dne 19. 10. 2011 k předložení plné moci k zastupování udělené
jí stěžovatelem a zároveň byla poučena, že pokud ve lhůtě 10 dnů plnou moc nepředloží, bude
žaloba jí podaná považována za žalobu podanou neoprávněnou osobou. Dne 19. 10. 2011 sdělila
Mgr. H. telefonicky soudu, že si vzhledem k pobytu stěžovatele na území SRN nemůže od něj
plnou moc opatřit, avšak ve správním spise je založena generální plná moc udělená jí žalobcem a
vztahující se také na soudní řízení. Ze správního spisu později soud zjistil, že v tomto spise se
nachází pouze plná moc omezená na zastupování ve správním řízení, což z plné moci výslovně
vyplývá. Jelikož mgr. H. nedoložila plnou moc k zastupování stěžovatele v soudním řízení, musel
soud žalobu ze dne 19. 9. 2011, kterou podala a podepsala pouze Mgr. H., považovat za žalobu
podanou neoprávněnou osobou. Soud tedy žalobu odmítl v souladu s ust. §46 odst. 1 písm. c) s.
ř. s.
II. Kasační stížnost
[3] Proti tomuto usnesení městského soudu brojí stěžovatel kasační stížností ze dne
19. 1. 2012 z důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy pro nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu.
[4] V této kasační stížnosti předně stěžovatel uvádí, že se nezakládá na pravdě ani nemá
oporu ve spise tvrzení městského soudu, že Mgr. H. byla vyzvána soudem přípisem ze dne 19.
10. 2011 k předložení plné moci k zastupování udělené jí stěžovatelem a že byla současně
poučena o následcích nevyhovění této výzvě.
[5] Rovněž není přesné tvrzení soudu, že dne 19. 10. 2011 Mgr. H . soudu sdělila,
že vzhledem k pobytu stěžovatele na území SRN si nemůže od něho plnou moc opatřit,
avšak ve správním spise je založena generální plná moc, která se vztahuje i na soudní řízení.
Mgr. H. hovořila telefonicky dne 19. 10. 2011, z vlastní iniciativy, s vyšším soudním úředníkem
Mgr. V. G. N., kterému sdělila, že jí byla stěžovatelem udělena plná moc, jež ji mj. opravňuje
činit jakákoliv právní podání. Podle jejího názoru je tedy oprávněna v zastoupení stěžovatele
k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, neboť žaloba je právním podáním. Dále
Mgr. H. sdělila, že tato plná moc je součástí správního spisu a pokud by se soudu jevila tato plná
moc jako nedostatečná, dodala by plnou moc zmocňující ji konkrétně k zastoupení před soudem.
Zdůraznila však, že k dodání plné moci bude potřeba delší lhůty, neboť se stěžovatel nachází na
území SRN a kontakt s ním je ztížený. V žádném případě nesdělila soudu, že si vzhledem k jeho
pobytu v SRN, nemůže od stěžovatele plnou moc opatřit. Konečná domluva s vyšším soudním
úředníkem Mgr. V. G. N. tedy byla, že si soud nejprve zajistí správní spis a teprve podle toho, zda
plnou moc uzná nebo ne, bude dále postupovat. Mgr. H. několikrát v průběhu měsíců října,
listopadu, prosince a na začátku ledna kontaktovala soud s dotazem, jak je v případu
pokračováno, neboť žaloba spolu se žádostí o přiznání odkladného účinku byla podána dne 21.
9. 2011. Rovněž v průběhu tohoto období dodávala další písemnosti se žádostí, aby k nim soud
přihlédl při posuzování žaloby (podání ze dne 26. 10. 2011, podání ze dne 15. 12. 2011). Od
podání žaloby až do dne, kdy Mgr. H . obdržela odmítavé usnesení městského soudu, neobdržela
Mgr. H. od soudu žádný přípis ani jinou písemnost, přestože kompletní správní spis byl soud
k dispozici od 26. 10. 2011.
[6] Stěžovatel též upozorňuje, že plná moc, kterou Mgr. H. doložila v případě stěžovatele, je
naprosto totožného obsahu jako plné moci, které doložila k zastupování ve věcech vedených u
městského soudu pod sp. zn. 4 Az 17/2011 a 2 Az 15/2011, přičemž tyto plné moci byly soudem
akceptovány.
[7] Podle stěžovatele městský soud postupoval nesprávně a s nedostatečnou snahou šetřit
procesní práva stěžovatele. Stěžovatel zdůrazňuje, že ze žaloby je zřejmé, že žaloba je podána
za stěžovatele. Plnou mocí, obsaženou ve spisovém materiálu, zmocňuje stěžovatel Mgr. H., aby
mimo jiné činila jakákoliv právní podání. Takovýmto právním podáním žaloba bezpochyby je.
Dále stěžovatel uvádí, že žaloba směřovala proti rozhodnutí žalovaného, kterým b ylo rozhodnuto
o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany stěžovateli. Nelze tedy najít logický důvod, proč
by se zrušení uvedeného rozhodnutí měla domáhat Mgr. H ., jejíž práva uvedeným rozhodnutím
nemohla být nijak dotčena. Naopak samotná skutečnost , že Mgr. H. podala za určitou osobu
žalobu, jejíž přílohou učinila kopii dokumentu, kterou mohla mít s velkou pravděpodobností
k dispozici jen dotyčná osoba (kopie napadeného rozhodnutí), a dále zasílala na soud doplnění
vztahující se k osobě a rodině stěžovatele, nasvědčuje tomu, že zástupkyně skutečně jedná za
zastoupeného účastníka řízení na základě plné moci. Soud měl rovněž přihlédnout k tomu, že
Mgr. H. po celou dobu činila vše ve prospěch stěžovatele a na podporu jeho tvrzení. Stěžovatel
odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyšší správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs
16/2003 - 56. Dále stěžovatel uvádí, že způsobilý účastník nemusí být v řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu zastoupen, neboť zastoupení není v tomto řízení povinné.
Stěžovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2010, č. j. 1 Afs
62/2010 - 61.
[8] Pokud měl soud jakékoliv pochybnosti ohledně udělené plné moci, měl s ohledem
na skutečnost, že nedoložení zastoupení účastníka řízení je o dstranitelným nedostatkem
podmínek řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 162/2005 - 66 ze dne
31. 5. 2006), v souladu s ust. §37 odst. 5 s. ř. s., vyzvat Mgr. H. k případnému doplnění plné
moci. Stejně tak měl kontaktovat i stěžovatele, jehož adresa mu byla známa, neboť žalobou
napadené rozhodnutí se dotýká pouze právní sféry jeho osoby.
[9] Závěrem stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížností napadené
usnesení zrušil.
[10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 10. 4. 2012 uvedl, že se ke kasační
stížnosti nehodlá blíže vyjadřovat, neboť jejím důvodem je nesouhlas s procesním rozhodnutím
soudu. Žalovaný tak odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu. Žalovaný pouze upozornil
na ust. §105 odst. 2 s. ř. s., podl e něhož musí být stěžovatel zastoupen advokátem. Mgr. K . H.
podmínky uvedeného ustanovení podle názoru žalovaného nesplňuje. Žalovaný se také domnívá,
že kasační stížnost nesplňuje zákonem stanovené podmínky, protože Mgr. Vladan Brož v podané
kasační stížnosti nijak nefiguruje.
[11] Závěrem žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl
jako nedůvodnou.
III.Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§1 02 s. ř. s.).
Stěžovatel je též zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s).
[13] Poté se Nejvyšší správní soud zabýval přijatelností kasační stížnosti ve smyslu §104a
s. ř. s. Kasační stížnost ve věcech azylu podle §104a odst. 1 s. ř. s. musí být odmítnuta
v případech, kdy svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Zákonný
pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti,
představuje neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud
již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaném
pod č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech: 1) Kasační stížnost se dotýká právních o tázek, které dosud
nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu. 2) Kasační stížnost
se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře
přitom může vyvstat na úrovni krajských sou dů i v rámci Nejvyššího správního soudu. 3) Kasační
stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně. 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti
bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní
pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud
ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu. b) Krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit,
že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv
pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně
domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné.
Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti. Z výše uvedeného vyplývá,
že je v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu, aby uvedl, v čem spatřuje
v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním případě přesah svých vlastních
zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat.
[14] Stěžovatel sice v kasační stížnosti konkrétní důvody přijatelnosti kasační stížnosti neuvedl,
Nejvyšší správní soud však kasační stížnost shledal jako přijatelnou, neboť v řízení
před městským soudem došlo k zásadnímu procesnímu pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávní sféry stěžovatele.
[15] Ze spisu městského soudu zdejší soud zjistil, že spis obsahuje na č. l. 12 pokyn vyššímu
soudnímu úředníkovi k vyhotovení výzvy pro Mgr. K. H., aby předložila plnou moc
k zastupování v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, jinak bude jí podaná žaloba
považována za žalobu podanou neoprávněnou osobou. Tentýž pokyn ukládal vyššímu soudnímu
úředníkovi poslat výzvu stejného obsahu také stěžovateli na adresu do Německa uvedenou
v žalobě. Spis však neobsahuje záznam o vypravení výzev, ani písemné vyhotovení výzev a chybí
také doručenky, které by prokazovaly doručení těchto výzev. Dále Nejvyšší správní soud ze spisu
městského soudu zjistil, že na č. l. 13 je založen záznam o telefonickém hovoru ze dne
19. 10. 2011, z něhož vyplývá, že Mgr. H. sama soud kontaktovala na základě toho, že v jiné
obdobné věci jí byla doručena výzva soudu k založení plné moci do spisu, pročež očekávala, že
stejnou výzvu obdrží i v projednávané věci. Ze záznamu o telefonickém hovoru dále vyplývá, že
Mgr. H. soudu sdělila, že plná moc je součástí správního spisu a že je přesvědčena, že tato plná
moc bude soudem akceptována, protože obdobná plná moc byla již týmž soudem akceptována
v několika jiných věcech. Dále uvedla, že stěžovatel byl vyhoštěn do Německa, proto nemá
možnost získat od něj plnou moc. Soudní spis dále obsahuje podání Mgr. H . jakožto zástupkyně
stěžovatele ze dne 26. 10. 2011 (č. l. 21) a z e dne 15. 12. 2011 (č. l. 24).
[16] Nejvyšší správní soud je tedy toho názoru, že výzvy městského soudu k doložení plné
moci určené Mgr. H. a stěžovateli nebyly městským soudem odeslány, a tedy ani doručeny Mgr.
H. či stěžovateli, jak ostatně uvádí i stěžovatel v podané kasační stížnosti.
[17] Nedoložení plné moci zmocněnce je odstranitelným nedostatkem podmínek řízení,
což potvrzuje i judikatura zdejšího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 17. 1. 2012, č. j. 2 As 115/2011 - 45, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 5. 2006, č. j. 2 Afs 162/2005 - 66, oba dostupné na www.nssoud.cz). Z ust. §104 odst. 2
o. s. ř. ve spojení s ust. §64 s. ř. s. pak vyplývá, že soud má povinnost učinit vhodná opatření
k odstranění odstranitelného nedostatku podmínek řízení.
[18] V projednávané věci městský soud fakticky tato opatření neučinil, neboť zřejmě
nedopatřením došlo k tomu, že výzvy k doložení plné moci určené stěžovateli a Mgr. H. nebyly
odeslány. Městský soud tedy žalobu odmítl, aniž by de facto učinil opatření směřující k odstranění
odstranitelného nedostatku podmínek řízení. Nejvyšší správní soud je tedy toho názoru, že
rozhodnutí o odmítnutí návrhu bylo za této situace nezákonné, proto rozhodl o zrušení usnesení
městského soudu napadeného kasační stížností podle §110 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil městskému
soudu k dalšímu řízení, ve kterém je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto
rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[19] K námitkám žalovaného Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel udělil plnou moc
Mgr. K. H. k podání kasační stížnosti a k zastupování v řízení o kasační stížnosti zmocnil Mgr.
Vladana Brože, advokáta. Nejvyšší správní soud má za to, že podmínka povinného zastoupení
advokátem podle §105 odst. 2 s. ř. s. je tím splněna. Byť byla kasační stížnost podána a zřejmě
též sepsána obecnou zmocněnkyní stěžovatele, je stěžovatel zároveň zastoupen v řízení o kasační
stížnosti advokátem. Tento postup je podle názoru Nejvyššího správního soudu akceptovatelný.
[20] Obiter dictum Nejvyšší správní soud uvádí, že plná moc udělená Mgr. K. H. a založená ve
správním spise je skutečně formulována nevhodně, neboť je v ní výslovně uvedeno, že je udělena
pro zastupování ve správním řízení (srov. formulaci „… uděluji tímto plnou moc … Mgr. K. H. …,
aby mne zastupovala ve správním řízení ve věci mé žádosti o udělení mi mezinárodní ochrany na území České
republiky.“). Takto formulovanou plnou moc nelze akceptovat pro zastupování v řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu, nebo zde již nejde o správní řízení ale o řízení před správním
soudem.
IV. Náklady řízení
[21] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne v souladu s ust. §110 odst. 3 s. ř. s.
v novém řízení městský soud.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu