ECLI:CZ:NSS:2012:7.AFS.24.2012:28
sp. zn. 7 Afs 24/2012 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: STAVOKOMP
SERVICE, s. r. o., se sídlem Bělohradská 119, Havlíčkův Brod, zastoupený JUDr. Josefem
Košmiderem, advokátem se sídlem Kalinovo nábřeží 605, Havlíčkův Brod, proti žalovanému:
Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 98/4, Brno, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2011, č. j. 30 Af 57/2010 - 42,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2011, č. j. 30 Af 57/2010 - 42,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 9. 2011, č. j. 30 Af 57/2010 - 42,
zrušil rozhodnutí Finanční ředitelství v Brně (dále jen „stěžovatel“) ze dne 29. 4. 2010,
č. j. 6113/10-1200-703509, kterým bylo zamítnuto odvolání společnosti STAVOKOMP
SERVICE, s. r. o. (dále jen „účastník řízení“) proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému
Finančním úřadem v Havlíčkově Brodě (dále jen „finanční úřad“) dne 12. 8. 2009
pod č. j. 63722/09/223912601203, kterým finanční úřad dodatečně snížil poslední známou
daňovou ztrátu z příjmů právnických osob účastníka řízení za zdaňovací období roku 2005
o částku 135 227 Kč a nově stanovil daňovou ztrátu na dani z příjmů právnických osob
za zdaňovací období ve výši 1 708 007 Kč. Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že dospěl
k závěru, že zahájení daňového řízení proběhlo zákonným způsobem při zachování všech práv
účastníka řízení. Jako důvodnou však vyhodnotil žalobní námitku, že se stěžovatel nevypořádal
s podrobnou věcnou argumentací, kterou účastník řízení uvedl v odvolání. Podle krajského soudu
účastník řízení uplatnil, vyjma námitky nezahájení daňové kontroly, respektive nezákonného
zahájení daňové kontroly, i velice podrobné a rozsáhlé námitky týkající se nesprávnosti
kontrolních zjištění ohledně zdaňovacího období. Mimo jiné namítal, že finanční úřad nevzal
v úvahu vyjádření účastníka řízení, velké množství důkazních prostředků ignoroval a označil je
bez jakéhokoliv důvodu za účelové. Dále účastník řízení namítal porušení či chybný výklad
hmotněprávních předpisů. Stěžovatel se však k těmto námitkám nevyjádřil, pouze zcela obecně
a nedostatečně konstatoval, že hodnotil všechny skutečnosti mající oporu ve spise, které byly
podkladem pro vydání rozhodnutí, a konstatoval, že účastník řízení nebyl nijak poškozen
krácením svých práv a že v odvolacím řízení nevyšly najevo žádné nové skutečnosti, které by
měly být předmětem projednání. Tím stěžovatel zatížil své rozhodnutí vadou
nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů podle
ust. §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. V kasační stížnosti odmítl závěr krajského soudu
o nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí z důvodu nevypořádání se s odvolacími námitkami
s poukazem na obsah odvolání. Uvedl, že s účastníkem řízení vedlo několik samostatných řízení
ohledně daní za zdaňovací období roku 2005 a 2006, přičemž krajský soud byl informován
o počtu a druzích těchto řízení. K žalobám proti rozhodnutím vydaným v těchto řízeních podal
stěžovatel svá vyjádření. Text předmětného odvolání, které bylo podáno proti více rozhodnutím,
je členěn na odvolací námitky proti všem platebním výměrům a na odvolací námitky,
které se týkají pouze jednotlivých daní a příslušného zdaňovacího období. Společnými odvolacími
námitkami jsou námitky nezahájení daňové kontroly a nesdělení konkrétních důvodů zahájení
daňové kontroly. Tyto byly jedinými námitkami, které účastník řízení uplatnil proti dodatečnému
výměru za zdaňovací období roku 2005. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že se s nimi řádně
vypořádal. Námitky hmotněprávního charakteru se netýkaly předmětného daňového řízení.
Námitky v odvolání nejsou společné pro všechna napadená rozhodnutí a krajský soud pak
neuvedl, které konkrétní námitky nebyly vypořádány. Napadený rozsudek je tudíž zatížen vadou
nepřezkoumatelnosti, která v důsledku brání i řádnému podání kasační stížnosti. V návaznosti
na výše uvedené dále stěžovatel rozporuje závěr krajského soudu, že své rozhodnutí odůvodnil
obecně a nedostatečně, neboť odůvodnění se týká právě jen daně z příjmů právnických osob
za zdaňovací období 2005. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského
soudu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu
s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel,
přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 4 citovaného ustanovení, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Především je třeba uvést, že Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek
krajského soudu nepřezkoumatelným, jak namítal stěžovatel v kasační stížnosti. Uplatnil-li
účastník řízení velice rozsáhlé námitky proti kontrolním zjištěním, které považuje krajský soud
za nevypořádané, pak lze považovat za nadbytečné, aby krajský soud každou z těchto námitek
konkrétně uváděl, pokud je srozumitelné, o jaké námitky (blok námitek) se jedná. Byť tyto
námitky vymezuje krajský soud značně obecně s příkladným výčtem některých z nich, je zjevné,
o jaké námitky se jedná, co v nich účastník řízení namítá, a dokonce i ve které části odvolání
se nacházejí. To ostatně potvrzuje i znění konkrétních stížních námitek, v nichž vůči takovému
vymezení stěžovatel brojí. Nelze se tak ztotožnit s tím, že by výčet nevypořádaných odvolacích
námitek znemožňoval řádné podání kasační stížnosti. K tomu lze podotknout, že i v případě
nepřezkoumatelného rozhodnutí krajského soudu by bylo možno proti takovému rozhodnutí
podat kasační stížnost, a to z důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
V daném případě podal účastník řízení odvolání výslovně proti osmi rozhodnutím
vydaným na základě výsledků daňové kontroly za zdaňovací období roku 2005 a 2006,
v němž rozčlenil důvody do tří bodů. První bod obsahuje obecnou námitku vůči všem
napadeným rozhodnutím, že nebylo řádně zahájeno daňové řízení. S touto námitkou
se stěžovatel vypořádal, což krajský soud ani nerozporuje. Druhý bod obsahuje rovněž obecnou
námitku, že účastníku řízení nebyl sdělen důvod zahájení daňové kontroly. Rovněž tuto námitku
stěžovatel vypořádal, což krajský soud také nerozporuje. Třetí bod odvolání obsahuje
ke zdaňovacímu období roku 2005 opakovanou námitku nezahájení daňové kontroly,
která se vztahuje k dani z příjmů právnických osob, dále argumentačně rozsáhlou námitku
ohledně nákladů na technické poradenství, která se týká daně z příjmů fyzických osob ze závislé
činnosti a z funkčních požitků a konečně související námitku proti doměření daně z přidané
hodnoty z důvodu překvalifikování výdajů na činnost technického poradce na mzdu jednatele.
V závěru odvolání účastník řízení namítal obecně porušení „daňových zákonů a zákona o správě
daní a poplatků“, Listiny základních práv a svobod s příkladným výčtem čl. 1 a 11, Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod, a to buď v návaznosti na již uvedené námitky
(zvýhodnění prodejce lyží), nebo v obecné rovině (ohrožení majetku účastníka řízení v souvislosti
s dodatečně vydanými platebními výměry, právo na pokojné užívání majetku).
V odůvodnění svého rozhodnutí stěžovatel ve vztahu k předmětnému rozhodnutí
finančního úřadu uvedl, že se již účastník řízení v odvolání „věcně nevyjadřuje k výsledkům uvedeným
ve zprávě o daňové kontrole a nezpochybňuje její zjištění, a tím i nesprávnost při dodatečném stanovení výše ztráty
za kontrolované období, ale omezuje se pouze na tvrzení o procesním pochybení správce daně při jejím
zahájení…“. Ze zprávy o výsledku daňové kontroly ze dne 12. 8. 2009 je patrné, že odvolací
námitky obsažené v třetím bodu odvolání, s výjimkou opakované námitky nezahájení daňového
řízení, nesměřují proti předmětnému rozhodnutí finančního úřadu ani nevýslovně. Nejvyšší
správní soud tak dospěl k závěru, že odvolání účastníka řízení neobsahuje takové námitky,
jejichž nevypořádání krajský soud stěžovateli vytkl. Nebylo nutné, aby se stěžovatel zabýval
třetím bodem odvolání, neboť námitku nezahájení daňového řízení vypořádal již v rámci námitek
vymezených v prvních dvou bodech odvolání. Zbývající odvolací námitky se pak předmětného
rozhodnutí finančního úřadu netýkají. Ohledně obecných námitek uvedených v závěru odvolání
pak lze považovat za dostačující odůvodnění stěžovatele, že byly hodnoceny všechny skutečnosti
mající oporu ve spise, že účastník řízení nebyl nijak poškozen krácením svých práv
a že v odvolacím řízení nevyšly najevo žádné nové skutečnosti.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou,
a proto rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110
odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší
správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto
rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu