ECLI:CZ:NSS:2012:7.AFS.41.2012:31
sp. zn. 7 Afs 41/2012 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: XIO.CZ, a. s.,
se sídlem Soběslavská 2064/48, Praha 3, zastoupena Mgr. Jiřím Prokopem, advokátem, se sídlem
Jeseniova 837/10, Praha 3, proti žalovaným: 1) Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu,
se sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1, 2) Finanční úřad pro Prahu 3, se sídlem
Drahobejlova 48, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalobkyni ustanoveného zástupce
Mgr. Jiřího Prokopa, advokáta, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2012,
č. j. 10 Af 58/2011 - 305,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyni XIO.CZ, a. s. ustanovený zástupce Mgr. Jiří
Prokop, advokát, domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen
výrok IV. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2012, č. j. 10 Af 58/2011 - 305, a věc
vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným rozsudkem
ze dne 14. 2. 2012, č. j. 10 Af 58/2011 - 305, rozhodl o žalobě společnosti XIO.CZ, a. s. tak,
že výrokem I. tohoto rozsudku žalobu odmítl v té části, v níž se žalobkyně domáhala zrušení
rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 3 ze dne 7. 6. 2007, č. j. 119205/07/003932/703, (dále
též „rozhodnutí správce daně“) ve věci námitek proti podjatosti pracovníků správce daně,
a výrokem II. citovaného rozsudku pak zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala
zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu (dále také „žalovaný nebo
finanční ředitelství“), ze dne 4. 6. 2007, č. j. 9161/07-1300-100826, jímž bylo zamítnuto odvolání
žalobkyně proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 3 (dále též „správce daně“),
na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2006 ze dne 12. 5. 2006,
č. j. 101909/06/003512/4248, kterým byl žalobkyni vyměřen nadměrný odpočet v částce
6532 Kč namísto požadovaného odpočtu ve výši 912 870 Kč. Výrokem III. již uvedeného
rozsudku bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
a výrokem IV. tohoto rozsudku byla žalobkyni ustanovenému advokátu Mgr. Jiřímu Prokopovi
přiznána odměnu za zastupování žalobkyně před městským soudem ve výši 16 800 Kč.
Městský soud především došel k závěru, že není přípustná žaloba proti rozhodnutí
ze dne 7. 6. 2007, č. j. 119205/07/003932/703, stran námitky podjatosti pracovníků správce
daně. Napadené rozhodnutí je rozhodnutím procesní povahy, kterým nejsou žalobkyni ukládány
žádné povinnosti. Toto rozhodnutí také nezakládá, nemění či neruší ani závazně neurčuje veřejná
subjektivní práva nebo povinnosti žalobkyně. Žalobou napadené rozhodnutí proto nemá
charakter rozhodnutí ve smyslu ustanovení §65 s. ř. s, ale jde o rozhodnutí, které je podle §70
písm. c) s. ř. s. vyloučeno ze soudního přezkoumávání.
Ve věci samé pak městský soud došel k závěru, že žaloba proti rozhodnutí žalovaného
Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 4. 6. 2007, č. j. 9161/07-1300-100826, není
opodstatněná. Žalobkyně si neoprávněně uplatnila nárokovaný odpočet daně z přidané hodnoty
z daňového dobropisu ze dne 17. 2. 2006 pro firmu SC Servis, s. r. o. (dále také „odběratel“)
ve výši základu daně v částce 5 676 538 Kč, jehož předmět byl vymezen jako Dobropis
faktury 05/0042 - dodávka XIO PS do Raiffeisenbank a. s. podle neplatné licenční smlouvy
ze dne 24. 6. 2004 (dále jen „dobropis“). Žalobkyně přitom nesplnila podmínky dané
ustanovením §42 odst. 1 písm. a) a odst. 4 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“). Zdanitelné plnění spočívající v opravě
základu daně a daně podle dobropisu nelze považovat za uskutečněné (původní zdanitelné plnění
bylo řádně uskutečněno). Není také rozhodné, zda bylo uskutečněno na základě platné či
neplatné licenční smlouvy. Pro věc je naopak podstatné to, že v daňovém řízení nebylo
prokázáno (což ani žalobkyně netvrdila), že nedošlo k vrácení dotyčného plnění, a že je původně
dodaný software stále užíván konečným spotřebitelem (jak ze strany odběratele, tak ze strany
banky nedošlo k jeho vrácení). Pokud tedy nebylo sporné plnění vráceno, nemohlo ani dojít
k opravě zdanitelného plnění, ani k uplatnění nároku na odpočet daně, resp. k naplnění
podmínek pro uplatnění odpočtu daně z dobropisu. Městský soud rovněž neshledal, že by
žalobou napadené rozhodnutí finančního ředitelství trpělo vytýkanými vadami, či vadami, k nimž
by musel správní soud přihlížet z úřední povinnosti (např. vytýkanými vadami při výslechu
svědka Š., zmanipulovaným jednáním, apod.). Ve vztahu k vyčíslené odměně za zastupování
žalobkyně, přiznané ustanovenému zástupci Mgr. Jiřímu Prokopovi (výrok IV.) městský soud
uvedl, že se jedná o odměnu za zastupování podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu),
která se sestává z 7 úkonů právní služby po 2100 Kč na jeden úkon (za převzetí věci včetně
porady s klientem dne 2. 12. 2010, za nahlížení do spisu dne 26. 11. 2010, za doplnění kasační
stížnosti ze dne 17. 12. 2010, za repliku k vyjádření žalovaného ze dne 7. 3. 2011, za vznesenou
námitku podjatosti ze dne 7. 3. 2011, za doplnění kasační stížnosti ze dne 22. 3. 2011 a za účast
u jednání), a ze 7 režijních paušálů á 300 Kč. Celkem tedy vyčíslil odměnu ustanovenému zástupci
za právní zastoupení žalobkyně částkou 16 800 Kč.
Proti výroku IV. citovaného rozsudku městského soudu podal ustanovený zástupce
- Mgr. Jiří Prokop, advokát jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) u Nejvyššího správního soudu
v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou opřel o důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a d) s. ř. s.
Stěžovatel především namítl, že je napadený výrok městského soudu věcně nesprávný
a proto nezákonný. Je tomu tak proto, že mu nebyla městským soudem přiznána odměna
za 6 úkonů právní služby, včetně k nim se vztahujících režijních paušálů, konkrétně pak za 5
úkonů - porad s klientem (ze dnů 2. 12. 2010, 17. 10. 2011, 9. 12. 2011, 3. 1. 2012 a 14. 1. 2012)
a za jeden úkon spočívající v účasti na jednání soudu dne 14. 1. 2012. Pokud jde o odměnu
za účast na jednání soudu zdůraznil, že podle ustanovení §11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu
se za jeden úkon právní služby považuje účast pří úkonu správního nebo jiného orgánu a účast
na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to za každé započaté 2 hodiny. Jelikož jednání
soudu přesáhlo 2 hodiny, je zřejmé, že je rozsudek v tomto směru nezákonný. Městský soud
pochybil i tím, že mu nedal možnost vyjádřit se k záměru přiznat mu odměnu pouze ve výši
16 800 Kč, což je v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Výrok IV.
napadeného rozsudku městského soudu je současně nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
Z tohoto výroku není patrno, jak se městský soud vypořádal se zaslaným výčtem úkonů
žalobkyni poskytnuté právní služby ze dne 17. 2. 2012 (označeným jako návrh na přiznání
odměny ustanoveného zástupce). Z uvedeného výroku není ani zřejmé, z jakých skutkových či
právních důvodů nepřiznal městský soud odměnu za zbývající úkony právní služby.
Žalované Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu ani správce daně se ke kasační
stížnosti ustanoveného zástupce žalobkyně nevyjádřili.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podanou kasační stížnost je třeba odmítnout
pro nepřípustnost.
Podle ust. §57 odst. 1 s. ř. s. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich
zástupců, soudní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady spojené
s dokazováním, odměna zástupce, jeho hotové výdaje a tlumočné.
Podle ust. §104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen
proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu.
Z obsahu spisu městského soudu vyplývá, že se stěžovatel (soudem ustanovený zástupce
žalobkyně) domáhá kasační stížností výhradně zrušení výroku IV. rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 14. 2. 2012, č. j. 10 Af 58/2011 - 305, kterým byla stěžovateli přiznána odměna
za zastupování žalobkyně ve výši 16 800 Kč, tedy v částce nižší, než kterou požadoval.
Otázkou přípustnosti kasační stížnosti, směřující výlučně do výroku o nákladech řízení,
se Nejvyšší správní soud zabýval již dříve. Naposledy tomu tak bylo v usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 - 64, který byl
publikován ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 2116/2010. V tomto
rozhodnutí rozšířený senát jednoznačně judikoval právní názor, že „Ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s.
se vztahuje pouze na kasační stížnost podanou výlučně proti výroku o nákladech řízení“. Jinými slovy
vyjádřeno, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vyložil ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s.,
podle něhož je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech
řízení, tak, že toto ustanovení soudního řádu správního nepřipouští kasační stížnost, je-li jejím
jediným důvodem napadení výroku soudu o nákladech řízení. Pokud by kasační stížnost byla
podána v takto jednoznačně (čisté) podobě, musela by být pro nepřípustnost odmítnuta, byť by
Nejvyšší správní soud seznal, že rozhodnutí krajského soudu (Městského soudu v Praze)
o nákladech řízení není správné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2004,
č. j. 4 Ans 1/2004 - 53, který je dostupný na www.nssoud.cz).
Tak tomu je i v nyní projednávané kasační stížnosti ustanoveného zástupce advokáta
Mgr. Jiřího Prokopa.
Stěžovatel svou kasační stížnost směřuje výhradně vůči výroku rozsudku městského
soudu o nákladech řízení – o odměně ustanoveného zástupce – za zastupování žalobkyně v řízení
před městským soudem. Kasační stížnost však nesměřuje (a ani nemůže) proti výroku o věci
samé, neboť zbylými výroky rozsudku městského soudu nejsou dotčena jeho subjektivní práva
jako ustanoveného zástupce žalobkyně.
Nejvyšší správní soud neshledal důvodu, aby se odchýlil od svého dřívějšího názoru, že je
kasační stížnost nepřípustná, směřuje-li jen do výroku rozhodnutí správního soudu o nákladech
řízení.
Nejvyšší správní soud proto z uvedeného důvodu usnesením odmítl kasační stížnost
stěžovatele proti napadenému výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2012,
č. j. 10 Af 58/2011 - 305, jako nepřípustnou [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., za použití ustanovení
§120 s. ř. s.], aniž by se jí zabýval meritorně.
Nad rámec uvedeného nutno poznamenat, že toto usnesení kasačního soudu neklade
překážku tomu, aby Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu
v mezích a rozsahu kasační stížnosti žalobkyně, doručené městskému soudu dne 27. 3. 2012,
včetně jejího doplnění ustanoveným advokátem, které bylo doručeno Nejvyššímu správnímu
soudu dne 26. 4. 2012.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., za použití ustanovení
§120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2012
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu