ECLI:CZ:NSS:2012:7.APS.4.2012:11
sp. zn. 7 Aps 4/2012 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: předseda Krajského soudu v Českých Budějovicích, se sídlem Zátkovo
nábřeží 2, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 24. 2. 2012, č. j. 10 Na 972/2011 - 10,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 24. 2. 2012,
č. j. 10 Na 972/2011 - 10, zamítl žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o osvobození od soudních
poplatků za řízení o žalobě, když dospěl k závěru, že stěžovatel nesplňuje podmínky
pro osvobození od soudního poplatku.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížností, v níž namítal,
že krajský soud uvažuje o žalobě jako o stížnosti a zároveň jako o sporu. Na č.l. 7 soudního spisu
krajský soud právní věc označil jako nejasné podání, nicméně neprovedl úkony podle ust. §37
správního řádu. Navíc uvádí stěžovatele v omyl, že návrh na zahájení říze ní má datum 15. 9. Dále
stěžovatel namítal, že mu byla zaslána stará verze formuláře, a to navíc bez odůvodnění. Krajský
soud nezdůvodnil opodstatněnost jeho zaslání a nevysvětlil, které rozhodné skutečnosti nejsou
patrné ze žádosti o osvobození a že formulář není jediným způsobem doložení majetkových
poměrů. Zdůvodněním postupu krajského soudu přitom nemůže být to, že stěžovateli nic
nebránilo formulář vyplnit a přiložit příslušné přílohy. Stěžovatel poukázal na to, že nežádal
o osvobození zcela, proto opačná implicitní úvaha krajského soudu je nesmyslná. Se sporem
nesouvisí ani „usnesení rozšířeného senátu“ sp. zn. 1 As 23/09-95, jak se domnívá krajský soud.
Ten také nesprávně dovozuje, že by stěžovatel mohl mít majetek, odmítá pochopit, co to je být
invalidní a vnucuje stěžovateli, že je povinen prokázat každičkou okolnost. Krajský soud zastává
výklad, že o nemožnosti „ukrást či si půjčit v bance na soudní poplatek“ někdo vydává osvědčení.
Vybírá judikáty, které se mu hodí a ignoruje listiny pravidelně ukládané stěžovatelem u správce
soudních poplatků. Stěžovatel rovněž namítal, že krajský soud žádné skutečnosti vyhledávat
nemusel, neboť všechny je zahrnuje již prohlášení v podání ze dne 24. 1. 2012 a listiny uložené
u správy soudu. Krajský soud ani dodatečně nenapravil kriminální jednání soudních osob
a nepochopitelně uvažuje, že snad žalovaný vyřizuje žaloby, resp. že stížnosti projednává okresní
soud. Úvahy krajského soudu, že ochrana před kriminálními úkony soudu je sporem vyvolaným
stěžovatelovým zájmem o veřejné záležitosti, je diskriminační a manipulativní. Napadené
usnesení je ukázkou maření úkolu veřejného činitele. Ž ádné ustanovení s. ř. s. nezná výluku
aktivní legitimace v podobě záležitosti netýkající se „životní sféry“ . Krajský soud ignoruje
i metodické pokyny, protože do rejstříku Na se nezařazují žaloby na ochranu před nečinnosti .
Napadené usnesení je v rozporu s ust. §37 odst. 3 s. ř. s., neobsahuje závěry o zjevné
bezúspěšnosti žaloby a stěžovateli není nijak zdůvodněno, v čem je předmětná žaloba šikanózní
či kverulační. Závěr krajského soudu je spíše připomínkou zákonodárci. Užíváním spojení „mimo
jiné“ vnucuje krajský soud stěžovateli, aby si sám vyhledal, proč se mu nepřiznává osvobození.
I ohledně opravného prostředku uvádí v omyl. Odvolání ani kasační stížnost proti usnesení
o negativním upravení vedení řízení není přípustná. Konečně stěžovatel namítal i podjatost
krajského soudu, který navzdory této skutečnosti činí dodnes úkony ve věci. Ze všech uvedených
důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc přikázal
jinému krajskému soudu.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti, protože je zde
zjevně absentují dvě podmínky řízení. Především nebyl zaplacen soudní poplatek za řízení
o kasační stížnosti a stěžovatel není zastoupen advokátem. Podle konstantní judikatury však
„v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození
od soudních poplatků není třeba trvat na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném
zastoupení advokátem.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007,
č. j. 1 Afs 65/2007 – 37). Trvání na splnění těchto podmínek by, vzhledem ke specifické povaze
napadeného usnesení, vedlo k popření cíle, jejž účastník podáním žádosti sledoval, a k popření
vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být přezkoumán závěr, zda účastník měl
být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv. Kasační stížnost je proto nutno posoudit jako
přípustnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu
s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, kte ré uplatnil stěžovatel,
přičemž neshledal vadu uvedenou v odstavci 4 citovaného ustanovení, k níž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkami vztahujícími se k posouzení žádosti
o osvobození od soudních poplatků. Osvobození od soudních poplatků je institut, jehož účelem je
ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem
poplatkové povinnosti.
Podle ust. §36 odst. 3 s. ř. s., ve znění účinném v době rozhodování krajského soudu ,
účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením př edsedy
senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků
lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
Podle citovaného ustanovení je nezbytné, aby účastník o osvobození od soudních poplatků
požádal a doložil, že nemá dostatečné prostředky k tomu, aby soudní poplatek zaplatil. Požádá-li
účastník o osvobození od soudních poplatků, postupuje soud zpravidla tak, že je účastníkovi zaslán
formulář s tím, aby byl ve stanovené lhůtě vyplněn a s při pojenými příslušnými potvrzeními soudu
vrácen. Na základě takto zjištěných skutečností předseda senátu o žádosti rozhodne. Toto však není
jediný možný způsob, jak může účastník prokázat, že nemá dostatečné prostředky. Účastník může
nedostatek prostředků pro vedení soudního řízení prokázat i jinak, ale vždy tak, aby soud měl
k dispozici všechny relevantní údaje o jeho osobních a majetkových poměrech. V této souvislosti je
třeba zdůraznit, že účastník má jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Pokud chce tedy být
se svou žádostí o osvobození od soudních poplatků úspěšný, musí jednak uvést, v čem spočívá
nedostatek prostředků, který mu neumožňuje zaplatit soudní poplatek, a jednak musí své tvrzení
doložit. Podle platné právní úpravy institutu osvobození od soudních poplatků nemá soud povinnost,
aby za účastníka vyhledával skutečnosti, kterými by byl nedostatek prostředků k zaplacení soudního
poplatku doložen. Doložením nedostatku prostředků žadatelem o osvobození od soudních poplatků
se zabýval Nejvyšší správní soud např. v usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50,
publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
V dané věci stěžovatel tvrdil, že mu byl odepřen přístup k informaci přesto, že to nebylo
nezbytné, neboť podle jeho názoru požadovaná informace (která vysoká škola udělila titul
JUDr. asistentovi předsedy správního senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích)
nepředstavuje osobní údaj. Rovněž namítal, že mu bylo odepřeno právo na účinný opravný
prostředek. Protože požádal o osvobození od soudního poplatku a k žádosti připojil prohlášení
obsahující tvrzení o nedostatku prostředků k jeho zaplacení, krajský soud mu za účelem zjištění
majetkových a výdělkových poměrů zaslal formulář vzor 060 o. s. ř. (dále jen „formulář“),
který však stěžovatel ve stanovené lhůtě vyplněný nezaslal zpět.
Stěžovatel v čestném prohlášení připojeném k žádosti o osvobození od soudního poplatku
uvedl, že je příjemcem státních příspěvků, že výše jeho zdanitelných příjmů se rovná nule, stejně tak
výše nezdanitelných příjmů a důvodem pro nevykonávání výdělečné činnosti je jeho plná invalidita.
Stěžovatel současně odkázal na listiny uložené u krajského soudu ve spisu Spr 272/09 a přiložil kopii
poštovní poukázky Města Poličky ze dne 16. 11. 2011 na částku 6.026 Kč s označením sociální dávky.
V soudním spise je pokyn k zaslání tiskopisu formuláře č. 060 o. s. ř. stěžovateli, nicméně neobsahuje
přípis, který by byl s tímto tiskopisem zaslán, ani usnesení, jímž by byl stěžovatel vyzván,
aby krajskému soudu zaslal vyplněný formulář. Není tedy zřejmé, zda bylo stěžovateli sděleno,
které skutečnosti je nutno doložit nad rámec jeho žádosti a proč, a ani zda byl poučen,
že při nevyhovění této výzvě bude jeho žádost zamítnuta. Pokud by bez dalšího krajský soud
stěžovatelovu žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl z důvodu, že mu nebyl doručen
vyplněný formulář, bylo by napadené usnesení nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu
ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podané čestné prohlášení totiž ve spojení s listinami, na něž
stěžovatel odkázal, mohlo být způsobilé krajskému soudu poskytnout shodné množství informací
jako vyplněný formulář (viz obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012,
č. j. 1 Aps 2/2012 – 11, dostupný na www.nssoud.cz).
Z odůvodnění napadeného usnesení však vyplývá, že žádost o osvobození od soudních
poplatků byla zamítnuta z důvodu, že stěžovatel neprokázal splnění podmínek pro osvobození,
nikoliv proto, že nevyplnil zaslaný formulář a krajský soud tak nemohl posoudit, zda jsou u něj
podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Krajský soud akceptoval tvrzení stěžovatele o jeho
nemajetnosti, když zohlednil informace z jiných jím vedených sporů, především informace o jeho
invaliditě. Se stěžovatelem lze souhlasit, že mu krajský soud nesprávně zaslal formulář k prokázání
majetkových poměrů bez odůvodnění, tedy že mu nesdělil, které skutečnosti nejsou patrné z jeho
žádosti o osvobození od soudních poplatků. Toto pochybení však nemělo vliv na zákonnost
napadeného usnesení, podobně jako chybné, nebo přinejmenším předčasné, úvahy krajského
soudu, že stěžovatel neunesl své důkazní břemeno. Je tomu tak proto, že krajský soud akceptoval jeho
tvrzení o neuspokojivých majetkových poměrech a dospěl k závěru, že přes tyto skutečnosti existují
zvláštní okolnosti pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků.
Co se týče otázky, zda se v případě stěžovatele jedná o výjimečnou situaci, kdy jsou
pro osvobození od soudních poplatků zvlášť závažné důvody, je Nejvyššímu správnímu soudu
z jeho činnosti známo, že o podobných návrzích stěžovatele bylo zdejším soudem rozhodováno
již v desítkách případů. I v tomto směru je proto třeba vycházet z konstantní judikatury
(viz např. rozsudek ze dne 26. 7. 2011, č. j. 2 As 78/2011 - 27, in: www.nssoud.cz), podle
níž „dochází-li ze strany účastníka řízení ke zne užívání institutu osvobození od soudních poplatků, není možné
mu tuto výhodu přiznat (...). Na druhou stranu je však třeba zdůraznit, že každou žádost o osvobození
od soudních poplatků je nutné s ohledem na okolnosti konkrétního případu pečlivě posoudit s tím, že rozhodnutí
o nepřiznání osvobození od soudních poplatků z důvodu zneužití tohoto dobrodiní ze strany účastníka řízení musí
být řádně odůvodněno.“ Je proto třeba posoudit, zda krajský soud dostatečně odůvodnil
a konkretizoval, v čem spatřuje zneužívání institutu osvobození od soudních poplatků
stěžovatelem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu krajský soud této své povinnosti dostál,
když uvedl konkrétní důvody, pro které ne vyhověl žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Vedle počtu vedených sporů, což by samo o sobě nemohlo ještě svědčit o samoúčelnosti
stěžovatelových podání, krajský soud poukázal na povahu vedeného sporu (žádost o poskytnutí
informací), přičemž velké množství dalších soudních sporů vedených stěžovatelem je podobného
charakteru. Jedná se o spory vyvolané stěžovatelovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování
veřejných institucí. Podle krajského soudu nemá institut osvobození od soudních poplatků
umožňovat nemajetným osobám vést bezplatně spory podle své libosti. Nejvyšší správní soud
se s tímto závěrem ztotožňuje. Předmětný spor, stejně jako velké množství obdobných sporů
vedených stěžovatelem, nemá vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry. Netýká se jeho
majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí. Takový spor má stěžovatel plné
právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit, a musí v nich mít možnost
účinně hájit svá práva. Není však důvod, aby náklady na vedení takových sporů, které je zásadně
povinen hradit každý žalobce, za stěžovatele pravidelně nesl stát formou osvobozování
od soudních poplatků (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 101/2011 - 66, dostupné na www.nssoud.cz).
Krajský soud plně respektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu
založenou na tom, že ve výjimečných případech lze odůvodnit neosvobození od soudního
poplatku zneužitím tohoto institutu, a to za podmínky, že toto odůvodnění bude dostatečně
konkrétní a přesvědčivé. Úvahy krajského soudu nepovažuje Nejvyšší správní soud
za diskriminační či manipulativní. V odůvodnění napadeného usnesení se srozumitelně podává,
jaké okolnosti brání přiznání osvobození od soudních poplatků stěžovateli. Má-li soud zvážit
všechny okolnosti při posuzování splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, musí
přezkoumatelným způsobem zdůvodnit výjimečnost daného případu a existenci zvláště
závažných důvodů, případně jejich absenci. Je tedy oprávněn například zohlednit i skutečnost,
zda se daná věc týká životní sféry žalobce. V napadeném usnesení není ani obsažen závěr,
že nemajetným lidem je zapovězena možnost dosáhnout osvobození od soudních poplatků, jak
tvrdí stěžovatel.
K dalším námitkám stěžovatele lze souhrnně konstatovat, že nejsou způsob ilé zpochybnit
věcnou správnost a zákonnost napadeného usnesení, např. řazení do soudního rejstříku, případně
je smysl rozporovaných částí odůvodnění zřejmý z jiných jeho částí, zejména důvody nepřiznání
osvobození od soudních poplatků. Z výzvy krajského soudu je navíc zřejmé, že krajský soud
posoudil podání stěžovatele jako žalobu. Ze spisu nevyplývá, že by stěžovatel dříve než v kasační
stížnosti namítal podjatost krajského soudu, a ani v kasační stížnosti tuto námitku nijak
nespecifikoval. Nedůvodná je rovněž námitka, že krajský soud nesprávně poučil stěžovatele
o možnosti podat kasační stížnost proti usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních
poplatků. Nekoresponduje totiž s ustálenou judikaturou, podle níž rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků není rozhodnutím, jímž
se pouze upravuje vedení řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 – 47,
publ. pod č. 108/2004 Sb. NSS, www.nssoud.cz) , a kasační stížnost proti němu
je proto přípustná. Ostatně stěžovatel proti tomuto usnesení podal nyní projednávanou kasační
stížnost.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, zamítl
ji podle ust. §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek
vyplývajících z ust. §109 odst. 2 věta první s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalovanému žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu