ECLI:CZ:NSS:2012:7.AS.121.2011:58
sp. zn. 7 As 121/2011 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Česká
televize, se sídlem Kavčí hory 1, Praha 4, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní
vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2011, č. j. 8 A 61/2011 – 31,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2011, č. j. 8 A 61/2011 – 31,
se ve výrocích II. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 5. 2011, č. j. 8 A 61/2011 – 31 zamítl žalobu,
kterou se Česká televize (dále jen „ČT“) domáhala zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové
a televizní vysílání (dále jen „stěžovatelka“) ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. 2010/1153/LOJ/ČES,
jímž byla ČT uložena pokuta ve výši 300.000 Kč za porušení čl. IV bodu 12 zákona
č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského
analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, ve spojení se zákonem
č. 231/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysílání“). Porušení zákona
se měla ČT dopustit tím, že dne 30. 9. 2010 na programu ČT 4 Sport překročila denní limit
reklamy o 43 sekund, neboť v 7 reklamních blocích odvysílala 475 sekund reklamy. Současně
městský soud rozhodl o snížení uložené na 1.000 Kč. V odůvodnění rozsudku městský soud
uvedl, že shledal nedůvodnými žalobní námitky, že nebyly dány předpoklady k uložení sankce
s ohledem na upozornění na porušení ust. §50 odst. 1 zákona o vysílání, že nebylo prokázáno
překročení denního limitu reklamy, že ČT nebyla dostatečně seznámena s podklady rozhodnutí
a že napadené rozhodnutí je nesrozumitelné. K návrhu ČT na moderaci uložené pokuty městský
soud ocitoval ust. §60 odst. 1 písm. l) zákona o vysílání a uvedl, že se stěžovatelka řádně
vypořádala se všemi kritérii stanovenými pro uložení pokuty zákonem, nicméně s přihlédnutím
k jiným rozhodnutím stěžovatelky není pokuta ve výši 300.000 Kč úměrná, a proto ji snížil
na 1.000 Kč.
Proti výroku II. napadeného rozsudku, jímž městský soud rozhodl o snížení uložené
pokuty, podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spatřovala stěžovatelka v tom,
že městský soud snížil pokutu pod dolní hranici 5.000 Kč stanovenou v ust. §60 odst. 1 písm. l)
zákona o vysílání. V této souvislosti poukázala na ust. §58 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb.,
trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), které upravuje
možnost snížit trest pod dolní sazbu stanovenou zákonem. Podle názoru stěžovatelky však není
v dané věci analogická aplikace citovaného ustanovení relevantní. Je-li dolní hranice pokuty
5.000 Kč, nelze důvodně očekávat, že by její prolomení bylo natolik významné, aby byl dosažen
cíl zamýšlený v ust. §58 odst. 1 trestního zákoníku. Rovněž další podmínky citovaného
ustanovení nejsou splněny. Zejména co se týče poměrů pachatele, jeho nápravy a okolností
případu. Dále stěžovatelka zdůraznila, že došlo k ignorování její dosavadní praxe, ačkoliv tato
praxe byla zmíněna v předmětném správním rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost napadeného
rozsudku stěžovatelka spatřuje v tom, že městský soud výrok o snížení uložené pokuty v podstatě
neodůvodnil. Poukázala na to, že při takto významném překročení denního limitu reklamy ukládá
pokuty v řádu statisíců, nikoliv jednotek tisíc. Dále s odkazem na odůvodnění svého rozhodnutí
uvedla, že v něm zcela zřetelně vyjádřila své pohnutí v situaci, kdy k porušování předmětného
ustanovení dochází. Podle stěžovatelky se městský soud nijak nevypořádal s důvody, pro něž by
bylo možné takto razantně snížit uloženou pokutu. Pokud městský soud odkazoval na dosavadní
praxi stěžovatelky, měl jmenovitě uvést, o které její rozhodnutí opřel svou argumentaci,
obzvláště, pokud stěžovatelka uvedla údaje o předchozí pokutě. Odkaz na jiná rozhodnutí je
v daném případě zcela nemístný také proto, že stěžovatelka vzhledem k zákonnému rozpětí
pro výši pokuty nemůže uložit pokutu nižší než 5.000 Kč. Z uvedených důvodů stěžovatelka
považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný a nezákonný, a proto navrhla jeho zrušení
a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.
ČT ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že ačkoliv městský soud odůvodnil snížení
pokuty pod zákonem stanovenou hranici spoře, nemá to za následek nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku. Pro případ, že Nejvyšší správní soud uzná kasační stížnost
za odůvodněnou, vyslovila ČT domněnku, že městský soud se nevypořádal se žalobními
námitkami a nepřezkoumal ani předchozí upozornění na porušení zákona. Proto ČT navrhla
zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti,
a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Přezkoumává-li soud rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může,
nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle ust. §78 odst. 1 s. ř. s., ale trest byl uložen
ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li
takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud
případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup
žalobce v žalobě (§78 odst. 2 s. ř. s.).
Citované ustanovení upravuje moderační oprávnění správního soudu, přičemž jeho
aplikace je podmíněna návrhem žalobce a dále tím, že nejsou dány důvody pro zrušení
napadeného správního rozhodnutí. Oba tyto předpoklady byly v dané věci splněny. Dalším
předpokladem pro moderaci stanoveným v ust. §78 odst. 2 s. ř. s. je, že uložený trest je zjevně
nepřiměřený. Otázkou, zda byla v daném případě uložená pokuta zjevně nepřiměřená se městský
soud nezabýval, resp. to z odůvodnění jeho rozsudku není zřejmé. Neuvedl totiž, proč je pokuta
uložená stěžovatelkou zjevně nepřiměřená, a dokonce neuvedl ani to, že pokutu za zjevně
nepřiměřenou považuje. Pouze v odůvodnění stroze konstatoval, že pokuta ve výši 300.000 Kč
není vzhledem k jiným rozhodnutím stěžovatelky úměrná. Rovněž zcela opomenul uvést,
na základě jakých kritérií dospěl k jím stanovené výši pokuty. Takové odůvodnění výroku
o snížení uložené pokuty je naprosto nedostatečné, a proto nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srovnej rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 11. 2005, č. j. 1 As 30/2004 - 82, dostupný na www.nssoud.cz). Pokud tedy
stěžovatelka v kasační stížnosti namítala, že městský soud se nevypořádal s důvody pro snížení
uložené pokuty, je tato námitka důvodná.
Vzhledem k závěru o nepřezkoumatelnosti výroku o snížení uložené pokuty se Nejvyšší
správní soud nemohl zabývat stížní námitkou nesprávného snížení pokuty pod dolní hranici
zákonné sazby. Pouze lze v této souvislosti poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 6. 2008, č. j. 6 As 48/2007 - 58 (dostupný na www.nssoud.cz), ve kterém byl vysloven
závěr, že od uložení trestu může soud upustit pouze v mezích zákonem dovolených.
Argumentovala-li stěžovatelka v této souvislosti ust. §58 odst. 1 trestního zákoníku a jeho
případnou analogickou aplikací, je tato argumentace za daného stavu bezpředmětná,
když městský soud v napadeném rozsudku neuvedl žádné ustanovení, které při rozhodování
o snížení uložené pokuty pod dolní zákonnou hranici aplikoval.
K domněnce vyslovené ve vyjádření ČT ke kasační stížnosti považuje Nejvyšší správní
soud za nutné uvést, že v řízení o kasační stížnosti určuje rozsah přezkumu napadeného
rozhodnutí krajského (městského) soudu v souladu s dispoziční zásadou stěžovatel tím, jaké
důvody uvede v kasační stížnosti. ČT nic nebránilo podat proti napadenému rozsudku kasační
stížnost a pokud tak neučinila, je jakákoliv její argumentace poukazující na možné nedostatky
napadeného rozsudku naprosto irelevantní. Nejvyšší správní soud se proto nezabýval tvrzením
ČT, že se městský soud nevypořádal se žalobními námitkami a že opomenul otázku předchozího
upozornění na porušení zákona.
Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů podle ust. §110 odst. 1 věta první
před středníkem s. ř. s. zrušil výrok o snížení pokuty uložené stěžovatelkou a na něm závislý
výrok o náhradě nákladů řízení (§109 odst. 3 s. ř. s.) a věc vrátil městskému soudu k dalšímu
řízení, v němž je tento soud podle ust. §110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem vysloveným
v tomto rozsudku. O věci bylo rozhodnuto bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
podle něhož o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu