ECLI:CZ:NSS:2012:7.AS.127.2012:14
sp. zn. 7 As 127/2012 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: A. H.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2012, č. j. 6 Ca 316/2008
- 60.
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2012, č. j. 6 Ca 316/2008 - 60, zamítl
žalobu, jíž se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 18. 8. 2008, č. j. MV-49374-11/KM-2008, kterým bylo rozhodnuto ve věci jeho stížnosti
podle §16a odst. 6 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Na tento rozsudek reagoval stěžovatel podáním nazvaným „Nesouhlas s rozsudkem
ve věci 6 Ca 316/2008 - 60 ze dne 28. 2. 2012“, ve kterém namítal, že mu bylo soudkyní
Okresního soudu ve Vyškově Mgr. Zdeňkou Kalovou zabráněno účastnit se jednání ve věci,
neboť ve dnech 13. 2. až 28. 2. 2012 nezákonně pobýval ve vazbě.
Nejvyšší správní soud vyhodnotil toto podání v souladu s ust. §41 odst. 2 o. s. ř.
ve spojení s §64 s. ř. s. podle jeho obsahu jako kasační stížnost proti rozsudku ze dne 28. 2. 2012,
č. j. 6 Ca 316/2008 - 60, a nejprve se zabýval otázkou, zda tato kasační stížnost byla podána
v zákonné lhůtě, neboť pouze v takovém případě může být soudem meritorně projednána.
Podle ust. §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, přičemž zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Podle ust. §40 odst. 2 s. ř . s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není - li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 4
citovaného ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu,
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence
a nebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle obsahu soudního spisu byl napadený rozsudek stěžovateli doručován na adresu
jeho bydliště, ale protože nebyl zastižen, byla zásilka uložena v provozovně provozovatele
poštovních služeb a stěžovateli byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Vzhledem k tomu,
že si zásilku ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, nepřevzal, považuje
se posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující
orgán po marném uplynutí této lhůty vhodil zásilku do domovní schránky stěžovatele. Rozsudek
byl tedy postupem podle ust. §49 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s. doručen
stěžovateli dne 8. 6. 2012, tedy desátý den po 29. 5. 2012, kdy pro něho byla zásilka obsahující
tento rozsudek připravena k vyzvednutí.
Dnem, který v daném případě určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti, byl
pátek 8. 6. 2012 a posledním dnem lhůty tak byl pátek 22. 6. 2012.
Kasační stížnost podal stěžovatel v souladu s ust. §106 odst. 4 in fine s. ř. s. u městského
soudu prostřednictvím elektronické pošty se zaručeným elektronickým podpisem,
přičemž z identifikátoru elektronického podání vyplývá, že do emailové schránky městského
soudu byla zpráva obsahující kasační stížnost doručena dne 25. 6. 2012 v 15:46:42 hod.
V rozsudku ze dne 18. 7. 2006, č. j. 5 Afs 77/2005 – 67 (dostupný na www.nssoud.cz),
Nejvyšší správní soud vyslovil: „Protože se v případě elektronického podání nejedná o podání prostřednictvím
držitele poštovní licence, popřípadě jiné zvláštní licence, ani o případ předání podání orgánu, který má povinnost jej
doručit, je lhůta ve smyslu §40 odst. 4, věty prvé, s. ř. s. zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno
soudu.“ V rozsudku ze dne 11. 8. 2006, č. j. 8 Afs 82/2006 – 68, pak uvedl: „Podání musí být předáno
soudu, s výjimkami představovanými předáním držiteli poštovní licence, zvláštní poštovní licence nebo orgánu,
který má povinnost je doručit. Předáním soudu přitom nelze rozumět nic jiného než doručení soudu. Vzniknou-li
pochybnosti o doručení, postačuje v případě zmíněných výjimek prokázat předání k přepravě, zatímco v ostatních
případech je třeba zpravidla prokázat předání, tj. doručení, soudu.“ Odkázat lze také na usnesení
Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. III. ÚS 2361/08 (dostupné
na http://nalus.usoud.cz), podle kterého „[j]e evidentní, že žaloba stěžovatele ve formě elektronického
podání (neopatřeného zaručeným elektronickým podpisem) není úkonem učiněným prostřednictvím držitele poštovní
licence, popřípadě zvláštní poštovní licence ani předáním orgánu, který má povinnost je doručit, u něhož
pro zachování lhůty postačí předání k přepravě (srov. obdobně sp. zn. I. ÚS 250/05). Proto se uplatní coby
rozhodné, kdy žaloba došla soudu.“
Pro posouzení včasnosti kasační stížnosti je tedy rozhodné datum doručení elektronické
zprávy obsahující kasační stížnost do emailové schránky městského soudu.
Nejvyšší správní soud upozornil stěžovatele přípisem ze dne 7. 9. 2012, že jeho kasační
stížnost může být podaná opožděně a vyzval jej, aby se vyjádřil k důvodům, pro které podal
kasační stížnost až dne 25. 6. 2012. Stěžovatel na tuto výzvu reagoval sdělením, že „stížnost podal
až dne 25. 6. 2012 z důvodů zaneprázdnění, kdy neustále řeší další a další pronásledování státním aparátem
a tím dochází porušování mezinárodní úmluvy.“ Stěžovatel sice byl podle údajů z evidence vězňů,
které si soud opatřil, ve vazbě od 13. 2. 2012 od 11.10 h, ale dne 28. 2. 2012 byl v 17.10 h
propuštěn, ale napadený rozsudek mu byl na adresu bydliště doručován dne 29. 5. 2012, tedy
v době, kdy uplynuly již zhruba tři měsíce od propuštění z vazby. Ustanovení o lhůtě k podání
kasační stížnosti nezná jako důvod prominutí zmeškání lhůty potíže stěžovatele spočívající
v zaneprázdnění, ať již z jakýchkoli důvodů. Naopak, prominutí zmeškání této lhůty je
vyloučeno, ať již by byl důvod zmeškání jakýkoli (§106 odst. 2 věta třetí. s. ř. s.).
Protože kasační stížnost byla do emailové schránky městského soudu doručena
až dne 25. 6. 2012 a stěžovatel ani na výzvu soudu neuvedl žádné skutečnosti, které by svědčily,
že byla podána v zákonné lhůtě, tj. nejpozději dne 22. 6. 2012, Nejvyšší správní soud ze shora
uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně, a proto ji odmítl
podle ust. §46 odst. 1 písm. b) za použití ust. §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla - li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. října 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu