ECLI:CZ:NSS:2012:7.AS.15.2012:17
sp. zn. 7 As 15/2012 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: M. K., zastoupen
JUDr. Michalem Hráským, advokátem se sídlem Ostrovského 911/30, Praha 5,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,
se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2011, č. j. 6 A 134/2010 - 37, o návrhu žalobce
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá
zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2011, č. j. 6 A 134/2010 - 37,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 19. 5. 2010,
č. j. MV-16817-2/VS-2010, jímž byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 15. 1. 2010, č. j. OAM-36606-8/NC-2009, kterým mu bylo zrušeno povolení k trvalému
pobytu a stanovena lhůta k vycestování z území.
Současně s kasační stížností podal stěžovatel návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán
odkladný účinek. Návrh odůvodnil tak, že jeho manželka žije na území České republiky a on zde
má zajištěné trvalé zaměstnání. Chtěl by proto zůstat na území České republiky do doby,
než bude o kasační stížnosti rozhodnuto.
Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s veřejným zájmem.
Novelou soudního řádu správního č. 303/2011 Sb. s účinností od 1. 1. 2012 došlo
ke zmírnění podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě i kasační stížnosti. Již není
výslovně požadováno tvrzení a prokazování hrozby vzniku nenahraditelné újmy, nýbrž „pouze“
újmy, která bude nepoměrně větší oproti újmě, která může vzniknout jiným osobám přiznáním
odkladného účinku. Je tedy vyžadováno poměřování závažnosti újmy, která může vzniknout
žalobci či stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která může naopak vzniknout
jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Možná újma hrozící navrhovateli přitom musí být
nepoměrně vyšší a zároveň nesmí být přiznání odkladného účinku v rozporu s veřejným zájmem.
Vyžaduje se tedy zároveň poměřování hrozící újmy s mírou rozporu přiznání odkladného účinku
s veřejným zájmem. Odkladný účinek žaloby i kasační stížnosti tedy ani po novelizaci neztratil
charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy. Přiznáním odkladného
účinku je prolamována právní moc správního nebo soudního rozhodnutí, což je zákonem nadále
podmíněno splněním striktních (byť dle slovního vyjádření v ust. §73 odst. 2 s. ř. s.
již mírnějších) podmínek.
Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel. K tomu, aby soud mohl o návrhu
na přiznání odkladného účinku rozhodnout, musí stěžovatel konkretizovat, jakou újmu
by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních
okolností to vyvozuje.
Stěžovatel však v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neuvedl
dostatečně konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že mu skutečně hrozí újma,
která by odůvodňovala prolomení právní moci správního a soudního rozhodnutí. Okolnost,
že stěžovatel má v České republice manželku a zaměstnání, ještě neznamená, že mu
v bezprostředním důsledku rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu a stanovení lhůty
pro vycestování skutečně hrozí újma. Tuto újmu navíc stěžovatel dostatečně nekonkretizuje, a lze
tak pouze dovozovat, že za újmu snad považuje to, že mu budou, byť dočasně, znemožněny styk
s manželkou a práce ve stávajícím zaměstnání (které stěžovatel také neupřesňuje). Žalobou
napadené rozhodnutí však bez dalšího neznamená absolutní ztrátu možnosti pobytu na území
České republiky. Bylo jím rozhodnuto jen o zrušení trvalého pobytu, nikoli o správním vyhoštění.
Stěžovatel tak ztratil toliko silnější právo pobytu na území České republiky.
Stěžovatel tedy dostatečně nekonkretizoval a nedoložil, jaká újma mu hrozí a že se jedná
o újmu hrozící v důsledku žalobou napadeného rozhodnutí, resp. kasační stížností napadeného
rozsudku. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že se kasační stížnosti odkladný účinek
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2012
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu