ECLI:CZ:NSS:2012:7.AS.85.2012:18
sp. zn. 7 As 85/2012 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: M. H. E. A.,
zastoupený Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4,
proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 5. 4. 2012, č. j. 2 A 12/2012 – 14, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá
zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2012, č. j. 2 A 12/2012 – 14,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2012,
č. j. SPR-624/ČJ-2010-9CPR-V243, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí
Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie
ze dne 28. 11. 2011, č. j. KRPA-13635/ČJ-2011-000022, kterým bylo stěžovateli podle ust. §119
odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou mu
nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena na 1 rok.
Současně s kasační stížností podal stěžovatel návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán
odkladný účinek. Návrh odůvodnil tak, že nepřiznání odkladného účinku by mělo za následek
ukončení jeho pobytu na území České republiky, což by znamenalo nemožnost vyčkat posouzení
kasační stížnosti. Vycestování z České republiky by bylo nepřiměřeným zásahem do práv
stěžovatele a znamenalo by definitivní odloučení od bývalé partnerky, bratra a jeho rodiny.
Podle ust. §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s veřejným
zájmem.
Podle citovaného ustanovení soud při rozhodování o odkladném účinku poměřuje
závažnost újmy, která může vzniknout žalobci či stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku,
a újmy, která může naopak vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Možná újma
hrozící žalobci (stěžovateli) přitom musí být nepoměrně vyšší a zároveň nesmí být přiznání
odkladného účinku v rozporu s veřejným zájmem. Vyžaduje se tedy zároveň poměřování hrozící
újmy s mírou rozporu přiznání odkladného účinku s veřejným zájmem. Odkladný účinek žaloby
i kasační stížnosti má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy.
Přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc správního nebo soudního rozhodnutí,
což je zákonem podmíněno splněním stanovených podmínek.
Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel. K tomu, aby soud mohl o návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti rozhodnout, musí konkretizovat, jakou újmu
by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních
okolností to vyvozuje. Stěžovatel však v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
neuvedl dostatečně konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že mu skutečně
hrozí újma, která by odůvodňovala prolomení právní moci napadeného rozsudku. Okolnost,
že stěžovatel má v České republice bývalou partnerku a bratra s rodinou, ještě neznamená, že mu
v bezprostředním důsledku rozhodnutí o správním vyhoštění skutečně hrozí újma ve smyslu
ust. §73 odst. 2 s. ř. s. Pokud jde o partnerku, sám stěžovatel uvedl, že jde o partnerku bývalou,
a bratr stěžovatele a jeho rodina nepředstavuje natolik úzkou rodinnou vazbu, jako by tomu bylo
v případě jeho rodičů, manželky či dětí. Rovněž argument, že stěžovatel nebude moci vyčkat
posouzení kasační stížnosti, není opodstatněný, neboť pokud by dosáhl po meritorním
posouzení věci zrušení správního vyhoštění, bude mít možnost návratu do České republiky.
V případě stěžovatele nelze tedy dovodit, že mu hrozí újma a že se jedná o újmu
v důsledku napadeného rozsudku. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu