ECLI:CZ:NSS:2012:7.AS.88.2011:74
sp. zn. 7 As 88/2011 - 74
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobců: a) Z. K., b) O.
K., oba zastoupeni JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha
5 - Stodůlky, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 375/4,
Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 29. 4. 2011, č. j. 4 A 3/2011 - 44.
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se Ministerstvo zdravotnictví (dále jen
„stěžovatel“) domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2011,
č. j. 4 A 3/2011 - 44, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 23. 10. 2009,
č. j. 14984/09-1102-705050. Následně podal stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, který odůvodnil tím, že postup podle napadeného rozsudku by znamenal,
že by musel rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit a řízení ve věci zastavit. Tento postup
by byl v rozporu s veřejným zájmem na dodržení požadavků ochrany veřejného zdraví na úseku
prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění a zmařil by účel ve věci vedeného správního
řízení. Nerealizování uvedeného procesního postupu pak může vést k uplatnění procesní námitky
nečinnosti při realizaci pravomocného napadeného rozsudku. Uvedené důvody považuje
stěžovatel za rovnocenné důvodům upraveným v ust. §73 odst. 2 s. ř. s., přičemž přiznání
odkladného účinku se podle jeho názoru nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv
třetích osob ani není v rozporu s veřejným zájmem.
Podle ust. §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ust. §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle ust. §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle odst. 3 citovaného
ustanovení se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky
napadeného rozhodnutí.
Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
splnění zákonných předpokladů pro jeho přiznání uvedených v ust. §73 odst. 2 s. ř. s. Povinnost
tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel. Pokud jde o splnění zbývajícího zákonného
předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem, vychází
Nejvyšší správní soud z obsahu soudního a správního spisu, neboť zákon neukládá soudu
provádět dokazování týkající se splnění tohoto předpokladu a jeho zjišťování z úřední
povinnosti. K tomu, aby soud mohl o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout, musí
stěžovatel konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Přiznáním odkladného účinku
před rozhodnutím ve věci samé jsou prolamovány právní účinky pravomocného rozhodnutí,
na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem
zrušeno.
Při posuzování důvodnosti podaného návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je nutno poukázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, dostupné na www.nssoud.cz a publ.
pod č. 1255/2007 Sb. NSS, v němž bylo vysloveno, že zruší-li krajský soud správní rozhodnutí, je
správní orgán povinen pokračovat ve „znovuotevřeném“ řízení a řídit se závazným právním
názorem vyjádřeným v pravomocném zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu
bez ohledu na to, zda a kým je ve věci podána kasační stížnost. V tomto usnesení rozšířený senát
poukázal i na možné negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s tím, že správní orgán
bude pokračovat ve správním řízení v intencích zrušujícího rozsudku krajského (městského)
soudu dříve než bude rozhodnuto o kasační stížnosti podané proti tomuto rozsudku. K tomu
uvedl, že za situace, kdy by zrušující rozsudek byl Nejvyšším správním soudem byl zrušen,
krajský (městský) soud byl znovu přezkoumával napadené správní rozhodnutí v intencích podané
žaloby. Ten, vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem by mohl rozhodnout
opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového
rozhodnutí krajského (městského) soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného
dalšího správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná, či dokonce opačná,
správní rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského
(městského) soudu může být napadeno kasační stížností, stejně tak jako že druhé správní
rozhodnutí může být napadeno žalobou a následný rozsudek soudu také kasační stížností, jde
jistě o výsledek nežádoucí a procesními instituty příslušných správních procesních předpisů
obtížně řešitelný. Zamezit důsledkům zrušujícího rozhodnutí krajského soudu po dobu řízení
o kasační stížnosti lze podle rozšířeného senátu pouze přiznáním odkladného účinku.
Předpokladem však je podání návrhu na jeho přiznání stěžovatelem odůvodněného negativními
důsledky výkonu rozhodnutí krajského soudu, které Nejvyšší správní soud v každém konkrétním
případě posoudí ve vztahu k zákonným podmínkám. Tyto závěry byly sice vysloveny ve vztahu
k právní úpravě účinné do 31. 12. 2011, ale není důvody z nich nevycházet i za právní úpravy
účinné od 1. 1. 2012.
Rozhodnutí krajského (městského) soudu, jímž se napadené správní rozhodnutí ruší,
proti němuž byla podána kasační stížnost, má jiné důsledky pro žalobce, který se cítí být
rozhodnutím správního orgánu dotčen ve svých subjektivních právech, a jiné pro správní orgán,
který rozhodnutí v rámci výkonu jemu svěřené veřejné moci vydal. Jak již dříve Nejvyšší správní
soud ve své judikatuře vyslovil, soudy ve správním soudnictví poskytují primárně ochranu
subjektivním veřejným právům a institut odkladného účinku je koncipován především jako
dočasná procesní ochrana žalobce, tj. účastníka správního řízení, před okamžitým výkonem
pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li pro to splněny zákonem stanovené podmínky.
Situace, kdy bude možno dospět k závěru, že jsou dány důvody pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti na návrh správního orgánu, tak budou nepochybně představitelné v poněkud
omezenější míře, než jak je tomu u žalobce. S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení
před soudem nicméně nelze správnímu orgánu upřít právo, je-li stěžovatelem, podat v případě
jeho nesouhlasu s rozhodnutím krajského soudu návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
V dané věci Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nežádoucí stav, který v daném
případě reálně hrozí, tj. existence dvou rozdílných, příp. protichůdných, správních rozhodnutí, je
v rozporu s principem právní jistoty, a lze tedy dovodit, že tyto právní následky napadeného
rozsudku by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám. Přitom přiznání odkladného účinku nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. února 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu