ECLI:CZ:NSS:2012:8.AFS.40.2012:56
sp. zn. 8 Afs 40/2012 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Janem Passerem v právní věci
žalobce: HUSKY CZ s.r.o., se sídlem Huťská 2985/5, Praha 4, zastoupeného Mgr. Daliborem
Franzem, advokátem se sídlem Na Kozačce 1289/7, Praha 2, proti žalovanému: Úřad
pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 28. 1. 2011, čj. ÚOHS-R84/2009/HS-1260/2011/310/KPo, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2012,
čj. 62 Af 24/2011 - 159, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) rozhodnutím ze dne
11. 5. 2009, čj. ÚOHS-S076/2008/KD-5304/2009/820, uložil žalobci pokutu ve výši
2 316 000 Kč za porušení zákazu uvedeného v §3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona
č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“). Žalobce se správního
deliktu dopustil tím, že uzavřel a plnil zakázané dohody o přímém určení cen pro další prodej,
které mohly vést k narušení hospodářské soutěže na trhu velkoobchodní distribuce zboží
pro outdoorové vybavení. Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 28. 1. 2011,
čj. ÚOHS-R84/2009/HS-1260/2011/310/KPo zamítl podaný rozklad a potvrdil napadené
rozhodnutí.
[2] Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně
(dále jen „krajský soud“). Krajský soud rozsudkem ze dne 26. 4. 2012, čj. 62 Af 24/2011 – 159,
zamítl žalobu. Napadené rozhodnutí bylo přezkoumatelné, a žalovaný se nedopustil nezákonnosti
ani při hmotněprávním posouzení žalobcova jednání. Řízení před žalovaným nemělo vady,
jež by mohly vyvolat nezákonnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud neshledal žalobcovy
námitky důvodnými, a nezjistil žádnou skutečnost, jež by vyvolávala nutnost zrušit napadené
rozhodnutí.
[3] Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu včas podanou kasační
stížností, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
V odůvodnění své žádosti poukázal na to, že při činnosti, kterou vykonává, dochází sezónně
k poklesu tržeb a zvýšení výdajů. Pokuta, kterou mu uložil Úřad, pro něj znamená hrozbu vážné
a nenahraditelné újmy. V případě, že by vyčerpal svoje finanční prostředky na úhradu pokuty,
mohlo by dojít k situaci, kdy by nebyl schopen uhradit svoje závazky vůči dodavatelům. Ti by mu
pak nemuseli dodat zboží vůbec, anebo by mu nedodali dokumenty potřebné k proclení zboží.
To by vedlo k pokutám za skladování zboží v celním skladu nebo přístavu. Tyto situace mohou
způsobit platební neschopnost stěžovatele nebo vyústit v exekuční řízení proti němu. Stěžovatel
rovněž upozornil na celkovou negativní ekonomickou situaci v hospodářství.
[4] Žalovaný podal k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti rozsáhlé
vyjádření. Předně poukázal na to, že stěžovatel patrně nezaznamenal novelizaci §73 odst. 2 s. ř. s.
s účinností od 1. 1. 2012, a navrhl přiznání odkladného účinku dle právní úpravy účinné
do 31. 12. 2011. V odůvodnění návrhu totiž užíval pojmu „nenahraditelná újma“. Žalovaný
navrhl, aby Nejvyšší správní soud zamítl návrh na přiznání odkladného účinku jako nedůvodný.
Uvedl, že odkladný účinek neslouží k oddálení platby ani ke zpochybnění důvodnosti pokuty,
a přiznává se jen ojediněle. Přiznání odkladného účinku by však v tomto případě bylo v rozporu
s veřejným zájmem na ochraně hospodářské soutěže a se zájmem na potrestání delikventa. Pokud
jde o újmu, jež by měla vzniknout stěžovateli, stěžovatel nekonkretizoval objem očekávaných
dodávek zboží ani datum jejich splatnosti, čímž rezignoval v této části na svou důkazní
povinnost. Mimoto uvedl, že k újmě na jeho straně pouze může dojít, a nikoliv, že k ní dojde.
Stěžovatel tedy neprokázal existenci reálného nebezpečí vzniku újmy. Musel si být navíc vědom
rozhodnutí Úřadu o uložení pokuty z roku 2009, jež potvrdil i předseda Úřadu. Měl tedy dostatek
času na to, aby si vytvořil finanční rezervy. Stěžovatel navíc může k úhradě pokuty použít
prostředky ze základního kapitálu společnosti, který činí 12 000 000 Kč, nebo může výpadek
finančních prostředků pokrýt půjčkou anebo úvěrem. Pakliže stěžovatel argumentoval tíživou
ekonomickou situací v hospodářství, tím spíše se měl chovat v souladu se zákonem, protože
účelem trestu je zasáhnout sféru delikventa tak, aby byl odrazen od deliktního jednání. Žalovaný
uzavřel, že stěžovatel nesplnil podmínky pro přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti.
[5] Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[6] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen
„s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Možnost přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním
dvou objektivních podmínek: kasační stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[7] Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých se zrušujícím rozhodnutím
krajského soudu, nese v dané věci stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí jednak
dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční
zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti. Kasační soud není povolán k tomu,
aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
proto musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011 - 74).
[8] Uvedené požadavky stěžovatel v posuzovaném případě nenaplnil. V kasační stížnosti
požádal o přiznání odkladného účinku, přičemž pouze obecně poukázal na to, že při výkonu jeho
činnosti dochází sezónně k výkyvům v příjmech a výdajích, a úhrada pokuty by mohla vést
k nepříznivé situaci v jeho podnikání. V závěru odkázal na špatnou ekonomickou situaci
v hospodářství. Z uvedených skutečností a ani z důvodů kasační stížnosti však nelze
pro stěžovatele dovodit hrozbu nepoměrně větší újmy, než jaká může vzniknout přiznáním
odkladného účinku jiným osobám. Z tohoto důvodu není naplněna jedna ze dvou kumulativních
podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. a zdejší soud se proto již nezabýval druhou
podmínkou.
[9] S odkazem na shora uvedené důvody nepřiznal Nejvyšší správní soud kasační stížnosti
odkladný účinek. Nejvyšší správní soud uzavírá, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj nikterak
předjímat rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. září 2012
JUDr. Jan Passer
předseda senátu