ECLI:CZ:NSS:2012:8.AS.2.2012:55
sp. zn. 8 As 2/2012 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Ing. P. V., zastoupeného
Mgr. Annou Vlčkovou, advokátkou se sídlem Žižkova 2, Nový Jičín, proti žalovanému: Krajský
úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 3. 12. 2009, čj. MSK 182077/2009, o kasační stížnosti žalobce proti rozsu dku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2011, čj. 58 A 6/2010 - 89,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Ustanovené advokátce žalobce Mgr. Anně Vlčkové se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 2880 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 16. 9. 2009, čj. 49563/2009/IK, Městský úřad Kopřivnice, odbor
dopravy a silničního hospodářství, uznal žalobce vinným z přestupku proti bezpečnosti
a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle §22 odst. 1 písm. b) zákona
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce se měl dopustit tohoto
přestupku tím, že dne 21. 4. 2009 v 9:31 hodin v obci Kopřivnice řídil motorové vozidlo
bezprostředně po požití alkoholického nápoje, nebo v takové době po jeho požití, kdy ještě mohl
být pod jeho vlivem. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 12 000 Kč a zákaz činnosti spočívající
v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců.
2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 12. 2009, čj. MSK 182077/2009, zamítl odvolání
žalobce proti rozhodnutí městského úřadu.
II.1
3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
který rozsudkem ze dne 11. 6. 2010, čj. 58 A 6/2010 - 48, zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil
mu věc k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud pak ke kasační stížnosti žalovaného rozsudkem
ze dne 21. 9. 2010, čj. 8 As 59/2010 - 78, zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz).
II.2
4. Vázán právním názorem kasačního soudu, krajský soud zamítl žalobu rozsudkem ze dne
24. 11. 2011, čj. 58 A 6/2010 - 89.
5. Krajský soud zopakoval právní názor vyslovený v rozsudku čj. 8 As 59/2010 - 78
a odkázal na svůj původní zrušený rozsudek, kterým vypořádal žalobní námitky procesní povahy.
III.
6. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
7. Stěžovatel vytkl krajskému soudu, že bez výhrad přijal postup žalovaného a městského
úřadu, spočívající v procesně vadném zacházení s protokolem o lékařském vyšetření, tj. listinným
důkazem. Ani jeden ze správních orgánů neuvedl, zda se jedná o veřejnou nebo jinou listinu.
Veřejná listina prokazuje, že jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal, a pravdivost toho,
co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno. Pokud nejde o veřejnou listinu, pak vždy (i u napadeného
rozhodnutí) chybí odůvodnění, proč byla tato listina považována za zásadní důkaz.
Za této situace byl stěžovatel zkrácen na svých právech, protože nemohl tvrdit skutečnosti
a předkládat důkazy ve svůj prospěch, resp. bránit se protichůdným tvrzením. Vadné zacházení
s předmětným důkazem stěžovatel vytkl i krajskému soudu.
8. Další námitka stěžovatele směřovala proti použití Metodického pokynu Ministerstva
zdravotnictví, který v bodě 10 písm. e) stanovuje, že za pozitivní průkaz požití alkoholického
nápoje se považuje hladina alkoholu v krvi vyšší než 0,20 g/kg. Podle názoru stěžovatele by byl
tento pokyn použitelný pouze tehdy, pokud by se alkohol vyskytoval výhradně v alkoholických
nápojích. Podle odborné veřejnosti je však nepochybné, že takového množství alkoholu v krvi
lze dosáhnout i jiným způsobem než požitím alkoholického nápoje.
9. Pokud je některé pivo prohlášeno za nealkoholické a po jeho konzumaci je přesto řidiči
naměřena zvýšená hladina alkoholu v krvi, zcela chybí subjektivní stránka přestupku, tj. zavinění.
Městský úřad nevěnoval pozornost způsobu, jakým stěžovatel dosáhl zvýšené hladiny alkoholu
v krvi. Zároveň neprovedl žádné důkazy, které by tvrzení stěžovatele podporovaly či vyvracely,
a nemohl tudíž řádně posoudit subjektivní stránku přestupku.
10. Dále stěžovatel uvedl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nesrozumitelné,
protože krajský soud bez zřejmých důvodů nepřihlédl k té části lékařského posudku,
v níž vyšetřující lékař vyloučil, že by stěžovatel jevil známky konzumace alkoholu. Krajský soud
se jednoznačně postavil na stanovisko, že stěžovatel před jízdou požil alkoholický nápoj, pouze
na základě výsledků plynové chromatografie.
11. Rozsudek krajského soudu stěžovatel považoval za nepřezkoumatelný také proto,
že krajský soud pouze zopakoval právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu
a nevypořádal se se všemi žalobními námitkami. Stěžovatel tak nemohl podat kasační stížnost
v plném rozsahu. Proti původnímu rozsudku krajského soudu stěžovatel kasační stížnost
nepodal, protože mu bylo tímto rozhodnutím plně vyhověno.
12. Stěžovatel v rámci doplnění kasační stížnosti podal stížnost na průtahy v soudním řízení
a požádal o poskytnutí zadostiučinění za způsobenou újmu. Uvedl, že délka řízení znemožnila
možné potrestání rozhodujících správních orgánů.
13. Závěrem upozornil na neúčinnost soudního přezkumu rozhodnutí správních orgánů,
protože žaloba ve správním soudnictví nemá ze zákona odkladný účinek. V důsledku této úpravy
bylo stěžovateli řidičské oprávnění ve skutečnosti odebráno na dobu delší než jeden rok,
přestože krajský soud původně jeho žalobě vyhověl. Městský úřad stěžovateli řidičské oprávnění
nevrátil s odůvodněním, že rozsudek krajského soudu není pravomocný vzhledem k podané
kasační stížnosti žalovaného. Tento postup vykazoval podle názoru stěžovatele známky libovůle.
Stěžovateli vyhověl až žalovaný na základě odvolání.
14. Stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
tuto žádost zamítl usnesením ze dne 30. 5. 2012, čj. 8 As 2/2012 - 48.
IV.
15. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.1
16. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti,
protože v posuzované věci již dříve rozhodl rozsudkem čj. 8 As 59/2010 - 78, jímž ke kasační
stížnosti žalovaného zrušil původní rozsudek krajského soudu pro nezákonnost. Nyní kasační
stížnost podal druhý účastník řízení – žalobce.
17. Kasační stížnost není v zásadě přípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté,
kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem [§104 odst. 3 písm. a)
věta před středníkem s. ř. s.]. Základním smyslem této úpravy je, aby se Nejvyšší správní soud
nemusel opakovaně zabývat věcí, u které již jednou vyslovil svůj právní názor závazný pro nižší
soud a nižší soud se tímto právním názorem řídil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005,
sp. zn. IV. ÚS 136/05).
18. Samotný §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. obsahuje z uvedeného pravidla výjimku. Kasační
stížnost je přípustná, je-li namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku.
19. Přípustnost kasační stížnosti je tedy omezena ve vztahu k otázkám již dříve v téže věci
Nejvyšším správním soudem závazně posouzeným (blíže viz usnesení rozšířeného senátu ze dne
22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb. NSS ). Toto omezení odráží závaznost
právního názoru pro krajský soud v dalším řízení (§110 odst. 4 s. ř. s.), a tím, že vylučuje
možnost brojit proti němu kasačními námitkami, vylučuje i možnost Nejvyššího správního
soudu, aby sám svůj původní závazný právní názor k nové kasační stížnos ti v téže věci revidoval.
Zruší-li totiž Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, je vysloveným právním názorem
vázán nejen krajský soud, ale také Nejvyšší správní soud sám, rozhoduje -li za jinak nezměněných
poměrů v téže věci. Změny původně vysloveného právního názoru se senát, který o nové kasační
stížnosti rozhoduje, nemůže domoci ani předložením věci rozšířenému senátu postupem podle
§17 s. ř. s. (blíže viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 7. 2008, čj. 9 Afs 59/2007 - 56,
č. 1723/2008 Sb. NSS). Tím je zaručen požadavek legitimního očekávání a př edvídatelnosti
soudního rozhodování.
20. Podá-li kasační stížnost v téže věci druhý účastník řízení, je §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
aplikovatelný (a kasační stížnost nepřípustná) zejm. v případě, kdy tento účastník brojí
proti závěrům krajského soudu, které jsou výsledkem aplikace právního názoru Nejvyššího
správního soudu vyjádřeného v předchozím zrušujícím rozsudku (blíže viz např. rozsudky ze dne
25. 5. 2011, čj. 6 As 1/2011 - 139, ze dne 8. 6. 2011, čj. 6 As 4/2011 - 136, či ze dne 22. 9. 2011,
čj. 6 Ads 14/2011 - 241).
21. Judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu dovodila nad rámec
doslovného znění §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. další výjimky s ohledem na dodržení smyslu
a účelu rozhodování Nejvyššího správního soudu. Uvedené ustanovení nelze vztáhnout zejména
na případy, kdy Nejvyšší správní soud vytýká nižšímu správnímu soudu procesní pochybení
nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí.
Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného
přezkumu rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva (blíže viz usnesení rozšířeného senátu
čj. 1 As 79/2009 - 165). I tyto výjimky je nutno vnímat v kontextu citovanéh o ustanovení tak,
že námitky opakované kasační stížnosti se musí pohybovat v rámci již vysloveného právního
názoru či pokynu, tj. v mezích závěrů, které Nejvyšší správní soud v dané věci vyslovil,
nebo musí směřovat k právní otázce, která nemohla být řešena v první kasační stížnosti, zejména
pro vadný procesní postup nebo vadu obsahu rozhodnutí krajského soudu (viz tamtéž).
22. Opakovaná kasační stížnost je přípustná i v případě, kdy krajský soud doplnil po zrušení
svého původního rozsudku dokazování, i když nově zjištěné skutečnosti hodnotil v souladu
s názorem Nejvyššího správního soudu, vyjádřeným obecně a obiter dictum ve zrušujícím rozsudku
(blíže viz rozsudek ze dne 25. 5. 2009, čj. 8 As 25/2009 - 71, srov. také usnesení rozšířeného
senátu čj. 9 Afs 59/2007 - 56). Obdobně může být podstatně změněn i právní stav, a to změnou
či zrušením rozhodného právního předpisu, za situace bránící aplikaci původního předpisu;
podobně i deklarací protiústavnosti předpisu Ústavním soudem (blíže viz usnesení rozšířeného
senátu čj. 9 Afs 59/2007 - 56).
23. Podle rozšířeného senátu nelze odmítnout jako nepřípustnou ani opakovanou kasační
stížnost, je-li jejím argumentačním základem podstatná změna judikatury, a to na úrovni,
kterou by byl krajský soud i každý senát Nejvyššího sp rávního soudu povinen akceptovat
v novém rozhodnutí – například pokud by o rozhodné právní otázce uvážil jinak Ústavní soud,
Evropský soud pro lidská práva, Evropský soudní dvůr (blíže viz usnesení rozšířeného senátu
čj. 9 Afs 59/2007 - 56).
24. Lze shrnout, že přípustnost opětovné kasační stížnosti (včetně stížnosti podané druhým
účastníkem řízení) je omezena na důvody, které Nejvyšší správní soud v souladu se zákonným
omezením svého přezkumu dosud v téže věci neřešil.
25. Nejvyšší správní soud proto posoudil jednotlivé kasační námitky nejprve z hlediska výše
uvedených kritérií přípustnosti.
26. Stěžovatel vznesl v kasační stížnosti tyto okruhy námitek: (1) krajský soud přijal
nesprávný procesní postup správních orgánů, které neuvedly, zda je protokol o lékařském
vyšetření veřejnou listinou, (2) krajský soud chybně vycházel z Metodického pokynu Ministerstva
zdravotnictví, protože hladiny alkoholu v krvi 0,20 g/kg, která je v něm uvedena, lze dosáhnout
i jiným způsobem než požitím alkoholických nápojů, (3) správní orgány se nezabývaly dostatečně
otázkou zavinění a (4) neprovedly potřebné důkazy k prokázání viny či neviny stěžovatele,
(5) rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný, protože soud nepřihlédl k části protokolu
o lékařském vyšetření, podle níž stěžovatel nejevil známky požití alkoholického nápoje,
(6) nepřezkoumatelnost rozsudku způsobuje také nedostatečné odůvodnění, protože krajský soud
odkázal pouze na rozsudek kasačního soudu a na své předchozí rozhodnutí, a nevypořádal
tak všechny žalobní námitky.
27. První námitku stěžovatel vznesl poprvé až v kasační stížnosti, ačkoliv tak mohl učinit
již v řízení před krajským soudem. Řízení ve správním soudnictví je ovlád án dispoziční zásadou,
podle níž je pouze na žalobci, jaké žalobní námitky vznese a v jakém rozsahu vymezí vady
napadeného rozhodnutí (blíže viz např. rozsudek ze dne 27. 4. 2012, čj. 5 As 67/2011 - 96).
Soudní řád správní vyžaduje, aby již v žalobě byly uplatněny všechny důvody nezákonnosti
napadeného rozhodnutí nebo všechny vady řízení, které jeho vydání předcházelo
(§104 odst. 4 s. ř. s.). Krajský soud totiž musí dostat příležitost se řádně a v úplnosti se všemi
žalobními námitkami vypořádat. Pouze tehdy, jestliže stěžovatel nemohl důvody v řízení
před krajským soudem uplatnit, může o ně opřít kasační stížnost. Tak tomu v projednávaném
případě nebylo. Uvedená námitka je proto nepřípustná ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
28. Druhou až pátou námitku Nejvyšší správní soud vypořádal již ve svém předchozím
rozsudku čj. 8 As 59/2010 - 78, na jehož plné odůvodnění na tomto místě odkazuje. Uvedené
námitky jsou proto nepřípustné ve smyslu §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. a nevztahuje
se na ně žádná z výše uvedených výjimek. Stěžovatel nenamítl, že by se krajský soud neřídil
ve vztahu k těmto námitkám závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu,
ale polemizoval s názorem tohoto soudu. Jak ovšem bylo výše uvedeno, i Nejvyšší správní soud
je svým názorem vázán, zejména rozhoduje-li za jinak nezměněných poměrů v téže věci.
29. V šesté námitce stěžovatel vytkl kra jskému soudu nepřezkoumatelnost napadeného
rozsudku, kterou spatřoval v tom, že krajský soud pouze odkázal na zrušující rozsudek
Nejvyššího správního soudu a na své předchozí (Nejvyšším správním soudem zrušené)
rozhodnutí. Tuto námitku shledal zdejší soud přípustnou, protože nebyla a nemohla být
předmětem přezkumu k předchozí kasační stížnosti. V rozsahu této námitky je kasační stížnost
přípustná.
V.2
30. Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti ve výše vymezeném rozsahu
a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
31. Kasační stížnost není důvodná.
32. Nejvyšší správní soud neshledal rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelným
pro nedostatek důvodů. Pokud stěžovatel namítl, že krajský soud pouze citoval názory
Nejvyššího správního soudu, může se jednat o stylistickou neobratnost, která nezpůsobuje
nezákonnost rozhodnutí ve věci samé (srov. rozsudek 4. 3. 2009, čj. 6 As 44/2008 - 142).
Podstatné je, že se krajský soud řídil závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem. Není nutné po krajském soudu žádat, aby tento právní názor přeformuloval
svými vlastními slovy.
33. Napadený rozsudek není nepřezkoumatelný ani z důvodu, že krajský soud odkázal
při vypořádání procesních námitek pouze na své předchozí rozhodnutí v dané věci. Krajský soud
se řádně vypořádal s žalobními námitkami procesního charakteru již ve svém původním
rozhodnutí. Následný postup krajského soudu nebyl zcela vhodný, protože jeho rozhodnutí bylo
Nejvyšším správním soudem zrušeno. Toto pochybení však nebylo natolik zásadní, aby Nejvyšší
správní soud opět zrušil rozsudek krajského soudu. Původní rozsudek totiž nebyl zrušen
pro nezákonnost ve vypořádání předmětných námitek a lze konstatovat, že ve vztahu k těmto
námitkám rozsudek krajského soudu, třebaže jako celek zrušený, obstál. Původní rozhodnutí bylo
stěžovateli řádně doručeno a stěžovatel byl s odůvodněním a vypořádáním předmětných námitek
seznámen. Obdobně mu byl znám právní názor Nejvyššího správního soudu na vypořádání
těchto námitek. Za této situace by bylo zrušení rozsudku krajského soudu pro
nepřezkoumatelnost ryze formalistické.
V.3
34. V podání ze dne 27. 4. 2012 stěžovatel uplatnil stížnost na průtahy v soudním řízení.
Průtahy spatřoval nejen v celkové délce řízení, ale především v tom, že délka soudního řízení
znemožňuje potrestání správních orgánů, které rozhodovaly v dané věci.
35. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že pochybení správních orgánů neshledal
(viz zejm. rozsudek čj. 8 As 59/2010 - 78). Rozhodnutí žalovaného, kterým byl stěžovatel uznán
vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních
komunikacích podle §22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, bylo vydáno v souladu
se zákonem. Výtka stěžovatele k nemožnosti potrestat správní orgány je proto zcela nepřípadná.
36. Dále zdejší soud podotýká, že soudy v posuzované věci rozhodovaly ve zcela
přiměřených lhůtách. O žalobě podané stěžovatelem dne 8. 2. 2010 krajský soud rozhodl
rozsudkem ze dne 11. 6. 2010. Kasační stížnost žalovaného podaná dne 2. 7. 2010 byla
prostřednictvím krajského soudu doručena Nejvyššímu správnímu soudu dne 3. 9. 2010. Zdejší
soud o předmětné kasační stížnosti rozhodl rozsudkem ze dne 21. 9. 2010. Krajský soud rozhodl
v dalším řízení rozsudkem ze dne 24. 11. 2011. O nyní podané kasační stížnosti doručené
Nejvyššímu správnímu soudu dne 17. 1. 2012, rozhodl zdejší soud tímto rozsudkem. Za situace,
kdy soudy rozhodovaly v řádu měsíců a ve lhůtách nijak nepřekračujících standardní délku řízení,
nejeví se námitka průtahů v soudním řízení důvodná.
37. Stěžovatel upozornil také na neúčinnost soudního přezkumu, protože podání žaloby
nemá odkladný účinek. Tato obecná námitka stojí mimo rozsah přezkumu napadeného rozsudku.
Zdejší soud proto pouze v obecné rovině uvádí, že žalobce (příp. stěžovatel) má možnost
požádat o odkladný účinek žaloby (kasační stížnosti). V žádosti o odkladný účinek pak musí
dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a že přiznání odkladného účinku nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Na podporu svých tvrzení musí navrhnout provedení
patřičných důkazů. V této souvislosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne
30. 5. 2012, čj. 8 As 2/2012 - 48, jímž nepřiznal odkladný účinek kasační stížnosti stěžovatele,
protože stěžovatel nenavrhl žádné důkazy ani neuvedl konkrétní tvrzení na podporu své žádosti.
Tvrdil pouze, že žádá „o pozastavení účinnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 58 A6/2010
ze dne 24. listopadu 2011 do rozhodnutí “. Pokud stěžovatel nevyužil tohoto procesního prostředku
řádně, nemůže si stěžovat, že je nucen nést důsledky spojené s výkonem správního rozhodnutí.
VI.
38. Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek krajského soudu nezákonným,
proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
39. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly.
40. Stěžovateli byla ustanovena zástupkyní advokátka. V takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní so ud určil
odměnu advokátky částkou 2100 Kč za jeden úkon právní služby (podání doplnění kasační
stížnosti) a dále 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu v souladu s §7,
§9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem
tedy 2400 Kč. Tuto částku pak soud podle §57 odst. 2 s. ř. s. zvýšil o částku 480 Kč připadající
na náhradu daně z přidané hodnoty, kterou je ustanovená advokátka z odměny za zastupování
jako plátce povinna odvést. Částka v celkové výši 2880 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. srpna 2012
JUDr. Jan Passer
předseda senátu