ECLI:CZ:NSS:2012:8.AS.36.2012:31
sp. zn. 8 As 36/2012 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyně: D. T. L. A., zastoupené
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Václavské ná městí 21, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech cizinců , se sídlem náměstí Hrdinů
3, Praha 4, proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne
16. 6. 2010, čj. CPR -2955/ČJ-2010-9CPR-C241, ve věci kasační stížnosti ža lobkyně proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2011, čj. 3 A 86/2010 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem ,
zrušila rozhodnutím ze dne 21. 12. 2009, čj. CPUL -05732-6/CI-2009-044061, platnost povolení
k dlouhodobému pobytu žalobkyně na území České republiky za účelem podnikání dle
ustanovení §46 odst. 1 s odkazem na §37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákon ů (dále jen „zákon o pobytu“)
a stanovila jí lhůtu k vycestování z území České republiky. Žalobkyně podala proti tomuto
rozhodnutí odvolání. Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, odvolání
zamítla rozhodnutím ze dne 16. 6. 2010, čj. CPR -2955/ČJ-2010-9CPR-C241, protože bylo
podáno opožděně. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“). Městský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 19. 10. 2011,
čj. 3 A 86/2010 – 48.
[2] Rozhodnutí městského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) blanketní
kasační stížností. Zástupce stěžovatelky v ní pouze uvedl, že kasační stížnost odůvodní do deseti
dnů. Nejvyšší správní soud proto stěžovatelku vyzval k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě
jednoho měsíce usnesením ze dne 23. 3. 2012, čj. 8 As 36/2012 – 17, a to tak, že uvede, v jakém
rozsahu a z jakých důvodů kasační stížnost podává. Usnesení obsahovalo rovněž poučení,
že nebude-li kasační stížnost v uvedené lhůtě doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne podle
§37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. Usnesení bylo zástupci stěžovatelky doručeno dne
30. 3. 2012.
[3] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej
stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Podle §106 odst. 3 s. ř. s. nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím
podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým
byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost
na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost
stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
[4] Lhůta stanovená usnesením počala podle §40 odst. 1 s. ř. s. běžet dnem následujícím
po dni doručení. Usnesení bylo zástupci stěžovatelky doručeno dne 30. 3. 2012, lhůta tedy začala
plynout 31. 3. 2012. Lhůta určená podle měs íců končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím
posledního dne tohoto měsíce. Lhůta tedy uplynula v pondělí 30. 4. 2012.
[5] Právní zástupce stěžovatelky kasační stížnost doplnil až po marném uplynutí stanovené
lhůty. Učinil tak podáním předaným k poštovní přepravě dne 30. 5. 2012, které bylo městskému
soudu doručeno 31. 5. 2012. Ten jej postoupil Nejvyššímu správnímu soudu, který jej obdržel
4. 6. 2012. Doplnění kasační stížnosti bylo tedy podáno celý měsíc po marném uplynutí lhůty,
kterou Nejvyšší správní soud stěžovatelce stanovil pro doplnění kasační stížnosti.
[6] Nejvyšší správní soud se zabýval obdobnou procesní situací např. v usnesení ze dne
15. 2. 2008, čj. 5 Afs 124/2006 – 68. Mimo jiné konstatoval, že „pokud je však stěžovatel vyzván
k doplnění náležitostí kasační stížnosti postupem podle ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační
stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen v e lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení uvedené,
nebyla-li na včasnou žádost stěžovatele tato lhůta prodloužena soudem. Soudní řád správní tedy v řízení o kasační
stížnosti zakotvuje koncentraci řízení pouze pro případ, kdy je stěžovatel vyzván k doplněn í kasační stížnosti
postupem podle ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s.; soud již proto nemůže přihlížet ke stížnostním námitkám
uplatněným po uplynutí lhůty podle §106 odst. 3 s. ř. s.“ Nejvyšší správní soud neshledal v této věci
žádného důvodu odchýlit se od uvedeného právního názoru a v podrobnostech odkazuje
na odůvodnění citovaného usnesení, které lze nalézt na www.nssoud.cz. Zbývá doplnit,
že zástupce stěžovatelky nepožádal v průběhu stanovené jednoměsíční lhůty o její prodloužení
z vážných důvodů.
[7] Z uvedených důvodů se Nejvyšší správní soud nemohl věcně zabývat doplněním kasační
stížnosti, které stěžovatelka dala k poštovní přepravě dne 30. 5. 2012. Uzavřel, že kasační stížnost
z uvedených důvodů nadále postrádá základní náležitosti stanovené v §106 odst. 1 s. ř. s.
a pro tento nedostatek není možné v řízení o ní pokračovat. Proto kasační stížnost odmítl podle
§37 odst. 5 s. ř. s., za použití §120 s. ř. s. O nákladech řízení rozhodl v souladu s §60 odst. 3
a §120 s. ř. s., podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla- li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. srpna 2012
JUDr. Jan Passer
předseda senátu