ECLI:CZ:NSS:2012:8.AS.43.2011:56
sp. zn. 8 As 43/2011 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: M. S., zastoupeného
Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem se sídlem Tř. Svobody 2, Olomouc, proti žalované:
Univerzita Palackého v Olomouci, se sídlem Křížkovského 8, Olomouc, proti rozhodnutí
rektora žalované ze dne 31. 3. 2010, čj. 575/2010-R, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2011, čj. 22 A 48/2010 – 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Děkanka Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen „děkanka“)
rozhodnutím ze dne 11. 2. 2010, čj. 42/2010-KS, rozhodla o ukončení studia žalobce na této
fakultě ve studijním oboru „Učitelství praktického vyučování a odborného výcviku“, neboť
žalobce ani v mimořádném termínu úspěšně nevykonal zkoušku z předmětu „Obecná
psychologie“.
[2] Rektor Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen „rektor“) rozhodnutím ze dne
31. 3. 2010, čj. 575/2010-R, zamítl žádost žalobce přezkoumání rozhodnutí děkanky Pedagogické
fakulty a současně její rozhodnutí potvrdil.
II.
[3] Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí rektora, neboť jej považuje za nesprávné
a byl jím zkrácen na svých právech. Žalobce poukázal na to, že ačkoliv trpí Bechtěrevovou
chorobou a Marfanovým syndromem, což vyžaduje častou hospitalizaci a pobyt v lázních, snažil
se řádně plnit své studijní povinnosti. Dne 10. 2. 2010 mu rektor umožnil vykonat zkoušku
z předmětu „Obecná psychologie“, a to ve formě písemného testu v místnosti KPS č. 117
za přítomnosti doc. P., ale při jeho hodnocení nebyly dány rovné podmínky. Formu zkoušky ve
formě písemného testu totiž stanovila sama zkoušející a místnost, v níž zkoušku vykonával, je
místností, jež je obvykle využívána jako sklad nábytku. Žalobce namítl, že po ukončení zkoušky a
odevzdání písemného zpracování testu mu bylo okamžitě doc. P. sděleno, že nevyhověl, přestože
do testu jen letmo nahlédla. Dále žalobce namítl, že v průběhu zkoušky a popsaného slovního
hodnocení zkoušející nebyl nikdo další přítomen, ale v kopii jeho testu je závěrem dopsáno
„nevyhověl“ a vedle podpisu zkoušející je doplněn i podpis děkanky a dopsáno odůvodnění
hodnocení. Žalobce také namítl, že anonymně požádal některé další pedagogy o posouzení jeho
testu, pročež mu bylo sděleno, že podaná odpověď je dostatečná. Zkoušející mu mohla klást
doplňující otázky k prověření rozsahu jeho znalostí, čehož však nevyužila pro předpojatý přístup
k jeho osobě.
[4] Žalobce rovněž odmítl argument žalované, že rovné podmínky při skládání zkoušky
si měl zajistit sám podáním žádosti o hodnocení vedoucím akademickým pracovníkem. Předtím,
než se dostavil ke zkoušce, nevěděl, že bude zkoušen opět doc. P. Dále žalobce uvedl,
že zdravotní problémy, jež mu bránily ve vykonání zkoušky v řádném termínu, se vyskytly
v době, kterou nemohl ovlivnit, proto o stanovení zvláštního termínu zkoušky požádal
až v červnu 2009. V případě, že by věděl, že jeho zdravotní stav bude vylučovat možnost
úspěšného složení zkoušky v řádném termínu již během výuky v akademickém roce, podal
by takovou žádost s předstihem.
[5] Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 27. 1. 2011,
čj. 22 A 48/2010 - 25.
[6] V odůvodnění krajský soud nejprve upozornil, že v rozhodnutí žalované je jako druhá
zkoušející u předmětné zkoušky chybně uvedena děkanka, přestože ve skutečnosti druhou
zkoušející byla doc. P1. Tato zjevná nesprávnost však není vadou, která by mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí ve věci.
[7] Krajský soud nesouhlasí, že žalobci byla neoprávněně odepřena možnost zkoušku splnit
a dále studovat. Studium vysoké školy vyžaduje po studentovi odpovědnost za správu vlastních
záležitostí, což plyne z čl. 7 odst. 1 a 2 studijního a zkušebního řádu Univerzity Palackého
v Olomouci (dále jen „studijní a zkušební řád“). Je tedy věcí studenta, aby si své studium (v rámci
stanovených podmínek) zorganizoval tak, aby i s ohledem na objektivní nebo subjektivní
okolnosti (např. zdravotní stav) splnil ve stanoveném termínu své studijní povinnosti.
[8] V posuzované věci bylo prokázáno, že žalobce v prvém ročníku svého studia nevyhověl
v řádném termínu u postupové zkoušky z předmětu „Obecná psychologie“. Žádného z řádně
vypsaných termínů v následujícím akademickém roce se nezúčastnil. Aniž by krajský soud
zlehčoval závažnost zdravotního postižení žalobce, konstatoval, že zjevně nemělo vliv (to ostatně
netvrdí ani žalobce) na jeho schopnost a možnost si zorganizovat své studijní povinnosti.
Žalobce si měl být vědom omezení plynoucích ze svého zdravotního postižení (např. objektivní
nemožnost složit některou ze zkoušek v termínu). Studijní a zkušební řád přitom s objektivními
překážkami počítá, a to v čl. 7 odst. 2 poslední věta, ale také např. v čl. 7 odst. 9, 18 odst. 1, 23
odst. 1 nebo v čl. 41.
[9] Krajský soud se neztotožnil ani s názorem žalobce, že nesplnění požadavků plynoucích
ze studijního programu do konce akademického roku 2008/2009 zavinila výlučně doc. P.
Jmenovaná postupovala řádně dle čl. 13 odst. 9 studijního a zkušebního řádu, neboť určila
termíny pro konání zkoušky v dostatečném počtu a časovém předstihu. Žalobce požádal
o vypsání termínu zkoušky dne 29. 6. 2009, tj. až v době, kdy, jak je obecně známo, výuka
na vysokých školách končí. Možnost vykonání této zkoušky měl žalobce již dříve v několika
termínech. Současně, pokud jeho zdravotní stav neumožňoval složení zkoušky v daných
termínech, mohl nejméně od 14. 12. 2007, kdy zkoušku v prvním řádném termínu nesložil,
s ohledem na svůj zdravotní stav žádat o individuální přístup v rámci některé z možností
nabízených studijním a zkušebním řádem, což však neučinil (ani tak v podané žalobě netvrdí).
V podání takové písemné žádosti nebránil ani pobyt žalobce v lázních od 12. 1. 2009
do 9. 2. 2009, a to s ohledem na dobu tohoto pobytu. Z lékařské zprávy z 9. 2. 2009 neplyne,
že by žalobce byl v této době jakkoliv omezen v možnosti písemného projevu. V této souvislosti
však podle krajského soudu nelze odhlédnout od toho, že „revokací“ rozhodnutí rektora
z 12. 1. 2010 byla žalobci udělena rektorem výjimka dle čl. 41 studijního a zkušebního řádu právě
s ohledem na jeho zdravotní stav a předmětnou zkoušku mu bylo umožněno absolvovat. Již tato
skutečnost vylučuje, aby žalobce mohl být postupem doc. P. při stanovování termínů zkoušky
v konečném důsledku jakkoliv zkrácen na svých právech.
[10] K „překvapení“ žalobce, že zkoušející u zkoušky dne 10. 2. 2010 byla doc. P., krajský
soud odkázal na čl. 13 odst. 4 studijního a zkušebního řádu, podle kterého zkoušky a opravné
zkoušky konají studenti zpravidla u vyučujících, kteří předmět přednášeli. Sám žalobce v žalobě
uvedl, že jedinou zkoušející daného předmětu byla právě doc. P., proto mu muselo být zřejmé, že
zkoušející bude právě ona. Nadto za situace, kdy žalobce dle čl. 13 odst. 3 studijního a
zkušebního řádu nepožádal děkana o jmenování zkušební komise, nemohl objektivně
předpokládat, že zkoušející bude jiná osoba.
[11] Nedůvodná je podle krajského soudu také žalobní námitka, že u zkoušky nebyl přítomen
nikdo kromě doc. P. V případě této námitky si žalobce sám protiřečí, neboť ve své žádosti ze dne
26. 2. 2010 výslovně poukazuje na nevhodnost komentáře při této zkoušce nejen doc. P., ale také
vedoucí katedry, tj. doc. P1. Krajský soud přihlédl také k tomu, že zkouška probíhala v souladu
s čl. 13 odst. 2 studijního a zkušebního řádu písemnou formou, u níž je při posuzování úspěšnosti
žalobce rozhodující následné hodnocení písemně zodpovězených otázek zkoušejícími, a nikoliv
jejich osobní přítomnost při písemném zpracování odpovědí. Proto obecně přítomnost nebo
nepřítomnost zkoušejícího v době písemného vypracovávání odpovědí studentem nemůže mít
sama o sobě vliv na objektivnost hodnocení studenta či řádnost provedení písemné zkoušky.
V případě písemné zkoušky nelze po zkoušejících požadovat, aby museli pokládat studentovi
doplňující otázky, neboť nejde o zkoušku ústní a krajský soud souhlasí s názorem žalované, že by
takovým postupem mohlo dojít k znevýhodnění studentů, kteří zkoušku skládali jen písemně a
doplňující otázky jim pokládány nebyly.
[12] Nedůvodná je rovněž námitka stran prostor, v nichž byla zkouška prováděna. Z fotografií
předložených žalovanou je zřejmé, že nejde o nevhodné prostředí ke skládání zkoušek. Ostatně
ani sám žalobce konkrétně netvrdí, v čem mělo být zařízení této místnosti nevyhovující.
[13] Případná není ani žalobcem tvrzená podjatost doc. P. vůči jeho osobě. Stížnosti studentů
sice mohou obecně vzbudit určitou nelibost dotčeného vyučujícího, avšak s ohledem na to, že
jsou běžnou součástí jejich práce, nelze jim bez dalšího přičítat založení dostatečně intenzivního
negativního vztahu ke stěžujícím si studentům. K námitce žalobce týkající se slovního hodnocení
jeho testu doc. P. ihned po složení zkoušky krajský soud konstatoval, že žalobce své tvrzení nijak
neprokázal. Navíc rozhodující je až následné hodnocení jeho písemných odpovědí zkoušejícími,
které bylo provedeno doc. P. i doc. P1.
[14] V neposlední řadě je nedůvodná žalobní námitka zpochybňující hodnocení výsledků
zkoušky žalobce. Krajský soud nemá pravomoc k přezkumu hodnocení toho, zda student
u předmětné zkoušky uspěl či nikoliv. Je na uvážení především zkoušejícího, neboť žalobce nemá
subjektivní veřejné právo na složení zkoušky, kterému by zmíněné zkoušející musely vyhovět
(srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 1910/09).
III.
[15] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností z důvodů podle
§103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[16] Stěžovatel vyjádřil nesouhlas s argumentací krajského soudu, podle které nesprávné
uvedení děkanky jako druhé zkoušející namísto doc. P1 nemá vliv na přezkoumatelnost
napadeného správního rozhodnutí. Podle stěžovatele byla tato chyba učiněna zcela záměrně
za účelem zvýšení vážnosti daného rozhodnutí. Stalo se tak neoprávněně a zcela v rozporu
se skutkovým stavem věci. Krajský soud se měl touto zjevnou nesprávností zabývat více a zjistit,
proč k této „chybě“ došlo.
[17] Krajský soud podle stěžovatele nesprávně posoudil jemu předložené skutečnosti a důkazy
v tom smyslu, že jej považuje za studenta, který neplní řádně své studijní povinnosti a není
schopen si zorganizovat svůj studijní řád. Stěžovatel se vždy snažil, aby jeho zdravotní postižení
nemělo vliv na plnění jeho studijních povinností nebo na přístup pedagogů k jeho osobě. Krajský
soud se podle stěžovatele dostatečně nezabýval jím předloženou zdravotní dokumentací,
z níž vyplývá, že část akademického roku strávil v lázních, ale i skutečnost, že jeho zdravotní stav
neumožnil úspěšné složení zkoušky v řádném termínu.
[18] Stěžovatel pokládá za nesprávný odkaz krajského soudu na jednotlivá ustanovení
studijního a zkušebního řádu, jichž mohl využít k řešení své situace. Okolnosti zdravotního stavu
nebyly předvídatelné, a pokud mu byla dána možnost konat zkoušku do konce akademického
roku, nepokládal stěžovatel takové řešení za potřebné.
[19] Právní hodnocení dané věci krajským soudem vytváří podle stěžovatele dojem,
že rozhodnutí pedagogického pracovníka je zcela nepřezkoumatelné a nikým nepostihnutelné,
byť by bylo věcně nesprávné. Soud sice nemá pravomoc k přezkumu hodnocení studenta
u zkoušky z hlediska správnosti jeho odpovědí, avšak má právo zkoumat postup vyučujícího
při vydání tohoto hodnocení. Opačný výklad by vedl k závěru, že studenti jsou vystaveni
naprosté libovůli pedagogů, kteří mají v tomto případě moc se zbavit jakéhokoliv
pro ně „nepohodlného“ studenta.
IV.
[20] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti upozornila, že stěžovatel mohl vykonat
zkoušku z předmětu Obecná psychologie v řádných termínech ve dnech 27. 2 2009, 13. 3. 2009,
3. 4. 2009, 5. 6. 2009 a 21. 7. 2009. Stěžovatel ani jedné možnosti nevyužil, přičemž poslední
termín byl vypsán jako zvláštní s ohledem i na jeho osobu. Stěžovatel podle žalované dostatečně
neprokázal, že jeho zdravotní stav mu znemožnil se účastnit alespoň jednoho z výše uvedených
termínů. Jeho choroba nemůže být paušální omluvou k nevykonání ani jednoho z vypsaných
termínů. Žalovaná se domnívá, že stěžovatel mohl danou situaci řešit preventivně a včas požádat
o individuální přístup, nikoliv pouze čekat na konec školního roku. Také si měl být vědom,
že závažnost jeho choroby může znemožnit studium po dlouhou dobu. Proto mohl o této
skutečnosti písemně informovat nejen doc. P., ale nejlépe i děkanku. Stěžovatel ovšem požádal e-
mailem o zvláštní termín až 29. 6. 2009, tedy příliš pozdě na to, aby byla dodržena všechna
obvyklá pravidla, tj. tři termíny zkoušky. Pokud se mu nedostalo řádného termínu, je to třeba
přičítat stěžovateli. Žalovaná dále připomněla, že rozhodnutím rektora byla prodloužena doba
studia stěžovatele do 12. 2. 2010 a bylo mu tak umožněno zkoušku vykonat. Stěžovatel tudíž ani
nemohl být zkrácen na svých právech dle studijního a zkušebního řádu. Objektivnost u této
zkoušky byla zajištěna v osobě druhé zkoušející doc. P1. Mylné uvedení děkanky prof. L. je
zjevnou nesprávností, která nemůže ovlivnit zákonnost rozhodnutí o ukončení studia. Žalovaná
zásadně odmítla, že by tato chyba byla učiněna záměrně. Stěžovatel neprokázal, že se k němu
zkoušející chovaly urážlivě. Krajský soud podle žalovaného v souladu s judikaturou správně
rozdělil procesní a věcné podmínky zkoušky, a to tak, že není oprávněn posuzovat splnění
věcných podmínek zkoušky. Žalovaná uzavřela, že jí není jasné, v čem stěžovatel spatřuje kasační
důvody ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
V.
[21] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
[22] Kasační stížnost není důvodná.
[23] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval argumentací stěžovatele o možnostech soudního
přezkumu rozhodnutí žalované, resp. posouzení splnění podmínek stanovených pro úspěšné
absolvování předmětu. Právě neúspěšné zvládnutí zkoušky „Obecná psychologie“ mělo
za následek ukončení studia stěžovatele. Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem v tom,
že nelze připustit, aby studenti byli ze strany vysoké školy vystaveni naprosté libovůli. Tak tomu
v posuzovaném případě ale nebylo, neboť krajským soudem ani žalovanou nebylo zpochybněno
právo stěžovatele na soudní přezkum rozhodnutí žalované stran dodržení podmínek pro konání
zkoušky, na jejímž základě došlo k vyloučení stěžovatele ze studia.
[24] Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že ne všechny aspekty související s absolvováním
určitého předmětu podléhají soudnímu přezkumu. Je totiž třeba na straně jedné rozlišovat mezi
„výsledkem zkoušky“, obsahujícím v sobě posuzování odborné úrovně znalostí studenta,
hodnocení správnosti jeho odpovědí a výslednou klasifikaci, a na straně druhé pak „řádným
procesem“ s tím souvisejícím, který v sobě zahrnuje dodržování procesních podmínek
při skládání zkoušky a při vydávání onoho výsledného hodnocení, a to ze strany vyučujícího
i vysoké školy jako celku. Pouze tento druhý prvek, který garantuje rovnou ochranu práv a rovné
zacházení se všemi studenty za podmínek stanovených obecným způsobem, podléhá soudnímu
přezkumu.
[25] Tento závěr koresponduje s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2009,
čj. 9 As 1/2009 - 1401, www.nssoud.cz, podle kterého klasifikace (zde státní zkoušky)
je výsledkem hodnocení vědomostí studenta, které náleží pouze zkušební komisi a nepodléhá
soudnímu přezkumu; soudní přezkum spočívá v přezkumu dodržení podmínek stanovených
pro konání státní zkoušky právními či studijními předpisy, nikoli v přezkumu vědomostí
uplatněných studentem při samotném výkonu zkoušky a tomu odpovídajícího ohodnocení
ze strany zkoušejících. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku dále konstatoval,
že studentovi svědčí subjektivní veřejné právo na to, aby daná zkouška proběhla za podmínek
stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem, přičemž tomuto právu
studenta odpovídá povinnost vysoké školy stanovené podmínky dodržet.
[26] Ze shora uvedeného pro nyní posuzovanou věc vyplývá, že krajský ani Nejvyšší správní
soud nemohl posoudit vědomosti stěžovatele vyjádřené v písemném testu z „Obecné
psychologie“ konaném dne 10. 2. 2010, ale toliko dodržení práva studenta na řádný proces při
absolvování zkoušky ze strany žalované a s tím spojenou zákonnost následného rozhodnutí
o ukončení studia.
[27] Odpověď na otázku, zda byl v případě stěžovatele tento řádný proces dodržen, je třeba
hledat zejména ve studijním a zkušebním řádu žalované. Podle čl. 7 odst. 2 věty poslední
studijního a zkušebního řádu si student může předmět zapsat v rámci studia jednoho studijního
programu nejvýše dvakrát. Z čl. 13 odst. 3 plyne, že pokud student u zkoušky nevyhoví,
má právo na konání první opravné zkoušky. Pokud nevyhoví ani při první opravné zkoušce,
má právo v rámci vypsaných termínů konat druhou opravnou zkoušku, která se vždy koná
před komisí jmenovanou garantujícím pracovištěm předmětu. Děkan může rovněž jmenovat
zkušební komisi na žádost studenta, jsou-li k tomu závažné důvody. Podle čl. 13 odst. 4
se zkoušky a opravné zkoušky konají zpravidla u vyučujících, kteří předmět přednášeli,
ve výjimečných případech i u jiných vyučujících garantujícího pracoviště předmětu určených k
tomu vedoucím příslušného pracoviště. Podle čl. 13 odst. 9 musí zkoušející určit termíny
pro konání zkoušek z jednotlivých předmětů v dostatečném počtu a časovém předstihu. Podle
čl. 13 odst. 10 se student může ze závažných, zejména zdravotních důvodů omluvit z nedostavení
se ke zkoušce i dodatečně, avšak nejpozději do dvou dnů od odpadnutí překážky, pro kterou
se ke zkoušce nemohl dostavit. O uznání závažnosti a omluvitelnosti důvodů rozhoduje
zkoušející. Podle čl. 20 odst. 1 písm. a) děkan rozhodne o ukončení studia z důvodů neplnění
požadavků, jestliže student nesplnil podmínky pro absolvování kteréhokoliv studijního roku,
studijního bloku, etapy (podle příslušné fakulty) podle studijního programu.
[28] Nejvyšší správní soud, stejně jako krajský soud, neshledal, že by v případě předmětu
„Obecná psychologie“ bylo stěžovateli znemožněno řádným způsobem absolvovat zkoušku
z tohoto předmětu. Stejně tak mu nevznikly ani pochybnosti o dodržení studijního a zkušebního
řádu při stanovení podmínek během zkoušky. Z předloženého spisového materiálu plyne,
že stěžovatel měl možnost řádně absolvovat uvedený předmět v prvním ročníku svého studia,
tj. v akademickém roce 2007/2008. Právě v tomto období měl primárně absolvovat uvedený
předmět. U zkoušky konané dne 14. 12. 2007 neuspěl. Následně vypsaných zkušebních termínů
ve dnech 18. 1. 2008 a 25. 4. 2008 se nezúčastnil. Stěžovatel si daný předmět opětovně zapsal
ve druhém ročníku svého studia, tj. v akademickém roce 2008/2009. V tomto akademickém roce
měl možnost vykonat zkoušku v řádně vypsaných termínech ve dnech 27. 2 2009, 13. 3. 2009,
3. 4. 2009, 5. 6. 2009 a 21. 7. 2009 (tedy i poté, co ke ko nci června začal s doc. P. řešit termín
zkoušky). Ani k těmto zkušebním termínům se nedostavil. Ve vypsání tohoto počtu termínů
shledává Nejvyšší správní soud jednoznačné splnění povinnosti stanovené v čl. 13 odst. 9
studijního a zkušebního řádu. Časové rozmezí těchto zkoušek, tj. od února do července,
nepochybně v obecné rovině umožňuje se řádně účastnit řádného i obou opravných termínů.
[29] Podle Nejvyššího správního soudu je třeba rozlišovat mezi možností studenta fyzicky
se dostavit k vykonání zkoušky na straně jedné (i na takovou situaci však pamatuje studijní
a zkušební řád, a to v čl. 13 odst. 10), a na straně druhé možností studenta být informován
o vypsaných termínech zkoušky a možností řešit zavčas situaci znemožňující mu vykonat
zkoušku. Stěžovatel v žalobě tvrdil, že mu zdravotní stav znemožnil se dostavit ke zkoušce
v uvedené termíny, a doložil absolvování lázeňského pobytu v období od 12. 1. 2009
do 9. 2. 2009, tedy v době, kdy ostatně nebyl pro daný předmět vypsán žádný zkušební termín.
I pokud by stěžovatelův zdravotní stav či léčebný režim znemožňoval se zúčastnit shora
uvedených termínů v akademických letech 2007/2008 a 2008/2009, stěžovateli nepochybně nic
nebránilo, aby svou situaci začal řešit již po prvním neúspěšném absolvování zkoušky dne
14. 12. 2007. Bylo totiž nepochybně především v jeho zájmu, aby splnil veškeré podmínky
pro pokračování ve studiu.
[30] Stěžovatel v kasační stížnosti uváděl, že okolnosti jeho zdravotního stavu nebyly
předvídatelné, a že pokud mu byla dána možnost konat zkoušku do konce akademického roku,
nepokládal za potřebné využívat možností studijního a zkušebního řádu, na které poukázal
krajský soud ve svém rozsudku (čl. 7 odst. 2 poslední věta, čl. 7 odst. 9, čl. 18 odst. 1, čl. 23
odst. 1 nebo v čl. 41). Ze správního spisu ovšem vyplývá, že začal svou situaci řešit až dne
29. 6. 2009, tj. v samém závěru zkouškového období, kdy vyučující doc. P. požádal o možnost
vykonat zkoušku. Stěžovatel ani netvrdil, že mu jeho pobyt (pobyty) v lázních a zdravotní stav
znemožnil zjistit konání jednotlivých řádně vypsaných termínů, příp. se z nich řádně omluvit, a
svou situaci zavčas řešit v průběhu semestru. Zdejší soud připomíná, že to byl samotný
stěžovatel, kdo měl řádně prokázat, že mu jeho zdravotní stav v průběhu akademického roku
2008/2009 znemožnil se zúčastnit výše uvedených zkouškových termínů nebo mu znemožnil
začít řešit svou studijní situaci dříve než na konci června 2009. Zdravotní potíže stěžovatele jsou
nepochybně dlouhodobého charakteru. V tomto směru proto Nejvyšší správní soud souhlasí s
krajským soudem v tom, že žalobce měl dostatek možností si zorganizovat v přiměřeném
časovém rozmezí svůj osobní studijní plán tak, aby své studijní povinnosti i s ohledem na své
osobní, zdravotní či jiné potíže mohl splnit.
[31] V tomto ohledu Nejvyšší správní soud doplňuje, že pokud krajský soud poukázal
na jednotlivá ustanovení studijního a zkušebního řádu žalované, pak tím upozornil na fakt,
že tento předpis poskytuje studentům možnosti, jak adekvátně reagovat na vyskytnuvší
se subjektivní či objektivní potíže, které jim znemožňují plnění studijních povinnosti standardním
způsobem, a kterými tedy mohou preventivně či zavčas řešit komplikace spojené
kupř. se zdravotním stavem.
[32] Nadto nelze podle Nejvyššího správního soudu odhlédnout ani od toho,
že ze „Zápisového listu – části A: Přehledu o vykonaných zkouškách za akademický rok
2008/2009“ plyne, že stěžovatel zejména v průběhu měsíce května a června (hodnocení zkoušek
bylo zadáno ke dni dne 16. 1. 2009, 15. 5. 2009, 22. 5. 2009, 5. 6. 2009, 7. 7. 2009) absolvoval
zápočty a zkoušky z jiných předmětů. Z tohoto přehledu je nepochybné, že stěžovatel byl
schopen si v rámci jiných předmětů organizovat a plnit své povinnosti tak, aby úspěšně získal
kredity potřebné pro pokračování ve studiu.
[33] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem i co do jeho závěrů o povinnosti
každého studenta přistupovat ke studiu a jeho organizování zodpovědně. Stěžovatelův zdravotní
stav jistě komplikoval průběh celého jeho studia, ale sám stěžovatel konkrétně neprokázal,
že by mu ho znemožňoval v takové míře, že od konce roku 2007 nemohl absolvovat zkoušku
z „Obecné psychologie“ v některém ze shora uvedených (řádných i opravných) termínů, a tedy
že objektivně mohl začít řešit absolvování zkoušky v náhradním termínu až těsně před začátkem
prázdnin 2009.
[34] K uvedenému ovšem Nejvyšší správní soud současně dodává, že i pokud by se stěžovatel
nemohl účastnit žádného z uvedených termínů a skutečně by z objektivních důvodů mohl začít
řešit svou situaci až v samotném závěru zkouškového období, nepochybným faktem zůstává,
že mu bylo umožněno danou zkoušku vykonat, a to dne 10. 2. 2011. Žalovaná tedy stěžovateli
ve výsledku vyšla pro jeho zdravotní potíže vstříc a umožnila mu tak zvrátit hrozící vyloučení
ze studií. Jak již bylo uvedeno, není v pravomoci Nejvyššího správního soudu hodnotit to, zda
vědomosti prokázané stěžovatelem při této zkoušce odpovídaly výslednému negativnímu
hodnocení, ale naopak mu přísluší posoudit, zda postupem žalované nedošlo ke zkrácení jeho
veřejných subjektivních práv. Ze shora uvedeného plyne, že zdejší soud takové porušení práv
stěžovatele neshledal.
[35] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani námitku stran nesprávného označení
druhé zkoušející osoby v rozhodnutí rektora. Z kopie vykonané písemné zkoušky, ze Zápisu
z průběhu komisionální zkoušky i z podání stěžovatele směřovaného k rektoru žalované
ze dne 23. 2. 2010 je zřejmé, že zkoušce byla přítomna vedoucí katedry doc. P1, a nikoliv děkanka
prof. L. Nesprávné označení osoby, jež byla přítomna zkoušce, je nepochybně pochybením v
odůvodnění rektora žalované, nicméně tato zjevná nesprávnost (chyba v psaní) nedosahuje
takové závažnosti, aby způsobila nezákonnost či nepřezkoumatelnost tohoto správního
rozhodnutí. Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod pro to, aby mohl přisvědčit ničím
nepodložené domněnce stěžovatele, že rektor žalované tak učinil úmyslně, jen aby zvýšil vážnost
svého rozhodnutí. Při přezkumu správního rozhodnutí není podstatná „vážnost“ rozhodnutí,
založená podle stěžovatele uvedením hierarchicky nadřízené osoby – děkanky fakulty, ale pouze
jeho zákonnost založená na respektování příslušných právních předpisů a norem. S ohledem na
uvedené neshledal Nejvyšší správní soud důvodu, pro který by měl krajský soud při posuzování
zákonnosti vydaného rozhodnutí zkoumat, proč k této chybě v psaní došlo.
[36] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud se pečlivě vypořádal s jednotlivými
námitkami obsaženými v žalobě. Jeho odůvodnění je pečlivé a je v něm řádně vysvětleno,
z jakých důvodů žalovaná nezkrátila stěžovatele na jeho zákonem chráněných právech. Jelikož
tedy zdejší soud neshledal napadený rozsudek krajského soudu nezákonným
ani nepřezkoumatelným, kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[37] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení
o této kasační stížnosti (§60 odst. 1 a contrario za použití §120 s. ř. s.). Žalované, jíž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120
s. ř. s.), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí podle obsahu spisů žádné náklady
nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 5. března 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu