ECLI:CZ:NSS:2012:8.AS.65.2011:74
sp. zn. 8 As 65/2011 - 74
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Česká
republika - Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 1,
proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem pplk. Sochora 27, Praha 7,
proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 4. 1. 2008,
čj. PRÁV-3908/07-8, UOOUX000WB3Z, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2011, čj. 5 Ca 64/2008 - 42, o návrhu žalovaného
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Úřad pro ochranu osobních údajů rozhodnutím ze dne 30. 8. 2007,
sp. zn. INSP2-2678/07-29, uložil žalobci pokutu ve výši 50 000 Kč za porušení §5 odst. 1
písm. f) a §13 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce se správního deliktu dopustil tím, že jako správce
osobních údajů subjektů údajů neoprávněně předal dalšímu subjektu osobní údaje v rozsahu
jméno, příjmení, adresa a datum odeslání celkem 16673 zdravotnických pracovníků, zapsaných
ke dni 11. 5. 2005 v Registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického
povolání bez odborného dohledu Ministerstva zdravotnictví podle zákona č. 96/2004 Sb.
[2] Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 4. 1. 2008, čj PRÁV-3908/07-8,
UOOUX000WB3Z, zamítl rozklad žalobce a potvrdil shora specifikované správní rozhodnutí.
[3] Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze.
Soud rozsudkem ze dne 14. 6. 2011, čj. 5 Ca 64/2008 - 42, rozhodnutí předsedy žalovaného
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť správní řízení bylo zahájeno až po uplynutí
jednoroční prekluzivní lhůty dle §46 odst. 3 zákona č. 101/2000 Sb.
[4] Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností,
v níž taktéž navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
[5] Žalobce vyjádřil nesouhlas s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného.
[6] Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[7] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), věta
před středníkem, kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Možnost přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním
naplněním tří objektivních podmínek: kasační stížnosti lze přiznat odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
(zde žalovaného) nenahraditelnou újmu, a to současně za podmínky, že se přiznání odkladného
účinku nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu
s veřejným zájmem.
[8] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 24. 4. 2007,
čj. 2 Ans 3/2006 - 49, www.nssoud.cz, dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti jsou pro všechny stěžovatele (žalobce, žalovaného i osobu
zúčastněnou na řízení) stanoveny shodně, avšak budou zjevně opřeny o jiné skutkové okolnosti
spojené s negativními důsledky výkonu rozhodnutí krajského soudu, a to podle toho,
která z procesních stran je uplatní. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného
správního orgánu bude zpravidla vyhrazeno ojedinělým případům, které zákon spojuje s hrozbou
nenahraditelné újmy.
[9] Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání hrozby nenahraditelné újmy,
tj. negativních právních důsledků spjatých se zrušujícím rozhodnutím městského soudu,
nese v dané věci stěžovatel. On sám tedy musí tuto hrozbu jednak dostatečně určitě tvrdit
a jednak i náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající
celé řízení o kasační stížnosti. Kasační soud není povolán k tomu, aby za navrhovatele vlastní
vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proto musí být dostatečně
individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy.
[10] Uvedeným požadavkům stěžovatel v posuzovaném případě nedostál. V kasační stížnosti
toliko požádal o přiznání odkladného účinku, aniž by rozvedl, v jakých konkrétních
skutečnostech spatřuje onu hrozbu nenahraditelné újmy. Z jeho návrhu nelze seznat,
v čem spočívá onen výjimečný a závažný stav způsobený výkonem napadeného rozsudku,
který by nebylo možné později nijak odčinit. Důvodnost přiznání odkladného účinku nadto nelze
dovodit ani z obsahu kasačních bodů, vztahujících se k vytýkané nezákonnosti rozsudku
městského soudu. Samotným zrušením rozhodnutí stěžovatele a vrácením věci k dalšímu řízení
nebyla stěžovateli stanovena žádná povinnost a nenastaly zde ani právní následky,
které by pro něj mohly představovat nenahraditelnou újmu.
S odkazem na shora uvedené důvody nepřiznal Nejvyšší správní soud odkladný účinek
kasační stížnosti. Z téhož důvodu se pak ani nezabýval zbývajícími dvěma podmínkami
stanovenými v §73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud uzavírá, že usnesení o přiznání
či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné
povahy a nelze z něj nikterak předjímat rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. ledna 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu