ECLI:CZ:NSS:2012:8.AS.75.2011:128
sp. zn. 8 As 75/2011 - 128
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobců: a) J. H., b) J. W., c)
Přípravný výbor Honebního společenstva Lipenec, všichni zastoupeni JUDr. Josefem
Tichým, advokátem se sídlem ul. Kramoly č. 39, Ústí nad Labem, proti žalovanému:
Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení:
I) Honební společenstvo Březno, se sídlem J. Süssmilicha 2394, Louny, II) Honební
společenstvo LIPNO, honební starosta Ing. Luděk Cimpa, 438 01, Lipno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 9. 2008, čj. 29399/2008-16230, v řízení o kasační stížnosti žalobců J. W. a
Přípravného výboru Honebního společenstva Lipenec proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 7. 4. 2011, čj. 10 Ca 297/2008 - 91,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství (dále jen „krajský
úřad“) rozhodnutím ze dne 24. 4. 2008, čj. 1227/69191/08/ZPZ/Hů, na základě návrhu
Honebního společenstva Nový Hrad Opočno prohlásil, že společenstevní honitba s názvem
„Nový Hrad Opočno“ v k.ú. Zeměchy, Touchovice, Lipenec, Opočno, Jimlín, Zbrašín, Senkov
a Hořany, je v souladu se zákonem 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“;
pozn. NSS: pokud není v dalším textu označen právní předpis, je míněn právě zákon
o myslivosti).
[2] Městský úřad Louny (dále jen „městský úřad“) uvedl rozhodnutím ze dne 23. 6. 2003
společenstevní honitbu Nový Hrad Opočno do souladu se zákonem o myslivosti. Krajský úřad
zrušil toto rozhodnutí z procesních důvodů v mimoodvolacím řízení. Honební společenstvo
Nový Hrad Opočno (dále jen „HS Opočno“) podalo proti rozhodnutí v mimoodvolacím řízení
odvolání a Ministerstvo zemědělství (dále jen „ministerstvo“) sice změnilo odůvodnění
napadeného rozhodnutí, avšak potvrdilo rozhodnutí krajského úřadu a věc vrátilo městskému
úřadu k dalšímu řízení. Městský úřad následně řízení o zesouladnění usnesením zastavil, neboť
HS Opočno ani přes výzvu dostatečně nedoplnilo žádost o uvedení honitby do souladu
se zákonem. HS Opočno se opět odvolalo s tím, že všechny požadované doklady dodalo, načež
krajský úřad rozhodnutím ze dne 15. 5. 2007 zrušil usnesení o zastavení řízení a věc vrátil
městskému úřadu k dalšímu řízení. Na základě podání úřednice městského úřadu, které bylo
posouzeno jako podnět k přezkumu podle §94 a násl. zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu
(dále jen „správní řád“) ministerstvo přezkoumalo rozhodnutí krajského úřadu ze dne 15. 5. 2007.
Ze spisu zjistilo, že krajský úřad při rozhodování nevycházel z vlastního rozboru dokladů,
neposuzoval mapový zákres honitby, seznam členů společenstva a souhlasy s členstvím,
neprokázal minimální výměru honitby a souvislost honebních pozemků. Ministerstvo proto
rozhodnutí krajského úřadu zrušilo a potvrdilo usnesení městského úřadu o zastavení řízení. Proti
rozhodnutí ministerstva však podalo HS Opočno rozklad, na základě kterého ministr zemědělství
zrušil rozhodnutí ministerstva. Ministr v rozhodnutí o rozkladu vyslovil právní názor, že správní
orgány jsou v rámci uvádění honiteb a honebních společenstev do souladu se zákonem
o myslivosti oprávněny požadovat pouze doklady podle §69 odst. 2 zákona o myslivosti
a ověřovat pouze skutečnost, zda honitba dosahovala ke dni 31. 3. 2003 minimální výměry
500 ha. Existující společenstva pak měla pouze povinnost přijmout stanovy a uvést orgány
společenstva. Pravidla stanovená v §19 a §20 zákona o myslivosti mohou být aplikována pouze
při vzniku nového společenstva nebo honitby, nikoli při transformaci stávajícího společenstva.
Zrušením rozhodnutí ministerstva tedy zůstalo v platnosti rozhodnutí krajského úřadu ze dne
15. 5. 2007, kterým krajský úřad věc vrátil městskému úřadu. Ten však posléze v řízení
nerozhodoval, neboť z důvodu žádosti HS Opočno o změnu příslušnosti ve věci nakonec
meritorně rozhodl krajský úřad rozhodnutím ze dne 24. 4. 2008, kterým prohlásil,
že společenstevní honitba Opočno je v souladu se zákonem o myslivosti.
[3] J. J., zmocněnec přípravného výboru Honebního společenstva Lipenec (dále též „HS
Lipenec“), podala proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 24. 4. 2008 odvolání. Tvrdila, že HS
Opočno podalo nepravdivé a nepřesné údaje o vlastnictví honebních pozemků, že nedoložilo
vlastnictví minimální výměry 500 ha souvisejících honebních pozemků, a že krajský úřad
dostatečně nevymezil hranice honitby Opočno. Žalovaný odvolání zamítl a napadené rozhodnutí
potvrdil. Zdůraznil, že krajský úřad byl vázán právním názorem ministra zemědělství. Odvolatel
opřel své odvolání o názory ministerstva, jehož rozhodnutí však ministr rozhodnutím o rozkladu
následně zrušil.
II.
[4] Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci v zákonné lhůtě žalobu u Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“). Namítli nepřezkoumatelnost rozhodnutí s tím, že též nemělo
oporu ve správním spisu. Zpochybnili správnost podkladů pro vydání rozhodnutí a to,
že honební společenstvo a honitba splňovaly náležitosti stanovené v §69 odst. 1 a 2 zákona
o myslivosti. Žalobci jsou vlastníky pozemků, které byly proti jejich vůli zařazeny do honitby
Nový Hrad Opočno. To zmařilo jejich záměr včlenit svoje pozemky do honitby dle vlastní úvahy.
Navíc žalobce J. H. nebyl vůbec seznámen s touto skutečností a žalobce J. W. se o ní dověděl jen
jako člen přípravného výboru HS Lipenec. Žalovaný a krajský úřad neřešili skutkové otázky, ale
pouze konstatovali, že jsou vázaní názorem odvolacího orgánu. Neověřili splnění náležitostí
honitby a nebylo jasné, z čeho při rozhodování vycházeli. Nezjišťovali skutkový stav, neprovedli
prakticky žádné dokazování a neprokázali existenci vlastnictví minimálně 500 ha souvisejících
pozemků ke dni 31. 3. 2003. Žalobci též poukázali na rozpor údajů v seznamu členů HS Opočno
s údaji v katastru nemovitostí, na chybějící doklady o výměře honebních pozemků, na
nesrovnalosti v důkazech a na neúplný výčet hranic honitby. Vlastnictví a právní vztahy
k začleněným pozemkům nebyly podloženy, neboť v honitbě byly vykázány i pozemky osob,
které je nevlastnily, byla uvedena chybná jména, nebo byly výměry vykázány duplicitně.
[5] Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že pokud člen honebního společenstva projeví svůj
zájem nesetrvat v honebním společenstvu před konáním transformační valné hromady, jeho
členství v honebním společenstvu zanikne ke dni jejího konání. Výměra společenstevní honitby
se pak sníží o honební pozemky vlastníků, kteří ukončili své členství. Ve zbytku odkázal
na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[6] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 4. 2011, čj. 10 Ca 297/2008 - 91, žalobu
zamítl. Podrobně zdůvodnil, proč nesouhlasil s námitkou žalobců, že napadená rozhodnutí jim
měla být doručována, neboť v řízení o uvedení společenstevní honitby do souladu se zákonem
bylo účastníkem řízení pouze honební společenstvo, nikoli vlastníci honebních pozemků. Během
řízení se žalobci navíc tohoto postavení ani nedomáhali. Řízení o uvedení společenstevní honitby
do souladu se zákonem ve smyslu §69 odst. 1 zákona o myslivosti slouží k ověření souladu dříve
uznaných honiteb s novou právní úpravou. Předmětem řízení však není případná změna
předmětné honitby, která je sice možná, ale podle jiných ustanovení zákona o myslivosti. V řízení
podle §69 je správní orgán oprávněn pouze ověřit, zda honitba dosahovala ke dni 31. 3. 2003
minimální výměry 500 ha a doklady podle §69 odst. 2 zákona o myslivosti (doklad o přijetí
popř. přizpůsobení stanov a doklad o volbě orgánů honebního společenstva).
[7] Městský soud zjistil, že HS Opočno podalo návrh na uvedení honitby do souladu
se zákonem po konání transformační valné hromady dne 14. 8. 2002. Žalobci však podali
výpověď z členství v HS Opočno až dne 20. 11. 2002, takže jejich úkon nemohl mít vliv
na závěry přijaté na transformační valné hromadě. Krajský úřad tedy svým rozhodnutím nezkrátil
vlastnická práva žalobců k jejich pozemkům. Vystoupením z členství v honebním společenstvu
nedošlo automaticky k vyvázání pozemků žalobců ze společenstevní honitby. Pozemky zůstávají
součástí honitby až do rozhodnutí o změně honitby. Po ukončení členství žalobců
ve společenstvu se změnil pouze režim pozemků, které se staly tzv. přičleněnými pozemky.
Záměr žalobců přestoupit i se svými pozemky do HS Lipenec tím však nebyl omezen, ani HS
Opočno tomuto postupu nebránilo. Žalobci tak nebyli vydáním žalobou napadeného rozhodnutí
omezeni při výkonu svého vlastnického práva, protože vydané rozhodnutí se týká veřejných
subjektivních práv HS Opočno jako dosavadního držitele stávající honitby k výkonu práva
myslivosti. Omezení vlastnického práva k pozemku tvořícímu honitbu je v obecné rovině
legitimním omezením s odkazem na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 34/03. Za splnění určitých
podmínek, kdy zájem vlastníka může být uznán jako legitimní a převažující, může být pozemek
prohlášen za nehonební, popř. vlastník může ukončit členství ve společenstvu a vstoupit
do jiného honebního společenstva, však jiným postupem než podle §69 zákona o myslivosti.
[8] Žalobce J. W. brojil proti rozhodnutí i jako zmocněnec přípravného výboru HS Lipenec.
Toto společenstvo bylo účastníkem řízení, a i když nedoložil oprávnění za přípravný výbor
jednat, jeho postavení městský soud v řízení nezpochybnil. Dotčení na svých právech žalobce
spatřoval v tom, že vydání rozhodnutí brání vzniku samostatné nové honitby Lipenec. Tak tomu
však není, napadeným rozhodnutím došlo pouze k deklaraci toho, že honitba existující podle
předchozí právní úpravy je v souladu s novou právní úpravou. Případná změna honitby
spočívající v jejím zmenšení a vzniku honitby nové může být provedena podle §31 zákona
o myslivosti při související aktivitě HS Opočno a orgánu státní správy myslivosti. Taková změna
je možná, pakliže lze vyčlenit pozemky vlastníků, kteří takový zájem projevili. Proto městský soud
uzavřel, že vydáním napadeného rozhodnutí žalovaný nezasáhl do práv žalobců způsobem, který
odporuje zákonu.
III.
[9] Žalobce J. W. a Přípravný výbor honebního společenstva Lipenec (stěžovatelé) napadli
rozhodnutí městského soudu včas podanou kasační stížností z důvodů uvedených v §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle jejich názoru honitba Nový Hrad Opočno nedosahovala minimální
výměru 500 ha ke dni 31. 3. 2003 a nesplňovala ani ostatní podmínky stanovené zákonem o
myslivosti, a proto zanikla. HS Opočno navíc nepřijalo stanovy a nezvolilo orgány do 9 měsíců
od účinnosti zákona o myslivosti. Postup soudu, kterým zamítl žalobu jen z důvodu, že svého
práva se mohl domáhat jiným, jím nastíněným, způsobem, považovali za nepřiléhavý. Pokud by
totiž honitba Opočno a HS Opočno zanikly v důsledku neplnění zákonných podmínek, honební
pozemky by byly volné a nic by nebránilo začlenit je do HS Lipenec. V opačném případě by bylo
třeba absolvovat soudem naznačený proces změny honitby. Napadená rozhodnutí tím zasáhla do
jejich práv. Nezákonnost rozhodnutí spatřovali též v tom, že městský soud nezohlednil práva,
která byla postupem žalovaného a krajského úřadu dotčena, a opomenul se vypořádat s jejich
výhradami. Vady řízení spočívaly v tom, že krajský úřad a žalovaný pouze konstatovali vázanost
rozhodnutím, které vydal ministr zemědělství jako odvolací orgán, ale vůbec se nezabývali tím,
zda honitba naplnila podmínky stanovené zákonem a dosáhla požadované výměry ke dni 31. 3.
2003. Správní orgány obecně vyjmenovaly důkazy, ale nezhodnotily je. Neposoudily, zda HS
Opočno splnilo podmínky kladené zákonem, ani jeho stanovy. Tento postup založil
nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.
IV.
[10] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[11] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Předně je třeba konstatovat, že městský soud pečlivě a podrobně předestřel stav soudní
judikatury, která je k dispozici pro rozhodování o tzv. zesouladnění dosavadních honebních
společenstev a honiteb s požadavky zákona o myslivosti v režimu §69 tohoto zákona. Lze
připomenout např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 8. 11. 2006, čj. 8 As 27/2005 - 214, ve kterém
konstatoval, že „řízení podle §69 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, má za cíl pouze transformaci
honiteb do stavu odpovídajícího nové zákonné úpravě (§69 odst. 1 zákona) stejně jako odpovídající změnu
honebních společenstev (§69 odst. 2 zákona). V rámci těchto řízení proto může být řešen soulad dříve uznaných
honiteb, které zůstávají zachovány, s novou právní úpravou (§69 odst. 1 zákona), nikoliv však změna těchto
honiteb, která je sice možná, ale pouze v rámci odpovídajících ustanovení zákona o myslivosti.“
[14] Ačkoli žalobci podrobně uváděli výhrady k řízení podle §69 zákona o myslivosti, městský
soud musel nejprve posoudit, jaká veřejná subjektivní práva žalobců byla zasažena vydáním
rozhodnutí o tom, že honitba Nový Hrad Opočno byla uvedena do souladu se zákonem
o myslivosti. Tato úvaha byla naprosto správná. Správní soudnictví není založeno na principu
ničím neomezeného přezkumu správních rozhodnutí z jakýchkoli myslitelných hledisek
a na popud kohokoli, ale vedle dispoziční zásady limitující soudní přezkum požadavkem
na formulaci konkrétních žalobních bodů je třeba především zvažovat, zda skutečně došlo
k zásahu do veřejných subjektivních práv toho, kdo se domáhá soudního přezkumu. Městský
soud správně upozornil, že žalobu nepodává ani honební společenstvo, jehož honitby
se napadené rozhodnutí týká, ani sousední společenstva, která byla účastníky správního řízení
podle §69 zákona o myslivosti a jimž bylo rozhodnutí rovněž doručeno.
[15] Žalobu podali dva vlastníci honebních pozemků, které byly součástí zesouladňované
honitby s odkazem na zásah do svého vlastnického práva a rovněž přípravný výbor nově
vznikajícího honebního společenstva. Vlastníci honebních pozemků nebyli účastníky správního
řízení v této věci a napadené rozhodnutí jim nebylo doručováno. Zmocněnec přípravného
výboru Honebního společenstva Lipenec (jiná osoba než J. W.) podal odvolání, o kterém bylo
rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím.
[16] Městský soud proto vyzval žalobce k vysvětlení, v čem spatřují své oprávnění podat
správní žalobu. Stěžovatelé v podání ze dne 23. 12. 2008 upřesnili, že k zařazení pozemků v jejich
vlastnictví do honitby Nový Hrad Opočno došlo proti jejich vůli a v rozporu s jejich vlastnickými
právy, ve správním řízení byli zcela opomenuti a nemohli svá práva hájit. Městský soud následně
vysvětlil, proč nedošlo v případě ani jednoho z nich k zásahu do jeho veřejných subjektivních
práv.
[17] Stěžovatelé v podané žalobě relativně podrobně argumentovali tím, že žalobou napadené
rozhodnutí považují za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Zejména spatřovali pochybení
a nejasnosti, pokud jde o aktuálnost stanov a výměr pozemků patřících do honitby Nový Hrad
Opočno při pochybnostech, zda aktuální výměra honitby dosahuje potřebných 500 ha. V žalobě
však chyběla úvaha, zda a proč jim mělo svědčit postavení účastníků správního řízení vedeného
podle §69 zákona o myslivosti. Pokud by účastníky měli být, měli by nepochybně širší oprávnění
seznámit se s rozhodnými skutečnostmi a nebylo by třeba setrvat na obecném východisku
o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. V řízení o kasační stížnosti si byli vědomi, že nejprve je třeba
vyvrátit argument městského soudu o absenci dotčení jejich veřejných subjektivních práv. Teprve
pokud by se jim to podařilo, bylo by možné uvažovat o tom, zda byly či nebyly jejich žalobní
námitky důvodné. V takovém případě by však bylo třeba rozsudek městského soudu zrušit,
protože městský soud se těmito okolnostmi nezabýval a přestal na tom, že nedošlo k zásahu
do jejich veřejných subjektivních práv.
[18] Městský soud podrobně zdůvodnil, že pokud mají stěžovatelé zájem realizovat na svých
pozemcích právo myslivosti jinak než skrze HS Opočno v honitbě Nový Hrad Opočno, mají
k tomu odpovídající právní prostředky. Jde především o založení vlastního honebního
společenstva dle §19 a následné uznání nové společenstevní honitby nebo o uznání vlastní
honitby podle §18 zákona o myslivosti za předpokladu, že by zejména rozloha jejich pozemků
takový postup umožňovala. Nejvyšší správní soud ověřil ze správního spisu též správnost
poznámky městského soudu, že HS Opočno vyjádřilo již v průběhu správního řízení dne
24. 8. 2006 zájem na respektování vlastnických vztahů s tím, že s ohledem na projevy vůle
některých vlastníků honebních pozemků souhlasí s jejich vyjmutím z honitby Nový Hrad. I tato
skutečnost posiluje přesvědčení Nejvyššího správního soudu, že řešení rozdílných názorů
na výkon práva myslivosti i na rozsah již existující honitby mělo místo nikoli v řízení podle §69
zákona o myslivosti, ale v řízení o vzniku nového honebního společenstva a o uznání nové
společenstevní honitby.
[19] Stěžovatelé shledali v kasační stížnosti dotčení na svých veřejných subjektivních právech
tím, že honitba Nový Hrad Opočno zanikla k 31. 3. 2003, neboť HS Opočno nepřizpůsobilo
stanovy úpravě zákona o myslivosti ani nezvolilo orgány nejpozději do 9 měsíců ode dne
účinnosti zákona o myslivosti. Tato námitka je nepřípustná. Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není
kasační stížnost přípustná, opírá-li se o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Stěžovatelé v žalobě netvrdili, že HS
Opočno nepřizpůsobilo stanovy nové právní úpravě a že nezvolilo orgány honebního
společenstva v požadované lhůtě. Na páté straně žaloby pouze citovali právní úpravu v §69
odst. 2 zákona o myslivosti. Dále namítli, že nebyla učiněna bezpečná zjištění o dosažení
minimální rozlohy honitby Nový Hrad Opočno a na sedmé straně žaloby poukázali
na to, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž neplyne, zda byly správnímu orgánu
vůbec doručeny stanovy honebního společenstva. Žalobní námitky nebyly formulovány jako
konkrétní tvrzení o pochybeních při plnění podmínek stanovených zákonem, ale spíše jako
pochybnosti, na které nedává odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uspokojivou
odpověď. Pokud se však následně v kasační stížnosti objevuje tvrzení, že stěžovatelé „měli důvodně
zato“, že honitba nedosahovala zákonné výměry resp. že namítali, že HS Opočno nepřizpůsobilo
stanovy úpravě zákona a nezvolilo orgány nejpozději do 9 měsíců, jde o nová tvrzení, která
stěžovatelé takto neformulovali v podané žalobě. Proto jde o námitky v kasační stížnosti
nepřípustné.
[20] Zákon o myslivosti v §17 odst. 2 stanoví, že orgán státní správy myslivosti z důvodů
bezpečnostních nebo vojenských nebo zájmu vlastníka prohlásí za nehonební pozemky i jiné
pozemky než pozemky uvedené v §2 písm. e), a to buď z vlastního podnětu nebo na návrh
vlastníka. Je otázkou, zda nastoupení tohoto režimu stěžovatelé předpokládají v důsledku
tvrzeného zániku dosavadní honitby ze zákona. Spíše však nikoli, protože současně deklarovali
zájem realizovat výkon práva myslivosti jiným způsobem, prostřednictvím nově vytvářené
společenstevní honitby Lipenec.
[21] Vlastníci honebních pozemků, které byly v době nabytí účinnosti zákona o myslivosti
součástí společenstevní honitby, neměli na výběr, zda budou usilovat o vynětí těchto pozemků
ze stávající honitby a o následnou vlastní realizaci práva myslivosti prostřednictvím výhrad
v řízení podle §69 u doposud existujícího honebního společenstva nebo zda budou usilovat
o založení nového honebního společenstva a o uznání nové honitby. Nesvědčilo jim veřejné
subjektivní právo na to, aby případně k 31. 3. 2003 zaniklo stávající honební společenstvo
v důsledku nesplnění podmínek §69 odst. 2 a honitba dle §69 odst. 1.
[22] Zákon o myslivosti nedává výslovnou odpověď, jak se na režimu jednotlivých honebních
pozemků projeví zánik honitby ze zákona v důsledku nepodání návrhu na zesouladnění honitby
se zákonem o myslivosti. Dosavadní pozemky by tím však automaticky neztratily charakter
pozemků honebních a patrně by nebylo důvodu nepřičlenit je dle §30 odst. 1 zpravidla
k sousední honitbě s nejdelší společnou hranicí, pokud by současně nebylo iniciováno uznání
vzniku nové honitby. Nelze proto přisvědčit kasačnímu tvrzení, že by pozemky stěžovatelů byly
v takovém případě „volné“ a tím by „byla jinak determinována vůle vlastníka pozemků“ oproti stavu,
kdy jsou součástí stávající honitby.
[23] Výkon práva myslivosti je relativně složitým komplexem práv a povinností, jejichž výkon
nelze prostým způsobem připodobnit k výkonu vlastnického práva. Myslivostí je podle §2
písm. a) zákona o myslivosti soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři
jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic
a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví.
[24] Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 34/03 konstatoval, že úprava
myslivosti a práva myslivosti v jednoduchém právu nezakládá namítaný rozpor s ústavními garancemi a není ani
v rozporu s jinými ústavně zaručenými právy. Jedná se o omezení vlastníka honebního pozemku, jež při zachování
podstaty a smyslu ostatních ústavněprávních garancí plynou z ustanovení čl. 11 odst. 3 Listiny. Dochází-li
při výkonu práva myslivosti užíváním honebních pozemků k zásahu do ústavně garantovaných práv vlastníků
honebních pozemků, jedná se o omezení, která jsou proporcionální z hlediska cíle a účelu, k němuž právo
myslivosti směřuje; taková omezení se tedy nacházejí v mezích ústavnosti.“ V podrobnostech Nejvyšší
správní soud odkazuje na uvedený nález, který je základním soudním rozhodnutím pro vysvětlení
povahy realizace práva myslivosti i v konkurenci s vlastnickým právem k honebním pozemkům.
Omezení vlastníka honebního pozemku tedy spočívá rovněž v tom, že je nucen podrobit
se zákonem předpokládanému způsobu výkonu práva myslivosti na vlastním pozemku. Zákon
o myslivosti dává dostatečné možnosti, aby se na realizaci tohoto práva podílel, a to především
prostřednictvím členství v honebním společenstvu, které zajišťuje výkon práva myslivosti [§19
odst. 1 písm. b)]. Zákon o myslivosti není postaven na povinném členství vlastníka honebního
pozemku v předem daném subjektu, bez možnosti sám realizovat výkon práva myslivosti podle
svých představ. Je však třeba postupovat podle tohoto zákona a splnit tam upravené podmínky.
[25] Právě proto, že výkon práva myslivosti nelze realizovat pouze jako „prostou“ součást
výkonu vlastnického práva, ale je k tomu třeba minimálně uznání vlastní honitby podle §18
odst. 2, resp. vzniku honebního společenstva a uznání společenstevní honitby podle §18 odst. 3,
nelze považovat zesouladnění či případný zánik dosavadní honitby ze zákona dle §69 odst. 1
za přímé dotčení veřejného subjektivního práva vlastníka honebního pozemku na realizaci
výkonu práva myslivosti. Takové řízení proto nezakládá účastenství vlastníků honebních
pozemků v takovém správním řízení a následnou možnost domáhat se u soudu zrušení
deklaratorního rozhodnutí. Přestože má vydání takového rozhodnutí nepochybně pro vlastníky
honebních pozemků význam, nelze hovořit při jeho vydání o přímém dotčení jejich práv
na realizaci práva myslivosti. Není proto důvodný názor žalobců, že ve správním řízení bylo
jednáno o jejich vlastnickém právu, aniž by mohli svá práva v řízení hájit.
[26] Ve shodě s městským soudem lze proto uzavřít, že zákon o myslivosti dává vlastníkům
honebních pozemků možnost, jak dosáhnout v souladu s tímto zákonem realizace práva
myslivosti nikoli v rámci HS Opočno a honitby Nový Hrad Opočno. K zásahu do jejich
veřejných subjektivních práv proto nedošlo vydáním deklaratorního rozhodnutí a nedošlo
by k němu ani případným osvědčením zániku honitby a honebního společenstva ze zákona podle
§69 zákona o myslivosti.
[27] Kasační stížnost podal rovněž Přípravný výbor Honebního společenstva Lipenec.
Za přípravný výbor jednal J. W., který je jeho členem. Kasační stížnost tedy podal vlastník
honebních pozemků v honitbě a rovněž přípravný výbor honebního společenstva, o jehož vznik
někteří majitelé honebních pozemků usilují. V žalobě bylo poněkud nejasně uvedeno, že žalobu
podává „J. W., (…) i za přípravný výbor Honebního společenstva Lipenec, kde je členem přípravného výboru“.
Nejde však pouze o zřetelnější vyjádření toho, kdo je ve věci žalobcem resp. stěžovatelem. Pokud
totiž vedle vlastníků honebních pozemků v soudním řízení vystupuje i přípravný výbor
honebního společenstva, bylo třeba, aby též jeho žalobní a posléze stížní námitky korespondovaly
právnímu postavení tohoto subjektu. Z hlediska možného dotčení případných veřejných práv je
mezi nimi nepochybně rozdíl. Že si žalobci této rozdílnosti nebyli zcela vědomi, plyne i z toho, že
v žalobě a následně v kasační stížnosti zřetelně nerozlišují, které námitky svědčí vlastníkům
honebních pozemků a které případně přípravnému výboru honebního společenstva.
[28] Rozdílnost vyplývá vedle úpravy obsažené v zákoně o myslivosti i z toho, že žalovaný
rozhodoval žalobou napadeným rozhodnutím o odvolání zmocněnce přípravného výboru
a tomuto zmocněnci bylo rozhodnutí rovněž doručeno. Námitky jsou však formulovány tak, jako
by žalobní a kasační tvrzení měla vždy svědčit všem. I kasační stížnost přestává na páté straně
na obecném východisku, že napadené rozhodnutí maří záměr jak vlastníka honebního pozemku,
tak přípravného výboru honebního společenstva a že zcela jiné postavení by měl přípravný výbor,
pokud by žalovaný dospěl k názoru, že společenstevní honitba Nový Hrad Opočno zanikla
ze zákona.
[29] Nezbývá proto než v souladu s názorem městského soudu konstatovat, že případný zájem
na vzniku nového honebního společenstva a rozdělení honitby lze realizovat postupem podle
§31 zákona o myslivosti. Ani z kasačních tvrzení neplyne, jak došlo k zásahu do veřejných
subjektivních práv přípravného výboru honebního společenstva vydáním rozhodnutí o odvolání.
Kasační stížnost neobsahuje tvrzení, v čem konkrétně je dosavadní existence honitby Nový Hrad
Opočno na překážku jejímu následnému rozdělení a uznání nové společenstevní honitby Lipenec,
jaká jednání v tomto ohledu případně probíhají a v čem dosud existující HS Opočno případně
realizaci jejich záměru brání. Proto jsou nedůvodné též kasační námitky přípravného výboru.
[30] Jelikož nebyly námitky stěžovatelů shledány důvodnými a v řízení nevyšly najevo ani
žádné jiné vady, k nimž by Nejvyšší správní soud musel přihlížet z úřední povinnosti (§109
odst. 3 s. ř. s.), kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[31] Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, nemají tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. a contrario za použití §120 s. ř. s.). Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s. za použití
§120 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud tuto náhradu nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisu žádné
náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Osoby zúčastněné na řízení mají
dle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti
s plněním povinnosti uložené soudem. V tomto řízení však nebyla osobám zúčastněným na řízení
uložena žádná povinnost, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že rovněž nemají právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. června 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu