ECLI:CZ:NSS:2012:8.AS.89.2011:31
sp. zn. 8 As 89/2011 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: J. M., zastoupeného
JUDr. Hanou Marvanovou, advokátkou se sídlem Vodičkova 41, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, proti rozhodnutí ministra financí ze dne
21. 4. 2011, čj. 10/38 750/2011-RK, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 18. 7. 2011, čj. 8 Af 51/2011 - 12,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2011, čj. 8 Af 51/2011 - 12,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 21. 4. 2011, čj. 10/38 750/2011-RK, ministr financí zamítl rozklad
žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2011, čj. 45/32085/2011/777 IK, kterým byla
na základě §9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění
pozdějších předpisů, odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informací, týkající se pohledávek
tehdejší České konsolidační agentury.
II.
2. Žalobce napadl rozhodnutí ministra financí žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji usnesením ze dne 18. 7. 2011, čj. 8 Af 51/2011 - 12, odmítl.
3. Městský soud uvedl, že žaloba ve formě elektronického podání byla doručena do centrální
elektronické podatelny tohoto soudu dne 23. 6. 2011 v 00:02:02 hodin, přičemž k ní nebyl
připojen uznávaný elektronický podpis ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém
podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o elektronickém podpisu“). Žalobce nepotvrdil své podání v zákonné lhůtě písemným
podáním shodného obsahu, resp. nepotvrdil vůbec, proto městský soud uzavřel s odkazem
na §37 odst. 2 s. ř. s. a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2007,
čj. 2 Afs 81/2006 - 77, č. 1142/2007 Sb. NSS, že v dané věci nebyly splněny podmínky řízení,
a že je tento nedostatek neodstranitelný. Z uvedeného důvodu odmítl žalobu dle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
III.
4. Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení městského soudu kasační stížností z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s ., byť z povahy věci přicházejí v úvahu pouze kasační
důvody spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
5. Podle stěžovatele městský soud postupoval nezákonně, pokud žalobu nepovažoval
za písemný a podepsaný úkon a stanovil jako den jejího podání datum 23. 6. 2011. Stěžovatel
namítl, že městský soud posuzoval jeho podání jako obyčejný e-mail bez zaručeného
elektronického podpisu, zatímco ve skutečnosti šlo o podání do datové schránky, které se řídí
zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“). Stěžovatel zdůraznil,
že předmětné podání bylo dodáno do datové schránky městského soudu dne 22. 6. 2011
ve 23:55:32 hodin. Podle stěžovatele byly splněny všechny zákonné požadavky kladené na formu
a včasnost podání správní žaloby. Městský soud mu svým rozhodnutím odňal právo domáhat
se práva u nezávislého a nestranného soudu, zasáhl do práva na spravedlivý proces a neposkytl
ochranu základnímu právu na informace.
6. Stěžovatel tvrdil, že na podání správní žaloby v plném rozsahu dopadá §18 zákona
o elektronických úkonech, dle kterého fyzická osoba může provést úkon vůči orgánu veřejné
moci i prostřednictvím datové schránky. Takovou formu úkonu označil za typ elektronického
podání a uvedl, že §37 odst. 2 s. ř. s. nevylučuje elektronické podání učiněné jiným způsobem
než se zaručeným elektronickým podpisem. Na základě subsidiárního použití §42 o. s. ř.
dále dovodil, že podání učiněné do datové schránky je třeba považovat za písemné.
K problematice písemné formy odkázal i na §40 odst. 4 občanského zákoníku, který z hlediska
úpravy formy právních úkonů považoval za obecný právní předpis. S důrazem na znění
§18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech stěžovatel uzavřel, že městský soud měl žalobě
učiněné prostřednictvím datové schránky bez zaručeného elektronického podpisu přiznat účinky
písemného a podepsaného úkonu. Dále stěžovatel poukázal na důvodovou zprávu k zákonu
o elektronických úkonech s tím, že zamýšleným důsledkem tohoto zákona byla možnost občanů
posílat datové zprávy orgánům veřejné moci prostřednictvím datové schránky bez ohledu na to,
zda si zajistili zaručený elektronický podpis. Podle stěžovatele soud nemůže pro podání učiněné
jednou formou vyžadovat náležitosti jiné formy. Jelikož žaloba byla učiněna písemně, nemohl být
aplikován §37 odst. 2 věty druhé s. ř. s. Konečně stěžovatel doplnil, že takový výklad zjevně
zaujal i žalovaný ve správním řízení a městský soud v jiném soudním řízení.
7. Ve vztahu ke včasnosti podání správní žaloby stěžovatel uvedl, že v případě datových
zpráv doručovaných do datové schránky je podání učiněno okamžikem, kdy soudu došlo,
resp. kdy se dostalo do jeho sféry vlivu. Taková skutečnost nemůže záviset na tom,
kdy se pracovník daného orgánu přihlásí do datové schránky. Rozhodným je okamžik dodání
datové zprávy do datové schránky příjemce, který je zapsán provozovatelem informačního
systému datových schránek a je osvědčen časovým razítkem. Doba doručení podání má význam
jen pro podání učiněná podle zákona o elektronickém podpisu. Podle názoru stěžovatele byla
žaloba podána dne 22. 6. 2011 ve 23:55:32 hodin, kdy byla datová zpráva dodána do datové
schránky městského soudu.
8. Konečně stěžovatel namítl, že odkaz městského soudu na rozsudek Nejvyššího správního
soudu č. 1142/2007 Sb. NSS není pro posuzovaný případ přiléhavý, neboť v době vydání daného
rozhodnutí neexistoval zákon o elektronických úkonech. Navíc soudu vytkl, že i jeho ostatní
úvahy vycházejí z tehdejší právní úpravy. Závěrem stěžovatel uvedl, že zákonodárce v zákoně
o elektronických úkonech stanovil nevyvratitelnou domněnku písemné formy a podpisu.
IV.
9. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
10. Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
11. Kasační stížnost je důvodná.
12. Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovateli, že žalobu ve správním soudnictví
lze na základě §18 odst. 1 zákona o elektronických úkonech podat i prostřednictvím datové
schránky. Z obsahu Identifikátoru elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu
(dále jen „identifikátor“), založeného na čl. 8 soudního spisu, tento soud ověřil, že v posuzované
věci byla žaloba odeslána z datové schránky fyzické osoby. Bez ohledu na označení identifikátoru
se jednalo o podání učiněné prostřednictvím datové schránky. Obecně je u takových úkonů třeba
rozlišit, zda podání učinila osoba oprávněná či osoba pověřená. Osobou oprávněnou
je dle §8 odst. 1 zákona o elektronických úkonech v případě datové schránky fyzické osoby ten,
pro koho byla datová schránka zřízena. Osobou pověřenou je dle §8 odst. 6 písm. a) tohoto
zákona ten, kdo byl k přístupu do datové schránky fyzické osoby pověřen osobou oprávněnou.
Pokud není v konkrétním případě třeba společného úkonu více osob a podání učinila osoba
oprávněná, má její úkon podle §18 odst. 2 daného zákona stejné účinky jako úkon učiněný
písemně a podepsaný. Pokud takové podání činila osoba pověřená, měl by její úkon podle téhož
ustanovení rovněž stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, jestliže by tato osoba
doložila své pověření. Z výše uvedeného vyplývá, že u takových podání nastává přímo ze zákona
fikce písemného a podepsaného úkonu. Při splnění stanovených podmínek tedy není nutné,
aby podání bylo podepsáno zaručeným elektronickým podpisem.
13. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší správní soud v posuzovaném případě zkoumal,
kdo podal prostřednictvím datové schránky předmětnou žalobu. Z obsahu spisu ani z údajů
zaznamenaných v identifikátoru nevyplývá, že by tento úkon činila jiná fyzická osoba než ta,
pro kterou byla datová schránka zřízena. Zdejší soud proto vycházel z toho, že žalobu podala
přímo osoba oprávněná. S ohledem na učiněné závěry je tedy třeba považovat žalobu za písemný
a podepsaný úkon. Městský soud proto pochybil v názoru, že k řádnému podání žaloby bylo
třeba ještě potvrzení úkonu ve smyslu §37 odst. 2 věty druhé s. ř. s. Nejvyšší správ ní soud
tím přisvědčil stěžovateli i v názoru, že závěry vyslovené v rozsudku č. 1142/2007 Sb. NSS
nejsou v nyní posuzované věci relevantní.
14. Pro úplnost Nejvyšší správní soud doplňuje, že městský soud ve svém rozhodnutí
posuzoval pouze formu podání žaloby, aniž by se zabýval její včasností. Stížní námitky týkající
se této problematiky proto Nejvyšší správní soud považuje za nepřípustné ve smyslu
§104 odst. 4 s. ř. s. Obiter dictum nicméně podotýká, že podle usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 7. 2010, čj. 9 Afs 28/2010 - 79, č. 2131/2010 Sb. NSS (veškerá rozhodnutí
tohoto soudu jsou dostupná i na www.nssoud.cz), je podání prostřednictvím datové schránky
vůči orgánu veřejné moci učiněno okamžikem dodání datové zprávy do schránky orgánu veřejné
moci. Lhůta stanovená soudním řádem správním je tedy zachována, bylo-li takové podání
učiněné vůči soudu nejpozději poslední den lhůty dodáno ve formě datové zprávy do datové
schránky soudu. V posuzované věci je proto zcela nerozhodné, kdy byla žaloba doručena
do centrální ePodatelny. Městský soud by proto měl při posuzování včasnosti podání žaloby
nejprve ověřit, kdy byl tento návrh dodán do datové schránky soudu. Městský soud tak může
učinit sám na základě údajů o datové zprávě získaných z datové schránky soudu nebo vyzvat
žalobce k předložení dodejky potvrzující datum dodání datové zprávy do datové schránky
městského soudu (z identifikátoru založeného na čl. 8 soudního spisu tento údaj nevyplývá).
15. Nejvyšší správní soud shledal usnesení městského soudu nezákonným, proto je zrušil
a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V něm městský soud
rozhodne vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku
(§110 odst. 3 s. ř. s.). V novém rozhodnutí městský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení
o této kasační stížnosti (110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 17. února 2012
JUDr. Jan Passer
předseda senátu