ECLI:CZ:NSS:2012:8.AZS.7.2012:18
sp. zn. 8 Azs 7/2012 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera, Mgr. Davida Hipšra, JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobkyně: Y. F., zastoupené JUDr. Martinem Rozumkem, Organizace
pro pomoc uprchlíkům, Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2011,
čj. OAM-721/VL-18-K02-2008, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2011, čj. 29 Az 8/2011 - 52,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2011, čj. 29 Az 8/2011 - 52,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 7. 1. 2011, čj. OAM-721/VL-18-K02-2008, žalovaný neudělil
žalobkyni mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
II.
2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové,
který rozsudkem ze dne 7. 11. 2011, čj. 29 Az 8/2011 - 52, rozhodnutí žalovaného zrušil.
3. Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobkyně nesplňuje podmínky
pro udělení mezinárodní ochrany podle §12 ani §14a zákona o azylu.
4. Dále však krajský soud uzavřel, že žalovaný nesprávně posoudil podmínky stanovené
v §13 a §14b zákona o azylu, tedy podmínky pro udělení azylu, resp. doplňkové ochrany
z důvodu sloučení rodiny. V této souvislosti poukázal na svůj rozsudek, jímž zrušil rozhodnutí
žalovaného ve věci manžela žalobkyně. Žalovaný podle krajského soudu dostatečně neodůvodnil
neudělení humanitárního azylu manželu žalobkyně, zejména neposoudil, zda je bez velmi vážné
újmy na zdraví a životě v současné době schopen případného návratu do země původu.
Na základě rozhodnutí ve věci manžela žalobkyně krajský soud uzavřel, že rozhodnutí
žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany žalobkyni bylo „ předčasné “ ve vztahu k posouzení
podmínek §13 a §14b zákona o azylu. Žalovanému proto uložil, aby znovu rozhodl ve věci
žalobkyně poté, kdy nově posoudí žádost jejího manžela a doplní podklady o jeho zdravotním
stavu o odborné vyjádření.
III.
5. Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
6. Jediným důvodem, pro který krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele, byl odkaz
na zrušující rozsudek ve věci manžela žalobkyně, jímž krajský soud uložil stěžovateli znovu
posoudit možnost udělení humanitárního azylu. Stěžovatel považoval tento důvod pro zrušení
rozhodnutí ve věci žalobkyně za nezákonný. Poukázal na §13 zákona o azylu, který svou aplikaci
váže na podmínku předchozího udělení azylu podle §12 nebo §14 zákona o azylu rodinnému
příslušníkovi žadatele. Tento výklad podporuje judikatura Nejvyššího správního soudu,
např. rozsudky ze dne 16. 3. 2004, čj. 2 Azs 70/2003 - 59, či ze dne 28. 1. 2004,
čj. 2 Azs 78/2003 - 36 (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Stěžovatel byl přesvědčen, že rozhodnutí ve věci žalobkyně odpovídá
právnímu a skutkovému stavu v době jeho vydání, rozsudek krajského soudu je proto v rozporu
s §75 odst. 1 s. ř. s.
7. Dále stěžovatel uvedl, že na základě rozsudku, jímž krajský soud zrušil rozhodnutí ve věci
manžela žalobkyně, nelze předjímat následné rozhodnutí správ ního orgánu v této věci. Krajský
soud nezavázal stěžovatele určitým právním názorem, pouze mu uložil doplnit jeden písemný
podklad. Manželu žalobkyně udělen azyl nebyl a je spekulací, zda mu bude udělen v budoucnu.
Krajský soud proto nepřípustně zasáhl do výlučné kompetence stěžovatele rozhodnout o udělení
mezinárodní ochrany. Udělení humanitárního azylu je vyhrazeno diskreční pravomoci
stěžovatele. Obdobně §13 zákona o azylu obsahující neurčitý právní pojem „v případě hodném
zvláštního zřetele“ předpokládá správní uvážení.
8. Žalobkyně bude moci podle stěžovatele podat novou žádost o udělení mezinárodní
ochrany a odůvodnit ji sloučením rodiny, pokud by byl někdy v budoucnu udělen azyl některému
z jejích rodinných příslušníků vymezených v §13 zákona o azylu . Žalobkyni navíc nebylo uloženo
správní vyhoštění, proto jí bezprostředně nehrozí nucené opuštění České republiky. Žalobkyně
může svůj pobyt upravit na základě zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Syn žalobkyně pobývající
na území České republiky se pak v pozvání zavázal, že bude hradit náklady jejího pobytu.
9. Stěžovatel také upozornil, že by na základě napadeného rozsudku musel znovu
přezkoumat žádost žalobkyně v plném rozsahu. Krajský soud totiž s ohledem na nedělitelnost
výroku zrušil celé rozhodnutí, byť stěžovateli uložil pouze posoudit možné udělení mezinárodní
ochrany žalobkyni za účelem sloučení rodiny. Tento postup podle stěžovatele popírá procesní
ekonomii. Podle názoru stěžovatele je rozsudek krajského soudu v rozporu i se zásadou
individuálního posuzování případů žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, protože za vadu
správního řízení označuje neexistující okolnost, která ani nemusí nastat.
10. Konečně stěžovatel tvrdil přijatelnost kasační stížnost i, přesahující svým významem
jeho vlastní zájmy. Jedná se totiž o zásadní právní pochybení krajského soudu s dopadem
do hmotněprávního postavení stěžovatele. Krajský soud pochybil při výkladu hmotného
i procesního práva, nerespektoval zákonnou úpravu a ustálenou judikaturu a nelze vyloučit,
že k tomu bude docházet i v budoucnu. V této souvislosti stěžovatel odkázal na skutkově
obdobný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, čj. 6 Azs 8/2011 - 60.
IV.
11. Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
V.
12. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti
a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval
např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, na jehož
odůvodnění na tomto místě pro stručnost odkazuje.
13. Podmínky pro přijatelnost kasační stížnosti podané žalovaným Ministerstvem vnitra
Nejvyšší správní soud vymezil v rozsudku ze dne 31. 1. 2007, čj. 2 Azs 21/2006 - 59,
č. 1143/2007 Sb. NSS. V souladu s jeho z ávěry Nejvyšší správní soud shledal nyní posuzovanou
kasační stížnost přijatelnou, neboť a) krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu
Nejvyššího správního soudu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet
i v budoucnu; b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva. Na okraj Nejvyšší správní soud podotýká, že pochybení krajského soudu
nemohlo zasáhnout do hmotněprávního postavení stěžovatele (Ministerstva vnitra), jak mylně
stěžovatel tvrdil; tato skutečnost ovšem nebrání přijatelnosti kasační stížnosti (blíže viz rozsudek
čj. 2 Azs 21/2006 - 59).
14. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
15. Kasační stížnost je důvodná.
16. Krajský soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru o „předčasnosti “ rozhodnutí
stěžovatele. Pokud stěžovatel neudělil azyl nebo doplňkovou ochranu žádnému z rodinných
příslušníků žalobkyně vymezených v §13 či §14b zákona o azylu, Nejvyšší správní soud
nepochyboval, že podmínky pro udělení azylu či doplňkové ochrany žalobkyni z důvodu sloučení
rodiny nebyly v době rozhodování stěžovatele o žádosti žalobkyně naplněny. Krajský soud
proto porušil princip přezkumu rozhodnutí na základě skutkových zjištění v době rozhodování
před správním orgánem (§75 odst. 1 s. ř. s.).
17. Skutkově obdobnými případy se Nejvyšší správní soud již zabýval v rozsudcích ze dne
19. 5. 2011, čj. 6 Azs 8/2011 - 60, a ze dne 12. 8. 2004, čj. 4 Azs 147/2004 - 81.
V nyní posuzované věci zdejší soud neshledal důvod se od svých dříve vyslovených názorů
odchýlit, na odůvodnění zmiňovaných rozhodnutí proto pro stručnost odkazuje. Pokud by byl
přijat opačný závěr, stěžovatel by musel v případě současně podaných žádostí více rodinných
příslušníků nejprve předjímat, jaký bude osud jednotlivých řízení, jaké skutkové okolnosti mohou
vyjít během řízení najevo a kterému členov i rodiny by mohl svědčit některý z důvodů pro udělení
mezinárodní ochrany. Než by bylo o žádosti tohoto „hlavního“ rodinného příslušníka pravomocně
rozhodnuto, stěžovatel by musel prodlužovat lhůtu k rozhodnutí či přerušit správní řízení
u ostatních členů rodiny, jimž by případně svědčilo udělení azylu podle §13 zákona o azylu
či doplňkové ochrany podle §14b téhož zákona, ale u nichž by naopak při „předběžném“
posouzení žádosti stěžovatel neshledal možnost udělení azylu podle §12 či §14 či doplňkové
ochrany podle §14a zákona o azylu.
18. V nyní posuzovaném případě by stěžovatel nemohl rozhodnout o žádosti žalobkyně
po dobu řízení o žádosti jejího manžela. Není přitom vyloučeno, že konečné posouzení žádosti
manžela žalobkyně bude postaveno najisto až po skončení řízení o správní žalobě či o kasační
stížnosti (a případných navazujících řízeních). Vzhledem k tomu, že nelze předjímat délku řízení
o žádosti manžela žalobkyně, bylo by postavení žalobkyně po celou dobu „podmíněného“ správního
řízení o její žádosti nejisté. Nejvyšší správní soud proto shledal postup uložený krajským soudem
procesně neefektivním. Nastane-li po pravomocně skončeném řízení o udělení mezinárodní
ochrany u žalobkyně nová skutečnost podstatná pro udělení mezinárodní ochrany, zejména
udělí-li stěžovatel manželu žalobkyně mezinárodní ochranu, měla by být nově uplatněná žádost
žalobkyně podepřená tímto důvodem přípustná [srov. §10a písm. e) zákona o azylu].
19. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto rozsudek krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1. s. ř. s.). V něm krajský soud rozhodne vázán
právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4
s. ř. s.).
20. Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. března 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu