ECLI:CZ:NSS:2012:9.AFS.26.2012:18
sp. zn. 9 Afs 26/2012 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobců: a) Wieslaw
Owsianny – FIRMA HANDOLOVA MIRO, se sídlem Zamenhofa 104/5, 64-100, Leszno,
Polsko, b) SCHWARZBURG s.r.o., se sídlem Srbova 360/1, Praha 8, oba zast. Mgr. Michalem
Bieleckim, advokátem se sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1 – Nové Město, proti žalovanému:
Celní ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Bohuslava Martinů 1672/8a, Hradec Králové,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2011, č. j. 9976-2/2011-060100-21, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 2. 2012,
č. j. 30 Af 44/2011 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora uvedeného
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno
usnesení krajského soudu ze dne 6. 1. 2012, č. j. 30 Af 44/2011 - 19, ve znění opravného
usnesení ze dne 27. 1. 2012, č. j. 30 Af 44/2011 – 30, ve věci zastavení řízení o žalobě pro
nezaplacení soudního poplatku. Žaloba směřuje proti rozhodnutí žalovaného ve věci propadnutí
vybraných výrobků podle ustanovení §42d zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních,
ve znění účinném za posuzované období.
V odůvodnění napadeného zrušujícího usnesení krajský soud uvedl, že usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku bylo zástupci žalobců doručeno dne
6. 1. 2012, přičemž téhož dne byl oběma žalobci uhrazen i soudní poplatek za řízení v celkové
výši 6000 Kč. Protože byl soudní poplatek uhrazen dříve, než rozhodnutí o zastavení řízení
nabylo právní moci, krajský soud v souladu s ustanovením §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění účinném pro posuzované období (dále jen „zákon o soudních
poplatcích“), usnesení ve věci zastavení řízení zrušil s tím, že v řízení bude nadále pokračováno.
V kasační stížnosti stěžovatel namítá nesprávné právní posouzení věci ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dle názoru stěžovatele uhrazení poplatku dne 6. 1. 2012,
tj. ten samý den, kdy usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci je nutno považovat
za úhradu opožděnou, která nemůže mít za následek zrušení usnesení o zastavení řízení. Z dikce
§9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích dle stěžovatele jednoznačně vyplývá, že důvodem
pro zrušení usnesení o zastavení řízení nemůže být skutečnost, že žalobci uhradili poplatek
„po“ či „současně“ s nabytím právní moci takového usnesení. K úhradě poplatku musí dojít
dříve, než usnesení o zastavení řízení nabude právní moci, v projednávané věci tedy nejpozději
do 5. 1. 2012.
Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
zrušil.
Žalobci se ke kasační stížnosti nevyjádřili.
Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a za stěžovatele jedná jeho zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním ve smyslu
ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. Kasační soud poté přezkoumal napadené usnesení krajského
soudu v rozsahu kasační stížnost a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.)
a zkoumal při tom, zda napadená rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 4, 5 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud připomíná, že v projednávané věci není sporné, že poplatek byl
uhrazen, není sporné datum, ke kterému došlo k úhradě soudního poplatku, tj. 6. 1. 2012, a není
ani sporné, že k tomuto datu bylo usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku
doručeno všem účastníkům řízení. Sporný je dle přesvědčení stěžovatele okamžik, ke kterému
je možno zaplatit soudní poplatek, aby byla tato platba ještě považovaná za včasnou, tj. okamžik
nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud
vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví.
Podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech
správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději
do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.
Z uvedeného plyne otázka, kterou si soud při posuzování podmínek pro zrušení usnesení
dle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích musí zodpovědět: kdy rozhodnutí o zastavení řízení
nabylo právní moci.
Kasační soud vyšel při posouzení této otázky ze své dlouholeté konstantní judikatury
(např. rozsudek ze dne 29. 3. 2007, č. j. 5 Afs 112/2006 - 41, publ. ve Sb. rozh. NSS
pod č. 1218/2007, nebo rozsudek ze dne 17. 4. 2008, č. j. 5 Afs 1/2007 - 172). Z této judikatury
jednoznačně plyne, že posledním dnem, kdy je účastník oprávněn právně relevantním způsobem
zaplatit soudní poplatek, je den doručení usnesení o zastavení řízení.
Usnesení o zastavení řízení, stejně jako jiná usnesení či rozsudky, nabývá právní moci,
pokud bylo doručeno účastníkům (§54 odst. 5, §55 odst. 5 s. ř. s.).
Z formálního hlediska se právní mocí rozumí, že rozhodnutí nelze napadnout řádným
opravným prostředkem; to ve správním soudnictví nepřichází v úvahu nikdy. Z hlediska
materiálního znamená právní moc, že rozhodnutí je závazné (podle §54 odst. 6 s. ř. s. je výrok
pravomocného rozsudku závazný pro účastníky, osoby na řízení zúčastněné a pro orgány veřejné
moci). Výrokem pravomocného rozhodnutí může být deklarováno, zda tu právo nebo právní
vztah je či není, popř. může být konstitutivně právo či povinnost založeno. Ve správním
soudnictví závisí výrok soudu na typu žalobního řízení; tak např. může soud rozsudkem také
uložit správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, či naopak
správnímu orgánu zakázat pokračování v porušování práva účastníka řízení.
Nabytí právní moci rozhodnutí ve správním soudnictví závisí na jeho doručení
účastníkům. Zákon však neurčuje, že rozhodnutí nabývá právní moci k přesnému okamžiku
doručení; jeho zjišťování by také nebylo prakticky možné. Nabytí právní moci se tedy vztahuje
k určitému dni jako celku. Z hlediska právní jistoty subjektů, pro které je dotčené rozhodnutí
závazné, je však přesto nutno určit přesný okamžik nabytí právní moci zcela jednoznačně. Jelikož
tak nelze učinit stanovením okamžiku doručení rozhodnutí, je s ohledem na výše uvedený výklad
možno spolehlivě dovodit, že právní moci nabývá rozhodnutí teprve uplynutím posledního
okamžiku dne, v němž bylo doručeno. Výkladem, že rozhodnutí nabývá právní moci až ke konci
dne doručení, lze jednoznačně určit, odkdy právo či povinnost vzniká či zaniká.
Použitím uvedeného výkladu na případ placení soudního poplatku podle §9 odst. 7
zákona o soudních poplatcích je posledním dnem pro zaplacení poplatku den, kdy bylo usnesení
o zastavení řízení doručeno. Účinky usnesení může tedy účastník zvrátit tím, že by kdykoli během
téhož dne soudní poplatek zaplatil. Posledním okamžikem tohoto dne usnesení o zastavení řízení
nabývá právní moci, stane se tedy závazným a nezměnitelným, resp. nezvratitelným a poplatková
povinnost zanikne. Takový výklad také beze zbytku splňuje hypotézu §9 odst. 7 zákona
o soudních poplatcích, neboť poplatek, je-li zaplacen do konce dne, v němž bylo usnesení
doručeno, je zaplacen „dříve, než nabylo právní moci“.
Právo na přístup k soudu chráněné čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zaujímá
v každé demokratické společnosti natolik významné místo, že nepřichází v úvahu ani jeho
zužující výklad ani formální interpretační přístupy. Proto také nelze než platbu soudního poplatku
učiněnou u soudu poslední den lhůty považovat za platbu učiněnou řádně a včas.
V daném případě rozhodnutí o zastavení řízení nabylo právní moci dne 6. 1. 2012, téhož
dne byl soudní poplatek prokazatelně zaplacen. Byl tak splněn zákonný předpoklad pro to,
aby krajský soud usnesení o zastavení řízení zrušil (§9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích). Vzhledem k výše uvedenému, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než
kasační stížnost podle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení, žalobcům žádné náklady řízení nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu