ECLI:CZ:NSS:2012:9.AFS.63.2012:33
sp. zn. 9 Afs 63/2012 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně: Obec
Janov, se sídlem Janov 190, zast. JUDr. Zdeňkem Pánkem, advokátem se sídlem Prokopa
Holého 130/15, Děčín IV, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem,
se sídlem Velká Hradební 61, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2009,
č. j. 13986/09-1700-506634, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 7. 2012, č. j. 15 Af 15/2010 - 33, o návrhu na přiznání
odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2009,
č. j. 13986/09-1700-506634. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti
platebnímu výměru Finančního úřadu v Děčíně ze dne 24. 6. 2009, č. j. 79203/09/178980506757,
kterým jí byl uložen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši
1 650 000 Kč.
Současně stěžovatelka navrhuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s tím,
že realizace a následky napadeného rozhodnutí podstatným způsobem zasáhnou do jejího
hospodářského stavu jako obce, která částkou určenou k vrácení do státního rozpočtu
nedisponuje; byly by tak zásadně ohroženy možnosti plnit zákonem stanovené soukromoprávní
i veřejnoprávní povinnosti stěžovatelky jako obce vůči jejím občanům, což by pro ni znamenalo
nenahraditelnou újmu. V této souvislosti stěžovatelka rovněž uvedla, že přiznání odkladného
účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu
s veřejným zájmem.
Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku poznamenal, že stěžovatelka tento
návrh nijak konkrétně nezdůvodnila ani nedoložila. Nadto poukázal na důležitý veřejný zájem,
kterým dle jeho mínění jistě je, aby prostředky, které mají být placeny do státního rozpočtu, byly
placeny včas. Jen skutečně mimořádná okolnost by mohla takový zájem převážit, což ovšem
stěžovatelka neprokázala, a proto by jejímu návrhu nemělo být vyhověno.
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatelky přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
V této souvislosti – zejména s ohledem na samotný návrh a jeho odůvodnění – považuje
Nejvyšší správní soud za nutné nejprve připomenout, že novelou s. ř. s. provedenou zákonem
č. 303/2011 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2012 ke změně úpravy podmínek pro přiznání
odkladného účinku žaloby v §73 s. ř. s. Na rozdíl od předchozí právní úpravy již není nutné
prokazovat nenahraditelnou újmu stěžovatelky (resp. důvodnou obavu její hrozby), nýbrž stačí
pouze poukázat na nepoměr mezi následkem (slovy zákona „újmou“), které by vznikly
stěžovatelce nepřiznáním odkladného účinku, a případnou újmou, která by mohla vzniknout
jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Přiznání
odkladného účinku nesmí být současně v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Při rozhodování
o odkladném účinku kasační stížnosti tedy Nejvyšší správní soud zjišťuje splnění výše uvedených
zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj.:
- výrazné disproporcionality újmy způsobené stěžovatelce v případě, že účinky napadeného
rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud
by účinky rozhodnutí odloženy byly; a
- absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se proto primárně
Nejvyšší správní soud zaměřil na zkoumání, zda stěžovatelka uvádí skutečnosti, které
by dokládaly možnost vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatelky oproti jiným osobám. Tyto
skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatelky, která v řízení
o přiznání odkladného účinku nese břemeno tvrzení. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má proto stěžovatelka, která uvedla, že výkon rozhodnutí žalovaného by pro ni znamenal
podstatný zásah do jejího hospodářského stavu, avšak toto své tvrzení již nijak blíže nedoložila.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud svým usnesením ze dne 22. 8. 2012,
č. j. 9 Afs 63/2012 - 28, vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení tohoto
usnesení doplnila svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to tak, že doloží
svá tvrzení ohledně hospodářského stavu, jež bez jakékoli bližší konkretizace není možno
považovat za relevantní a především ani za dostatečná pro posouzení vzniku nepoměrně větší
újmy stěžovatelky oproti jiným osobám, jakož i existence rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Citované usnesení bylo stěžovatelce, resp. jejímu zástupci doručeno dne 24. 8. 2012,
dle doručenky založené na č. l. 30 soudního spisu. Stěžovatelka však ve stanovené lhůtě
- ani po jejím uplynutí – na toto usnesení a v něm obsaženou výzvu nereagovala a svůj návrh
na přiznání odkladného účinku nijak nedoplnila.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že stěžovatelka ve svém návrhu neosvědčila
ve smyslu §73 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku
nenahraditelné újmy, a proto jejímu návrhu na přiznání odkladného účinku nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu