ECLI:CZ:NSS:2012:9.AFS.67.2012:64
sp. zn. 9 Afs 67/2012 - 64
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce:
Tělovýchovná jednota Sokol Doubí o.s., se sídlem Mařanova 811, Liberec 25 - Vesec,
zast. JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Revoluční 15, Praha 1, proti žalovanému:
Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká Hradební 61, Ústí nad Labem,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2011, č. j. 8413/11-1200-505700, ve věci daně z příjmů
právnických osob, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 8. 2012, č. j. 59 Af 60/2011 - 95, o návrhu na přiznání
odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský
soud“), kterým tento soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne
7. 10. 2011, č. j. 8413/11-1200-505700. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele
proti rozhodnutí Finančního úřadu v Liberci ze dne 26. 4. 2011, č. j. 170285/11/192913507596,
kterým byla stěžovateli dodatečně doměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 4 424 640 Kč
a předepsáno penále z částky dodatečně doměřené daně ve výši 884 928 Kč.
V kasační stížnosti stěžovatel podal návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Svůj návrh odůvodnil tím, že výkon rozhodnutí by pro něj znamenal významnou
a nenahraditelnou újmu, neboť by fakticky vedl k jeho likvidaci a ukončení jeho veřejně
prospěšné činnosti. Dodatečně doměřená daň z příjmů právnických osob a předepsané penále
totiž řádově převyšují celoroční příjmy stěžovatele. Přestože bylo rozhodnutím Finančního úřadu
v Liberci ze dne 17. 5. 2012, č. j. 220203/12/19/2913507596, povoleno posečkání s úhradou
daně do 31. 10. 2012, stěžovatel má s ohledem na průměrnou délku řízení u zdejšího soudu
za to, že tato lhůta vyprší dříve, než Nejvyšší správní soud o věci rozhodne. Proto přistoupil
k podání návrhu na přiznání odkladného účinku.
Žalovaný s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Ve svém
vyjádření uvádí, že stěžovatel v návrhu nepředkládá žádná bližší tvrzení ani důkazy pro podporu
svého návrhu. Má za to, že přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s důležitým veřejným
zájmem, kterým je v daném případě to, aby prostředky, které mají být placeny do státního
rozpočtu, byly placeny včas. Jen mimořádná okolnost může tento zájem převážit, takovou však
stěžovatel neprokazuje. Rovněž nedokládá, že by výkon napadeného rozhodnutí žalovaného
pro něj znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku
jiným osobám, ani nepředkládá tvrzení, že vyhovění návrhu nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud odkladný účinek nepřiznal.
Dle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen
„s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se přitom užijí přiměřeně.
Dle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Dle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud nejdříve podotýká v reakci na návrh stěžovatele, který používá
pojem „nenahraditelná újma“, že §73 s. ř. s. byl s účinností od 1. 1. 2012 novelizován zákonem
č. 303/2011 Sb. a podle znění účinného od uvedeného data v nynější věci zdejší soud postupuje.
Podle již neúčinné úpravy v §73 odst. 2 s. ř. s. bylo možno odkladný účinek po vyjádření
žalovaného přiznat, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku by se nedotklo nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a nebylo by v rozporu s veřejným zájmem. Nyní účinné
znění §73 odst. 2 s. ř. s. pro přiznání odkladného účinku požaduje posouzení, zda by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než
jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. S ohledem na právě uvedené zdejší soud posuzoval předložený
návrh stěžovatele.
Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se tak dle aktuální právní
úpravy především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom,
že mu v důsledku napadeného rozhodnutí (jehož sistace by bylo přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti dosaženo) vznikne nepoměrně větší újma, než jiným osobám, a vysvětlení,
v čem spočívá tato újma a její rozsah. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě
musí být dostatečně konkretizované na individuální poměry stěžovatele a musí svědčit o tom,
že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu
obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného stěžovatele tíží též důkazní
břemeno k tvrzením uplatněným v návrhu. Unesení tohoto důkazního břemena po stěžovateli
vyžaduje, aby tvrzení, kterými odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně
doložil.
Po posouzení předmětného návrhu zdejší soud naznal, že stěžovatel ve svém podání tvrdí
dostatečně konkrétním a individualizovaným způsobem, že výkon rozhodnutí, kterým mu byla
dodatečně doměřena daň z příjmů právnických osob a předepsáno penále, by pro něj znamenal
takovou újmu, že by hrozila jeho likvidace. Zdejší soud má na základě ve spise založených výkazů
zisku a ztrát za roky 2010 a 2011 za prokázané, že doměřená daň a předepsané penále řádově
převyšují jeho roční příjem. Z předložených dokumentů je patrno, že celoroční příjmy stěžovatele
by na uhrazení doměřené daně a jeho příslušenství nepostačovaly, a proto by žalovaný musel
de facto přistoupit k postihu nemovitého majetku. Je zcela zřejmé, že v takovém případě
by výkon rozhodnutí mohl skutečně způsobit stěžovateli značnou újmu, neboť by tím skutečně
mohlo dojít nejen k omezení činnosti stěžovatele, ale s velkou pravděpodobností i k jeho
likvidaci. Přitom Nejvyšší správní soud posoudil rovněž to, zde by tím byla způsobena
nepoměrně větší újma stěžovateli než jiným osobám. Žalovaný, který s přiznáním odkladného
účinku nesouhlasí, však na rozdíl od stěžovatele neuvedl, jakým způsobem by mu mohla být
způsobena újma, pokud by případně byly předmětné prostředky do státního rozpočtu uhrazeny
až s časovým odstupem. Proto Nejvyšší správní soud neshledal, že by odkladným účinkem
kasační stížnosti mohla vzniknout újma žalovaného poměřitelná s újmou stěžovatele. Nenaznal
ani, že by jiné třetí osobě měla v daném případě na základě odkladného účinku vzniknout
nepoměrně větší újma než by vznikla stěžovateli, kdyby jeho návrhu nebylo vyhověno.
Následně se zdejší soud zabýval otázkou, zda by přiznání odkladného účinku nebylo
v rozporu s veřejným zájmem. Žalovaný totiž ve vyjádření ke kasační stížnosti a návrhu
na přiznání odkladného účinku poukazuje na veřejný zájem, s nímž by mělo být přiznání
odkladného účinku v rozporu. Tímto zájmem je, aby prostředky, tj. předmětná daň s jejím
příslušenstvím, které mají být placeny do státního rozpočtu, byly hrazeny včas. Nejvyšší správní
soud se se žalovaným ztotožňuje, že na včasné úhradě daňových pohledávek je bez pochyby
veřejný zájem, nicméně jak správně uvedl již krajský soud v usnesení o přiznání odkladného
účinku žalobě stěžovatele, tento přístup by vedl k paušálnímu zamítání všech návrhů na přiznání
odkladného účinku žalobám, potažmo i kasačním stížnostem, které by směřovaly proti
rozhodnutí správců daně o vyměření, příp. dodatečného doměření daňových povinností. Proto
je vždy nutno v případech, v nichž sice nelze pominout veřejný zájem na hrazení prostředků
do státního rozpočtu, rovněž zvažovat individuální okolnosti konkrétních případů, zda určité
mimořádné okolnosti nemohou tento obecný veřejný zájem převážit. V daném případě zdejší
soud takové okolnosti shledal v tom, že stěžovatel vyvíjí veřejně prospěšnou činnost, přičemž
zájem na pokračování jeho činnosti převyšuje žalovaným předestřený veřejný zájem na včasné
úhradě daňové pohledávky. Ohrožení jiného důležitého veřejného zájmu, než na který poukazuje
žalovaný, v případě přiznání odkladného účinku předmětné kasační stížnosti zdejší soud
neshledal. K danému doplňuje, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti se pouze
dočasně znemožňuje případný výkon správních rozhodnutí, ale není jím vyloučen jejich výkon,
ukážou-li se případně v návaznosti na přezkum v konečném důsledku jako správná. Zdejší soud
taktéž nemá vzhledem k okolnostem případu důvod domnívat se, že dočasné znemožnění
výkonu rozhodnutí v dané věci negativně ovlivní eventuální budoucí možnost vymoci
doměřenou daň s příslušenstvím, zůstanou-li správní rozhodnutí v platnosti. Z těchto důvodů
rozhodl Nejvyšší správní soud, že se kasační stížnosti odkladný účinek přiznává.
Nejvyšší správní soud na závěr zdůrazňuje, že rozhodnutí o odkladném účinku žádným
způsobem nepředjímá jeho rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu