ECLI:CZ:NSS:2012:9.ANS.15.2012:24
sp. zn. 9 Ans 15/2012 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: R. Š., zast.
JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem se sídlem Slovanská tř. 136, Plzeň, proti žalovanému:
Finanční úřad v Přešticích, se sídlem Husova 465, Přeštice, ve věci ochrany proti nečinnosti, o
kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 8. 2012,
č. j. 30 Af 15/2012 - 113,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadl v záhlaví označené
usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým soud výrokem I. zastavil
řízení podle ustanovení §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a výrokem III. uložil stěžovateli povinnost nahradit
žalobci náklady řízení ve výši 8 640 Kč.
Řízení před krajským soudem bylo zahájeno na základě žaloby ze dne 4. 4. 2012 podané
na ochranu proti nečinnosti stěžovatele. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by krajský
soud uložil stěžovateli povinnost ukončit postup k odstranění pochybností k daňovým přiznáním
k dani z přidané hodnoty za období červen, červenec a srpen roku 2011 a vydat v jednotlivých
věcech příslušná rozhodnutí.
Podáním ze dne 16. 7. 2012 vzal žalobce svoji žalobu zpět s odůvodněním, že stěžovatel
ukončil postup k odstranění pochybností za jednotlivá období a následně ve věci vydal
rozhodnutí (platební výměry), jejichž vydání se žalobce domáhal. Žalobce současně požádal
o náhradu nákladů řízení, neboť žaloba byla dle jeho názoru podána opodstatněně.
Krajský soud vázán projevem vůle žalobce řízení o žalobě dle ustanovení §47 písm. a)
zastavil. S ohledem na ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. soud současně přiznal žalobci náhradu
nákladů řízení. Dle cit. ustanovení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta; vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět
pro pozdější chování odpůrce, nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele,
má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v odůvodnění
napadeného usnesení uvedl, že v dané věci se jedná o řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti
žalovaného, přičemž je skutečností, že platební výměry, jejichž vydání se žalobce domáhal, byly
vydány až poté, co byl stěžovatel seznámen s tím, že z důvodu nečinnosti na něho byla podána
žaloba. Krajský soud tak uzavřel, že z uvedených důvodů bylo o náhradě nákladů řízení
rozhodnuto dle věty druhé ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., neboť řízení bylo zastaveno z důvodu
zpětvzetí žaloby pro pozdější chování stěžovatele.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
Stěžovatel označil jako důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení.
Předmětem kasační stížnosti učinil stěžovatel výrok III. napadeného usnesení, kterým
krajský soud uložil stěžovateli povinnost k náhradě nákladů řízení. Stěžovatel se neztotožnil
s krajským soudem v otázce aplikace ustanovení §60 odst. 3 věta druhá s. ř. s., neboť
je přesvědčen, v případě uváděných postupů se nečinnosti nedopustil, a motivem pro zpětvzetí
návrhu žalobcem proto nebylo pozdější chování odpůrce. V této souvislosti upozornil, že krajský
soud byl povinen ve vztahu k rozhodování o náhradě nákladů řízení zkoumat opodstatněnost
žalobního návrhu na vyslovení nečinnosti. To však dle jeho názoru krajský soud neučinil
a nečinnost stěžovatele automaticky předpokládal.
Na základě výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení
krajského soudu v napadeném výroku zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s posouzením nároku
na přiznání náhrady nákladů řízení krajským soudem a navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítnout.
III. Posouzení věci Nejvyšší správním soudem
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; z ustálené
judikatury zdejšího soudu však vyplývá, že směřuje-li kasační stížnost proti usnesení soudu
o odmítnutí žaloby, či zastavení řízení, lze uplatnit pouze důvod podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. (viz především rozsudek ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publ. pod
č. 625/2005 Sb. NSS; všechna zde cit. rozhodnutí Nejvyššího správní soudu jsou dostupná na
www.nssoud.cz). Důvod kasační stížnosti podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. v sobě
kromě nezákonnosti samotného rozhodnutí o odmítnutí návrhu zahrnuje též procesní pochybení
soudu, která tomuto rozhodnutí předcházela. Nejvyšší správní soud tedy zkoumal napadené
rozhodnutí v mezích kasačního důvodu dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není přípustná. Nejvyšší správní soud ji proto jako takovou odmítl,
a to z následujících důvodů:
Obecně lze konstatovat, že kasační stížnost je přípustná proti každému rozhodnutí,
není-li v zákoně stanoveno jinak (§102 s. ř. s.). Výluku z přípustnosti kasační stížnosti připouští
mj. ustanovení §104 odst. 2, které stanovuje, že kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku
o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná. Znamená
to, že napadá-li stěžovatel pouze výrok o nákladech řízení, aniž napadá výrok rozhodnutí o věci
samé, je taková stížnost nepřípustná.
Při posuzování přípustnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud přihlédl k závěrům
obsaženým v usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 - 64,
publikovaném pod č. 2116/2010 Sb. NSS. V něm rozšířený senát rozlišil případy, kdy kasační
stížnost napadá pouze výrok o nákladech řízení, od případů, kdy napadá i jiné výroky. V prvním
případě je podle rozšířeného senátu zdejšího soudu nutno kasační stížnost pro nepřípustnost
odmítnout, byť by bylo rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení věcně nesprávné,
ve druhém případě je kasační stížnost přípustná.
Jak je uvedeno v rekapitulaci kasační stížnosti, jejím obsahem je výlučně zpochybnění
výroku usnesení, kterým soud stěžovateli uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Výrok
týkající se zastavení řízení stěžovatel kasační stížností nenapadl.
Z uvedeného plyne jednoznačný závěr, že kasační stížnost, kterou stěžovatel brojil
výhradně proti výroku o nákladech řízení, aniž zpochybňoval výrok o zastavení řízení,
je nepřípustná a soud ji odmítne (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 24. 2. 2011,
č. j. 2 Ans 1/2011 - 63, či unesení ze dne 28. 2. 2011, č. j. 8 Ans 3/2011 - 63).
Nejvyšší správní soud tedy dopěl k závěru, že stížní námitky jsou podle §104 odst. 2
s. ř. s. nepřípustné, a ve shodě s ustálenou judikaturou zdejšího soudu kasační stížnost podle §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §104 odst. 2 s. ř. s. a s §120 s. ř. s. odmítl.
Zcela nad rámec posuzování kasační stížnosti tak Nejvyšší správní soud odkazuje
na usnesení ze dne 11. 5. 2011, č. j. 1 Ans 4/2011 - 51, ve kterém se zdejší soud vyjadřoval
k podmínkám pro přiznání nákladů řízení podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. a výkladu pojmu
„pozdější chování odpůrce“.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
s. ř. s. použitého ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu