ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.11.2012:17
sp. zn. 9 As 11/2012 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: I. K., zast.
JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem se sídlem Hauerova 3, Opava, proti žalovanému:
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor vnitřních věcí , se sídlem 28. října 117,
Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2007, č. j. MSK 93208/2007,
sp. zn. VV/29125/2007/Hav, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2011, č. j. 58 Ca 86/2007 – 154,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Vlastimilu Vezdenkovi, advokátu se sídlem
Hauerova 3, Opava, se nepřiznává odměna za zastupování.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhá zru šení shora
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno
jím vydané rozhodnutí ze dne 3. 7. 2007, č. j. MSK 93208/2007, sp. zn. VV/29125/2007/Hav.
Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města
Opavy, odboru vnitřních věcí, oddělení přestupků (dále též „správní orgán“), ze dne 23. 4. 2007,
č. j. 28126/2006/PRES. Žalobce byl na základě uvedených rozhodnutí uznán vinným
ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle u stanovení §49 odst. 1 písm. c) a proti
majetku dle ustanovení §50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
účinném za posuzované období (dále jen „zákon o přestupcích“).
Uvedeného přestupku se měl stěžovatel dopustit tím, že dne 2. 11. 2006 kolem 13.00 hod.
fyzicky napadl S. B., bytem v K., P. B. 102, před supermarketem Kaufland na ulici H. v O. tak, že
do něj dvakrát najel nákupním vozíkem a následně na dvorku před domem č. 39 na stejné ulici
jmenovanému poškodil osobní motorové vozidlo zn. Honda Civic tak, že kopl do nárazníku a
blatníku vozidla a způsobil tak škodu ve výši 1000 Kč, tedy úmyslně narušil občanské soužití
jiným hrubým jednáním a úmyslně způsobil škodu na cizím majetku poškozením věci takového
majetku. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 500 Kč a povinnost nahradit
náklady řízení ve výši 1000 Kč. Tímtéž rozhodnutím bylo řízení o přestupku proti majetku podle
ustanovení §50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, jehož se žalobce měl dopustit dne 2 . 11.
2006 na dvorku před domem č. 39 na ulici H . v O. tím, že měl rozbít květináč s rostlinou a
způsobit tak škodu S. B. ve výši 500 Kč, zastaveno a současně bylo zastaveno řízení o přestupku
proti občanskému soužití podle ustanovení §49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, kterého se
žalobce měl dopustit 2. 11. 2006 před supermarketem Kaufland na ulici H . v O. tím, že měl
udeřit pěstí do obličeje S. B.
Krajský soud žalobu dle ustanovení §78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“), pro vady řízení zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Po provedené rekapitulaci dosavadního řízení dospěl krajský soud k závěru,
že jedinými důkazy svědčícími o spáchání protiprávního jednání žalobce, tj. opakovaného najetí
nákupním vozíkem do S. B. a poškození jeho motorového vozidla zn. Honda Civic, byly
svědecké výpovědi svědků S. B. a D. N. Tito svědci však současně uvedli, že se žalobcem měli
opakované konflikty a jejich vztah k žalobci tedy nelze považovat za zcela objektivní a zcela
nepodjatý. Za zcela nelogický pak v této souvislosti krajský soud označil závěr správního orgánu
o odložení věci ze dne 19. 1. 2007, tj. oznámení o přestupku proti podezřelému S . B. V této věci
se totiž jednalo o tentýž incident, který proběhl před supermarketem Kaufland a na dvork u u
domu č. 39 v ulici H., v O., přičemž správní orgán tuto věc odložil, neboť tvrzení podezřelého
(pana B.) stojí proti tvrzení oznamovatele (žalobce) a správnímu orgánu se již nenabízel žádný
přímý ani nepřímý důkaz, který by odůvodňoval zahájení řízení.
V kasační stížnosti uplatnil stěžovatel kasační námitky podle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a d) s. ř. s. Nepřezkoumatelnost rozsudku stěžovatel spatřuje v kusém odůvodnění
krajského soudu ve vztahu k neobjektivitě vyslechnutých svědků.
Hodnocení svědeckých výpovědí bylo provedeno oběma správními orgány a má odraz
v odůvodnění napadených rozhodnutí. Výsledkem uvedeného hodnocení bylo mimo jiné i to,
že řízení o přestupku bylo zčásti zastaveno. Ve zbývající části však shledaly oba správní orgány
výpovědi svědků přesvědčivými a bylo z nich správními orgány vycházeno. Stěžovatel
upozorňuje na skutečnost, že projednávanou věcí se zabývalo Ministerstvo vnitra, které
neshledalo předpoklady k zahájení přezkumu.
Aplikace tak kusé úvahy a závěrů na ni založených do praxe správních orgánů
by v podstatě znamenala nezbytné navození důkazní nouze ve všech analogických případech, kdy
by jedinými svědky přestupku byly osoby, které nejsou ve vztahu k podezřelým ze spáchání
přestupků zcela neutrálními, a v podstatě samozřejmě pak v případech, kdy by mělo být
dokazováno svědeckými výslechy samotných poškozených.
Stěžovatel v kasační stížnosti v obecné rovině zpochybňuje své oprávnění označit
jakékoliv svědecké výpovědi za nevěrohodné a naznačuje, že stejná úvaha, jakou provedl krajský
soud v napadeném rozsudku, tj. nevěrohodnost svědků opřená pouze o předešlý spor mezi
obviněným z přestupku a svědky, by nepochybně ve správním soudnictví neobstála, a měla
za následek nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů.
Nesprávné právní posouzení pak úzce souvisí s výše uvedeným. Krajský soud zřejmě
dovozuje, že postup správních orgánů nebyl v souladu s ustanovením §50 odst. 3 a 4 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Jelikož však odůvodnění rozsudku
v tomto ohledu postrádá jakoukoliv konkrétní úvahu, nemůže stěžovatel namítat nic jiného,
než že nadále považuje svůj postup za správný a v souladu se zákonem. Správní orgány správně
aplikovaly ustanovení §50 odst. 3 a 4 správního řádu, když výpovědi svědků vyhodnotily
na základě všech okolností případu jako věrohodné a případné pro uznání viny žalobce.
Stěžovatel navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soud u k dalšímu
řízení.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti úvodem zdůraznil, že žalovaný nesplnil
povinnost uloženou mu krajským soudem, tj. povinnost uhradit žalobci náklady řízení. Žalobce
považuje svědecké výpovědi za neobjektivní, a to z důvodů vzájemných předešlých konfliktů.
Svědkyně N. v minulost dokonce zorganizovala přepadení žalobce, kdy se v noci vloupal do bytu
žalobce její syn. Dle jeho názoru se svědci dopustili křivé výpovědi, křivého svědectví a ublížení
na zdraví (celková doba léčení žalobce trvala od 2. 11. 2006 do 14. 11. 2006, jak dokládá znalecký
posudek zpracovaný soudním znalcem na základě opatření Policie ČR, Okresního ředitelství,
služby kriminální policie a vyšetřování v Opavě). Obdobně žalobce považuje za neobjektivní
sepis výpovědí příslušnou pracovnicí správního orgánu. Neobjektivní je i vedoucí přestupkového
oddělení správního orgánu. Nesouhlasí s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje
ze dne 18. 11. 2011, kterým bylo zastaveno řízení o přestupku a zrušeno rozhodnutí
prvostupňového orgánu. Tímto způsobem totiž správní orgány zakrývají svůj protizákonný
postup, v odůvodnění rozhodnutí není kromě konstatování o uplynutí prekluzivní lhůty žádná
zmínka o tom, k čemu ve skutečnosti došlo. Sankce nebudou uděleny žádné a jediný, kdo na
protizákonné postupy správních orgánů doplatil, je žalobce. Navrhuje kasační stížnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je řádně zastoupen (§105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační soud přezkoumal napadený
rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci zde uplatněných důvodů
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Ze správního spisu kasační soud ověřil následující pro věc podstatné sku tečnosti.
Žalobce byl na základě shora uvedených rozhodnutí uznán vinným ze spáchání přestupku
proti občanskému soužití dle ustanovení §49 odst. 1 písm. c) a proti majetku dle ustanovení §50
odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Uvedeného přestupku se měl žalobce I. K., nar. X (dále jen
„žalobce“), dopustit tím, že dne 2. 11. 2006, kolem 13.00 hod., fyzicky napadl S . B., nar. X, bytem
v K., P. B. 102, před supermarketem Kaufland, na ulici H . v O. tak, že do něj dvakrát najel
nákupním vozíkem a následně na dvorku před domem č. 39 na stejné ulici jmenovanému
poškodil osobní motorové vozidlo zn. Honda Civic tak, že kopl do nárazníku a blatníku vozidla a
způsobil tak škodu ve výši 1000 Kč, tedy úmyslně narušil občanské soužití jiným hrubým
jednáním a úmyslně způsobil škodu na cizím majetku poškozením věci takového majetku. Za
tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení
ve výši 1000 Kč.
Dle vysvětlení svědkyně D. N. na Policii ČR ze dne 7. 11. 2006, založené ho ve správním
spisu, se D. N. dne 2. 11. 2006 kolem 12.35 hod. nacházela na parkovišti před supermarketem
Kaufland, kde viděla žalobce, u kterého kdysi byla v podnájmu a se kterým mají s přítelem S. B.
neustálé problémy. Svědkyně viděla žalobce u vozidla, které užívá, a zjistila, že toto vozidlo je
poškozeno a jeho pravá část je poškrábána. Zavolala svému příteli S. B., že má přijet na
parkoviště před supermarket Kaufland, že má poškozené vozidlo a že se kolem tohoto vozidla
pohyboval žalobce. Když S. B. přijel, čekali na žalobce, který mezitím odešel do supermarketu.
Když žalobce vycházel, zeptal se ho S. B. „proč jim nedá pokoj, proč to dělá“. Na to žalobce do
S. B. úmyslně opakovaně najel nákupním vozíkem a vulgárně oběma svědkům nadával. Nás ledně
žalobce praštil S. B. do obličeje, ale to už slovně zasáhl do potyčky muž, co před vchodem
supermarketu prodával ponožky. Žalobce z místa utekl. Svědci se vrátili domů, nechtěli nic
oznamovat, neboť mají se žalobcem již dost zkušeností a jednání na MM Opava k ničemu
nevedlo. Ve 13 hod. slyšeli bouchnout branku od plotu v místě jejich bydliště. Uviděli z verandy
žalobce, jak rozkopává květináč s květinou v hodnotě 500 Kč. S. B. vyběhl ven a viděl, jak
žalobce kope do jeho osobního vozidla Honda Civic a to tak, že ulomil držák SPZ a na předním
nárazníku způsobil škrábanec o délce 6 cm a na blatníku byla stopa po jeho obuvi. Po té žalobce
S. B. napadl, vulgárně mu nadával, zakopl a spadl na zem. Následně přivolali hlídku nejprve
městské policie, která přivolala OOPČR Opava. Celou dobu než přijela hlídka, držel S. B. žalobce
za ruce, z místa pak odjel žalobce s Policií ČR sanitkou na ošetření.
Svědek B. ve vysvětlení na Policii ČR ze dne 7. 11. 2006, založeném ve správním spisu,
uvedl, že dne 2. 11. 2006 mu zatelefon ovala jeho přítelkyně D. N., aby přijel na parkoviště před
supermarket Kaufland, že má poškozené vozidlo a že se kolem tohoto vozidla pohybuje žalobce.
Žalobce jim již delší dobu dělal problémy. Poté čekali na žalobce, který šel mezitím nakoupit.
Když žalobce vycházel, zeptal se ho, proč jim nedá pokoj, přičemž žalobce do něj úmyslně
dvakrát najel nákupním vozíkem a vulgárně jej napadal, také jej udeřil pěstí do obličeje. Svědci se
vrátili domů, nechtěli nic oznamovat, neboť mají se žalobcem již dost zkušeností, ale jednání na
MM Opava k ničemu nevedlo. Ve 13 hod. slyšeli bouchnout branku od plotu v místě jejich
bydliště. Uviděli z verandy žalobce, jak rozkopává květináč s květinou v hodnotě 500 Kč. S. B.
vyběhl ven a viděl, jak žalobce kope do jeho osobního vozidla Honda Civic a to tak, že ulomil
držák SPZ a na předním nárazníku způsobil škrábanec o délce 6 cm a na blatníku byla stopa po
jeho obuvi. Po té žalobce S. B. napadl, vulgárně mu nadával, zakopl a spadl na zem. Následně
přivolali hlídku nejprve městské policie, která přivolala OOPČR Opava. Celou dobu než přijela
hlídka, držel S. B. žalobce za ruce, z místa pak odjel žalobce s Policií ČR sanitkou na ošetření.
Žalobce v podaném vysvětlení na Policii ČR ze dne 13. 11. 2006, založeném ve správním
spisu, vypověděl, že dne 2. 11. 2006 šel po ul. H . v O. na nákup do supermarketu Kaufland. Když
procházel kolem domu č. 39 na stejné ulici, uviděl svědkyni N. , která jej také zahlédla. Na
parkovišti nikomu žádné vozidlo nepoškodil, když si odvážel nákup ze supermarketu, přistoupil k
němu svědek B. a obvinil jej z plivání na vrata. Po vzájemné slovní rozepři se na žalobce svědek
B. vrhl, ten se snažil bránit nákupním vozíkem. Poté svědek B. žalobce udeřil do tváře. Následně
se tam objevila D. N., která jej začala slovně napadat. Když se vracel domů, viděl u OBI vozidlo
Honda, ve kterém seděli S. B. a D. N., vozidlo následně zacouvalo do dvora domu č. 39 na ulici
H. Vrata zůstala otevřená, při cestě žalobce kolem vrat svědek B . žalobce opětovně slovně a
fyzicky napadl tak, že se utrhly uši od igelitové tašky, kterou žalobce nesl, a nákup se rozsypal na
chodník. Následně na radu svědkyně N. zatáhl S. B. žalobce do dvora a povalil jej na zem a bil jej
do hlavy. Svědkyně N. posbírala nákup z chodníku a řekla S. B., aby žalobce držel, že jde přivolat
policii. Městská policie zavolala Policii ČR a ta přivolala sanitku, která odvezla žalobce
k lékařskému ošetření.
Podle protokolu o události, č. 2992/2006, založeného ve správním spisu, oznámila D. N.,
že dne 2. 11. 2006, v době kolem 13 hod. došlo v prostoru před supermarketem Kaufland na ul.
H. v O. k fyzickému napadení jejího přítele S. B. ze strany žalobce, který do něj úmyslně najel
nákupním vozíkem a poté jej kopl do nohy, kdy to dále pokračovalo v době kolem 13.30 hod.
v prostoru před domem č. 39 na ul. H. v O., kde se oba jmenovaní opětovně napadli, když
přitom došlo ke zranění žalobce, které si vyžádalo lékařské vyšetření v SN Opava, kam byl
žalobce přivezen přivolanou sanitkou, a to na jeho vlastní žádost.
Ve správním spisu je založen záznam o odložení věci, týkající se oznámení o přestupku
proti S. B., který se měl dopustit přestupku podle §49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích tím,
že měl dne 2. 11. 2006 napadnout v době kolem 13 hod. žalobce před supe rmarketem Kaufland
v O., na ul. H. a dále na dvorku u domu č. 39 na stejné ulici. Odložení věci je odůvodněno tím,
„že tvrzení o přestupku obviněného stojí proti tvrzení oznamovatele a vzhledem k tomu, že se správnímu orgánu
nenabízel žádný přímý ani nepřímý důkaz, kterými by bylo odůvodněno zahájení řízení o přestupku, dospěl
správní orgán k závěru, že v jednání obviněného nebyl naplněn znak přestupku, který byl tomuto kladen za
vinu“.
První námitkou, kterou se Nejvyšší správní soud zabýval, je námitka n epřezkoumatelnosti
napadeného rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je totiž vadou tak závažnou,
že se jí Nejvyšší správní soud musí zabývat i tehdy, pokud by to stěžovatel nenamítal, tedy
z úřední povinnosti (ex officio). Je-li rozhodnutí nepřezkoumatelné, lze jen stěží uvažovat o jeho
přezkumu kasačním soudem, což ostatně vyplývá již z lingvistické stránky věci,
kdy nepřezkoumatelné rozhodnutí prostě nelze věcně přezkoumat.
V této souvislosti je proto nutné alespoň v krátkosti poznamenat, že nepřezkoumatelnost
rozhodnutí může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.
To prakticky znamená např. situaci, kdy by se krajský soud nevypořádal vůbec či alespoň
dostatečně s uplatněnými žalobními body, neprovedl by navržené důk azy a ani by řádně
nevyložil, proč tak neučinil (tzv. opomenutý důkaz), z rozhodnutí by nebyly seznatelné jeho
nosné důvody (ratio decidendi) anebo by tyto důvody neměly oporu ve výsledcích provedeného
řízení. Nic takového však Nejvyšší správní soud v projednávané věci nezjistil.
Kasační soud ze žaloby ověřil, že žalobce vymezil v žalobě rámec přezkumu tak,
že správní orgány jednostranně uvěřily svědeckým výpovědím S. B. a D. N., přičemž na námitky
žalobce nebraly ohled. Uvedl, že kromě těchto výpovědí n ebyl a není k dispozici jediný spolehlivý
důkaz o jeho vině s tím, že jemu vytýkané jednání popírá. Upozornil na blízký vztah svědků a
nelogičnost tvrzení stěžovatele, že blízký vztah svědků nemá vliv na jejich výpovědi.
Krajský soud při posuzování shora uvedené námitky vyšel ze skutkových zjištění
správních orgánů, provedl podrobnou rekapitulaci zjištěného skutkového stavu a poté dospěl
k závěru, že postup správních orgánů vykazuje žalobcem namítané vady. Krajský soud zdůraznil,
že výpovědi svědků jsou jedinými důkazy o vině žalobce, přičemž jejich vzájemný blízký vztah
a dřívější opakované konflikty se žalobcem jsou nesporné. V této souvislosti upozornil na zcela
nelogický postup správního orgánu, který za stejné důkazní situace odložil věc týkající se t éhož
incidentu, tentokrát však přestupku proti S. B., s odůvodněním, že tvrzení žalobce a obviněného
si odporují a správní orgán nemá žádné další důkazy.
Výše uvedená úvaha krajského soudu je zcela srozumitelná a logická. Z podrobně
provedené rekapitulace skutkového stavu je totiž zcela jednoznačné, že žalobce byl uznán vinným
z opakovaného najetí nákupním vozíkem na svědka S. B. a z poškození jeho osobního
motorového vozidlo značky Honda Civic pouze na základě svědeckých výpovědí S . B. a jeho
družky svědkyně D. N., přičemž na základě svědeckých výpovědí zcela stejných osob bylo řízení
ohledně dalšího tvrzeného protiprávního jednání žalobce správním orgánem zastaveno a
v případě obviněného B. byla věc dokonce odložena.
Správní orgán v rozhodnutí, kterým žalobce uznal vinným, uvedl, že vina žalobce byla
prokázána především výpověďmi obou svědků, kteří shodně popsali jak způsob fyzického
napadení, kdy žalobce dvakrát najel nákupním vozíkem na svědka S . B., tak i místo a dobu, kdy se
přestupky staly, a také svědeckými výpověďmi potvrdili úmysl obviněného poškodit osobní
motorové vozidlo značky Honda Civic, kdy obviněného žalobce viděli dvakrát kopnout do
uvedeného vozidla. Ve stejném rozhodnutí správní orgán ovšem uvedl, že řízení v případě
dalšího přestupku žalobce proti majetku zastavil, neboť proti sobě stojí tvrzení žalobce, který
popřel, že by měl rozbít květináč s rostlinou na dvoře domu č. 39 v ulici H. v O., proti tvrzení
svědkyně D. N., přičemž svědek B. neviděl žalobce květináč rozbíjet. Vzhledem k tomu, že
správnímu orgánu se již nenabízely žádné jiné přímé či nepřímé důkazy, řízení na základě zásady
in dubio pro reo v této věci zastavil.
Obdobným způsobem správní orgán odůvodnil zastavení řízení ve věci přestupku proti
občanskému soužití, kdy svědci věrohodně nepotvrdili, že žalobce fyzicky napadl S. B. tak, že jej
měl udeřit pěstí do obličeje.
Dle názoru kasačního soudu nemá výše uvedený postup správního orgánu žádnou oporu.
Tvrzení žalobce ohledně jednání, za které mu byla správním orgánem uložen a sankce,
se od samého počátku zcela lišilo od popisu události oběma svědky, přičemž správní orgány bez
dalšího uvěřily svědkům. Zcela shodná důkazní situace ovšem byla i v případě přestupku proti
majetku, kterého se měl žalobce dopustit rozkopnutím květináče na dvorku domu č. 39 v ul. H.,
či přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl žalobce dopustit tím, že téhož dne udeřil
svědka B. před prodejnou Kaufland do obličeje. Tato řízení však správní orgán pro rozporná
tvrzení žalobce a svědků a pro ned ostatek jiných důkazů, v souladu se zásadou in dubio pro reo,
zastavil.
Jedinými důkazy ve věci byly svědecké výpovědi svědků, jejichž skutkovou verzi příběhu
žalobce od samého počátku rozporoval. Správní orgán tedy za zcela stejné důkazní situace
ve dvou případech uznal žalobce vinným a ve dvou případech řízení pro rozporná tvrzení
žalobce a svědků a nedostatek dalších důkazů zastavil. Obdobným způsobem postupoval správní
orgán v případě obvinění z přestupku svědka B., kdy dokonce věc odložil, a na který zcela
správně poukázal krajský soud. Z odůvodnění odložení věci vyplývá, že „ tvrzení o přestupku
obviněného stojí proti tvrzení oznamovatele a vzhledem k tomu, že se správnímu orgánu nenabízel žádný přímý
ani nepřímý důkaz, kterými by bylo odůvodněno zahá jení řízení o přestupku, dospěl správní orgán k závěru,
že v jednání obviněného nebyl naplněn znak přestupku, který byl tomuto kladen za vinu“ .
Rozpory ve výpovědích svědků ohledně např. rozkopnutého květináče a výpovědi
žalobce se žádným způsobem neliší od rozporů ohledně jednání, ze kterých byl žalobce uznán
vinným a která jsou vždy žalobcem a svědky popisovaná rozdílně. Tak např. v případě
rozkopnutého květináče svědci nejprve shodně uvedli (vysvětlení D. N. ze dne 7. 11. 2006,
vysvětlení S. B. ze dne 7. 11. 2006, na které oba odkazovali při podání vysvětlení na Magistrátu
města Opava dne 18. 12. 2006), že viděli žalobce z verandy, jak rozkopává květináč s rostlinou v
hodnotě 500 Kč. Následně při svědecké výpovědi na Magistrátu města Opavy dne 10. 4. 2007
nejprve svědek B. k dotazům správního orgánu uvedl, že neví, o jakou se jednalo rostlinu ani
z jakého materiálu byl rozbitý květináč, když vyběhl ven z domu, ležel na zemi rozbitý květináč s
kytkou. Stejně vypovídala téhož dne i svědkyně N ., která zdůraznila, že viděla žalobce rozkopávat
květináč s oleandrem. Žalobce nikdy žádnou z uvedených skutkových verzí popisované události
nepotvrdil, stejně tak jak ji ovšem nepotvrdil v případě jednání, za které byl shledán vinným.
Jinými slovy skutková verze žalobce a skutková verze svědků se lišila ve všech popisovaných
případech a ve všech těchto případech nebyly kromě protichůdných tvrzení žalobce a svědků k
dispozici žádné jiné důkazy.
Pokud jde o namítané nesprávné právní posouzení věrohodnosti svědků, pak kasační
soud uvádí, že skutečnost, že svědci měli se žalobcem opakované konflikty, je nesporná, stejně
tak jako skutečnost, že svědci spolu žijí ve společné domácnosti. Nesporným je i zcela rozdílný
popis událostí, které se měly onoho dne udát. Právě s ohledem na skutkovou situaci
v projednávané věci a na postavení svědků v této věci lze konstatovat, že se nejedná o osoby,
které by si navzájem svými tvrzeními mohly zcela objektivně a nestranně skutkovou verzi událostí
potvrdit a bez dalšího převážit nad sku tkovou verzí žalobce. Správní orgány žádné relevantní
argumenty, proč by tomu tak v projednávané věci mělo být, v napadených rozhodnutích
neuvedly. Kasační námitky stěžovatele, dle kterých byly svědecké výpovědi považovány po právu
za přesvědčivé, kasační soud totiž nesdílí.
V rámci odvolacího řízení žalobce namítal, že jedinými důkazy proti němu jsou výpovědi
uvedených svědků, přičemž je zcela nelogické, aby jednou bylo těmto výpovědím uvěřeno (najetí
nákupním vozíkem do svědka B. a poškození automobilu Honda Civic), zatímco, pokud jde o
fyzické napadení svědka B. a rozbití květináče, je konstatována svědecká nevěrohodnost
a důkazní nouze. Žalobce průběh události tak, jak jej popsali svědci, popřel a současně
upozorňoval na skutečnost, že svědci žijí v důvěrném vztahu a mohou být domluveni. Jejich
výpovědi označil za vykonstruované a lživé s úmyslem žalobce poškodit
Na straně 4 žalobou napadeného rozhodnutí stěžovatel k této námitce uvádí, že žalobce
neměl proti výpovědí jednotlivých svědků výhrady, pouz e konstatoval, že to jsou lži, dalších důkazů nenavrhl“.
Kasační soud má za to, že pokud žalobce označil výpovědí svědků za lživé, nelze současně
konstatovat, že proti svědeckým výpovědím neměl žalobce výhrady. Závěr, dle kterého považuje
správní orgán tyto výpovědi za přesvědčivé, neboť žalobce žádnými důkazy svou výpověď
nepodpořil, je zcela subjektivní, neboť svědci kromě svých vlastních tvrzení svoji verzi příběhu
také žádnými jinými důkazy nepodpořili.
Námitku nevěrohodnosti svědků z důvodu jejich blízkého vztahu pak stěžovatel
vypořádal pouze konstatováním, dle kterého „jejich blízký vztah nemá vliv na věrohodnost jejich výpovědi,
neboť svědci byli řádně poučeni o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčovat “. Kasačnímu soudu není
skutečně zřejmé, jak může poučení svědků přispět k jejich věrohodnosti a negovat objektivně
zjištěné skutečnosti, tj. jednak vzájemný blízký vztah svědků a především jejich dlouhodobé
konfliktní vztahy s žalobcem. Nabízí se také otázka, z jakého důvodu při zvolené logice
odůvodnění nemá stejné či obdobné poučení žalobce obdobný následek, tj. věrohodnost jeho
výpovědi.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s.
kasační stížnost zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 1 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Nad rámec rozhodovacích důvodů kasační soud uvádí, že se zabýval otázkou prekluze
lhůty pro projednání přestupku, na kterou upozornil žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti
v souvislosti s rozhodnutím stěžovatele ze dne 18. 11. 2011, č. j. MSK 193551/2011, založeném
ve správním spisu. Prekluzí se ostatně správní soudy zabývají i bez námitky, tj. z úřední
povinnosti, pokud však uplynutí prekluzivní lhůty neshledají, nemusí se k této otázce nad rámec
žalobních důvodů v odůvodnění svých rozhodnutí výslovně vyjadřovat.
V souladu s ustanovením §20 zákona o přestupcích nelze přestupek projednat, uplynul-li
od jeho spáchání jeden rok. V projednávané věci tak poslední den prekluzivní lhůty připadl
na 2. 11. 2007. Rozhodnutí stěžovatele nabylo právní moci dne 9. 7. 2007, tj. ještě před uplynutím
zákonem stanovené prekluzivní lhůty. V souladu s ustanovením §41 soudního řádu správního
stanoví-li zvláštní zákon ve věcech přestupků, kárných nebo disciplinárních nebo jiných
správních deliktů lhůty pro zánik odpovědnosti, popřípadě pro výkon rozhodnutí, tyto lhůty
po dobu řízení před soudem podle tohoto zákona neběží.
V projednávané věci se tak jednoroční prekluzivní lhůta v souladu s ustanovením §41
s. ř. s. ve spojení s ustanovením §72 s. ř. s. zastavila podáním žaloby u Okresního soudu v Opavě
dne 28. 8. 2007 a neběžela až do právní moci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
12. 3. 2008, č. j. 58 Ca 86/2007 - 27, kterým krajský soud zastavil řízení o této žalobě
pro nezaplacení soudního poplatku. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 6. 2008. Dne 16. 6. 2008
byla proti tomuto rozhodnutí podána k poštovní přepravě kasační stížnost žalobce, která měla
za následek opětovné zastavení jednoroční prekluzivní lhůty a to až do právní moci nyní
přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, tj. do 7. 11. 2011, po té počala lhůta znovu běžet
a podáním kasační stížnosti v nyní projednávané věci se opět dnem 16. 11. 2011 zastavila
a nepoběží až do právní moci tohoto rozsudku.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 s. ř. s. Stěžovatel neměl
v tomto soudním řízení úspěch a nemá proto dle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu
nákladů řízení. Žalobci důvodně vynaložené náklady řízení o kasační stížnosti nevznikly.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo
na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2009, č . j. 58 Ca 86/2007 - 66, byl
žalobci k ochraně jeho práv na základě jeho žádosti ustanoven zástupce advokát JUDr. Vlastimil
Vezdenko. Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., přitom zástupci žalobce, který mu
byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
V projednávané věci však ze spisového materiálu neplyne, že by ustanovený zástupce
žalobce učinil některý z úkonů právní služby ve smyslu ustanovení §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
za který by mu mimosmluvní odměna náležela. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud
rozhodl, že ustanovenému zástupci odměnu za zastupování nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu