ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.130.2011:71
sp. zn. 9 As 130/2011 - 71
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: A. P., (v písemnostech též příjmení označováno jako „P.“), zastoupený Mgr.
Veronikou Hasíkovou, advokátkou se sídlem Husinecká 3, Praha 3, proti žalovanému:
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, odbor
cizinecké policie, se sídlem Na Baních 1535, Praha 5 - Zbraslav (oddělení pobytové
kontroly, pátrání a eskort Mělník), proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2011, č. j.
KRPS-46998-10/ČJ-2011-010026, o zajištění za účelem správního vyhoštění, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2011, č. j.
10 A 117/2011 - 39, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla
zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2011,
č. j. KRPS-46998-10/ČJ-2011-010026. Tímto rozhodnutím byl stěžovatel podle §124
odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění. Stěžovatel v kasační stížnosti požádal
o přiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně
ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Prvotní podmínkou pro přiznání odkladného účinku je dle ustanovení §73 odst. 2
s. ř. s. věrohodné tvrzení stěžovatele, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by
pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného
účinku vzniknout jiným osobám. Důvody možného vzniku této újmy jsou přitom
subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Je proto logické, že v řízení
o návrhu na přiznání odkladného účinku nese břemeno tvrzení právě stěžovatel a nikdo
jiný nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud posuzuje jím uvedené skutečnosti dle ustanovení
§73 s. ř. s., není však povinen ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám
dovozovat.
V projednávané věci tak bylo nutno, aby stěžovatel ve svém návrhu uvedl
konkrétní skutečnosti, které by osvědčovaly možnost vzniku nepoměrně větší újmy,
a v čem konkrétně by v jeho případě měla spočívat tato újma. Stěžovatel se však omezil
toliko na ničím nepodložený obecný návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný
účinek.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost není odkladným účinkem vybavena ex lege
a Nejvyšší správní soud jej může přiznat pouze na návrh a ve výjimečných případech,
je nutno, aby žádost o přiznání odkladného účinku byla řádně odůvodněna. Přitom
důvody možného vzniku tvrzené újmy jsou vždy závislé na konkrétních skutkových
okolnostech posuzovaného případu a v těchto intencích je také soud povinen
je posuzovat. Tomuto požadavku však stěžovatel ve svém návrhu nedostál.
Na základě výše uvedeného tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že v posuzovaném případě nejsou dány důvody pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., a proto návrhu stěžovatele
na jeho přiznání nevyhověl.
Nejvyšší správní soud současně upozorňuje, že z povahy projednávané věci,
tj. z povahy institutu zajištění cizince za účelem správního vyhoštění dle ustanovení §124
a násl. zákona o pobytu cizinců, nepřichází přiznání odkladného účinku v úvahu,
neboť by zcela popíralo samotný smysl a účel zajištění, kterým je časově ohraničené
omezení osobní svobody za účelem správního vyhoštění cizince.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu