ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.14.2012:42
sp. zn. 9 As 14/2012 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: D. X. P.,
zast. Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem
nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2010, č. j. CPR-4993-
2/ČJ-2010-9CPR-C220, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 29. 12. 2011, č. j. 11 A 252/2010 - 41,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u j e.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného
rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, ze dne 19. 10. 2010,
č. j. CPR-4993-2/ČJ-2010-9CPR-C220, jejíž působnost přešla dnem 1. 1. 2011 na Ministerstvo
vnitra na základě zákona č. 427/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a další související
zákony. Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí
Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorátu
cizinecké policie Zlín, ze dne 25. 2. 2010, č. j. CPBR-02695-16/CI-2009-064063, o zamítnutí
žádosti a neudělení povolení k dlouhodobému pobytu podle §46 odst. 1 s odkazem
na ustanovení §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpis ů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“).
Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval skutečnostmi souvisejícími s poplatkovou
povinností za řízení u Nejvyššího správního soudu podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Podle §1
písm. a) zákona o soudních poplatcích se soudní poplatky vybírají za řízení před soudy České
republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků. Soudní poplatek za kasační stížnost činí
podle položky 19 sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k zákonu o soudních poplatcích, částku
5000 Kč. Podle §2 odst. 2 písm. b) zákona o soudních poplatcích je ve věcech správního
soudnictví poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal kasační stížnost. U poplatku za řízení
vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti a tímto okamžikem je též poplatek
splatný [§4 odst. 1 písm. d) a §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích].
Zdejší soud z obsahu předloženého spisu zjistil, že stěžovatel byl osvobozen od placení
soudního poplatku již před městským soudem v řízení o žalobě, přičemž s ohledem na novelu
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního , provedenou zákonem č. 303/2011 Sb.,
konkrétně novelu §36 odst. 3 soudního řád u správního, je nutno osvobození od soudního
poplatku v řízení před městským soudem zohlednit rovněž při řízení o kasační stížnosti.
V takovém případě je však nutno rovněž reflektovat změnu téhož ustanovení, která se týká
rozsahu osvobození od placení soudních poplatků. Je tomu tak proto, že novelizované znění
soudního řádu správního klade mnohem přísnější podmínky pro možnost absolutního
osvobození od placení soudního poplatku.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že aby tyto podmínky stěžovatel splnil rovněž
pro řízení o kasační stížnosti, bylo třeba, aby svá tvrzení ve prospěch osvobození od soudního
poplatku řádně doložil. To se stěžovateli nepodařilo, neboť ve lhůtě stanovené Nejvyšším
správním soudem výzvou ze dne 24. 2. 2012, č. j. 9 As 14/2012 - 26, nedoplnil požadovaným
způsobem svá tvrzení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech, a tak nesplnil
podmínky pro celkové ani částečné osvobození od soudního poplatku. Proto zdejší soud
usnesením ze dne 25. 4. 2012, č. j. 9 As 14/2012 - 35, stěžovateli odejmul osvobození
od soudního poplatku, o kterém bylo rozhodnuto městským soudem v předcházejícím řízení.
Týmž usnesením zdejší soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku pro řízení
o kasační stížnosti jako podmínky nutné pro další pokračování v předmětném řízení. Stěžovateli
k zaplacení poskytl lhůtu 5 dnů od doručení usnesení a zároveň ho řádně poučil o tom,
že v případě, že by této výzvě ve lhůtě pro zaplacení soudního poplatku nevyhověl, bude nucen
řízení o kasační stížnosti zastavit v souladu s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, dle
kterého nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační
stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí
této lhůty soud řízení zastaví.
Citované usnesení zdejšího soudu s výzvou k zaplacení soudního poplatku bylo
stěžovateli doručeno dne 27. 4. 2012 (prohlášení doručujícího orgánu založené na č. l. 38 spisu
zdejšího soudu). Soudní poplatek však nebyl ani ke dni vydání tohoto usnesení zaplacen. Nejvyšší
správní soud proto rozhodl, že se řízení o kasační stížnosti zastavuje.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3, věty první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává,
jelikož řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. května 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu