ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.38.2012:81
sp. zn. 9 As 38/2012 - 81
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: O. Ch.,
proti žalovaným: 1) Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, 2)
Finanční úřad pro Prahu 9, se sídlem Drahobejlova 48, Praha 9, proti rozhodnutím žalovaného
1) ze dne 18. 10. 1999, č. j. FŘ 4314/11/99, ve spojení s rozhodnutím Finančního úřadu pro
Prahu 9 ze dne 4. 3. 1999, č. j. 47331/99/009911/6411, ze dne 18. 10. 1999, č. j. FŘ 7480/11/99,
ve spojení s rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 4. 3. 1999,
č. j. 47341/99/009911/6411, ze dne 20. 4. 2010, č. j. 2272/10-1500-105219, ve spojení s
rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 5. 11. 2002, č. j. 242291/02/009912/1425, ze
dne 20. 4. 2010, č. j. 2272/10-1500-105279, ve spojení s rozhodnutím Finančního úřadu pro
Prahu 9 ze dne 5. 11. 2002, č. j. 242292/02/009912/1425, a přezkoumání rozhodnutí žalovaného
2) ze dne 26. 8. 1999, č. j. 153056/9911/6411, a ze dne 26. 8. 1999,
č. j. 153057/99/009911/6411, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 13. 6. 2011, č. j. 44 Af 11/2011 - 14, ve spojení s opravným usnesením ze
dne 12. 9. 2011, sp. zn. 44 Af 11/2011,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se podáním ze dne 3. 10. 2011 nazvaným kasační stížnost
domáhá zrušení celkem tří rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), a to:
1) usnesení ze dne 12. 5. 2011, č. j. 44 Af 28/2010 - 52, ve spojení s opravným usnesením
ze dne 9. 9. 2011, č. j. 44 Af 28/2010 - 62;
2) usnesení ze dne 6. 6. 2011, č. j. 44 Af 28/2010 - 54, ve spojení s opravným usnesením
ze dne 9. 9. 2011, č. j. 44 Af 28/2010 - 63;
3) usnesení ze dne 13. 6. 2011, č. j. 44 Af 11/2011 - 14, ve spojení s opravným usnesením
ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. 44 Af 11/2011.
Kasační stížnost proti rozhodnutím krajského soudu vymezeným pod ad 1) je vedena
před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 9 As 41/2012, kasační stížnost proti rozhodnutím
krajského soudu vymezeným pod ad 2) je vedena pod sp. zn. 9 As 42/2012 a kasační stížnost
proti usnesením krajského soudu vymezeným pod ad 3) je vedena pod sp. zn. 9 As 38/2012.
V tomto řízení o kasační stížnosti je projednávána kasační stížnost proti usnesení
krajského soudu ze dne 13. 6. 2011, č. j. 44 Af 11/2011 - 14, ve spojení s opravným usnesením
ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. 44 Af 11/2011 [ad 3)], kterým byla věc postoupena Městskému soudu
v Praze. Uvedených rozhodnutí se týkají následující námitky. Postoupení části této právní věci
jinému soudu je dle stěžovatelova názoru věcně i procesně neodůvodnitelné, stěžovatel se obává,
že vzhledem k možnosti odlišného právního posouzení téže věci ze strany krajského
soudu a Městského soudu v Praze může docházet k neřešitelným situacím. Stěžovatel poukázal
na to, že krajský soud v minulosti rozsudkem ze dne 31. 8. 2010, č. j. 44 Af 9/2010 - 47, vyhověl
žalobě proti exekučnímu příkazu ze dne 3. 3. 2010, přičemž zde neshledal důvody k částečnému
vyloučení věci ani k jejímu postoupení Městskému soudu v Praze. Stěžovatel má
za to, že „rozparcelováním“ dané věci mohou být nastoleny otázky dodržení zákonných lhůt
k podání žaloby. Rozhodování finančních orgánů ve věci daňových nedoplatků a jejich
příslušenství způsobilo stěžovateli neodčinitelnou újmu, jako mladý podnikatel byl stěžovatel
donucen k bankrotu a vzhledem k soustavné hrozbě vymáhání daňových nedoplatků a jejich
příslušenství v celkové částce cca 1 800 000 Kč nemohl do současné doby svou živnost obnovit.
Žalovaný 1) ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své vyjádření ke kasační stížnosti
proti rozhodnutí krajského soudu č. j. 44 Af 11/2011 - 54 a vyjádření k žalobě ve věci
5 Af 50/2011. Žalovaný 2) se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud se nejprve zaměřil na splnění podmínek řízení o kasační stížnosti,
mezi které patří i nutnost povinného zastoupení advokátem, v případě, že stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, nemá vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie [§105 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“)].
Nejvyšší správní soud konstatuje, že ve spisu krajského soudu vedeném pod
sp. zn. 44 Af 11/2011 je založena plná moc ze dne 27. 9. 2011, kterou stěžovatel zmocnil
JUDr. Tomáše Liptáka jako obecného zmocněnce, aby jej zastupoval v řízení o kasační stížnosti
ve věci vedené před Nejvyšším správním soudem proti usnesení krajského soudu ze dne
13. 6. 2011, č. j. 44 Af 11/2011 - 14. V této plné moci je uvedeno, že JUDr. Tomáš Lipták byl
od roku 1996 do 31. 12. 2010 advokátem, pro vysoký věk následně ukončil práci v advokacii
a nevyřízené kauzy dokončuje jako zmocněnec.
Vzhledem k tomu, že JUDr. Tomáš Lipták není advokátem (k tomu viz dále), byl
stěžovatel ze strany zdejšího soudu v usnesení ze dne 15. 2. 2012, č. j. 9 As 38/2012 - 66, vyzván,
aby předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo
aby prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Zároveň jej poučil o možnosti požádat o ustanovení zástupce
z řad advokátů, jehož náklady by platil stát.
V reakci na tuto výzvu zaslal stěžovatel zdejšímu soudu přípis ze dne 27. 2. 2012, jehož
přílohou je plná moc, která zmocňuje JUDr. Tomáše Liptáka jako obecného zmocněnce
k zastupování stěžovatele k řízení o kasační stížnosti vedené pod sp. zn. 9 As 38/2012.
Ve zmíněném přípisu je uvedeno, že JUDr. Tomáš Lipták pracoval téměř 30 let v justici a poté
ještě 14 let v advokacii, pro vysoký věk ukončil práci v advokacii a nevyřízené kauzy dokončuje
jako zmocněnec.
Dle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie.
Dle §4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o advokacii“), je advokátem ten, kdo je zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní
komorou.
Nejvyšší správní soud z veřejně dostupného seznamu advokátů vedeného Českou
advokátní komorou zjistil, že JUDr. Tomáš Lipták není v době vydání tohoto usnesení
advokátem. Naopak z Věstníku České advokátní komory, ročník 2011, částka 1, str. 12, vyplývá,
že JUDr. Tomáš Lipták, reg. č. 3935, byl dne 1. 1. 2011 vyškrtnut ze seznamu advokátů
(jako příloha přípisu ze dne 27. 2. 2012 figuruje též osvědčení č. 3935, že JUDr. Tomáš Lipták byl
zapsán dne 1. 7. 1996 do seznamu advokátů České advokátní komory).
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného konstatuje, že JUDr. Tomáš Lipták není
advokátem ve smyslu §4 zákona o advokacii a §105 odst. 2 s. ř. s., jelikož není veden v seznamu
advokátů vedeném Českou advokátní komorou. Jde o skutečnost, o které musel stěžovatel vědět
(viz výše zmiňovaná plná moc ze dne 27. 9. 2011) a na kterou je poukázáno v přípisu ze dne
27. 2. 2012, který obsahuje plnou moc pro JUDr. Tomáše Liptáka. Stěžovatel dále nijak nedoložil,
že on sám má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie. V takovém případě vyšel zdejší soud z toho, že nebylo vyhověno výzvě
zdejšího soudu k předložení plné moci udělené stěžovatelem advokátovi k zastupování v řízení
o kasační stížnosti nebo k prokázání, že stěžovatel má vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V dané souvislosti lze odkázat na usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 11. 2010,
č. j. 6 Azs 31/2010 – 67, dostupné z www.nssoud.cz, v němž je uvedeno, že povinné zastoupení
advokátem v řízení o kasační stížnosti „je výrazem požadavku na zajištění řádného plnění povinností
zástupce a odpovědnosti zástupce vůči zastoupenému. Advokátům zákon ukládá celou řadu povinností, jimiž
se musí při zastupování řídit, též obsahuje speciální pravidla odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou
zastoupenému při výkonu zastoupení (část druhá, hlava třetí zákona o advokacii). Obecný zmocněnec, i pokud
má vysokoškolské právnické vzdělání, není takovými povinnostmi vázán; zastoupenému tedy nejsou dány zákonné
záruky, že zastoupení bude vykonáváno v jeho nejlepším zájmu.“
Zdejší soud proto kasační stížnost odmítl dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., neboť nebyly splněny podmínky řízení o kasační stížnosti, ani přes výzvu soudu
nebyly odstraněny překážky řízení a pro tyto nedostatky nelze v řízení o kasační stížnosti
pokračovat.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto na základě §60 odst. 3
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení v případě, že kasační stížnost byla odmítnuta nebo řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu